Nákupy, slevy, šílenství... Jen pro otrlé
Jedna má příbuzná patřila v dobách „vzkvétajícího socialismu“ k velmi výkonným jedincům. Když jsem ji poznala a pochopila, v čem tkví její životní poslání, chvíli mi trvalo, než jsem to zchroustala. Ona byla totiž něco jako profesionální nákupčí pro celou rodinu a přilehlé příbuzenstvo.
V době, kdy se stály fronty i na toaletní papír, to byla role vskutku velmi náročná. Naši tetinku ale neodradilo nic. Žádná překážka nebyla tak velká, aby ji nedokázala zdolat. A když babička v úterý rozhodla, že v sobotu uvaří plněné papriky, měla tetička po zbytek týdne o zábavu postaráno. Pokud nebyla v práci, s neutuchající houževnatostí vyrážela do víru velkoměsta. Sehnat pěkné bachraté papriky a kvalitní mleté maso, případně vůbec nějaké maso, to byl tehdy skutečně heroický výkon. Sehnala vždycky.
Během svých náletů pak již měla přesně zmapované, kde mají pěkné papriky, kde se dá v ten správný den nakoupit dobré maso, který obchod prodává ten nejlepší chleba… A s buldočí vytrvalostí objížděla klidně celou Prahu včetně přilehlých periferií, než dala dohromady i zcela běžný nákup. Čas od času natrefila na nějaký dosud neznámý obchod, ve kterém měli třeba výborné sýry, a okamžitě ho zahrnula do svého cestovního itineráře. Její život byl vlastně něco jako nikdy nekončící bojová hra.
Když se pak politická situace v naší zemi změnila, dělala jsem si o ni starost. Regály v prodejnách se prohýbaly pod vším možným, člověk mohl bez problému nakoupit vše, co potřebuje hned v prvním obchodě, na který natrefil. Co si tetinka počne, když ztratí svůj životní smysl?
Mé obavy se ukázaly jako liché. Objevily se slevové letáky a její duševní zdraví bylo zachráněno. Místo vybíhání „na blint“ se naučila sledovat všelijaké slevy, zaškrtala, kde mají jaké výhodné nabídky, vypracovala plán trasy a odhodlaně vyrazila do boje. Do skutečného boje.
Jak to chodí během slevových akcí v různých „hyper“ a super“ marketech jsem zažila na vlastní oči, když jsem se při měsíčním nákupu ocitla v doslova v centru dění. Proti své vůli jsem byla vtažena do boje o kuřecí stehna, jejichž cena se pohybovala hluboko pod tou běžnou.
Nechápala jsem. Z úplně normálních občanů se před bednami s tímto zbožím stala naprosto nezvladatelná masa hýkajících, křičících a hádajících se individuí. Strkání, osočování, zloba… Prchala jsem odtamtud jako postřelený zajíc.
Jaký vztah máte vy k výhodným nákupům a slevám? Vyrážíte do boje, nebo vás to nechává klidnými? Sledujete letáky a řídíte se jimi?
4.10.2007 Rubrika: | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nákupy, slevy, šílenství... Jen pro otrlé
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zjistila jsem, že dlouhé fronty v klídku přetrpím, že je mi to celkem jedno. Ale poslouchat komentáře těch ostatních, co se mnou stojí ve frontě...vždycky mám ruce v pěst a nehty zaryté do kůže, abych nevyletěla z kůže
já se teda příznám, že mě jednou v sobotu dopoledne v tescu chytnul hysterák, žádný extra slevy nebyly, ale ty lidi se chovali jak teleta, ale vydržela jsem dlouho, až když jsme vystáli půl hodinovou frontu u kasy a já nandavala věci do tašek tak jsem si mumlala něco o hovadech, prasatech a intergalaktickejch hnisavejch vředech, přítel se moc bavil, teda do tý doby než jsem zaječela: a ty se taky netlem jak hovado 
teda ne, že bych byla nějaká pipka, co kupuje jen to nejdražší.... jenže znáte to: prací prášek, aviváž, šampon-kondicioner, sprchovej gel, nějakej myč na záchod a hned jsou to 400 je-to-fikne 
nákupy mě bohužel klidnou nenechávaj. vždycky u pokladny nemám daleko k infarktu 
zvlášť v drogerii se to o mě silně pokouší 
nenavidim nakupovani. a zejmena potravin. nakupuju v obchodaku za domem, zasoby nedelam, neb je nemam kam davat. kdyz se jednou za hodne hodne dlouho musime vypravit do nejakeho chramu konzumu, tak to cely vikend rozdychavam. fakt to nemam rada.
dadka: A hlavně ztratíš nervy
Sheeni: No právě...někde je něco levnějšího, jinde dražšího a když to spočítáš kolem dokola, tak to vyjde stejně. A ještě při honbě za levnějším projezdím benzín, ošoupám boty a tak. Prostě slevy neřeším.
dadka: Člověk to stejně koupí, když to potřebuje...že jo.
Stanik: Jsem na tom stejně, nevím, kolik stojí jaká potravina. Nepátrám po tom. Zrovna včera mě zastavila v obchodě úplně cizí paní a nadávala jako dlaždič, že ty ku.... zase zdražily mléko. Ani jsem si nevšimla.
první dny slevy, NE !!! to je skutečně boj o život!
Ale během týdne, kdy sleva trvá, chodím nakupovat podle letáků. Fronty a strkanice nesnáším, do těch nejdu a pro 2 Kč taky nepojedu na druhý konec města.
Ale jinak je to vlastně moje náplň dne. Každý den do jiného marketu , aspoň přijdu mezi lidi
ne, zásadně první dny slev do těchto obchodů vůbec nejdu. Když pak po pár dnech tam zajdu a něco levného ještě mají, co zrovna potřebuji, tak vezmu, ale abych kupovala 10 kuřat a cpala do mražáku, to ani omylem. A ty hrozné strkanice a tlačenice nesnáším. Já ani nenastupuji do tramvaje, když je přeplněná, raději nechám ujet a počkám na volnější.
elephant: já knížky, knížky, knížky a všechno v jogurtu nebo čokoládě
slevy a nákupy vůbec mne nechávají chladnou. když náhodou natrefím na slevu u něčeho, co bych stejně kupovala, tak mě to potěší. jediné co nakupuju opravdu s radostí jsou knížky a boty
naklupy me nechavaji naprostou klidnou.. je to blbe, ale u potravin vubec nevim, kolik co priblizne stoji
hadriky nakupuju pribezne a vim, kolik za ne chci utratit.. kdyz je to pak mene, jsem prijemne prekvapena...
ale rvat se, abych neco koupila... ne diky
Ch.Z. Kochanská: Kdyby byla nova rychlejší,mohla sis zajít v klídku do sběrny a bylo by to beze stresu
