Nekojící matky a zbytečná traumata
„Kojte! Jen tak dáváte svému děťátku to nejlepší!“ „Kojené děti jsou zdravější.“ "Dítě má právo na mateřské mléko jako jedinou potravu plně odpovídající jeho potřebám." „Kojené děti mají vyšší inteligenci!“ „U kojených děti je nižší riziko vzniku obezity!“ „Kojení podporuje imunitu!“ „Kojení posiluje vztah matky a dítěte!“ „Kojení je to nejlepší, co může matka dítěti poskytnout.“
O pravdivosti těchto slov nikdo nepochybuje. Pro mnohé maminky se však tato hojně proklamovaná hesla mohou stát opravdovou noční můrou. Některé totiž kojit nemohou. Důvody jsou různé: od matčiny nemoci, kdy užívá léky, jež se s kojením neslučují, až po různé mechanické překážky či jednoduše proto, že se netvoří tolik mléka, kolik děťátko potřebuje.
Taková maminka snadno podlehne beznaději, obviňuje se z neschopnosti a zoufale hledá způsob, jak dostát svému výsostnému poslání do poslední kapičky. V marném snažení jí pak pramálo pomohou zaručeně chytré rady a názory zkušených odborníků i zasloužilých matek. Podle většiny z nich může kojit téměř každá žena a těch, které toho schopny nejsou, je jen mizivé procento. Volně přeloženo: „Nevymlouvej se, když můžou kojit jiné, můžeš i ty, asi děláš někde chybu.“ Nešťastná maminka je stále sklíčenější, podléhá pocitu, že jako matka úplně selhala a že její nebohé dítko nadosmrti poznamená absence mateřského mléka.
Přitom je to zcela zbytečné. Každá jsme jiná – to, že sousedka dítě kojila do dvou let, neznamená, že stejného výkonu jsou tudíž schopny všechny ženy. Nejsou. Pravda, některé už v porodnici odstříkávají přebytky, zásobující celé oddělení nedonošených miminek, jiné ještě čtvrtý či pátý den po porodu s napětím čekají, kdy se jim konečně podaří vyždímat pár kapek. Některá kojí bez potíží a užívá si to, jiná u toho trpí a syká bolestí. A není nic horšího než vynervovaná matka a hladové plačící nemluvně.
Nejhůře na tom zpravidla bývají prvorodičky. Jako například Markéta.
„Se starším synem jsme z porodnice odcházeli s dokrmem, on byl mizerný savec, já mizerná kojná. Přikojovala jsem ho pět měsíců a minimálně první tři z toho byly očistec. Jednak jsem podstupovala všechno možné, jen abych se rozkojila (nakojit, dokrmit, odsát, nahřát prsa, nakojit, dokrmit, odsát, nahřát prsa), a do toho splíny, že když přece každá ženská může kojit, tak proč já ne. A taky výčitky, když na mě lidi házeli ošklivé pohledy, že takhle malé miminko krmím z flašky, že jsem pěkný krkavec, vždyť kojit přece může každá. Snad všechny babské rady jsem poslouchala – meltu jsem pila na litry, homeopatika jsem užívala, prsa nahřívala, olejíčkem na zlepšení uvolňování mlíka jsem je potírala, čaje pro kojící jsem pila... Všechno marné. Rozkojit se naplno se mi nepodařilo. Uzavřela jsem to tím, že jsme se synem nebyli vhodná kombinace, ale byly to nervy a spousta vybulených slz a zatnutných pěstí, které jsem po různých chytrých řečech cizích lidí už chtěla použít. Zjistila jsem, že nemám na to, abych v zájmu plného kojení nechala dítě hladovět, nebo kojit nonstop 24 hodin s vědomím, že dítě má stejně málo.
Teď s druhým synem jsme opět z porodnice odcházeli s dokrmem, ačkoli malý je příkladný savec. Přesto nám kojení naplno nejde. A dneska se mi možná podařilo odhalit příčinu. Asi je ve mně a možná je v tom, že produkuju málo oxytocinu – mléko mám, ale hrozně těžko se uvolňuje. Nicméně tentokrát musím říct, že už se tím netrápím. Když to nejde, tak to nejde. A doufám, že takhle odolná budu i při prvních řečech nějaké chytré ženské, která překonala ´drobnou´ laktační krizi, a proto si myslí, že o kojení ví vše a že kojit může každá. Tentokrát už se tím netrápím.“
Zahoďte výčitky svědomí a své dítě hlavně milujte
Maminek jako Markéta je hodně. Některé se s nepřítomností mateřského mléka vyrovnají poměrně klidně, jiné se trápí a trápí a trápí. Místo aby si první týdny se svým miminkem užívaly, vše podřizují jedinému cíli – plně kojit, i kdyby hrom na kobyle jezdil. Dny potom tráví neustálým přikládáním hladového dítěte, nahříváním, masírováním, obměňují jídelníček... Zkrátka zkoušejí všechno možné i nemožné. Hojně čtou všelijaké odborné stránky a časopisy, kde se mohou dozvědět něco víc, aby nakonec podlehly ještě větší beznaději, když zjistí, jak si všechny ostatní kojení pochvalují.
Tímto článkem v žádném případě nechceme kojení zavrhovat. Když to jde, je to skvělé. Jestliže však patříte k těm, kterým kojení vzdor veškeré snaze opravdu nejde (ať už je důvod jakýkoliv), rozhodně se tím netrapte. Spokojené dítě s lahvičkou je rozhodně lepší než věčně hladový a nešťastný uplakánek.
A pamatujte si, že jediné, co může děti poznamenat na celý život, je nedostatek lásky. Takže své děti milujte, chovejte je, mazlete se s nimi, hrajte si s nimi, smějte se s nimi. To je to nejcennější, co jim můžete dát.
9.9.2013 Rubrika: | Komentářů 30 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nekojící matky a zbytečná traumata
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak ten článek je přesně o mně. Dělala jsem vše možné i nemožné, abych se rozkojila a mléko prostě nebyla. Pořád jen přikládat, masírovat, nahřívat, odsávat, pít meltu, mléko, kojící čaje, homeopatika na produkci mléka a prostě nic. Vyzkoušela jsem i laktační poradkyni, lékařku, prý vše jsem dělala dobře, ale stejně nic. Měla jsem z toho depku jak kráva, a to takovou, že jsem se až o malou odmítala starat. Skončila jsem na krizovém centru a až tam se trochu srovnala, ale výčitky, že jsem jí nedokázala dát mateřské mléko mám ještě teď po dvou letech. Bylo to peklo a ten všeobecný tlak okolo na to kojení je neúnosný.
HelenaPa: vase dr. Klidne muze byt fajn, ale s tim kojenim ti podle tvych vlastnich slov nepomohla. Vazenim samozrejme zjistis, jestli dite pribyva, ale smysl to ma jen behem delsiho casoveho intervalu. Vazit po kazdym kojeni je fyzikalne nesmysl. Dite ma neco jako 3kg, vaha ma citlivost obvykle 10g. Cili pozadujes aby se vazeni delo s presnosti 0,3% coz je iluziorni, v zivote nikdy nedostanes presny cisla. Navic jestli nakojis 9g tak vaha ukaze 0 i kdyz to neni pravda. Cili kdyz dite vypije napr. 10x za den 9g tak vypilo 90g, ale ty si podle vahy myslis ze nevypilo nic. Zkratka vaze se nesmi slepe verit.
.JPG)
Díkybohu za tento článek. Nevím, proč hodně článků pro matky je vysloveně extrémistických...
Mě se mlíko spustilo až 7. den, malý hubnul, tak mu v porodnici dali příkrm do flašky. Potom nechtěl z prsu pít - musela jsem kojit s kloboučky. Takže díky kecům okolí jsem se málem složila - chtěla jsem kojit -je to přece to nejlepší, co existuje/ nepochybuju o kvalitách mateřského mléka/, nespala jsem několik týdnů, jak jsem zkoušela nakojit, potom ohřát mléko, které čekalo odstříkané v lednici, potom odstříkat mléko, umýt sebe, lahvičku, odsávačku a krátce usnout, než zase malý chtěl jíst.
Nakonec jsem se na ty pokusy vykašlala, malý byl na mateřském mléce 5 měsíců, ač ho dostával z láhve.
Nevím proč, ale řada lidí se mě ptalo, jestli kojím - normálně mě potkali na ulici s kočárkem a zeptali se - bydlíme na vesnici. No, nevím, k čemu jim ta informace byla, ale mě to dost rozhodilo...
celá poválečná generace vyrostla na umělé výživě, protože mateřská dovolená byla jen 6 týdnů. Pak musela většina matek nastoupit do práce a děti do jeslí.
Byl to opačný extrém, ale i děti živené uměle, přežily ve zdraví.
Chápu snahu živit děti přirozenou cestou, ale když to nejde, ať už z jakéhokoli důvodu, je blbost aby se na takovou matku koukalo skrz prsty.
Naopak si myslím, že příprava umělé výživy dá víc práce než kojení, tak to určitě není leností matky, když nemůže kojit.
tornado-lou: naše Dr. byla v pohodě. Měla atestaci z neonatologie, specializovala se na nedonošeňátka, tak myslím, že o tom něco věděla. A nebylo to kojení na její příkaz, ale na mou prosbu, aby se podívala, co dělám špatně. Bylo to v době, kdy obvykle jedl. Převážení vidím jako jediný způsob jak zjistit, kolik toho snědl. Takže tvoje reakce je poněkud mimo.
Řeči a chytré rady sice na psychice nepřidají, ale nejhorší jsou hormony, které matce nutí pocit, že kojit je třeba. Mozek ví, že existuje plnohodnotná náhradní výživa, ale primitivní pudy si stále myslí, že dítě bez kojení umře a matka je z toho vynervovaná i bez vlivu okolí. Já jsem kojila bezproblémově na to, že jsem dostala dítě na přisátí až druhý den a natrvalo na pokoj dokonce až třetí. Ale i tak si vzpomínám na krizi cca ve 3. měsíci, kdy bylo mléka méně, více řevu, a já jsem doma brečela, že asi dál kojit nebudu - úplně zbytečně, ono se to zase rozjelo a i kdyby ne, nejdůležitější jsou ty první měsíce. A když to nejde ani na začátku, nezblázní se to, já jsem taky vyrostla na Sunaru a většina z naší generace. Nicméně kojení je pohodlné, jsem fakt ráda, že jsem měla prvního půl roku naprostý veget, jídlo pro mimino vždy u sebe a hned připravené k podání 
HelenaPa: to je presne to co matky stresuje. Kojeni pod dozorem lekare, kterej obvykle vi houby a jeste vazeni. To by otraslo kazdym. Pritom presne tohle sou podminky, kdy nenakoji nic nikdo. Decko taky neji na povel, chce klid a ne ocumovat od doktora.
První dítě jsem kojila a když se mi za dva roky poté narodila nedonošená dvojčata, odvezli mi je na nedonošenecké oddělení 100km daleko, protože v Praze tou dobou nebylo místo. Oba kluci vyrostli od narození na Sunaru, IQ mají oba přes 130 a teď v dospělosti jim jméno zdobí tituly zepředu i zezadu.
Nedovedu si představit, že kdybych je kojila, tak by to byli asi dva noví "Einsteinové" ? 
Myslím, že se to s důležitostí mateřského mléka trochu přehání. Je fajn, když to jde a matka může své dítě kojit. Je to pohodlnější, pořád při ruce a správně "ohřáté". Ale přežít se dá i na umělé výživě celkem v pohodě. Žádné z našich dětí není alergik a všichni se těší dobrému zdraví.
Já jsem byla taky hodně "masírovaná" hesly propagátorů kojení. U prvního nám kojení vůbec nešlo. Po půl hodině kojení pod dozorem lékařky (jestli nemáme špatnou techniku) malý nepřibral ani gram. Postupně mi došlo, že to asi bylo tím, že jsem ho neměla hned po porodu u sebe, ale až skoro po 18 hodinách. Tak jsem promeškali tu správnou příležitost a on se nikdy nenaučil dobře sát. No a pod vlivem té propagace jsem měla děsný výčitky, mlíko jsem odsávala a a dávala mu ho z flašky. 4 měsíce. Pak jsem po střevní chřipce o mlíko přišla a byla jsem děsně ráda. Protože z toho prvního čtvrt roku miinka jsem si orakticky nepamatovala nic než kolotoč odsát, uložit, vyčistit odsávačku, ohřát, nakrmit, umýt flaštičku, a jít zasse odsávat. Spočítala jsem si, že jsem měla odsávačku v ruce víc času než miminko. Kamarádky vykládaly, jak se mazlí s miminkem a já se mazlila s odsávačkou.
U druhého jsem byla rozhodnutá, že se nebudu stresovat a pro jistotu měla doma flašku a krabici mlíka. No a malá se kojí ještě teď, když má rok. A nechce pít nic jiného.Taky to ze začátku nebylo snadné, ale nakonec jsme to zvládly. Teď spíš řeším, jak ji konečně odstavit, protože potřebuju začít brát nějaký léky. No, uvidím, jak to půjde.
.gif)
Všeobecně se ví,jak je kojení prospěšné,k tomu není co dodat,a když to prostě nejde,řeší se to jinou cestou
Kdo kojí roky,před ním smekám,já měla mléko 3měsíce a víc ani ň,.a ještě sjem chytla zánět prsu,což je"věc
Takže-kojit kojit kojit
když to jde
.JPG){kind=avatar}
Jsem jedno z prvních sunarových dětí. Dětský lékař neměl rád Sunar, tak se mu maminka nepřiznala. Vždycky ji chválil, že je poznat zdravé kojené dítě, pevné, nerozkydnuté, zvídavé
. Jako dítě jsem sice byla stonavá. Za mnoho ale mohlo to, že jsem vlezla, kam se dalo a promáčené oblečení mi nezabránilo v pokračování v lumpárnách. Já děti kojila, na tehdejší dobu docela dlouho, u obou se mi prakticky ze dne na den ztratilo mléko. Jak ti byli neradi, že musejí pít z láhve. I tak jsou oba alergici a v dětství si svoje odstonali. Jsem zastáncem kojení a zdravého rozumu a nezasahování do věcí, do kterých je mi houby. Když si mi kolegyně stěžovala, že ji odsuzují, že nekojí pětiměsíční dítě, podpořila jsem ji.
Hm. A co zavolat laktacni poradkyni?????
veta Kojit muze kazda me vzdycky spis uklidnovala. A je to pravda. Jen kojici maminka potrebuje podporu a pomoc. V porodnici - kde se ji vetsinou nedostane niceho, doma - zadny vareni, zadny uklid, je potreba sedet jist a odpociv at atd.
Skodlivy sou spis rady typu Deti ji po trech hodinach. Blbost. Interval jedna hodina je normalni a v pohode. Jenze matka znervozni ze ma mlika malo a je problem.......
.gif)
Jsem velká zastánkyně kojení,naprosto chápu Markétu z článku,že pro kojení udělala všechno možný,tak je to v pořádku
...taky jsem si užila s kojením,v podstatě jsem první půl rok nedělala nic jinýho než kojila kdekoliv a kdykoliv,ale s tím jsem do toho šla a žádnej stres jsem teda kvůli tomu neměla,protože od začátku jsem kojit chtěla,malej byl nenažranej,ale asi jsem měla hutný mlíko,protože vypadal spíš jako sunarový než kojený mimčo
,v půl roce měl 8 kg
....pochopim,když někdo ze zdravotních důvodů nekojí,bohužel vidím kolem sebe matky,který i když mlíko mají a dítě přibývá,radši dají flašku,aby se vyspaly a hlavně mohly dítě strčit hned na hlídání...
YXH:
Ja si myslim ze hodne na vsechno maji vliv media a hodne veci podleha "mode" at to zni jakkoliv hloupe. Kazda doba nese svoje. Hodne veliky podil na tom maji reklamy ruznych vyrobcu. Kdyz jsme prisli sem, zprvu se hodne propagovala umela vyziva (jasne fabriky na tom vydelaji). Ted pomalu prichazeji na to, ze kojeni (pokud maminka muze kojit) je lepsi, ale horko tezko presvedcuji nove maminky, ktere vyrustaly v tom, ze je pohodlnejsi ohrat lahev s nahradnim mlekem nez kojit. V Evrope to neni zadne tabu, ze si maminka sedne na lavicku a nakrmi mimco. Tady by se na to divali dost divne. Nastesti je hodne mist v obchodaku a u lekare, kde maji misto pro kojici matky, kam muze jit a v klidu miminko nakrmit.
Jeden kolega v byvale praci mi rikal, ze se citil v Mexiku hodne divne, kdyz tam videl kojici maminky v parku. To ze se dival na polonahe dorostenky v casopisu mu nevadilo.... Rekla jsem mu ze je hypokrat a zeptala se ho, jak byl krmeny on, nakonec z nej vylezlo ze mu maminka rikala ze ho kojila do roka a on za ni chodil kdyz mel hlad.
Ani jedno ze svych dvou deti jsem nekojila, protoze jsem proste nemela cim. Misto toho jsem jim davala detske mleko Similac - a obe vyborne prospivaly. A rozhodne z toho nemam zadne trauma a ani pocit, ze by me deti trpely snizemym IQ.
