Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

JITUSKA70: Podle mě má dítě nárok mít oba rodiče a určitou úroveň všeho.Takže chudá matka-samoživitelka předem znevýhodňuje své dítko,případně sebe,když vezme např. ještě jedno zaměstnání,aby tedy měly aspoň něco- jenže pak zase chybí čas na společné chvíle s dítětem....Takže já jsem pro to,děti klidně nemít,pokud na ně nemám,myslím na finance i na psychiku,případně na zdravotní stav.

Kdybych si mela zvolit mit deti a trit bidu a nebo deti nemit a mit penez,ze nebudu vedet co s nima,vyberu si ty deti a bidu.Dneska lidi resi jenom penize a nadstandart.Pro me jsou dulezitejsi deti.A co radim pani.Nasla bych si muze a s nim si poridila to dite i za cenu toho ze s nim budu sama.

Almega: k tomuhle se s dovolením lípnu, mám stejný dojem

Připadá mi,že jste s tím bývalým asi po dětech nebažila,co jste tedy dělali ty roky?? No a sotva jste sama,tak fňuk-fňuk,sebelítost,jaká jste chudinka a vy děsně chcete to dítě...Jestliže chcete najít muže pro další život,tak si zakažte řeči o rozkošném děťátku!! Jak už psaly přede mnou,ženy,co chtějí ulovit chlapa za každou cenu,mají vyzařování,které naopak muže odpuzuje,leda přitáhne nějakého pro další život nevhodného.Být sama má své mnohé výhody,nikdo vás neotravuje svými požadavky a můžete si dělat,co chcete.Jen bych myslela hodně na zadní kolečka a šetřila si,kdyby se něco dělo,abych nezůstala bez koruny....Až se dáte do pohody,však někoho potkáte,hlavně bych nehledala někde v baru nebo po inzerátech,spíš v okruhu bývalých spolužáků a tak.

ebují pomoct i jako dospělé - jen by odfrkli, neměla sis je pořizovat...vím to, a tak mlčím. Myslím si svoje. Že oni si mohli adoptovat nebo najít někoho s dětmi. Třeba...Ovšem - na to každý nemá povahu, přiznám se, nedokázala bych si asi vzít dítě z dětského domova, z kojeneckého ústavu. Děti mi do mého života přišly docela neplánovaně, ale vzala jsem to tak, jak to bylo. Žijí sice samostatně, ale to máte tak: je jich doma víc, než mě, občas nevyjdou, potřebují půjčit, vypomoct, jsem soudná, když si spočítám, kolik berou oni a kolik já, jsou na tom prostě hůř a tak to beru a dám. nevěřiola byste, terezo, že v mé situaci - single popadesátka - je i známá, co stále říká, nemám na to či ono. Ale - ona vůbec děti nemá a plat máme stejný. Tak Vám nevím. Nyní se uklidněte, jste v dobré kondici i pozici, věnujte se koníčkům, sebevzdělání, pracujte třeba na vlastním bydlení, mějte hlavně cíle. Nelitujte se, není proč. Hodně síly, Terezo, život je boj a nemazlí se ani s námi, co ty děti máme!

Nedalo mi to, abych se k diskusi nevrátila. Co tu čtu, jsou fakt velmi dobré postřehy, které Terezu posílí a povzbudí. je docela dobře možné, že se trápí zbytečně, třeba děti skutečně mít nemůže vůbec a nebo je v dohledu člověk, co ty děti naopak má a potřeboval by parťačku, která by jim pomohla s tím, co nezvládají. Být bezdětná není konec světa! Takových lidí přibývá. Máme s dcerou hodně známých a kamarádek, kolikrát nad kafem probereme, jak ten život s lidmi točí. Například jedna naše známá má děti tři. Že si nevyskakují, je nabíledni, že je ten její celé dny v práci, aby to uživil, taky, no a jako bonus je to, že tu nemají ani jednu babičku. Takže nevím, Terezo, zda je toto to pravé štěstí, po čem prahneš? Jiná známá má děti dv+ě, každé s jiným a momentálně je sama a zcela bez prostředků po druhém rozchodu v pronájmu bez nábytku. O tu máme strach. Jiná známá odešla od muže, ale rodina se spikla a dítě jí s sebou nedali, natruc, tam to bylo na pováženou - vystresovaní všichni. Kolikrát čtu o ženách, co mají muže cizince, a o děti přijdou, když jim je odveze. Dovolávej se pak někde. Pamatuji odsud na případ, kdy si zde cizinec pořídil dvě děti, vybílil účet a zmizel. Ta holka tu zůstala lidem pro smích. No a jiná známá musela dát první děcko k adopci, protože věděla, že není schopná se o ně postarat. Dodnes na holčičku vzpomíná, co asi dělá. A únosy dětí, kdy kolik týýdnů, měsíců nemá máma ponětí, co s dítětem je? A taky máme dvoje známé, co mělo jejich dítě jako malé leukémii...Terezo, nelitujte se, že nemáte dítě. Buďto to jednou přijde, nebo ne. Člověk nemá jít proti proudu, nemá chtít tu jednu věc,co si ji umanul, přes moc. Mějte trochu pokory, každý máme nějaké ty trable. My, co děti máme, jsme musely obětovat hodně osobního volna, pohodlí, zdraví, peněz, času, to není jen načančaný kočárek, po kterém sníte. Jsou to i douhé noci nad nemocným tvorečkem, problémy ve škole, finanční starosti, atd. Jo, mám dvě děti, jsem nakonec ráda, ale mám i známé, co je nemají, celý život jezdí, kam chtějí, jsou doma luxusněji zařízení, no, mají to svým způsobem snazší. Ovšem občas potřebují utěšit, jací jsou chudáci. Kdybych já řekla, co mám ještě dneska s dětmi za práci - ty děti potř

tip:
na podobné téma je i film Perfect Days scénář, režie Alice Nellis představitelé hlavních postav: Chýlková, Kotek

Terezo, hlavne se nepokousejte lamat veci pres koleno. Misto truchleni a sebelitosti vyuzijte cas, kdy jste single, napr. k sebevzdelavani, apod.

Neboj, nějak to dopadne. A když tak moc toužíš po dítěti, řekni to na rovinu nějakému kamarádovi, který je ti sympatický a popros ho o dárcovství. Ale uvidíš, že někoho potkáš. Na dítě máš opravdu nejvyšší čas a hned napoprvé to taky určitě nepůjde.
Někdo tady psal, že i bez dětí se dá žít. Ano, dá, ale ten život je nějaký prázdný, nenaplněný.

Terezo, verim tomu, ze se veci deji z urcitych duvodu. Jedny dvere se zaviraji, aby se druhe mohly otevrit. A zalezi na tobe, co s tim co za druhymi najdes udelas. Neni vsem dnum konec. Pro zacatek bych asi zasla za doktorem a nechala se vysetrit. Pak se podle toho muzes zaridit. Nejhorsi je nejistota, kdyz clovek nevi co a jak. Je lepsi vedet i spatnou zpravu, nez zit v nejistotach. Nakonec se treba dozvis, ze ty jsi vporadku a tim kdo nemuze mit deti je tvuj byvaly partner. Stalo se to kamaradce take. Nasla si nekoho jenom aby mohla mit dite, byla s holcickou dost dlouho sama, pak si nasla pritele a ted maji jeste dvojcatka. Kdyby zustala s puvodnim partnerem, byli by nestastni oba.

Není nemožné v tomhle věku potkat životní lásku a ještě s ní mít rodinu, i když je fakt, že se to vídá spíš mezi různými celebritami (herečky, zpěvačky apod.) než mezi "obyčejnými" ženami - takových z reálu pravda moc neznám a když už, nejedná se o první dítě; už mají doma třeba plnoleté z prvního manželství Naděje je, ale rozhodně bych se k ní neupínala jako k jedinému možnému řešení, jak zaznělo v diskuzi, chlapi to velmi rychle vycítí a zdrhají - když chce chlap založit rodinu, vybere si k tomu pětadvacítku, ale rozhodně ne skoro čtyřicítku, to je realita a nikdo se na ně za to nemůže zlobit V takovém věku je už vysoké riziko neúspěchu a taky různých vad a když má chlap na výběr, nepůjde do toho, to je přirozené.
Holt se ti život vyvinul jak se vyvinul, nemá smysl se kvůli tomu věšet. Ostatně kolik z nás má život přesně podle svých představ? Asi málokdo, vždycky jsou tam nenaplněné rezervy. Jak radí ženy níž, smysl života lze najít i v něčem jiném než jsou děti a neznamená to, že ten život bude míň kvalitní nebo horší. Záleží jenom na tom, jak se k tomu postavíš a jak to budeš vnímat ty sama. Když se postavíš do role oběti zlého osudu, budeš se mít špatně, s věkem se to bude jen zhoršovat a s takovým postojem nenajdeš ani toho parťáka pro život

Hlavně netlač na pilu. Protože to je to, proč se ti nedaří - moc a moc něco chceš a tím "to" od sebe odháníš. Zůstaň sama sebou, uklidni se, važ si toho, že se ti neděje nic horšího - a ono "to" přijde, až to budeš nejméně čekat. Věčná nespokojenost člověka vnitřně mění a odrazuje přátele. Přece nebudeš žít jen pro to, abys uhnala nějakého otce dítěte? I s dítětem to budeš pořád ty, pesimistka nebo optimistka, dítě je tvá přidaná hodnota, ale rovněž individualita. Dítě, novorozeně, není vysněná meta, na které ustrneš. Život i pak bude pokračovat vlastním tempem.

byla jsem mladší než ty, ale tenkrát už to taky bylo na pováženou... a prostě jsem si začala dělat prostor a podmínky na to, abych měla dítě sama... začala jsem si v práci budovat podmínky pro to, abych mohla část práce dělat z domova (před těmi skoro dvaceti lety se ještě dokumenty faxovaly a mít doma počítač, natož internet, to bylo fakt něco), protože mi bylo jasné, že ze "státního" dítě neuživím, zadala jsem projekt na přestavbu bytu, začala sháně povolení, peníze....dva měsíce před tím, než měli nastoupit zedníci, jsem potkala manžela a všechno bylo úplně jinak...

Co jsem tím chtěla říct - nemůžeš ovlivnit to, jestli potkáš toho správného chlapa a už vůbec ne to, jestli on bude chtít být s tebou... ale je spousta věcí, které si můžeš zařídit tak, jak chceš ty. Včetně toho dítěte.... .... tvoje osobní štěstí přeci nemůže být závislé od nějakého hypotetického chlapa - když přijde, bude to bonus, třešnička na dortu... když nepřijde, pořád můžeš mít takový život, jaký si zařídíš... a zařídit si ho můžeš tak, aby jsi byla spokojená....

je pravda, že už jsem nejednou četla a slyšela, že to z ženské vyzařuje když moc touží po chlapovi na život a dítěti, i to jak je zklamaná a nešťastná a proto o ní není zájem, není pro ně přitažlivá...

Někde jsem četla, že od života dostaneš pouze to, co čekáš, že dostaneš.
Takže pokud čekáš osamělost a zapšklost, dostaneš to.
Obávám se, že tahle očekávání si většinou ženy ,,vytetují" na čelo a to každej chlap zdrhne jen to uvidí. Hlavně když ho chtějí k tomu, aby měly to vytoužené dítě.

Jsi po rozchodu, tak nějak se ti rozpadl život, takže potrvá, než si ho dáš dokupy. to je pochopitelné.
Možná nastal čas vše přehodnotit, přestat lpět na tom co nemáš, ale dívat se dopředu co získat můžeš.
Díváním dozadu a lpěním na minulosti nic nezískáš. Ale to chce spoustu času než se srovnáš.
Jsou i jiné hodnoty v životě. Něco prostě nemáme, ale neznamená to, že všechno končí.
Dítě máš ,, jen propůjčené" za nějakou dobu a to velmi kratičkou začne zkoušet křídla, pak bude zkoušet létat a nakonec odletí. Neudržíš ho žádnou touhou.
Mě je stejně let jako tobě a myslím si, že pořád se dá začít znova. Sice jinak, spoustu toho přehodnotit, ale začít se dá určitě. Jen je to těžké. Ale ne nemožné.