Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
no to jo, jsem si vždycky přála mít na LCDu krajkovou dečku 
no ale vážně - udělala bych to jak tu už mnohokrát bylo, schovala to a vyhodila nebo darovala nebo bůhví co až někdy jindy (třeba až tchýně nebude)
Stanik: ale držela, jen by se musela dobře přilepit 
Nika1:
Stanik:
Jo, jedna kámoška mi taky pořád dává čičurečky, andělíčky, příšerně barevný koflíčky a taky to občas skončí v koši nebo tombole, na kterou vím, že nejde. Dávat dárky dál je ošemetný, bojím se, abych to nedala tomu, kdo mi to dal, protože si nepamatuju všechny ty pitominky co si mezi sebou dáváme.
Nika1: na tech LCDckach ci plazmach by decka nedzela
ale jinak souhlasim s Tebou.
Nečetla jsem příspěvky. Ale v nasrání bych je do toho koše mrskla taky. Tchýně musí být úplně mimo, když dává dečky, co byly moderní před 50ti lety. Co takhle dečku i na TV a na to kytičku? Jen bych jí na návštěvě klidně řekla, že je tam nemám proto, protože se mi tam nehodí, ale mám je schované na chatu nebo pro zvláštní příležitosti. A když by je chtěla vidět, tak bych jí řekla, že jsou uklizené ve skříních a že není vhodné kontrolovat vánoční dárky a že se o tom nehodlám bavit. V situaci autorky bych možná manželovi řekla, aby se z těch deček neposral (na hrubý pytel-řvaní - hrubá záplata) a že tedy budu hrát herečku, když mi jeho matka dá naprosto nevhodný dárek. Držím Vám palce. Tchyni bych poslala kytku s omluvou.
Ja bych pekne podekovala, ulozila decky a vysvetlila, podle situace, bud ze my je lito je davat aby je kocka neroztrhala, nebo tak nejak podobne, a ze je pouziju az bude vhodnejsi doba. Kdo vi, moda se meni rychle, a jestli o to vubec nestojis, maly kousek mista v almare za klid v rodine stoji urcite. Diplomacie jsi holka moc nepobrala, ale ono se to snad pro tvoje dobro vyvrbi samo.
Kdyz dostanu neco, co se mi nehodi tak to daruju nekomu, o kom vim, ze se mu to libit bude, nebo to dam do "kontejneru dobre vule", Kdyz chci dat holkam neco poradneho, tak se snima domluvim, co by se jim libilo, kdyz to neni v krame hned, dostanou poukazku a vyberou si samy (at to je neco do domacnosti nebo obleceni).
Nekdy davame jenom tak malickost pro legraci, a je nam jedno, co se s tim stane, jestli to vyhodi, to je fuk, bylo to jenom pro srandu v te dane chvili.
A jen vřele souhlasím s tím, že by dneska, kdy málokdo má na vyhazování, měl čile vzkvétat výměnný ruch a obchod. Něco, co někdo doma neupotřebí, by se třeba hrozně moc hodilo mně. A naopak. Oblečení po dětech, kusy nábytku, atd. Sama jsem velmi zalevno po rozvodu rušila nábytek a z druhé ruky koupila vyhovující. Spokojenost na obou stranách!
Vzpomínám si, jak moje maminka jeden čas ráda vyšívala. Dečky a ubrusy se jí doma hromadily a neměla je kam dát. Tak obdarovávala příbuzné a známé. A hrozně se divila, že to nemají nikde vystavené. Řešila to se mnou pořád dokola. Zeptat se jich netroufala-musím říct, že mě ty věčné dohady moc v nadšení neuváděly. Proč sis to nenechala? Povídám jí-tak sis to měla nechat. Proč sis to nevystavila Ty? Protože bych se nedoprala a zničilo by se to. Odvětila. Ano, byly jsme tři děti a otec by něco takového ihned pokecal jídlem nebo polil kafem. Ona si to nemohla dát nikam, ale po jiných by to chtěla...Těžká věc. Samozřejmě, ručně dělaný dárek je o něčem zcela jiném, než jdu a koupím. Ale nelze chtít snad taktnost jen od těch mladých. Proč by neměla být taktní i ta starší? Snad má pusu, aby řekla - hele, chceš, já Ti koupím ...ubrus, dečku, povlak....byla jsem svého času docela za černou ovci v práci...ostatní...podotýkám, bydlely v baráku, ne v paneláku jako já....kupovaly do výbavy dospívajícím dětem nádobí, cejchy, ručníky. Když došlo na mě, po pravdě jsem řekla, že já nic takového nasysleno nemám. Bylo to pro ně nepochopitelné. Krátce jsem vysvětlila, že má matka mi dala darem právě tyto věci, které neodpovídaly mým představám. Jo, bylo to zadarmo a za těžce našetřené koruny. Ale byly by mi milejší jedny cejchy a jedny utěrky, které bych si vybrala sama. A na to má člověk vždycky. Když tedy mé děti přišly do věku, kdy se osamostatnily, sáhla jsem do peněženky a ony si to vybraly. Radost byla oboustranná. Jo, člověk by měl umět radost přijmout, ale i dát. Radčina tchýně tu radost dát asi neumí. Proto ji Radka asi nedokáže přijmout...
.gif)
a Radko, jestli to byli takové ty krajkové bílé dečky co kdysi háčkovala moje maminka, škoda, mohla jsem je od tebe odkoupit....ony jdou dnes znovu do módy.....když máš krásně uklizený a načančaný byt , sem tam dečku, je to nádhera, ale fakt musí být uklizeno....do bordelu se to nehodí.....
neříkám, že jsi bestie, ale hned vyhodit jsi to nemusela......kdybys byla diplomat, tak tchýni přesvědčíš, že se ti ty dečky do tvého bytu prostě momentálně nehodí....snad někdy, víš ono, kdo nikdy nic neuháčkoval, neuplet, nevyšil , ten neví co to dá práce......i když já jako dvojitá tchýně bych tohle nikomu nedala, to je fakt........zbytečně sis nadrobila peklo......
orinka: a ja si zas myslim, ze pokud dam darek... ma mi byt jedno co stim dotycny udela ( i vyhodit ho muze, pokud se vyjmecne netrefim, coz se mi nastesti u lizkych jeste nestalo).. a ne ze budukontrolovat, jestli si to Radka nekde naranzuje a jeste s tim otrovavovat u svatecniho obeda. radka to chtela zamluvit, ale tchyne byla tak otravna,. ze si svoji urazenost vlastne zpusobila sama.. tyhle puchejře zname.
.gif)
jelítko: no mně takoví škoďáci už dávno nerozhodí.................když je to baví, jejich věc, já se nebudu rozčilovat nad "Novým Zélandem" a pošlu to dál.
Alkohol, který nepiju, třeba. Naprosto chápu, já si potrpím na kvalitní alkohol a to stojí dost, když není raději nepiju nic, ale nebudu někomu zazlívat, že třeba chtěl udělat radost a penízky nemá, je li to škoďárna, někdo jiný to zase ocení.
Já třeba ocením obstarožní povlečení, občas takový dar-nedar skončí u mně a já si z něj vytvořím nějaký ten praktický závěs, utěrku, nebo vystelu kočičí pelech, podle stavu věci.
Po pravdě mě nebaví pořád řešit, proč mi "to" někdo dělá. Vypořádám se s tím v klidu a po svém a jeho problém, že za to utrácí peníze.
.jpg)
Linda: není to dědek čudák co ho prodávájí v bundesu?
