Dcera žije v šíleném manželství. Jsme bezmocní.
Chtěla bych se vám tady svěřit se svým trápením a v skrytu duše doufám, že některá z vás bude mít nějakou radu nebo zkušenost. Jde o manželství naší dcery, které je naprosto katastrofické. Nejhorší na tom je, že mají malé dítě a dcera kategoricky odmítá naši pomoc.
Svého manžela poznala, když jí bylo sotva sedmnáct. Jemu už tehdy táhlo na třicítku. Nebyli jsme z toho nadšení a doufali, že ji to brzy přejde. Nestalo se tak. Bohužel, v devatenácti dcera otěhotněla, takže následovala svatba a ve dvaceti se jí narodila holčička. Teď jsou malé tři roky a dceři tedy třiadvacet.
Její manžel se, dle našeho předpokladu, pěkně ukázal. Je to prostě hulvát. Vadilo nám to na něm už od začátku, i jsme to dceři tehdy říkali, ale ona byla zamilovaná a pevně stála za ním. Od chvíle, kdy se narodila malá, se chování zetě značně zhoršilo. S dcery si udělal služku a onuci, ona je věčně sama s dcerkou, celá domácnost leží jen na ní. On chodí několikrát týdně do hospody a vrací se po parou, bohužel, je v takových chvílích agresivní. Takže budí jak ji, tak samozřejmě malou, která se ho doslova bojí.
Občas se nám dcera, když má slabou chvilku a je toho na ni už moc, svěří. Už ani nespočítám, kolikrát jsme jí řekli, ať od něj odejde, když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli té malé. Takové dětství si nezaslouží. Ale to ona tvrdošíjně odmítá, prý by jí manžel udělal peklo na zemi. Taky nás prosí, abychom v žádném případě nezasahovali, že nechce, aby vyšlo najevo, že víme jak to u nich chodí.
Jsme z toho s manželem velmi nešťastní. Je to naše jediné dcera, je ještě tak mladá, vlastně si nic neužila a kromě té malé, kterou miluje nade vše, žije patrně v ustavičném stresu. Rádi bychom jí nějak pomohli, ale nevíme, zda by bylo vhodné podnikat nějaké kroky přes její výslovnou žádost, abychom nic nedělali. Jenže to je velmi těžké. Není pro nás snadné dívat se, v čem ona a vnučka žijí.
Co byste dělaly na našem místě? Zakročili byste i přes její zkaz? Nebo byste čekali někde za rohem, až dojde k nejhoršímu a on ji přizabije? Fyzické napadání nám tedy dcera nepotvrdila, ale my si myslíme, že k němu dochází, kolikrát má na rukách modřiny, vždycky tvrdí, že se o něco bouchla.
Je to strašně složitá situace, to je mi jasné, my bychom si jenom přáli, aby naše dcera a její dítě mohly žít normální život. Bydlet by mohly u nás, i finančně bychom je obě zajistili.
17.6.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 33 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera žije v šíleném manželství. Jsme bezmocní.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sama, sama. Co když zůstává jen ze strachu a neví, co má dělat. I když se o násilí hodně píše, pořád je spousta žen, které neví, jak z toho ven.
Kdyby v tom byla jen sama, tak je to víceméně její rozhodnutí, ale v případě týrání dítěte je přímo povinnost zakročit. Není nečinnost i nějak trestně postižitelná (tedy pokud by se dokázala?)
Chápu rodiče, že nechtějí čekat, až nějaký magor umlátí jejich dceru a vnučku. Možná by odebrání dítěte dceru přinutilo konečně jednat.
.jpeg)
Nika1 - 17.6.2013 8:35
Vzhledem k mé vzteklosti,bych se domluvila s kamarády,aby mu ručně vysvětlili, jak se má/nemá manžel chovat. Pokud by dcera nedostala rozum, normálně bych na ní poslala sociálku. Nemá právo zkazit dítěti dětství a poznamenat ho na celý život.
Vaše dcera ho nemiluje, ona se ho strašně bojí, je tím strachem tak ochrnutá, že není schopna chránit ani svoji dceru. není schopná sama požádat o pomoc. Tihle agresoři jsou ve své podstatě zbabělci a pokud jim někdo ukáže, že se jich nebojí, stáhnou ocas mezi nohy a zalezou, troufnou si jen na slabší. Je na čase zajít za tím pánem a na rovinu mu říct, že vím o jeho chování a pokud v tom bude pokračovat, že mu rozbiju hubu. A dceři bych řekla, že pokud to nemíní řešit, že podám sama podmět na sociálku. Pokud sama není schopná chránit aspoň vlastní dítě, že to udělám já a klidně zařídím, aby jim dítě odebrali. Sice chápu, že by to nebylo tak jednoduché, ale pohrozit jí tím můžu, protože pokud ani případná ztráta dítěte ji nepohne k nějaké reakci, tak to nejvíc odnese právě to dítě. Sice vím, že se mnou nebudete souhlasit, ale já bych vlastnímu dítěti a vnoučeti takhle ubližovat nenechala.
S dcerou to chce pořád o tom mluvit, snažit se ji přesvědčit o špatnosti jeho chování a hlavně nedělat mrtvého brouka:" já sice vím, ale neubudu to za tebe řešit"
Nechápu,co vede některé osoby do takovéto "lásky",zřejmě určitá souhra naivity,omezenosti,nezkušenosti...V tomto případě mi to připadá i něco jako "truc"...Některé ženy jsou do určité míry masochistky,něco jako když pes líže botu svého pána,která ho před 5 minutami nakopla...Musí nastat prozření,bohužel bolestné,až začne choť ubližovat i dítěti,tak konečně by mohl nastat rozchod těch dvou...Vidím to špatně,ale vy jako rodiče v podstatě nemůžete nic dělat,jen čekat.
.JPG)
A co si pomůžou, když zasáhnou přes nesouhlas týrané? Nic - buď obvinění nepodá vůbec, nebo ho stáhne, policajtům řekne, že se jen pohádali a není teda co řešit...
U dospělé osoby bych do toho nešťourala, ale toho děcka je mi líto. Jenže posílat sociálku do rodiny vlastní dcery 
.gif)
tisíce jsou takových případů, těžko něco "radit" s tím se musí každý vypořádat sám.......
chápu ty co radí nezasahovat,ale kde je potom to co se neustále u těch zveřejněnejch případů týrání přemílá a to je "lhostejnost okolí" dnes mu můžou policajti nařídit ,zákaz vstupu a přiblížení až na 10 dní a kdyby se to potom opakovalo i soud,myslím že by si dal potom už pozor,ale to by je musel někdo přivolat
.jpg)
Dokud dcera SAMA nebude chtit odejit tak nic nezmuzete. I kdyby odesla ted a nebo jste ji nasilim odstehovali, casem az by zapomela na nejhorsi, by se k nemu stejne vratila. Nezbyva vam nez cekat nez holka dostane rozum. Rekla bych ji ze az nastane cas ma u vas utociste se vsim vsudy a nemusi se bat zazvonit u dveri i ve tri v noci. Nabidla bych ji hlidani male, at aspon ta obcas z toho vypadne. A vic stejne delat nemuzete. Kazdy si musi nabit usta a sahnout na dno sam!
Dcera je svéprávná, dospělá, takže pokud nechce ona, vy neuděláte nic. Pokud zasáhnete i přes její zákaz, nejspíš se to otočí proti vám, ona bude mít peklo na zemi a s vámi se třeba nebude stýkat.
Takže bych jí ujistila v tom, že k nám může kdykoliv utéct i s malou, že jsme ochotní ji pomoct a zbytek bych nechala na ní...
Bohužel, dělat nemůžete nic. Dokud se "něco" nestane, situace se nezmění. Může se stát i chlapovi, když je věčně v lihu.
sallie: já zase z tvého příspěvku cítím jízlivost " vy jste nejchytřejší na světě, vy jí finančně zajistíte...." nejsi náhodou ta Salli co radila blbě už za komoušů v nějakým časáku ? Já tedy v Jitčině příspěvku žádnou nadřazenost necítím,ale v některých tvých příspěvcích cítím "všechno vím,všechno znám" a ostatní jsou troubové,už jsem ti to jednou psal
.jpg)
j e to pro rodiče strášné vidět jak jejich dcera a vnouče trpí,ale opravdu MUSI SAMA chtít v tom něco podniknout Vy jako rodiče mějte otevřenou náruč dcera musí vědět ,že se k Vám může vrátit kdykoliv bez vyčitek Ty to nebo ono
Je třeba dát dceři jasně najevo, že stojíte při ní a při malé a vždycky bude mít u vás dveře otevřené, ať se stane cokoliv. Nemá cenu podnikat něco proti její vůli a plést se do toho.Řešit to musí jedině ona.
Jitko, vy nemůžete dělat nic - jen nechávejte dceři dveře otevřené. Ale bez keců typu "my ti to říkali" a "my to věděli, že on je grázl". Z tvého příspěvku je cítit určitá nadřazenost - vy jste nejchytřejší na světě, vy jí finančně zajistíte.... zkus trošku ubrat na své vševědoucnosti a nátlaku a nabídnout opravdu upřímnou pomoc bez dalších výčitek a podmínek.
