Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Ještě jsem nečetla příspěvky a tak se budu mižná opakovat,ale přijde mi to trochu přitažené za vlasy,protože tchyni Radky může být tak kolem padesátky a neumím si představit, že žena v produktivním věku háčkuje dečky a dává je své snaše k vánocům. To se snad už nedělá ani na vsi(tím neurážím vesničany,také jsem z vesnice) jen mi to nějak nesedí. Chování Radky nebudu komentovat,své činy si musí každý srovnat sám se sebou, nehledě na to,že teď už je na nějaké rady pozdě. 
Moje tchýně nám zase dávala dary ve stylu"my na to máme". Např. obrovskou vázu z dvoubarevného skla,ve které by se 100 tulipánů úplně ztratilo. Jednou k nám přišla na návštěvu a všechny ty obrovské dary byly dole ve skříni na boty. Málem dostala infarkt.
Vlastně ani nevím,kde to všechno skončilo,snad v garáži....
sharon:
Máš pravdu.Mám starou vykládanou komodu a na ní se ručně háčkovaná dečka moc pěkně vyjímá. Je na ní postavena stará petrolejová lampa.
.jpg)
Ono to není vlastně o dečičkách - je to o hulvátství, neschopnosti si vymezit vlastní prostor, být slušný a diskrétní. Na obou stranách. Ale to, co předvedla Radka 
No, jestli nechtěla batum tím říct, že celý ten Radčin dopis vyznívá, jako by její tchýně byla úplná blbka - jóóó je sice celkem hodná, ale tu hrůzu co vyrábí a dává si do obýváku....... A Radka jediná má patent na rozum, protože právě Radka se spravedlivě rozčiluje, že ONA dostala dárek o který nestála a klidně ještě v závěru dopisu napíše, jestli ten tyjátr stál tchýni za to - tak milá Radko, ten tyjátr jsi zavinila především Ty. Souhlasím, že Tvoje tchýně si u Vás doma nemůže dělat co chce a nemá právo Vám aranžovat byt, ale když už si teda myslíš, že je sice hodná ženská a Tebe její řeči nechávají ,,klidnou" jak sama píšeš, tak nechápu, proč reaguješ takhle emotivně, když jsi tak klidná a neumíš si vymezit svůj prostor. Copak copak dáma nedostala dárek dle svého gusta?
Že Ti chybí takt (jestli víš co to vůbec je) a diplomacie je evidentní. Nemusíš tchýni milovat, mít ji ráda a můžeš si o ní myslet, že je úplně blbá, ale být slušný a být trochu diplomat a umět si přiznat, že jsi něco udělala špatně a ne to svádět na kdekoho okolo (viz. že tchýni stál ten tyjátr za to) by mělo být ve výbavě každého člověka.
Moc by mě zajímalo, jak by se Ti líbilo kdyby se někdo takhle choval k Tvým rodičům.
Nevážíš si toho, že máš normální tchýni, je to taky člověk se svými chybami. Stejně jako Ty máš chyby.
Co já bych dala za takovou tchýni a můj manžel co by dal za normální mámu, která by ho měla ráda jako normální máma.
batum: Jak za F.L.Věka!
Mám 1 háčkovanou dečku po stařence, nevyhodila bych ji za nic na světě. Moje zlatá stařenka je už 45 let mrtvá.
Jenenka: no presne...
batum: ježiš, co to je...." vychovala TI muže".Jako bych slyšela otce z Chalupářů (Josefa Vinkláře)-já jsem jí ho dal vyštudovat a Evžen Huml na to moc hezky reagoval.
Dávám si s jednou známou dárky k vánocům, narozeninám, svátkům - některé dárky od ní letí hned do koše, protože se jedná o dárky s prošlou záruční lhůtou, ať už se jedná o kosmetiku nebo o potraviny.
Letos na vánoce jsem to nevydržela a ukončila toto dlouhodobé dávání dárečků - bylo to sice drsné, ale já mám lehkou hlavu, že jsem do dokázala - samozřejmě jsem nic neříkala o koši, ale o tom, že ná stačí jenom přáníčko a skočit si na skleničku. Ta druhá stana to moc nevydejchala....
Já jsem taky něco podobného udělala. Vyměňovali jsme byt s tchýní. V je jím velkém bytě mi nechala vázu s umělýma růžema. No toto letělo do popelnice jako první. Ona se po tom ptala, tak jsem jí řekla, že um. ktětiny nemusím, ale jestli je chce, že jí do té popelnice skočím. Prý se ji tam nevejdou, ale tady měly vždy své místo. Pak jsem je našla ve váze na odpočívadle v baráku. Tak letěly po druhé. No já v roli tchýně se o podobné dárky nepokouším. Ale na druhé straně už bych to takhle razatně neřešila. Dnes to vidím z druhé strany .
.jpg)
Radko, je mi tě líto,asi si v životě nic neudělala "ruční práce" a proto si nedokážeš představit, jakou to dalo práci tchýni, ohýbání zad,oči si kazí a dělala to s láskou pro tebe.
Vím, máš jiný vkus,ale tak to máš patřičně dát najevo, nevážíš si lidské práce,ale taky to jednou poznáš a nemusí to být ruční práce,ale v práci kde děláš, poznáš,že si tě nikdo neváží.....jak to bude bolet a víc to bolelo tchýni.
Měla si hned říci, že to nechceš, když jseš tak sebevědomá, existuje slušnost, taktnost, dám do krabice a pak se uvidí.Je mi tě líto, jseš bezcitná.
Kdysi jsem dostala k narozeninám domácí komplet od tchýně asi o dvě velikosti větší a já blbec jsem jí to vrátila se slovy,že to může nosit ona, ale slušně.Zachovala hrdost a řekla mi, že jsem si to měla nechat doma na hadr na zem, bylo mi daleko hůře,ale jí též. Každý rok jsem to slyšela jako básničku, dostávala jsem blbosti, měla jsem pocit jako když mnou opovrhuje,kružných 30let.Na smrtelné posteli, mi říkala, měla jsem tě a mám ráda, vše bylo vymazáno a odpuštěno, nepřej si zažít pocit nemohoucnosti.....proč jsem to nedala radši na půdu....pro klid v rodině.......ale měla jsem štěstí, můj muž stál vždy při mě a né při tchýni.
Uvědom si, Tchýně není Tchýně, ale máma, která ti vychovala muže......taky budeš tchýně.
Držím ti palce, ať vše vyřeším ke klidu v rodině.
Já bych to udělala jinak,dečky bych nevyhodila ,jak by přišla tchýně a chtěla at to dám tak to prostě dám a pak jak odje tak to sundám a schovám pro případ že by zase přišla,no a vždycky bych se vymluvila proč to tam nemá,třeba že to mám schovány pro děti ,vnoučata a tak dále..
Radko, úplně Vás chápu. Přes 30 let jsme dostávali celá rodina dárky, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Zatímco my jsme kupovali dárky, po kterých toužili a nebo, které jim měly vylepšit domácnost. Snášela jsem to celá léta a vždy jsem byla naštvaná. Zatímco naše dárky se rozdávali do domácností vnoučat(ne našich), tak my už jsme dopředu věděli, že to bude zase hrůza.Od té doby co začaly obchody typu za 39 Kč, tak to byl děs a Vietnamci taky vedli. Cíchy do prvního vyprání, prostěradla funglovky s dírkami atd. 30 let nám trvalo, než-li jsme ten běs zastavili. Letos poprvé jsme nic nedostali, vnoučata pár kaček do obálky a tak jsme měli letošní vánoce bez stresu a spokojené.Pár let jsem nepotřebné věci dávala taky do skříně, ale nakonec to letělo všechno, asi bych si musela zkrze ty všechny krámy zvětšit byt. Takže přesně vím o čem mluvíte. Přeju Vám hodně štěstí a usmíření s manželem. Třeba to časem pochopí. Přijdou možná i lepší varianty dáků
. Není to neúcta, ale mám ráda třeba méně, ale kvalitní věci-bohužel 30 let to trvalo, než-li to pochopila.
Kassy - 13:44 
naprostý souhlas
Prostě nevhodný dar, který byl ručně vyroben, bych schovala do skříně a pokud by na něj došla řeč, tak říci pravdu, že tohle zrovna není věc, která by se mi do bytu momentálně hodila. No a buď si ji nechat na památku nebo ji časem vyřadit.
evropka: tuhle promítačku jsme doma měli, milovala jsem pohádku Křesadlo a Krtečka
.jpg)
evropka: joooo - nejraději jsem měla Malého Muka 
