Vztah mého přítele a jeho sestry mi nepřipadá normální
.jpg)
Je mi devětatřicet let, jsem rozvedená s dvanáctiletou dcerou. Před rokem jsem poznala svého současného přítele. Je mu o šest let více než mně, tedy pětačtyřicet. Rovněž je rozvedený a z manželství má dvě, dnes již dospělé a samostatné, děti.
Poznali jsme se náhodou na jedné společenské akci, kam jsme byli oba dva nezávisle na sobě pozváni. Dali jsme se do řeči, pak vyměnili telefony a začali spolu postupně víc a víc komunikovat, až se z toho vyvinul příjemný vztah. Pravda, nebyla jsem do něj nikdy zamilovaná až po uši, ale bylo a je mi s ním moc hezky. I má dcera si ho oblíbila.
Poslední dobou jsem si uvědomila, že ale něco není úplně v pořádku. Znáte to, něco vám vadí, možná i víte, co to je, ale nechcete dělat zbytečné a ukvapené závěry. Tak tomu bylo i u mne, i když jsem velmi záhy po našem seznámení cítila, že není něco úplně normálního na jeho vztahu se svou sestrou.
Přítelova sestra je o devět let mladší než on, je jí šestatřicet. Před několika lety ovdověla po tragické nehodě, kdy zahynul její manžel. Ona zůstala sama se dvěma dětmi, kterým je den osm a šest let. Žije s nimi sama, pokud je mi známo, žádného přítele nemá. Hned o začátku jsem si všimla, že je na svém bratrovi velmi závislá. Patrně v něm našla oporu, kterou smrtí svého muže ztratila.
Přítel ji má, jako svou sestru samozřejmě velmi rád, i její děti. Jejich vztah je možná až záviděníhodný, patrně umocněný tím, že rodiče o ně moc zájmu nejeví, žijí si svým životem a stýkají se jen při oficiálních rodinných oslavách, na Vánoce a tak.
V reálu, pro vaše představu, to vypadá tak, že přítelova sestra je u něj doslova pečená vařená. V podstatě si z něj udělala náhradního manžela. Je jí k dispozici kdykoli cokoli potřebuje, jezdí s ní na velké nákupy, které jí z větší části i platí, o víkendech je bere na výlety, hodně se jejím dětem věnuje. Když jsme se my dva více sblížili a začali spolu trávit volný čas, vždycky se naše plánování muselo přizpůsobovat potřebám jeho sestry, často jsme i něco zrušili, protože ona zrovna akutně řešila nějakou situaci a svého bratra u ní potřebovala.
Já jsem nic neříkala a ani dosud jsem ani náznakem nedala nic najevo. S přítelem spolu zatím nežijeme, jen spolu chodíme. Ale návrh na společné bydlení už z jeho strany padl. A to byl ten signál, který mne donutil se na celou věc podívat trochu detailněji. Uvědomila jsem si, že pokud bychom spolu bydleli a jeho sestra s dětmi by nám měla takto zasahovat do života, asi bych to velmi těžce snášela. Několikrát jsem se s ní viděla a nepřipadá mi, že by byla z nového vztahu svého bratra nadšená. Pochopitelně, má strach, že přijde o svá privilegia.
Nechci být necitlivá ani sobecká, je mi jasné, že ona není v lehké situaci, já ostatně taky ne, jsem sama s dítětem, vím, co to obnáší. V žádném případě bych nechtěla být příčinou nějakého jejich rozkolu, nicméně na druhou stranu nevím, jak bych se smířila s tím, že naši „rodinu“ vytrvale okupuje jeho sestra s dětmi.
Chtěla bych si na toto téma s přítelem promluvit, vždycky už to mám na jazyku a pak začnu říkat radši něco jiného. Je to dost citlivé téma, nerada bych něco pokazila. Co si o tom celém myslíte vy? Předem děkuji za vaše názory.
19.6.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 39 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vztah mého přítele a jeho sestry mi nepřipadá normální
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nechala bych to být,však se pravý stav věci vyjeví sám...Nehrotila bych nic,stejně je na výběr jen 1) vztah skončit, 2) smířit se s tím jak to je teď a čekat,nebo 3) jít do okamžitého vyjasnění situace,což by ale mohlo skončit ad 1).
Nejak si neumim predstavit co to je za akutni situace, kvuli kterym jste museli rusit program napr. na cely den nebo si nemohla byt u reseni taky a pak jste nemohli v programu pokracovat 
.jpg)
POdle me zalezi na tom, jakem mas s pritelem plany .... je ti s nim prijemne, hodlas v tom prijemnym pokracovat, ale nevidis budoucnost (jestli hodlas pokracovat kazdy zvlast a nebo spolecnou domacnosti je jenom otazka casu), proste pokud to ty necitis jako vazny vztah s budoucnosti, ale jenom jako rozptyleni nez ti dospeje dcera tak to neres. Pokud ovsem vidis pana jako budoucnost dalsich 20 roku tak to res tady a ted, protoze jinak budes tech 20 roku silet a nikdo nebude rozumet tomu proc, vzdyt je to tak prijemne byt s rodinou a kdo jiny nez rodina by mel pomahat 
.... pokud se jedna o ruhy pripad tak si promluv s pritelem, zeptej se ja kto vidi on do budoucnosti, jasne postav pravidla (co ja vim treba 80% casu ty a 20% sestra) a trvej na nich. ROzhodne bych se nestehovala hned dneska, doted jsi prezila s dcerou sama a s jeho navstevama, proc na tom neco menit dokud neni vyreseno to ostatni
Já tě úplně chápu, také jsem zvyklá pomoct si sama, takže by mi vadilo, že sestra potřebuje při všem asistenci (ačkoliv pokud se nezapojují ani jedni prarodiče, její situace opravdu není jednoduchá).
Bohužel moc šancí, že situaci nějak vyřešíš, nevidím. Pokud to nevadí jemu samotnému, naopak mu to přijde jako automatické, řešit to nebude. Ona ta sestra má tu výhodu, že tu byla, je a bude a láska k ní asi nezná žádná ale. Kdežto přítelkyně přicházejí a odcházejí.
Taky bych to rozsekla hned. S 8 a 6 letým dítětem nepotřebuje na výlety asistenci, to už by skutečně mohla zvládnout sestra sama. Občas. Nebo s přítelkyní svého brattrra a jejím dítětem, Buď tak, nebo bych se necítila jako přítelkyně, nýbrž jako spolubydlící.
.JPG)
Tak to já bych zas kousla do toho kyselého jablka zrovna. Sednout, narovinu říct, jak to vnímám, jak to cítím, třeba ti nakonec přítel řekne věci, které nevíš, nenapadly tě atd.
Uvidíš, jak to bude probíhat dál. Čekat a nic neříkat mi nepřipadá ideální, nakonec bys mohla ztratit několik let čekáním na něco, co nebude...
Já teda nevím, ale mně to jako extrém moc nepřipadá, samozřejmě nejsem v Tvé kůži a soudím jen podle toho, co jsi napsala. Ale je možné, že sestra prostě tu tragickou nehodu, při níž zemřel manžel, nezvládla a moc se na bratra upíná. Bojí se žít sama za sebe. Tady by asi pomohl psycholog, ale nedovedu si dost dobře představit jak to šetrně nadhodit. Nevím jak dlouho s přítelem jsi, mohl by se urazit apod. Asi by bylo nejlepší se společným bydlením počkat a ve vhodné chvíli situaci nějak v klidu probrat. Víc mě nenapadá. 
Až znovu příjde řeč na společné bydlení, není nic jednoduššího než položit otázku, jak si to ON představuje, jakou roli bude mít v nově vytvořené rodině jeho sestra s dětmi ...
Z toho, co jsi napsala, je jasné, že je takto pro partnerovu sestru mnohem jednodušší život. Přidělila se k bratrovi téměř ze všech stran. A přitom si neuvědomuje, že nebrzdí jen jeho, ale i sama sebe. Těžko potká nového partnera, když se bude vázat jinde.
Pokud se rozhodnete pro společné bydlení, bude třeba jí o tom co nejdříve informovat a vymezit hranice případných navštěv. Jinak by to bylo o trápení všech zúčastněných. 
no..manželova sestra dost zasahovala do našeho života..on byl o 12 let starší a matička ji pověsila na něj...vypravoval ji do školky, vyzvedával...cokoli..byla na 1. místěnedalo se nějak reagovat...vše by bylo jako žárlivost...
