Patičky, vy budete moje smrt…
Miluju léto. Právě proto je o to víc překvapující, že se nyní vyskytl jeden aspekt, který mi způsobuje psychickou újmu, hraničící až s týráním – nahaté nožičky vykukující z kočárků.
Synátor je již ve věku, kdy stále více zjišťuje starou pravdu „Jak tak dokonalý syn může mít tak blbé rodiče?“. Občas ještě projeví zájem o fyzický kontakt, ale většinou jen tajně, aby se nekompromitoval. A matka chřadne, jelikož mazlení s milovaným, leč bujaře ochlupeným manželem ani zdaleka neutlumí touhu po doteku pokožky dětské. Nacházím se v krutém časovém meziprostoru „děti vyrostly a do vnoučat daleko“ a moje zblblé stále fertilní já mi vysílá zmatené signály. Nazvat můj stav tikáním biologických hodin je velmi nedostačující, u mě to přímo mlátí do bronzu, přestože vím, že další dítě mít už nemůžu a ani bych to už bohužel nebyla s to zvládnout. Navíc všechny moje kamarádky mají jako na potvoru děti již odrostlé jako já nebo bydlí ode mě minimálně padesát kilometrů.
A tak masochisticky čučím do kočárků. Někdy zdaleka, abych neděsila chudinky matky svým hladovým výrazem, někdy neodolám a se slovy „Takhle krásné miminko jsem už dlouho neviděla!“ přilezu až na přibližně metr. Víc si netroufám. Většinou maminky pookřejí upřímným zájmem a prohodí pár slov ve smyslu „Jo, teď vypadá jako andílek, ale celou noc prořvala, potvora!“ a vše dopadne bez ztráty důstojnosti. Horší je, je-li přítomen tomuto výpadku mé soudnosti můj drahý. Má z toho srandu a často přilévá olej do ohně poznámkami „Jdeš od toho, určitě je to nakažlivý!“ případně „Prosím vás, nemůžete jí to na chvilku půjčit? Aby dala zase na čas pokoj!“ Je pravda, že občas se maminky přívětivě zasmějí a JÁ SI MŮŽU SÁHNOUT!
Apeluji na vás, milé maminky kočárkových ratolestí – mějte prosím ohled! Ponožky ještě žádné miminko neodstonalo. A pokud již podlehnete a tento zákeřný arzenál odhalíte na veřejnost, vyvěste si prosím na kapotu kočárku ceník, např. OSAHÁNÍ PATIČEK – 10,-/1min., děkuji předem! Vyděláte na mně a podobných zoufalkách balík.
Jak jste na tom vy, milé šťastné ženy? Poraďte, dá se toto období přežít ve zdraví? Jak to řešíte nebo jste řešily vy? Také jste to tak prožívaly jako já?
6.8.2012 Rubrika: Péče o krásu. Kosmetika | Komentářů 37 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Patičky, vy budete moje smrt…
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sharon: 
Me to napadlo pri cteni nadpisu taky. Diky za tip na kremicek, zkusim 
Soffie: Mam. Nejmladsimu je rok. Ma nadherny nozicky i rucicky. A hlavne ZUBY mu ted rostou. A pujcim 
Na noc.Muzes se s nim mazlit celou, celickou noc
r1911 - hodně 
a radosti z
.gif)
Křeček: to jsi hodná ale mám svých smráďat dost.....v rozmezí od 15 - 2 roky....
Linda: krém je z lékárny a jmenuje se KERASAL poradila mi ho pedikérka a je fakt účinnej............
.jpg)
sharon: pata jako pata...hod sem kremik 
.JPG)
Holky, kdyby vám stačilo pětileté dítko, ráda vám půjčím mladší dceru na libovolně dlouhou dobu.
tak tím já netrpím, ba co vím, ode dneška za 9 týdnů mám termín tak si toho pak užiju víc než dost 
Ale taky jsem čekala téma pedikúra, na kterou bych se chtěla po sto letech objednat.
Já jsem si užívala svých dcer jako miminek dosytosti. Děti mě nevadí, ale do cizích kočárků moc nenahlížím.Koukáním do cizích kočárků si nechci zadělat na problém. Pokud někdo ze známých ,,dovolí´´si s jeho potomkem pohrát tak si to užiju, ale jinak mne to nechává v klidu.
včera jsem vycházela z obchodu a naproti stála paní s
byl to asi pitbul, tak blbě čuměl, že jsem nevydržela a šla si ho pohladit. Kdyby se ke mě rozeběhlo cizí mrně také bych ho pochovala nedělá mě to problém mám děti ráda. Mám někdy pocit, když prohodíte s cizím dětskem tak vás jeho rodina propichuje pohledem ( nedivím se, bojí se )
orinka: 7:39....nejsme my ségry ?....já si myslela totéž a už jsem chtěla poradit krémeček na paty....
naštěstí mám spoustu objektů na mazlení.....přinejhorším tu zůstaly po vnučce mončičáci..... takže patičky, ručičky a ani prdýlky neřeším.....
evropka: já téééž.................
.jpg)
vítám sofii.gif)
Zrovna včera jsem nakukovala do kočárku paní, co jela okolo naší zahrady a říkala manželovi, jak už je to dlouho, co jsme uspávali děti v kočárku a užívali si mrňousků a jak to letí. Všechna miminka bych pomazlila a pomačkala, svých dětí coby mimin a batolat jsem si užívala, rozhodně víc než pozdější pubertu a to mě ještě jedna čeká, jsou chvíle, kdy bych skoro puberťáka vyměnila za sladké, voňavé mimino....
Mimina mě nikdy nebrala,vlastní,jen když spala nebo byla hodná-což bývalo zřídka...Děti mě opravdu zajímaly až tak od těch 2 let výš,kdy s nimi byla už možná domluva.Vnoučat se možná nedočkám,moje děti žádná nechtějí.Manžel má dvě,ale stačilo mi si je v miminčím věku pochovat 5 minut a dost!! Jsem ráda,že toto období je za mnou,považuji to za nejhorší údobí mého života a překonala jsem sama sebe,neb v našem rodě nemáme obecně mrňavce rádi.Jo a taky jsem měla tři mladší sourozence,čili jsem neměla o miminech žádné iluze a bohužel,ani ty roztomilé nožičky či ručičky to nemůžou změnit!!
