Do čeho všeho si necháte od manžela „kecat“?
Momentálně máme doma tichou domácnost, manžel se mnou už dva týdny nemluví a já už z toho jsem pěkně na nervy. On tyhle sklony vždycky míval, jakože když ho něco naštvalo, tak to řešil tím, že mlčel, ale nikdy mu to takhle dlouho nevydrželo. Říkám si, jestli jsem to třeba nepřehnala já a on není v právu. Opravdu nevím.
Jsme spolu už patnáct let, je nám skoro čtyřicet, máme dvě už docela velké děti, spíš tedy puberťáky. Jak už jsem psala, s mužem je to ohledně komunikace trochu náročnější, on má rád ve všem poslední slovo a jak není po jeho, snadno se urazí a pak to řeší tím nemluvením. Já většinou pro zachování klidu radši ustoupím.
Jenže teď jsem si dovolila dost, když jsem nevzala na vědomí jeho názor a nezařídila se podle něj. Jde konkrétně o práci. Pracovala jsem deset let v jedné firmě. Nebylo to tam špatné, měla jsem dobrou pracovní dobu od půl osmé do čtyř, celkem slušné peníze a i kolektiv byl fajn. Před pár týdny jsem dostala přes kamarádku nabídku na jinou práci. Takovou, která byla vždycky mým snem, tvůrčí, zajímavá. A navíc s vyšším platem (o třetinu), než mám v té stávající. Jediná nevýhoda je pracovní doba, respektive směny – ranní, odpolední a jednou do měsíce víkend. Vzhledem k tomu, že děti už nejsou mimina, jsem si říkala, že by to neměl být problém.
O nabídce jsem řekla manželovi s tím, že bych tu novou práci ráda přijala. On byl kategoricky proti, hlavně mu vadily ty směny. On sám dělá jenom ranní od šesti do půl třetí a myslím, že mu není vhod, že by se měl ve dnech, kdy budu mít odpolední postarat o děti a domácnost. A taky si myslím, že mu čistě z mužské ješitnosti vadí to platové ohodnocení, protože bych tím pádem brala víc, než on. Řekl mi, že s tím nesouhlasí a dál se o tom nemínil bavit.
No a já udělala něco, co ho pořádně nadzdvihlo. Prostě jsem dala výpověď dohodou a od ledna nastupuju na to nové místo. Když jsem mu to oznámila, strašně se rozčílil, prý co jsem si to dovolila, když mi jasně řekl, že si to nepřeje. A od té doby se mnou nemluví.
Já mám teď výčitky, jestli jsem to přece jenom nepřehnala. Ale říkám si, že on snad nemá právo mi do takové věci, jako je moje práce, co mluvit. Proto by mě zajímalo, jak to máte doma zařízené vy. Organizují vám vaši muži vaše životy, nebo řeknou svůj názor a konečné rozhodnutí je na vás? Myslíte, že je můj muž naštvaný právem? Měla jsem, brát jeho zákaz vážně a do žádné změny zaměstnání se nepouštět? Já jen doufám, že ho to snad přejde, ale jistá si nejsem, i když se teď uklidní, určitě mi bude dělat peklo až do té práce nastoupím a přijdou první odpolední a víkendové směny.
1.12.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 35 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Do čeho všeho si necháte od manžela „kecat“?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Proč se na to nedívat pozitivně - viz písnička od Ebena Tichá domácnost.
A ten nápad takticky využít dobu nemluvení pro nákup věcí, do kterých jinak kecá, to je taky pěkné. Však kdyby pán přišel na to, že si tím nemluvením naběhl, dá si příště pozor 
Manžel tedy má občas taky sklony k nemluvení, což já špatně snáším, ale on to používá spíš v případech, kdy je naštvaný a má pocit, že by to nedopadlo pěkně, kdyby se hádal. Tak je půl dne zticha než vychladne a dokáže k problému přistupovat racionálně. Pokud vím, že jsme v právu, nechám ho být a užívám si klid a ticho, příjemná změna.
.gif)
Partner co se urazí a nemluví je horší než když se hádá. Mám letité zkušenosti a to nemluvení trvalo i několik měsíců. Naštěstí již nemáme doma děti, on v důchodu a já pracovala. Nebyla jsem na něho finančně vázaná a mohla jsem si dělat co jsem chtěla. Dokonce jsem byla taková potvora, že jsem toho využívala a koupila věci, nad kterými by jinak kecal.
Změnit takového trucouna jen tak nelze, lze si jen svůj život přizpůsobit. Rozhodně neustupovat, vždyť má Iveta před sebou ještě minimálně 25 let práce a pokud ji bude bavit, není co řešit. Také by měla omezit servis, ať si rodina zvyká. Víc sebevědomí a jistoty. Pokud to manžel nerozdýchá, je to jeho problém.
- mužskými je to tezke… mam kamarádku, co pracuje na draze v pokladne, smeny 12-ti hodinove pouze jen ranni. A strida dlouhy kratky tyden. Jeji muz si ani po 10-ti letech nezvykl, ze je každý druhy tyden pryc. A porad „kafra“ a to by mohl byt rad, ze ona ma praci, jsme z kraje, kde není nejak extra prac. prilezitosti.
- Muj muz si z domu také prinesl zvyk tiche domacnosti. Po roce spolecneho bydleni jsem ho to odnaučila, ale za cenu, ze byla občas „italie“ Zpetne říká, ze je to lepsi, ze se aspoň bouřkou „vyčisti“ vzduch.
- Ja vydělávám s manželem stejne, ale on mi hodnekrat řekl, ze kdybych mela 2x takovy plat jako on, naucil by se pect i kolace .
-po tak dlouhe době souziti, tezko starého psa ucit novym, kouskum. Ale lepší pozdě než později
a eště se to uráží
to je hroznej chlap, ještě mu není ani čtyřicet a lpí na pracovní době do půl třetí a následném asi sezení na faulenci (jestli je pak činný jinak, omlouvám se mu). Tohle bych doma nechtěla ani omylem...
To jsi vystihla - mužská ješitnost. Manžel vydrží nemluvit i měsíce. Nikdy se neomluvil, i když byla chyba na jeho straně. Musela jsem přijít já, protože mě to brnkalo pořádně na nervy. Taky ale nikdy nepochválil - účes, oblečení, jídlo jen když byla u nás návštěva. Vím, že on to umí, ale jen chválí druhé - cizí. Byl tak veden z domu, v tomhle vyrůstal. Po 30 letech jsem se postavila a řekla - dost. Tak žít nehodlám.
Buď ráda, že máš práci, která tě baví a naplňuje. Děti odrostou, vyletí z domu a budete sami a ty strádat. Hleď na sebe a buď sobec. Já jsem taková nebyla a lituji, že se mi neotevřely oči dřív. Ale nikdy není pozdě. To mi věř.
Nevím úplně co si představit pod pojmem, že manžel bude dělat peklo, tak daleko má fantazie nesahá, ale je potřeba předem promyslet správnou reakci a usadit ho včas, ne se uštvat, jak se budeš snažit vše vynahradit, navařit a napéct dopředu místo spánku apod.
Vycházela bych z toho, že nemá právo být naštvaný, protože nepředložil žádné argumenty proti a kromě toho by měl považovat za určité ocenění, že si žena myslí, že vše zvládne s dětmi i bez ní. Tohle bych mu asi řekla a nepouštěla se do žádných diskuzí na toto téma. Nakonec taky můžeš říct, že s jeho postojem nesouhlasíš a dál se o tom nemíníš bavit a očekáváš, že to bude respektovat, protože on se tak choval doteď a ty jsi mu vždy vyšla vstříc.
I když teda, mít doma tohoto pána, asi už je ze mě vdova
No nazdar a s touhle nekomunikací jste vydrželi existovat tolik let?
Normální postup mi připadá ten, že jeden přijde s nějakou záležitostí, druhý se k ní vyjádří, společně proberou pro a proti a dohodnou se na nejlepším řešení, samozřejmě s ohledem na důležitost pro každého.
V tomto případě je to pro tebe důležité a on nemá závažné argumenty , nebo je neřekl. Že se naštval a trucuje jako malé děcko nesvědčí moc v jeho prospěch a vůbec bych to nebrala v úvahu a necítila se kvůli tomu špatně. Pokud něco chce, má se chovat dospěle a k tomu patří i ohledy na druhé.
Takže ano, je to závažný krok pro rodinu a udělat něco bez dohody není v pořádku, ale pokud není dohoda možná, pak se musíš rozhodovat jak nejlépe umíš sama. Děti to zvládnou, to bych neměla obavy.
A mimochodem, uvažovat o tom, jestli manžel bude ochoten a schopen se v době mé nepřítomnosti postarat o rodinu a domácnost považuji za zvrácené. O tomhle mě nikdy ani nenapadlo přemýšlet a domlouvat se, považuji to za automatické a to i u mnohem menších dětí. Jednou jsou rodiče oba, tak mají vůči dětem stejné povinnosti, invalidní není, není žádný důvod, proč by to nemohl dělat.
Copak jsi nesvéprávná, aby za tebe rozhodoval manžel? Jde mu asi především o jeho pohodlí a o to, že se bude muset angažovat co se týká dětí a domácnosti. No aby ho neubylo!! A je asi hodně ješitný a vadí mu, že bys měla více peněz než on. Vždyť by to bylo přilepšení pro všechny, nejen pro tebe!
Jednou mluvit začne...neboj se. Pokud jsou už děti větší, tak jak budeš mít odpolední, tak jim nachystej něco do lednice na večeři a vypravit do postele se snad dokážou, ne? Taky jsem chodila na odpolední, dopoledne jsem všem uvařila a jinak se všichni o sebe postarali sami.
Můj manžel by taky rád úplně do všeho kecal, i do života již dávno provdaných dcer. Ale beztak si udělám to, co považuji za dobré a nenechám si do ničeho mluvit.
mam-ča: 
přesně
Všechno zlé je pro něco dobré. Manžel byl svržen z piedestalu, tak se nediv, že prudí. Budeš-li mít dobrý příjem, můžeš se na něj vykašlat, a on to ví.
Neboj, on to k rozvodu nepožene, těžko by hledal podobnou poddajnou ženu a alimenty by platil ještě dost dlouho. I když, možná by ses po rozvodu s takovýmhle despotou cítila jako po propuštění z kriminálu.
Pubertální děti zvládnou udělat večeři i pro svého despotického "tatínka", a ten si prostě zvykne, že mu po návratu z práce nezouváš boty.
Jenže vy nekomunikujete a nikdy jste nekomunikovali. On má poslední slovo, uráží se jak 4 letý a trucuje jak fagan. A Ty mu vždy ustoupíš, sklapneš paty a uděláš co chce, ať už je to cokoliv ... Nechápu proč si tohle nechají ženy líbit, proč samy vklouznou do role nesvéprávné otrokyně bez vlastního názoru. Odrostlejší děti potřebují rozlet a svobodu a ne matku za zadkem, která řeší každý klacíček přes cestu. Nech je roztáhnout křídla, něco dělat, puberťáci toho zvládnou spoustu a opičí láskou jim spíš ubližuješ. Na Tvém místě bych zapracovala na komunikaci a sebevědomí.
Já jsem dělávala na dvě směny. Při té druhé jsem přicházela před sedmou večer. Doma byla teplá večeře, drůbež i domácí mazlíčci nakrmení, zahrada zalitá. Dvě dorůstající děti toho opravdu hodně zvládnou a navíc je to pro ně škola života, co se naučí, upotřebí ve vlastní domácnosti.
Milá Iveto,držím palce a souhlasím s tvým rozhodnutím.VYDRŽ!!!!!!a stůj si za svým,manžel nemá právo ti určovat,kde pracuješ.
.jpg)
Paneboze ty to vidis 
.
Ano tvuj manzel ma velice specificky zpusob komunikace, ale muzes mi vysvetlit, proc by ho nemel mit, kdyz to vzdycky az doted na tebe fungovalo. Nikdo, zvlast chlap, se nezmeni jenom protoze by se to nekomu mohlo hodit. Zmeni se pokud je k tomu "dokopan" - nekomu staci teoreticky a nekdo holt potrebuje doslova a do pismene.
Ty nejsi majetek partnera, on muze doporucit, projevit prani ale nemuze ti nikdy nic zakazovat a prikazovat, muze rici holka udelala jsi peknou blbost, ale nic vic.
On nemluvi to ovsem neznamena ze ohluch, tudiz bych si pred nej sedla - privedla ho do situace odkud nema pred tebou uniku (v jednom serialu takto velice chytre vyuzivaji vytah) a klidne mu vysvetlila, ze chapes co se mu nelibi, ale je to tvuj zivot. Om muze doporucit ale ne zakazovat. Proste hocha trosku stahnout dolu z nebeskyho oblacku do reality, on neni vse rozhodujici pan buh. Zeptala bych se ho PROC mu to tak vadi? Cert vi co se mu honi hlavou. Odpovi prima muzete na tom pracovat, neodpovi tak holt at se v tom placa dal - a klidne mu to do oci rekni.
A domacnost a td - hele uprimne oni pubertaci zastanou hodne sami, sklutecne netusim proc by nemohli na stridacku udelat veceri kdyz ty mas odpoledni. Ja kdyz brala soucasnou praci tak jsem ji brala s tim ,ze dva mesice v roce budu pracovat 7-18 + hodinu cesta do /z prace, takze jsem vyrazela v 6 rano a doma jsme byla opet kolem 19h, v te dobe manzel pracoval od 12-20h a deti byly 13 a 11 roku a vida ty dva mesice v roce byly shopne udelat si sami svaciny, uvarit veceri pro vsechny 4 (kazdy den teplou veceri, byt to byly treba jenom tortilly, hotdogy a nebo co jsem ja pripravila v nedeli odpoledne a ony jenom daly zapect do trouby).
