Vysněné bydlení aneb Tady bych chtěla bydlet.
Tady bych chtěla bydlet, zasnila jsem se jednou na dovolené, když jsme s kamarádkou procházely kolem nádherného zámku s ještě hezčím parkem. Zatímco já jsem se právě v duchu viděla snídající v prostorné jídelně, vedle mě se ozvalo zděšené: „Víš jaká by to byla práce umýt tolik oken?!“
Mně to bylo celkem jedno, takovéto provozní věci bych řešila až ve chvíli, kdy bych se doopravdy chystala kupovat podobnou nemovitost. Což se za mého života pravděpodobně nestane. Pokud však ano, předpokládám, že kromě příslušných několika set miliónů za budovu budu mít zajisté i další miliónek na zaplacení personálu. Anebo rozkopu podlahu, tam se běžně nějaká hotovost nachází.
Prozatím ale zůstávám v reálném panelákovém bytě a do podobných rezidencí odcházím jen v říši snů. Jaké že jsou ty vysněné domy? Tak zaprvé se mi líbí majáky. Líbily se mi odjakživa, ale vlastně mě nikdy nenapadlo, že by se v nich dalo i bydlet. Potom jsem viděla seriál Dolmen, ke právě v takovém bydlel hlavní hrdina a padouch zároveň, a naprosto mě uchvátil. Ten maják, ne ten chlap. I když... Radši zpátky k majáku. Nebyl sice kulatý, jak jsem si ho vždycky představovala, nýbrž čtyřhranný, ale i tak byl nádherný. Líbilo se mi i vnitřní vybavení, částečně připomínající loď. Sice byly všude jen schody, ale horní prostorná místnost s výhledem na všechny strany za ten výšlap stála. A dunící moře pode mnou. Nádhera. Kdybyste někdo věděl o pěkném, volném majáku, za cenu odpovídající platu státního úředníka, dejte mi vědět.
Podobně jako majáky se mi líbí různé věže. A kulatá okna. V jednom časopisu o bydlení jsem zahlédla fotografii bytu, který byl také v takové věži a okno, kulatá okna za všech čtyřech stran měl udělané z obrovských ciferníků věžních hodin. Bylo to úchvatné! Kdybych věděla adresu, vystrčila bych majitele tím oknem a bydlela bych si tam sama. Kulatá okna se mi ale líbí úplně všude. Zálibně se dívám na všechno, kde se objeví, i když je to často jen otvor do popelnice. Moc by se mi líbila i doma. Myslíte, že by se uprostřed našeho paneláku vážně vyjímala tak divně?
O různé načančané zámky s věžičkami a ornamenty moc nestojím, i když ten, o kterém jsem se zmiňovala hned na začátku se mi opravdu líbil. Daleko víc mám ráda hrady. Nejlépe takové trochu temné a strašidelné. Živě si představuji hrad, který je celý jen šedý. Jako kámen. Žádná barevnost. Stojí uprostřed podzimní krajiny, mezi holými stromy připomínajícími les vzpínajících se žadonících rukou, které se ztrácejí v lehké mlze. A do toho neustálý déšť. A hradní pán s dlouhými šedými vlasy až po pás. Asi bych tam nevydržela žít trvale, ale takový podzim by se mi tam určitě moc líbil.
Zahoďte starosti o praktickou údržbu i myšlenky, že na žádné drahé bydlení nemáte peníze. Představte si, že jste právě vyhráli celosvětovou loterii, vzali si multimiliardáře nebo jen podnikali s hejtmanem středočeského kraje a o peníze se skutečně starat nemusíte. Jaká by byla ta vaše vysněná nemovitost? Zámek na Seině? Přepychová vila v Beverly Hills? Romantická chaloupka v jižních Čechách? Pražský hrad? Nebo snad svoboda kočovného povozu? Možná od všeho kousek a střídali byste bydliště podle ročního období?
24.5.2012 Rubrika: Náš domov | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vysněné bydlení aneb Tady bych chtěla bydlet.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mně se líbí lofty
. Nemslím tím teď to, co se tady za lofty vydává
, že je to nějaká továrna, do který jsou napasovaný malý byty nerozeznatelný od králíkáren; ale opravdový loft, stará tovární hala, jednolitý obrovský prostor, velikánská okna... Nevím proč, ale potřebuji kolem sebe hodně prostoru (možná proto, že jsem vyrůstala v krabičce od sardinek), takže preferuju rozlehlé místnosti, obrovské zahrady, žádný stísněný prostor. Klidně si to i uklidím a posekám a tak 
Svoje vysněné bydlení už mám. Starý veliký kamenný dům, sousedi dostatečně daleko, dostatek místa pro malou farmu, hodně dětí a krásnou zahradu.
Stálo to hodně stresu s rekonstrukcí, každý den to stojí hodně a hodně práce (protože než bude ta zahrada vypadat tak jak chci, navozím ještě hodně moc koleček hlíny, vykopu ještě hodně moc kamenů...) mozolů na rukou a rána kdy má člověk pocit, že už z té postele nevstane.
Ale ten pocit když se večer koukáte na to co jste za celý den udělali, všude to voní, zpívají ptáci, venku se pasou kozy, nikde žádný ruch od aut a vy víte, že děláte něco co má smysl a co tu po vás zbyde, tak ten je naplňující.
.gif)
Tak já bych brala bydleníčko kdekoliv u moře....jinak teda mám to jako kamarádka v článku,když se mi nějaký dům či hrad líbí,hned si představím to uklízení a jsem zase spátky nohama na zemi
... přeju pisatelce všechno nej k dnešnímu svátku
.jpg)
já francouzská provence...a k tomu jako bonus umět jazyk
Mně se vždycky líbily takový ty prostorný velký místnosti nedělený stěnama, kde jsou jakoby umístěny všechny věci a kdyby to bylo někde v nějaký věži s výhledem na přírodu, tak by to bylo dokonalý. Postel pod velkym oknem, vana uprostřed atd.
Taky se mi hrozně líbí takový ty velký domy ve Francii na skále nad Atlantikem s těma barevnejma okenicema obehnaný starou zdí a v zahradě velký stromy, jak když člověk bydlí v lese.
Dál by se mi líbilo bydlet na ostrově jen s rodinou v takovym tom domě částečně na pilotách, kde člověk skočí z terásky rovnou do moře.
No a hlavně daleko předaleko od lidí. K životu mi jich stačí pár.
.gif)
IVUSKA 56: Bohužel ne, ale jezdíme tam v zimě na lyže - na Šumavu, pokud myslíš..
a co se týče Berounky, tak také ne - je to moje 
záležitost
Mně by stačil jakýkoliv byt cca 1+ 3,jen kdyby byl můj...Z našeho služebního odejdem za pár let s holým zadkem,ještě že mám chalupu,ale tam jsme vždycky jezdili jen přes léto a v zimě ne,tak to bude děs,jsem zvyklá na město...Doplatili jsme na změnu zákona,kdyby nám tehdy před 28 lety přidělili normální byt,tak jsme si ho mohli koupit,tento nejde a nájem silně převyšuje obyč důchod...Ušetřeno nemáme,při 2 dětech na školách již není nic a dnes jsme rádi,že vyjdeme taktak.
caira: Ty jsi odtamtud?
Linda: To víš, že existuje - chodíme tam s dětmi na gulášovku :-)
Fungje celoročně, i jako hotýlek a dole je restaurace... a rozhledna je nádherná
Lokalita: http://www.mapy.cz/#q=Zv%C3%ADkovec&t=s&x=13.596628&y=49.943349&z=13&d=muni_443_1&l=2
moderní roubenka, postěvená v zátopové oblasti na pilířch, co se při zvýšení hladiny vysunou
stála by přímo na louce proti Krašovu, tam pod tím lesíkem, s výhledem na hrad.
V zimě by mi stačil prostorný byt. A na léto se nějak nemůžu rozhodnout mezi rezidencí u moře a chaloupkou na Šumavě
.jpg)
ok kdyz fantazie tak fantazie..... ve 30.letech nebo tak nejak stál ´na pravém brehu Certoveho jezera na Sumave sroubeny hostinec, mel jenom pár pokoju na prespáni, proste taková lepsi chalupa....to bych chtela, ale s dnesnim vybavenim tzn. tekouci teplou vodou, elektrikou atd.
A jinak já jsem spokojená s bydlenim, sice na muj vkus sousedi a placatá krajina, ale v dk nejaky opusteny kopec tezko sezenu 
, zas na druhou stranu v zime bych tam zapadla a po snehu jezdit neumim.
Pro autorku: nevim jestli jeste existuje, ale na Sumave na Panciri byl hotylek s rozhlednou a v ty rozhledne byly pokoje (nevim jestli pro hosty a nebo jestli to byly kamrliky pro personál), tocivé schodiste uprostred...nikdy jsem v tech pokojich nebyla, ale uz jenom kdyz clovek lezl na rozhlednu tak to vypadalo zajimave. A jinak mám pocit, ze majak je v dnesni dobe historicka budova a mela bys pamatkáre porád za krkem. Dneska se vsude davaji blikacky a radar majakum taky nepreje.
Jedině pěknou malou chaloupku u lesa se zahrádkou před i za a dvorkem pro zvířátka bez sousedů. Ale abych to neměla daleko na nákup
.jpg)
OK. Tak já bílý domek s velkou obývací kuchyní, dvě malé pracovny (osobní bordelárny) - mně na malování a muži na sochání, ložnici v podkroví s teráskou na ranní probouzení a zahrádku přiměřené velikosti - jen tak pro potěchu oka a vypěstování pár kedluben, které miluji
.jpg)
vilu v Kalifornii mam a po cem prave nejvic touzim?......po boude na brehu Otavy, na samote, i ten suchej zachod jsem ochotna prekousnou . Holt kazdej snime o tom, co nemame.
