Mám mu říct, že jsem byla jako dítě zneužitá?
Některým z vás možná bude moje trápení připadat směšné, přesto jsem se rozhodla sebrat odvahu a takto veřejně (i když anonymně) se vám svěřit. Třeba tady najdu trochu povzbuzení, které tolik potřebuji.
Je mi 24 let a dosud jsem panna. V tom to celé vězí. Dosud jsem se intimně nesblížila s žádným mužem nikoli proto, že bych si panenství úzkostlivě střežila nebo například z důvodu víry, kdepak. Strašně ráda bych měla normální, plnohodnotný partnerský život. Bohužel pokaždé, když začnu s nějakým klukem chodit a pomalu se schyluje k intimnostem, stáhnu se a nedokážu se překonat, uvolnit se.
Můj strach pravděpodobně pochází z doby, kdy mi bylo deset a trávila jsem prázdniny u babičky spolu s šestnáctiletým bratrancem. Zneužíval mne. Tehdy jsem nevěděla, o co se jedná, jen si pamatuji, že mi to bylo velmi nepříjemné. Osahával mě a dotýkal se mě v místech, která si každá žena chrání. Nutil mě, abych se s ním líbala a hladila mu penis.
Byla jsem malá, bála jsem se ho. Nebyl to žádný svatoušek, odmalička byl spíš vyhlášený rváč a také ve škole i doma s ním měli velké problémy. Vyhrožoval mi, že když to někomu řeknu, zbije mě tak, že se z toho už nikdy nedostanu. Měla jsem hrozný strach a skutečně jsem se nikdy nikomu nesvěřila. Až teď.
Prožila jsem s ním jen jediné prázdniny, od té doby se prakticky nestýkáme. Postupně jsem na ty nepříjemné zážitky zapomněla, myslela jsem si, že už je to pryč, a vzpomínky na ošklivé léto jsem záměrně nevyvolávala.
Až na střední škole jsem zjistila, že v mém vztahu k opačnému pohlaví něco není v pořádku. Nikdy jsem se klukům nechtěla vyhýbat, naopak jsem toužila prožít lásku. Jakmile však došlo na líbání a dotyky, byl konec.
Teď je mi 24 let, seznámila jsem se mužem, který je o šest let starší. Imponuje mi, je mi s ním hezky, rozumíme si. Náklonnost je vzájemná. Dá se říci, že jsme na začátku vztahu, který máme šanci společně budovat. A já se moc bojím, že to zase všechno pokazím a zničím. Napadlo mě, že bych se mu mohla svěřit, říct mu to, aby věděl, jak to se mnou je, ale mám strach, aby ho to neodradilo.
Co byste mi poradili? Je lepší být k partnerovi otevřená, nebo mám to, co jsem prožila v deseti letech, nechat zamčené tak jako dosud? Stala se někdy některá z vás obětí sexuálního zneužívání? Podařilo se vám vyrovnat se s tím?
7.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 38 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám mu říct, že jsem byla jako dítě zneužitá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Autorka: Člověk si celý život pamatuje i daleko banálnější věci - nespravedlivou pětku, neoblíbený šaty, který musel nosit atd. Vzpomene si na ně, když se objeví "spouštěč", ale jinak jsou vytěsněny. Čím je ten zážitek horší, tím hůř, když je vytěsněn, a tím hůř, když je spuštěn... Já myslím, že psycholog je pro začátek to nejlepší, co můžeš udělat, ale dlouho s tím neotálej. Tvůj parnter totiž předpokládá, že máš jaksi průměrné zkušenosti 24leté dívky, tj. nějaká ta školní láska, pak dejme tomu jeden vážnější vztah v rané dospělosti. A předpokládá, že podle toho se bude váš vztah vyvíjet. Takže zjednodušeně řečeno žije v omylu. I když je samozřejmě možné, že už jste byli v situaci, kdy jsi mu naznačila, že tělesné sblížení ti jde pomaleji, takže je opatrnější. Nicméně o tvém traumatu nic neví. Jestli je pro tebe nepředstavitelné o tom začít, ať už někde u skleničky nebo v parku, vypadá to, že psycholog bude jako první krok nutný. Blbé by ovšem bylo, kdybys nenarazila na toho správného, což se občas stává. Co takhle nějaká linka pro oběti zneužívání - aspoň jako první krok? Tam by přinejmenším mohli mít kontakty na odborníky specializující se na podobné problémy 
Autorka: zkus si najít psycholožku, ženu, to by mělo být snadnější. A odborník s tebou dokáže mluvit tak, že to ven půjde. A poradí ti i jak to příteli říct.
Autorka: Karolíno, psychologa se neboj, to že jde o cizího člověka může být výhoda - nemusíš se stydět, nemusíš se bát toho, co si o tobě pomyslí a navíc je nezaujatý, díval by ze na tvůj problém zvenčí. Pomohl by ti ujasnit si tvoje pocity a možnosti řešení. Držím ti palce a přeju hodně štěstí 
Autorka: u nás to bylo u posezení s vínem, tehdy jsem to dostala ven a mluvili jsem snad celou noc. Tvou anonymitu chápu, popravdě se mi to pod mým nickem taky nechtělo psát, ale na druhou stranu jsem chtěla poradit tobě....
Dobrý den. Jsem autorka příběhu, redakce mi umožnila reagovat pod tímhle nickem. Je to tak pro mne lepší, když si zachovám anonymitu, snad to chápete.
Děkuju vám za váš zájem a rady. O návštěvě psychologa uvažuji už delší dobu, jenže si to nějak neumím představit, jestli o tom budu umět mluvit s cizím člověkem. Opravdu jsem to v sobě dusila celou dobu a dostala to ze sebe až tímhle článkem.
S přítelem je to mezi námi moc pěkné, je to vyzrálý muž, velmi inteligentní. Něco mi říká, že kdybych mu to řekla, třeba by to pochopil a pomohl mi ty zábrany překonat. Ale stejně se toho bojím, vzhledem ke všem nezdarům, které jsem už ve vztazích kvůli tomu problému prožila. Hlavně nevím, kdy by na to byla ta nejvhodnější doba. Myslím kdy mu to říct? Až se bude schylovat k milování, to už by asi bylo pozdě. A nějak předem, třeba u večeře nebo tak, vůbec nevím, jak bych měla začít. Je to pro mne strašně těžké.
Těžko radit, každopádně z osobní zkušenosti vím, že pomůže jen mluvit. Stalo se mi něco podobného jako osmileté, dlouho jsem si nic neuvědomila v 18 jsem to měla najednou před očima, měla jsem pocit, že je to jen zlý sen a le opakovalo se to pořád dokola, šla jsem za makou jeslti je to sen a jak je blbej a mak začala brečet a já pochopila že i to co zdá jako sen jim ne vždy je....trvalo mi dlouho to překonat a manžel o tom ví, stále mám období kdy se mě nemůlže chlap ani dotknout, trvá to třeba týden a pak je to zase pryč, ale ten týden nesnesu prosě ani dotyk, řekla jsem mu to cca po půl roce, ale vlastně jen proto žze to moje období na mě přišlo....ale pomohlo mi to s ním probrat.
Každopádně pokud chceš tak mi napiš ....
.gif)
Já bych neradila hned to partnerovi říkat, pokud jste na začátku vztahu. Do lidí nevidíš. Jednou nad tebou může chtít převzít moc - stává se to, a to velmi často, a pak to použije proti tobě. tím nemyslím, že by to vyprávěl lidem na potkání, ale může tě tím psychicky týrat. Sama jsem se svému ex svěřila s mlácením od otce, protože jsem měla panickou hrůzu z napřažené ruky - v tu chvíli jsem se prostě složila. A co myslíš? Byl to taky agresor - což bych sem v tuto chvilku netahala,je to mimo mísu - ale stačilo mi, když mi řekl, že fotr věděl proč mě mlátil a měl mě mlátit víc 
V tu chvíli byla má těžce získaná sebedůvěra v..víte kde..Důvěra by být měla, ale všeho moc škodí a nevidím důvod, pokud člověk problém překoná v sobě a´t sám nebo s kamarádem či psychologem, aby si před partnerem nemohl nechat, třeba prozatím, tajnej šuplíček. než se o mnoho víc poznáte..
Jinak nás celou rodinu olíbával úchylnej strýček (i mou matku - tedy její švagr) a mou sestru. Vždycky si našel příležitost, jak nám nacpat jazyk do pusy 
. Řekly jsme si to až po letech a nasmály jsme se tomu, už to bylo passe..Nicméně dote´d nemůžu fousatý chlapy, bych asi umřela mít takovýho doma. Blééé..
No a moje matka je oběť zneužívání otcem. Svěřila se bráchovi(tedy svému synovi) vcelku nedávno - už chápu, proč trvala na tom, že musíme jet otci na pohřeb, i když se vůbec nestýkali - potřebovala vědět, že fakt shořel 
postižená je celý život - měla v rychlém sledu tři děti a počítám že nyní je už 30let bez sexu. Naštěstí má partnera, kterýmu to vyhovuje, ale mateřské lásky jsme se tedy my děti od ní nedočkaly..
Pokud jsi s tím mužem jinak šťastná a máš k němu důvěru, jste spolu již delší dobu, tak bych mu vše asi řekla a vysvětlila, ale musíš mít k tomu muži opravdu důvěru a pokud tě nepochopí, tak to není muž pro tebe ani pro život
Myslím, že nejlepší psychoterapií je stejně to probrat tady nebo s kamarádkami nebo tak podobně. Psycholog ti neřekne víc, než lidi tady - nemá totiž nic víc, co by ti na to mohl říct a nic, co by jen trochu nadprůměrně vzdělaný a zvídavý člověk neznal z knih, médií, rozhovorů, lidských příběhů apod. Já bych ti radil, aby ses partnerovi svěřila a abyste se spolu pokusili ty bloky postupně odbourat. Hodně štěstí
Myslím, že super radu dal Gargamel. Přeji hodně odvahy a konečně štěstí v laskavém partnerovi. 
Souhlas s Alicí a Gargamelem, nejdřív určitě vyhledat odobrnou pomoc, pak se uvidí.
radila bych si o tom promluvit s psychologem, od toho se to bude odvíjet.
Partner, pokud není vůl, by to měl pochopit a netlačit na tebe, jen nevím, jestli bych to na něj vychrlila celý naráz, nebo postupně, a podle reakcí se uvidí
.jpg)
určitě odbornou pomoc držím palce 
<
Sheeni: jsou Je to politicky nekorektní, ale ano. Dá se to zneužít..
kareta: Myslíš, že jsou to slabiny člověka?? Já si to nemyslím. Můžu tě ujistit, že nezáleží na tom, jestli je to správný nebo nesprávný partner, to máš prostě v sobě a tečka. Psycholog je sice fajn, ale tu důvěru musíš mít v dotyčného partnera, s ním pak přijdou ty intimnosti...
