Dcera nepřijala mého přítele a citově mě vydírá
Ráda bych požádala čtenářky o radu. Je mi 33 let, jsem rozvedená a mám ve své péči devítiletou dceru Lenku. Manželství skončilo před třemi roky. Manžel si našel jinou a oznámil mi, že odchází za hlasem svého srdce. Brzy se jim narodilo dítě a on bohužel ztratil o naši dceru zájem. Vídá se s ní sporadicky a nepravidelně a dcera tím dost trpí.
Dva a půl roku po rozvodu jsem s ní byla sama, teď mám už půl roku přítele. Je moc fajn. Nejdřív jsme se scházeli jen sami dva, před měsícem jsme se rozhodli, že do našeho vztahu zasvětíme i dceru.
A v tom je ten problém. Ona ho vůbec nepřijala. Tvrdě ho odmítá, útočí na mě a naléhá, abych se s ním rozešla a abychom spolu byly zase samy. Bojí se, že budeme mít další dítě a já ji odstrčím stejně jako její otec.
Chápu, co se jí hodní v hlavičce, musí v ní mít pořádný zmatek. Hodně s ní mluvím, ujišťuji ji, že z mé strany nic podobného nehrozí, že ona je u mě vždy na prvním místě. Není to nic platné. Když k nám přítel přijde, ani ho nepozdraví a odejde trucovat do pokoje. On se snaží nějak se k ní přiblížit, třeba jí přinesl knížku nebo něco dobrého, co má ráda, ale ona si od něj nic nevezme.
Co s tím? Rozejít se s přítelem v žádném případě nechci, věřím, že si Lenka zvykne. Jen nějak nemůžeme přijít na nic, čím bychom ji zaujali a čím bychom zahnali strach, který má. Poradíte mi ze svých zkušeností? Předem všem děkuji za všechny nápady. Tak ráda bych opět žila v klidu a v úplné rodině.
11.12.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 33 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera nepřijala mého přítele a citově mě vydírá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega: Nevím, proč chudák dítě. Myslím, že nemůže diktovat matce, že má být dál sama. A nechtít být sám není nic sobeckého...
Moc se mi líbí řešení, které navrhuje Sallie.
Chudák dítě....Všichni jsou sobci,co hlavně myslí na sebe! a ona je na tom čím dál hůř....Samozřejmě,že budete mít raději vaše nové dítě a po ní budete chtít,ať ho má ráda a pomáhá vám s ním....Jasně,že když máte nového přítele,myslíte víc na něj...A původní otec je taky hňup ! Nechtěla bych být na místě Lenky,protože tohle všechno se na ní podepíše do budoucnosti a moc nevidím,že by to byl pro ni přínos.Hlavně ji do ničeho nenuťte,jen aby dodržovala pravidla slušnosti,ale vy také! Bude to chtít čas a trpělivost,dávat najevo lásku k ní a né se ostentativně před ní muckat s přítelem tak,aby to stále viděla.A nepodbízet se,musí si na novou situaci zvyknout,je to skoro,jako by jí někdo zemřel.
Naprostý souhlas se Sallie. Jasně, je to Tvé dítě a vždy pro Tebe bude na 1. místě, to ale neznamená, že jsi povinna podřizovat jí svůj život.Dávej jí lásku, ale vyžaduj i dodržování pravidel (slušné chování apod.). Já mamčina manžela taky dlouho "dusila", ale nepamatuju si, že by mi kdokoliv z nich takto lezl do zadku 
Slečna si prostě musí zvyknout, není vyhnutí.
Katko, když dceři říkáš, že ona u tebe bude vždy na prvním místě, tak lžeš - co když si fakt pořídíš miminko? Myslím, že devítiletá holka, která navíc tohle zažila, tuší, že pokud by se narodilo miminko, tak se bude muset dělit o tvou pozornost. Podobně, pokud by se tvůj přítel přistěhoval.
Nemám zkušenost, ale já bych na jednu stranu asi byla nekompromisní - devítileté dítě mi nebude diktovat můj život a zakazovat přítele - tj. vysvětlila bych, že lidi žijí v párech (muž a žena) a pokud nejsou v páru, je jim smutno. Můžeš nadhodit i finanční situaci, že třeba zaplatit byt, elektřinu a podobně stojí spoustu peněz a že i to je důvod, proč lidé žijí spolu - a že třeba mladí lidé to dělají tak, že spolu bydlí dvě tři kamarádky a tak.
Důsledně bych vyžadovala slušnost - s tím, že nemusí přítele milovat, ale bude se chovat slušně, tj. minimálně pozdraví - jeslti si pak zaleze a bude trucovat u knížky, je to její problém. Ale slušnost dodržovat bude.
Na druhou stranu - bych jí dala nějakou volbu - třeba stylem "my chceme jít s Pepíkem v neděli do restaurace na oběd / jet na Karlštejn / jít na bowling / jít do kina - chceš jít s námi, nebo půjdeš k tátovi / babičce / zůstaneš sama doma?"
To že vy se jí snažíte podplácet dárkama, je podle mě pro ní taky varovný signál, v podstatě jí tlačíte do kouta, chcete aby vám "byla vděčná" atd. - fakt jí dej víc prostoru (může se rozhodnout, co bude dělat), zkusí jí přítele necpat horem dolem, zkus uznat to, že ona ho nemusí mít ráda (s podmínkou ale slušného chování, viz. výše). Zkus jí dopřát určitý čas jen s tebou - např. že pojede všichni na Karlštejn, ale na zmrzku za vysvědčení půjdete jen vy dvě. Nebo si vůbec zaveďte holčičí den, kdy nebudeš randit s přítelem, ale s vlastní dcerou - biograf, kavárna, cukrárna, muzeum, výstava.... nebo třeba jen společné pečení cukroví, nebo "válení se u televize".... a nezapomeň to verbalizovat "Pepík chtěl do kina, ale dneska je tvůj den, tak jsem s tebou"
