Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

U mě se v podobném případě osvědčil postup "je to drahé, my potřebujeme něco jiného". Zkuste tchyni navrhnout, ať vám místo ozdobných předmětů koupí balení pracího prášku, čistících prostředků, nebo podobných věcí, které se dají spotřebovat (případně darovat někomu jinému, který to užije). Argument "chci, aby váš syn hlavně chodil v čistém" by mohl zabrat, ne?
Jestli ne, rozhodně by to neměla řešit snacha, ale syn, a pokud on to nedokáže, tak je skoro lepší se s tím nějak smířit a skladovat to ve sklepě. Pokud odoláte a dotazy typu "proč si to nepověsíte na zeď" budete ignorovat, třeba se paní po čase rozsvítí. Pořád lepší vypadat před tchýní tak trochu jako necitlivý debil, než se jí nechtěně dotknout nešikovným vysvětlováním.

S tchýní na nákupy? Jedině když už není vyhnutí. Kdysi dokonce sledovala, jaké dámské hygienické potřeby si kupuju a kolik stojí a snažila se mi vnutit její oblíbené a levné Lýdie...
Mno, jak říká, přece nebudeš do toho cpát peníze, když to skončí v koši.
A má recht - soudružka uvědomnělá.

orinka: to je nápad!! Vzít ji sebou na nákupy

a nebylo by řešení chodit na nákupy i s ní? Aby viděla, co si vybíráte a co se vám nelíbí. Taková milá "překvapení" jsou na draka.

taky si myslím řict vše hned vím je to těžké ,ale snad se najde jak ji to říct a neurazit držím pěsti

Tohle nám dělala babička. Byla uplně úchylná na modrou kuchyň a do obýváku broušené, ručně malované sklo. Jelikož jsme si předělávali baráček (v podkrový) tak máme taky většinu ze dřeva a přírodních materiálů. Ale POKŽDÉ mi dala něco modrého do kuchyně, ať si to někam vystavim a broušenou sadu skleniček. Jelikož je to u nás celkem malé, tak není místo kam to dát. Ze začátku jsem se snažila po dobrém jí to vysvětlit já - nezabralo, pak - taky nic. Tak prostě, když u nás byly na návštěvě, tak jsem jí vše ukázala, jak se mi to líbí a hlavně mám radost, když si něco udělám, koupim SAMA. A kam si myslí, že by jsme měli dárky od ní dát?! Pochopila!!! Ona když má kuchyň modrou, tak to chápu, že se jí to líbí, ale já bych jí nekoupila třeba červené talíře.
S mojí babičkou jsem to vyřešila hned. Taky mi chtěla nutně něco koupit do domácnosti (ručníky atd.) tak sem jí řekla co a jakou barvu a jde to.
Každopádně jí to řekni na rovinu, nebo z toho budeš šílet.

Křeček - a bude legrace, jak sklerotická babi zapomene, že to bylo od ní a vyhodí je, že takový brak nechce...

Bohunko - já ale naštěstí nemám tchýni, která by to nějak zvlášť přeháněla. Tudíž u mne zaplnění bytu nehrozí. A když už se netrefí, tak to chvíli vystavím, a jelikož je zvyklá, že pořád něco měním, tak ony kýče přeorganizuju do krabice do komory.
Mj. vietnamské kýče už dorazily i ke tchýniným rodičům na hrob. Ve váze "nad nimi" se skví úžasná umělá květina - hlavně ta strelicie vypadá hooodně nebezpečně.

dadka: bohunka:
Křeček: asi tak

Teď to schovejte a až bude byt dozařízený, sem tam něco vezměte zpátky mamince a řekněte: víš je to moc hezké, ale nám se to tam fakt nehodí - nechtěla by sis to dát na zeď ty?

annie, Víš, kdybych se kdysi neodvážila tchyni narovinu říct co jo a co ne, tak mám plný domek braku. Ona v radosti že najednou je všeho dostatek nosila silonové kapesníky, umělohmotné talíře a misky, dederonové závěsy a ubrusy, zaručeně pravé umělecky ztvárněné sošky - i trpaslíky, vázičky, hrníčky ze kterých odpadávalo "pravé" zlato, krepové povlečení z vietnamských stánků, silonové kalhotky s kraječkami.... Sice byla fakt zaražená že nemá nic takového kupovat, ale řekla bych, že časem to ocenila. Doveze občas děckám ovoce, zeleninu, něco na zub, drogerii. Jediné co pořád nosí jsou náboženské knížky - to je její srdeční záležitost. No a já při každém rovnání knihovny nějakou "ztratím" - topíme občas v kotli a ono to pěkně hoří. Co se mi nelíbí a je rozbitné - to se občas rozbije - samo. Teď se chystám na loď z mušlí .........

Úplně ti závidím to zařizování nového bytu. S odstupem času vzpomínáme s manželem, že to bylo krásné. I ty malé hádky, jestli koupit to nebo ono.Mám asi přibližně tvůj vkus, přírodní věci, dřevo, sklo, všechno se musí používat, žádná paráda jen tak na prach.
Moje tchýně nás obdarovávala kříšťálovými vázami a porcelánem, čím větší, tím lepší, aby bylo vidět, že na to máme. Do takové vázy by se muselo dát nejmíň 50tulipánů nebo keř šeříku.K promoci dostal manžel vázu z barevného skla asi 80 cm vysokou. Několikrát jsem jí řekla, že v bytě pro takové věci nemám místo. Pochopila a dary nám přestala nosit. Teď všechno odpočívá ve sklepě .
A z takových těch andělíčků, blbostiček a serepetiček šílím.

posílej to dál....
kdysi jsem měla podobný problém - už je to 22 let - kdy tchyně přinesla plastové hodiny ala kukačky do naší nezařízené domácnosti. Byly to jdiné hodiny, které šly dobře a tak prostě visely. Začas jsem je shodila luxem při vysávání stěn a bylo po starostech

Jenom by mě zajímalo jak by se cítila Marcela, kdyby někomu koupila dárek nebo pozornost podle svého vkusu a dotyčný protáhl hubu s tím že tohle se mu nelíbí.
Myslím že tchýně by pochopila, kdyby jí mladí na rovinu řekli, že kýč do bytu nechtějí ale určitě by jim udělala radost třeba drogerií.
Otázkou je, jestli i ta by mladým nepřišla jako nevhodná.......

No a za čas tady třeba bude článek o tom jaká je tchýně lakota, že mladým nechce nic koupit.

A pockej Marcelo na ty divy skrývající se pod vánocním stromeckem nebo k narozeninám .
A ted vázne, tohle Ti holka nezávidím, snad nekdo poradí jak na tchýni. Co treba obdarovávat jí v podobném duchu, ale vecma které se jí 100% nebudou líbit? Treba jí to prestane bavit? Ale to vám zase poleze do penez?

my máme takovouhle babičku, ale jelikož je to babička tak jí to vysvětlil, tudíž to funguje tak, že babička se zeptá, jestli to chceme nebo ne a popř. si to zase odnese. A funguje to, neuráží se. Ale bylo to jen o poprvé. Věřím,že jí to moc příjemné nebylo, ale zvládla to.