Tchyně u nás slídila. Jak se k tomu postavit?
.jpg)
Byli jsme s manželem a dcerkou na dva týdny na dovolené u moře. Po dobu, co jsme byli pryč, jsme poprosili manželovu maminku, zda by nám nechodila zalévat kytky, vybírat schránku a větrat. Nebydlí od nás daleko a neměla s tím problém. Vycházíme spolu dobře, hezký vztah spolu máme i jako tchyně se snachou. Proto mě teď to, co se stalo, zaskočilo a nevím, jak se k tomu postavit.
Po návratu z dovolené jsem totiž zjistila, že se mi tchyně probírala v mých osobních věcech. Mám ve skříni krabičku se svými památkami, dopisy, deníky, které jsem si v době dospívání psala apod. Když jsem po návratu otevřela skříň, hned na první pohled bylo poznat, že se tam někdo prohraboval. Jsem dost puntičkářka a věci nebyly srovnané tak, jak jsem zvyklá. A ta krabice s věcmi byla v polici položená obráceně, tak já ji tam nikdy nedávám.
Když jsem ji pak otevřela, bylo to jasné. Někdo si tam pěkně početl. Tedy někdo, tchyně. Úplně se mi sevřel žaludek, jsou to moje ryze osobní věci, takové ty srdeční záležitosti, které člověk když už někomu svěří, tak někomu opravdu blízkému, komu důvěřuje. Mám tam třeba dopisy od své první lásky a hlavně ty deníky. Představa, že si to tchyně všechno přečetla, je mi krajně nepříjemná a když na to pomyslím, vzteky a bezmocí se úplně klepu.
Manželovi jsem o tom řekla a jemu je za jeho mámu nesmírně trapně. Máme k sobě důvěru, on o mé krabičce ví, dokonce jsme si spolu jednou četli můj deník, ale jsem si stoprocentně jist, že ona sám by v mých věcech nikdy neslídil. Proto jsem tu krabičku měla ve skříni normálně položenou, neměla jsem potřebu ji schovávat někam pod zámek.
Před odjezdem na dovolenou mi to vůbec nedošlo, fakt mě nenapadlo, že by byla tchyně schopná něco takového udělat. Jenže udělala. A já teď přemýšlím, co s tím. Mám jí říct, že jsem na to přišla a vím, že měla tu drzost slídit v mých osobních věcech? Nebo bych to měla přejít? Tu druhou variantu nevím, jestli bych zvládla, nejraději bych totiž tchyni pořádně vynadala. Jen nechci totálně rozbourat naše vztahy, je to manželova máma a babička naší dcerky.
Co mám udělat? Říct jí to, že? Ale jak? Příjemné jí to asi nebude a možná to bude chtít i popřít. Ale já si jsem opravdu stoprocentně jistá. Udělala to!
22.6.2016 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 32 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně u nás slídila. Jak se k tomu postavit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
vykašlala bych se na to...ex post 
, stejně už ví
možná čeká, že budeš vyvádět...
i já si psala deníky a tak, před svatbou jsem to prostě zlikvidovala, mám mozek, ne?
já bydlela u tchýně a ano, dávala jsem vlas na dvířka...kontrolovala
, ale to zklamání, že nic nenašla....
no a nakonec to byla ona, kdo mi v těžké životní situaci moc pomohl...a bylo by to tak, kdybych na ni ječela? asi ne
Mě se stalo něco podobného,nebyla to sice tchyně,ale švagrová.Nic jsem ji neřekla,ale příště jsem všechny věci,doklady a písemnosti odnesla do jednoho pokoje a zamkla.Další rok nebyla ochotna zalévat a tak jsem poprosila kamarádku,a ta se mi o byt stará do teď.když je třeba i o psa.A vím,že ji můžu věřit.
YXH: Cha cha cha, to mi připomíná: Když jsem malá (50.léta), tak pravá káva byla docela drahá. A můj otec byl kafař!!! Jenže mu v práci z piksly káva mizela. Tak tam jednoho dne nasypal meltu a přidal cedulku... něco ve smyslu "ode dneška už jen meltu, kradaři!" A od příštího dne s ním přestala mluvit uklízečka 
inini: Asi bych to udelala stejne. Jestli ji krabicka nahodou nevypadla, kdyz neco hledala u mne ve skrini.
Nebo dalsi varianta, ze bych to uplne nechala byt, a pri pristim hlidani bytu, bych do krabicky navrch a i nekam jinam, dala cedulicky. Jeje babi uz zase cmuchate? Ona by se asi chytla za nos sama.
.gif)
Chtěla jsem to napsat jako anitech, předběhla mě, ale je to tak.
Pokud máte s tchýní dobré vztahy, tak bych do toho nerejpala. Ale je to jako v záložně, jednou se to může hodit.
S velice milým úsměvem bych třeba při společném obědě (aby byl přítomen i syn) se zeptala: "Maminko, vy jste něco potřebovala, když jste tady zalejvala? Že jsem měla v šuplíku jinak věci. Hledala jste hadr na vylitou vodu? Ty jsou v...." Nebo tak podobně... Naivně, s úsměvem, ale nekompromisně, že vím, že se v šuplíku něco dělo!
.jpg)
doufám ,že nemá klíče od bytu nastálo???
anitech: 
neříkala bych ani slovo. ALE!!! pro příště kytky do vany v trošce vody vydrží 14 dní, vyvětráš po příjezdu, noviny a poštu si nechej ukládat na poště nebo si najmi schránku. Teprve kdyby se tchyně ptala, jestli má zalévat, tak ji odmítni a kdyby naléhala s dotazy, teprve bych řekla důvod
PEGG: protože jako syn má k matce blíž a od něj ta kritika nebude tolik bolet. Může klidně říct, že snacha o ničem neví a že tohle dělá za jejími zády, protože snaše záleží na rodinném klidu. Prostě diplomacie, nic víc.
Přemýšlím, jestli by mi to až tak vadilo, přece jen to jsou věci, které jsou po letech spíš úsměvné a zdaleka na tom nezáleží tak jako v době,kdy si člověk vylívá srdce do deníčku. Takže za sebe bych se tím nezabývala.
Ale je fakt, že se to nedělá a pokud ti to vadí, tak mi připadá nejlepší říct tchýni, že to víš a že si nepřeješ, aby něco takového dělala. Konec, nelámat z ní přiznání, nehádat se, jen oznámit a už to dál nerozmazávat.
.jpeg)
orinka - 22.6.2016 8:17 osobně bych do toho syna netahala, je to věc těch dvou ženských, tchyně lezla kam neměla, snaše to samozřejmě vadí, proč by to měl vyřizovat za ně syn? To ničemu nepomůže, dusno bude ještě větší, protože tchyně bude vědět, že snacha ví a snacha bude vědět, že tchyně ví, že ona to ví
Ono je vždycky nakonec lepší, vyříkat si to slušně, ale na rovinu. Sice je chvíli dusno, ale nakonec se to většinou poddá, pokud to aktéři jsou schopni zapomenout a nevytahovat při každé vypjaté situaci
Hrabat se někomu ve věcech je na přes držku, ale že by tchyně byla opravdu tak hloupá a nedala si pozor, aby všechno nepřeházela?
Jestli máte opravdu tak dobré vztahy, tak jí to rovnou řekni. A že tě to strašně mrzí. Buď se omluví a chybu uzná, anebo se zachová jinak...každopádně se u vás situace hodně změnila a když to nemůže být bez mráčku jako dřív, pak aspoň může být jasněji tím, že si to vyříkáte. Možná by bylo diplomatičtější - pokud na to má - aby to vyřídil syn a udělal prostředníka, mediátora.
Ještě si vzpomínám, jak manžel domů jednou přinesl služební kameru a v ní jeho kolega zapomněl dokument, jak prožívá jeho rodina Štědrý den úplně od rána až do večera. Manžel to pustil, myslel si, že je tam to, co potřeboval a pár okamžiků jsme na to koukali, než nám došlo, co to je. Bylo mně hrozně trapně, lézt někomu takhle do soukromí, ikdyž omylem.
Tohle se nedělá, hrabat se někomu ve věcech. Normálně bych jí řekla, že jsem poznala, že mi lezla do mých věcí a pro příště si nepřeju, aby to dělala. Jestli je trošku rozumná, zastydí se a bude to respektovat.
Nikdy by mě nenapadlo někomu lézt do věcí. Celoročně mám od sousedů klíče, protože jsou každý týden pryč, o prázdninách jim celé dva měsíce zalévám kytky, větrám, když má přijít nějaký opravář nebo někdo ohledně topení, otevřu jim a jdu s nimi dovnitř. Nikdy by mě ale nenapadlo jim lézt do skříní, nebo do ledničky. Ani u dcer bych si to nedovolila. Všechno je v lidech.
Moje máma taky našla můj deník a s chutí si ho přečetla a vůbec se tím netajila. Hrozně mě to naštvalo.
