Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Grainne: no nevim, mně nepříde v pořádku darovat někomu něco co mi vysloveně řekne, že nemá rád. to je trochu postavený na hlavu. jako vim, že někdo nesnáší vejšky, tak mu koupim skok padákem? to sem trochu dement ne?
jelítko: a když se tě kolegové zeptají po půl roce, jak se má kytka, řekni "děkuju za optání, už před pár měsíci chcípla" 
.jpg)
jelítko: a proc si ji nenechás v praci na stole (u stolu), at si ji zalévají kolegové sami 
Svuj názor jsem napsala uz ráno, ale nad vasimi radami se BAJECNE bavím . To by me zajímalo, co by jste dobré duse poradily me: po 17 letech jsem POPRVE obdrzela dárek od tchýne= 30cm vysokýho vánocního trpaslíka s lucernickou. Vystavila jsem si ho v obýváku a pokazdý kdyz ho vidím propadám zachvatum smíchu. Ne ze by byl smesný,ale pro tu námahu nez tohle tchýne vymyslela a sehnala
Kassy: Tak teď nevím, v tom celém kontextu téhle debaty se mi jeví, že všichni tu protou položenou otázku: "tohle se ti líbí?" považují za zcela nevhodnou. Myslí, že je je to otázka pro poznání svých nejbližších velmi důležitá. Jak potom jinak zjistíš, jaký je třeba vkus tvého přítele, co se týče knih, filmů, výstav, oblečení atd. než když mu něco ukážeš a zeptáš se" líbí se ti to?"Na tuhle otázku bychom si měli mezi nejbližšími umět upřímně odpovídat a neurazit se, když uslyšíme:" no...nic moc".
elen.ka: 13:38 a to bych prohlásila za nejlepší rozhřešení
.gif)
jelítko: to je zase v pořádku, taky bych zopakovala, že "Adéla" se mi nikam nevejde a že bude bydlet v kanclu, dokud jí nejadu nový domov.
Na druhou stranu, milou Adélu, ani háčkovanou dečku bych nelikvidovala a už vůbec ne tajně a za rohem.
orinka: 13:37 nebo spíš jestli je slušné, aby se o vyhození dotyčný dozvěděl
Grainne: 13:32 ale zase na druhou stranu jsou i lidi, kteří vědí, že něco nemá člověk rád a stejně mu to klidně dají darem, aby s ním manipulovali. třeba u nás v práci kolegové vědí, že nemám ráda kytky (ty zelené pokojové), že mě nebaví se o ně starat a že mi stejně chudinky dlouho nevydržej a do mého malého bytu se ani nehoděj. několikrát jsem to opakovala a zdůrazňovala. no a pak mám narozky a oni s velkým smíchem a škodolibostí mi přinesou metrovou zelenou kytku se slovy: "prostě kytky doma mít musíš". no co bys jim na to řekla? když to udělaly vyloženě naschvál? poslat do řiti, nic jinýho si nezasloužej
Grainne: dyť já taky nesouhlasim s tim, že to tchýni řekla, že to vyhodila. já prosazuji řešení diplomatické, jak píšu níž
Kadla: O Štědrém večeru samozřejmě nic říkat neměla, ale měla dečky prostě někam odložit a při návštěvě pak tchýni říct "nezlob se, vím, žes do toho vložila spoustu práce a žes mi chtěla udělat radost a děkuju, ale vystavovat si to sem nebudu, protože se mi to sem nehodí a není to můj vkus". Na to by nikdo nemohl říct ani popel a kdyby tchýně chtěla nějak pyskovat nebo se urážet, mohla už vcelku oprávněně dostat sodu ona, že se míchá do cizí domácnosti.
a....: Pokud bys byla schopná přijmout upřímnou odpověď "nelíbí, nosit ji nebudu" a dcera to ví, tak je to podle mě vpořádku. V opačném případě je lepší mlčet. On ten dotázaný v těchhle případech většinou odpoví "líbí", aby neurazil a nedělal u stromku dusno a pak jsou z toho ty rozbroje, když začnou po měsící přicházet dotazy "proč to nenosíš, vždyť se ti to líbilo". Těžko vysvětlovat, že nelíbí, že jsem jen pro klid zalhala.
Kadla: 13:29 to je jasný. kecat bych si do nakládání s dárkem taky nenechala. akorát bych to udělala tak, abych to neměla vystavený a aby tchýně věděla, že to není můj šálek kávy a aby mi už takový dárky nedávala. ale asi bych jí nechtěla ranit tim, že bych jí řekla, že je to v koši
Grainne: 13:28 to je právě projev nejvyšší úcty, žít a nechat žít
Kadla: 13:25 podle mě to měla dát do skříně (aspoň na chvíli), právě kvůli plánované návštěvě tchýně. protože jí muselo být jasné, že to bude chtít vidět. no a až by se tchýně ptala, kde to má, tak jí v klidu vysvětlit, že to má schované právě jen z ústy k její práci, ale že se jí to nehodí do vkusu. aspoň by snad tchýně příště více přemýšlela nad dárkem a zároveň by neměla sebemenší důvod k tomu se urazit
Spravne kadlo jadro pudla. trocha diplomacie na stane snachy a trocha bystrosti na strane tchyne... a nemuselo byt dusno.
.jpg)
orinka: No, já kdybych ty krámy nevyhazovala, tak mám plný byt krámů, které se mi nepodařilo udat ani na charitě.
