Patičky, vy budete moje smrt…
Miluju léto. Právě proto je o to víc překvapující, že se nyní vyskytl jeden aspekt, který mi způsobuje psychickou újmu, hraničící až s týráním – nahaté nožičky vykukující z kočárků.
Synátor je již ve věku, kdy stále více zjišťuje starou pravdu „Jak tak dokonalý syn může mít tak blbé rodiče?“. Občas ještě projeví zájem o fyzický kontakt, ale většinou jen tajně, aby se nekompromitoval. A matka chřadne, jelikož mazlení s milovaným, leč bujaře ochlupeným manželem ani zdaleka neutlumí touhu po doteku pokožky dětské. Nacházím se v krutém časovém meziprostoru „děti vyrostly a do vnoučat daleko“ a moje zblblé stále fertilní já mi vysílá zmatené signály. Nazvat můj stav tikáním biologických hodin je velmi nedostačující, u mě to přímo mlátí do bronzu, přestože vím, že další dítě mít už nemůžu a ani bych to už bohužel nebyla s to zvládnout. Navíc všechny moje kamarádky mají jako na potvoru děti již odrostlé jako já nebo bydlí ode mě minimálně padesát kilometrů.
A tak masochisticky čučím do kočárků. Někdy zdaleka, abych neděsila chudinky matky svým hladovým výrazem, někdy neodolám a se slovy „Takhle krásné miminko jsem už dlouho neviděla!“ přilezu až na přibližně metr. Víc si netroufám. Většinou maminky pookřejí upřímným zájmem a prohodí pár slov ve smyslu „Jo, teď vypadá jako andílek, ale celou noc prořvala, potvora!“ a vše dopadne bez ztráty důstojnosti. Horší je, je-li přítomen tomuto výpadku mé soudnosti můj drahý. Má z toho srandu a často přilévá olej do ohně poznámkami „Jdeš od toho, určitě je to nakažlivý!“ případně „Prosím vás, nemůžete jí to na chvilku půjčit? Aby dala zase na čas pokoj!“ Je pravda, že občas se maminky přívětivě zasmějí a JÁ SI MŮŽU SÁHNOUT!
Apeluji na vás, milé maminky kočárkových ratolestí – mějte prosím ohled! Ponožky ještě žádné miminko neodstonalo. A pokud již podlehnete a tento zákeřný arzenál odhalíte na veřejnost, vyvěste si prosím na kapotu kočárku ceník, např. OSAHÁNÍ PATIČEK – 10,-/1min., děkuji předem! Vyděláte na mně a podobných zoufalkách balík.
Jak jste na tom vy, milé šťastné ženy? Poraďte, dá se toto období přežít ve zdraví? Jak to řešíte nebo jste řešily vy? Také jste to tak prožívaly jako já?
6.8.2012 Rubrika: Péče o krásu. Kosmetika | Komentářů 37 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Patičky, vy budete moje smrt…
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ja se tedy tak nenapadne do toho meziprostoru sinu synek bude mit na podzim 10 sice je super, ale je mi jasne, ze casem bude mamka takovy existujici element, ktery proste JE...
já mám štěstí, můj 15tiletý kolohnát se stále ještě chodí pomazlit 
Tak tohle mi nikdy nehrozilo, já si spíš myslila, že článek bude na téma ošetřování pat v létě
Všechny ženské totiž v létě chodidla odhalují a někdy by byly ty ponožky na místě
- děti mají nožičky jako sametové a krásné, přitom o pedikuře v životě neslyšely.
Já se tedy musím přiznat, že mě miminka nikdy nějak nebrala. Ne, že bych je neměla ráda, ale i u svých dětí jsem měla nejraději období tak od 3 let, kdy už se s nimi dalo domluvit a leccos podnikat.
Jinak tě chápu, taky jsem milovala, když se mi děti stulily do klína a chtěly se pomazlit. Bohužel už i nejmladší dcera přichází do období, kdy si bude rozumět víc s kamarádkami než s rodiči s nemožnými a zastaralými názory
Pomazlit se ještě občas přijde, ale vím, že si toho musím užívat, protože to bude čím dál vzácnější. Včera jsme jí odvezli k známým na týden, a snad ještě nikdy jsem jí neviděla tak netrpělivou, abychom už byli pryč. Kde jsou ty časy, kdy měla v očích slzičky, že jí odjíždíme, visela na nás a nechtěla se pustit
.jpg)
lituji te holka.
Nastesti timhle netrpim. Potomstvo je mazleni odrostle uz hezku radku let a spis se modlim, aby do vnoucat bylo daleko (me by vyhovovalo minimálne jeste 10 roku). A ne po miminku netouzim ani omylem, spis me desi nocni mury typu zapomenuti antikonce nebo kondomu ala cednik 
.
Deti jsem zboznovala a chtela jsem minimalne 3, radsi vic, ale uprimne nemám na to fyzicky ani psychicky a moje drahe ratolesti me z touhy po mnozeni vylecily nadosmrti (a mozná i do pristich zivotu). Navic soucasna doba s kultem ditete a tudiz rozervancem v podstate kdykoliv a kdekoliv mi leze na nervy (podle nálady bud mám chut vrazdit matku nebo dite a obcas oboje) a posledni kapkou je má dokonalá svagrovka 
....shrnuto a podtrzeno detskym kocarkum se vyhybám obloukem a modlim se ke vsem bozstvum aby me priroda nedonutila menit názor predcasne (doufám ze nez mnozici instinkt prepadne dcery zmenim názor, protoze takovouhle babicku si ma budouci vnoucata nezaslouzi 
)
Jak já tě chápu!Jsem už ve věku,kdy máme 2 velké a 2 malé vnuky. Velcí už na mazlení nejsou, malí se ještě nechají. Nejlepší je,když nejmladší spinká a já si ho můžu v klidu celého osahat, načichat se jeho miminkovské vůně a popusinkovat do zásoby.
Dojímá mě dětská bradička, nosánek, baculaté ručičky a bosé nožičky, které mimina vystrkují z kočárku.Nejhezčí je,když se u nás všichni sejdeme a malý si v tom šrumecu lehne na křeslo a začne si hrát s nožičkama. To bych ho sežrala.
Jsem schopná v autobusu přejet svoji výstupní stanici, protože čučím do cizího kočárku, jak si mimino hraje a brouká si.
Mám děti vyrostlé, studující, takže do vnoučat taky daleko. Tak se mazlím s kočičkama. Došlo to tak daleko, že i s cizíma. Není nic zvláštního, že říkám kočičce: my jsme se vyspinkali, a podobně.
