Jaképak soukromí, vždyť jsme jedna rodina
V pondělí jsem si zde na magazínu přečetla článek o neohlášených návštěvách. A ráda bych se svěřila se svým trápením, které se k návštěvám vztahuje. Sice ne k těm neohlášeným, ale přesto dost nepříjemným.
Po mateřské jsem nastoupila do práce. Bohužel, naše dcera špatně snášela pobyt ve školce, často byla nemocná a doktorka mi doporučila ji ještě alespoň na rok z kolektivního zařízení vyloučit. Byl to problém, protože z manželova platu bychom jen těžko přežívali. Řešení navrhla manželova matka, která je v invalidním důchodu, ale plně soběstačná. Nabídla se, že nám bude Karolínku hlídat.
Měla podmínku, že hlídat bude v našem bytě. Žije totiž s přítelem, který je již v důchodu. On pro malé děti zrovna moc pochopení nemá, každodenní přítomnost naší dcerky by ho prý dost znervózňovala.
Teď to tedy vypadá tak, že babička každé ráno přijde, my odjedeme do práce a po našem návratu odveze manžel matku k ní domů. Karolínka je s babičkou spokojená. Hodně si hrají, povídají, chodí na procházky, v tomhle nemohu říct ani jedno křivé slovo. Babička se malé svědomitě věnuje.
Čím dál víc mi ale vadí, že postupně se u nás manželova matka začala chovat jako doma. Zpočátku jsem přivítala, když jsem přišla z práce a bylo poklizeno, vyžehlené prádlo, nakoupeno. To asi pochopí každá zaměstnaná žena, že taková pomoc je k nezaplacení. Jenže maminka už to začíná přehánět.
Z povrchového úklidu se přesunula k organizování kuchyňské linky, přerovnala mi ložní prádlo ve skříni, povlékla postel v ložnici atd. Nelíbí se mi to, podle mě už je tohle velký zásah do soukromí, sama bych si u nikoho něco takového nedovolila. A i když je u nás babička denně a možná se tu cítí jako doma, měla by si přece uvědomit, že je zde pořád na návštěvě.
Zatím jsem neměla sílu jí něco říct. Ona mi každý svůj zásah nadšeně ukazuje a je vidět, že čeká pochvalu a vděk. Nepatřím mezi lidi, kteří dokáží s klidem říct všechno na rovinu, mám strach, nerada bych ji nějak ranila. Za hlídání jsem jí opravdu vděčná, i za tu pomoc, i když ta by nemusela být v takové míře.
Mluvili jsme o tom s manželem a on jí velmi jemně a taktně sdělil, že si její pomoci moc vážíme, ale aby respektovala naše soukromí a uklízela jenom na povrchu. Ona mu na to řekla, že snad jsme rodina, že nám přece nikde nešpízuje, chce jenom pomoct.
Vím, že asi nejsem jediná, kdo řeší takový problém. Nechtěla bych, aby to vyznělo tak, že si na babičku stěžuji, to ne. Mám ji ráda, jenom nevím, jak z celé situace elegantně vybruslit. Poradí mi někdo?
8.11.2007 Rubrika: | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jaképak soukromí, vždyť jsme jedna rodina
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Platíš jí za to hlídání? Neplatíš? Tak mlč.
Po dočtení toho článku jsem si myslela,že tohle by mě taková babička zas až tak nevadila,zvlášť,když odjede,a hele,holky to napsaly krásně.
Je ale fakt,že možná ve dvaceti,třiceti by mě to trochu štvalo taky.
Ale vypadá to,že tchyňka je dost diskrétní,takže by mělo stačit to,co jí řekl tvůj manžel.A přinejhorším - dadka ono to zase věčně trvat nebude.
.JPG)
Je to určitá ztráta soukromí, ale pořád lepší, když máš doma "nasazenou" babču, která jak píšeš je v pohodě, než mít v baráku na hlídání cizí babu.
Babča se asi snaží být užitečná, a pokud bys jí to řekla natvrdo, nejspíš by jí to mrzelo, nebo urazilo.
co já bych za to dala
pošly ji k nám
Je fakt, že když u vás bývá celý den, potřebuje se nějak zaměstnat... Horší by bylo, kdyby prohlížela, špízovala a pak to po městě roztrubovala, co kde a jak máte...i takové jsou některé "babičky"
.gif)
to si asi umím představit,že tě to zlobí.ale ona chce pomoci v dobré vůli.Je to hodná babička.Víš,ona vás bere jako svoje malé děti,kterým chce pomoci .
Mě vzbudil v 6:20 neohlášeně dodavatel a ještě se smál, že je rád!!! Tak se chystám mu to o víkendu oplatitv 5:20
Babička je OK- výchova mimo jiné spočívá v pozorování práce dospělých a pomoc při úklidu. Děkuj všem svatým za pomoc a babi pozvi na kafe nebo na výlet. Ono je těžké být někde pravidelně 8,9 hodin a sem tam nedělat něco užitečného. Vždyť ten byt užívá víc než vy
kdyby slídila v šuplatech, tak to by byl důvod ke stížnosti a pohovoru. Ale takhle? Ona je asi nevytížená a nedovede jen tak sedět. Rok se to snad vydrží. Kdyby nebylo nic horšího...
Ještě mám v živé paměti,když jsem byla na mateřské a někdy se stalo, že malá si ráno přispala a já jsem mohla taky spát, ty vyčítavé pohledy, že ještě spím, nebo telefonáty typu:"Neříkej mně, že ještě spíš, to já mám už skoro půl směny za sebou!"
Nikola1: Tak to tě lituju. My jsme bydleli u našich 2 roky, měla jsem hodné rodiče, ale taky to nebylo ono.Každý má bydlet zvlášť, jinak to nedělá dobrotu ať se snaží sebevíc obě strany.
Myslím si, že apelovat na to, že ji nechceš obtěžovat a že by se měla spíš šetřit, by mohlo zabrat. Ale je potřeba hodně diplomacie, aby se babička neurazila..
Hele, vím, že je to nepříjemný pocit. Ale tvoje tchyně je asi hodná ženská, nikdy tě nepomlouvá, že nemáš uklizeno, pomáhá ti atd. nebo jo? O dítě se stará dobře, chce ti pomoci. Můžeš to uhrát na její zdraví a že ti připadá, že už jí využíváš moc a že bys byla radši, kdyby místo uklízení četla děcku pohádku atd. Tvůj pocit chápu, bydlím ve 2generačním domku v přízemí s průchozím bytem. Sama bych šla do podnájmu, manžel nechce, je doma a jsme přece 1 rodina a do bytu nechce. Jenže moje tchýně je mrcha, která nám tam fakt chodí špízovat a roznáší jaká jsem bordelářka, půjčuje si naše věci, když vůbec nejsme doma a já je pak hledám a nikomu to nepříjde divné, protože jsme přece 1 rodina. Tchán zase hraje hru s utahováním kohoutků u topení v době naší nepřítomnosti (všechny náklady na bydlení platíme napůl a elektriku celou), nejlepší je boj o teplo na WC (podotýkám, že jsem měla 3 měsíce táhlé záněty močového měchýře). Jejich návštěvy se k nám (i když nejsme doma) chodí s dětmi koukat na činčily, novou myčku označují jako za luxus, když nemám umyté nádobí, protože vařím třeba do 10ti večer a druhý den vstávám do práce v 5 ráno, tak jsem špindíra. Na náš WC, protože je dole ve verandě, chodí i jejich návštěvy. Návštěvy příbuzenstva obecně chodí neohlášeně, takže jim občas otevírám v noční košili (v 10hodin dopoledne v neděli). Ale jsem přece divná, že mi to vadí, protože jsme 1 rodina. Perličkou bylo, když 3 leté dítě jedné z manželových příbuzných šmejdilo u nás v ložnici a přineslo lubrikační gel. 
To už jsem se ani nestyděla a jen jsem zlomyslně sledovala reakce starší generace manželových příbuzných. Přece jsme jedna rodina. Po 4 letech to přestávám vnímat. Občas když jdu z koupelny v ručníku, potkám návštěvy směřující ke tchánovcům nahoru nebo tchánovce. Ať se tchán podívá, když to nemá doma. Už je mi to jedno, rezignuju a modlím se, aby konečně schválili novelu stavebního zákona a my mohli stavět (máme pozemek v obci bez územního plánu, kde se dříve dalo stavět, v současnosti ne). Manželovi to divné nepříjde, je doma. Nejvíc se mi líbí, že když potřebujeme s něčím pomoci, tak si o všechno musíme n
sally: naprosto souhlasím
Jojo, každý špás něco stojí. Babička hlídá, Karolínka je spokojená, tak holt musíte zkousnout, že se vám babička plete do domácnosti. Až bude Karolínka chodit do školky a do školy, bude to lepší. Moje kamarádka měla to samý, furt si stěžovala, i to mockrát s tchýní řešila, ale nic nevyřešila. Vyšumělo to časem, až děti povyrostly.
To je babička z pohádky,ne? Když nejste doma,tak pohlídá dítě,uklidí,pak ji odvezete domů....,mi by nevadilo,kdyby mi uklízela cokolikdybych nebyla doma.Ale vážně,sally má fakt pravdu,nikdo nikdy nebude dělat přesně to,co chceme.Buď to vydržíte,nebo jí to šetrně vysvětlíte.Já bych takovou pomoc vítala.
