Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Když se mi dostane do ruky časopis, v němž se popisují i zdravotní záležitosti, pobaví mě, jak každý článek končí větou: "Pokud máte podobné potíže, nestyďte se vyhledat lékaře...". Tato věta uzavírá články o akné stejně jako texty o infarktu. Připadá mi to zábavné, protože kdybych se měla podobnou radou řídit, proseděla bych v čekárně u doktora půl života. 

S většinou potíží jdeme napřed k obvodnímu lékaři, který nás teprve doporučí dál. Z toho vyplývá, že moje praktická doktorka by se mě za chvíli bála a doporučila by mě především na psychiatrii.

Ono taky není divu. Zdravotní články velmi často říkají něco ve smyslu: "Máte-li rýmu, asi budete mít zvětšené uzliny. Ale pozor, větší uzliny mohou být také příznakem angíny, rakoviny plic, kapavky a mozkové mrtvice." Takže přečtení takového článku u kávy nebo u holiče neznamená oddych, ale nejméně několik vteřin panického úleku z toho, že jsme v posledním tažení. Pak vás zabolí koleno a hlavou se vám začnou honit myšlenky na to, že umíráte a ani jste nezajistila děti, jak to řeknete rodině, co když to vážně máte. Ano, všichni víme, že můžeme kdykoli onemocnět, a doufáme, že se to nestane. Každý psycholog vám řekne, že přiměřený strach je dobrý. A samozřejmě je nutné ve zdravé míře lidi informovat a taky tak trochu postrašit, aby byli opatrnější.

Jenže to má být strach přiměřený. Ne že do vás stejný laik jako vy bude hustit informace o tom, kolik smrtelných chorob je na světě a jak snadno k nim můžete přijít. Protože dalším známým faktem je, že chcete-li, najdete si příznaky všeho, včetně nadměrné kučeravosti vlny. Takže co dělat? Jak se popasovat s informacemi, někdy skutečně alarmujícími, o zdraví a nemocech?  Opravdu jít s každou bolístkou a podezřením k lékaři. To by z nás asi pojišťovny radost neměly, že?

A jak to vidíte vy? Také vám takové články připadají až přehnaně strašidelné, nebo je naopak vítáte? Jak vítězíte nad strachem z nemoci? A máte ho vůbec?