Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Jarča*: jo, přesně...
evropka: tak lampička je jasná, ale to bulharsko se dá na zahrádce, do něčeho sůl, do něčeho svíčky, do té vysoké ocet, se špuntíkem...
evropka: dárky, které se nám nelíbí, bych zařadila do dvou kategorií - za 1. dárek, který dal obdarovávající od srdce a v dobré víře, jakou dává úžasnou věc, a "jen" se netrfil do vkusu (případ Radčiny tchýně) a za 2.dárek, který je darován jen aby splnil účel (tj.koupená první blbost ve Vše za 39) podle hesla, aby se vlk nažral, a koza zůstala celá. Netroufám si odhadnout, do které kategorie patří ty tvoje
Ale je fakt, že ta keramika na horním obrázku jeden čas letěla a taky pár takových věciček vlastním
evropka: vidíš a mi se taková keramika líbí :-)
evropka - asi byli v Bulharsku a to se vyřezávalo na vojně, to už dnes není, že by někdo seděl?
To druhé teda moc nevidím, vidím tam nějaká zvířata, ale řekla bych, že to budou dárky "za trest".
My jsme kdysi jako svatební dar dostali celkem šílenou kávovou soupravu-kávu nepijeme ani jeden, takže souprava šla pyč... Ale nikdy bych žádný dárek nevracela, nebo nevyhazovala. Přišlo by mi to jako nevychovanost.
Penguinnn: hádej,máš jednu možnost..
evropka: abych to pochopila...to jsi napsala s tím, že se ti to líbí, nebo nelíbí?
moji příbuzní tedy mají vkus.....tímto jim děkuji
Jarča*: souhlasím, napsaly jsme prakticky totéž.
Koukám, že jsem napsala něco, co tu padlo asi už víckrát.
Nemám čas číst celou diskusi zpátky, ale, Radko, to, co jsi udělala, fakt vůbec pěkné nebylo. Samozřejmě se ti to nemuselo líbit, ale tak jsi mohla ty nešťastné dečky strčit do skříně, a časem bys je možná uplatnila jako dárek pro někoho dalšího, komu by třebas zapadly do vkusu. A i kdyby ne a rozhodla se je časem vyhodit, mohla bys třebas potom tchýni říct, žes je třebas dala kamarádce, které se hrozně líbily. Ale vůbec se mi nějak příčí pomyšlení vyhazovat do koše něco, s kým si dal druhý práci v dobré víře, že tě potěší, zvlášť když je to něco tak malého, že se to dá někam strčit. Na místě tchýně by mě to mrzelo taky dost a myslím, že jestli chceš zachovat do budoucna nějaké solidní vztrahy, měla by ses aspoň omluvit.
Když vím, že si s tím ten člověk dal práci, nikdy bych takovou věc druhý den nevyhodila do koše. Někam bych to schovala, nebo darovala někomu, komu by se to líbilo. A darovanému bych řekla, že jsem to dala kamarádce, které se to moc líbilo. Ale hanba by mne fackovala, kdybych vyhodila ještě ten den dárek, který mi někdo dal.
Na druhou stranu tchýně taky udělala chybu, když se po dárku sháněla. Já jsem si všimla, že ubrus není a nepídím se po tom, kde je. Jen je mi to líto a zapřísahala jsem se, že další ubrus už tchýni nedám.
Každý na to není, ale měla by existovat nějaká úcta k obdarovávajícímu.
Háčkované dečky od tchýně jsem odložila do skříně a zřejmě tam jsou dodnes. Ale pár dárků od ní taky skončilo v poúpelnici - použité spodní prádlo ze sekáče - plátěné staré podprdy a zašívané spoďáry-bombarďáky, a pár hraček pro děti - ušmadlaného potrhané psa, ze kterého lezli moli a nefunkční otřískané autíčko. Nic jsme po ní nechtěli, chtěla se zavděčit tak holt koupila toto. Nemohu ale říct, že by to bylo nedostatkem peněz, protože těch měla dost a my se opravdu o žádné dárky neprosili. Naštěstí v tomhle jsme s manžou zajedno. Tchýně mě nemusí, já ji taky ne. Ona nemusí ani naše děti, nechce je ani vidět, tak tam jezdí manžel 1x ročně splnit si povinnost a je klid.
Penguinnn: No nezlob se, ale to že ty sis s něčím dala práci ještě nikoho nezavazuje k tomu, aby se mu to líbilo. Já jsem schopná pochopit, že někdo do nějakého svého výtvoru vložil spoustu energie a ocenit to, ale neznamená to, že si jen proto vystavím něco, co se mi nelíbí a do bytu se mi to nehodí. A očekávat, že to tak bude jen proto, že jde o ruční práci, není od dárce fér.