Tchán se ke mně chová jako proutník
Čelím velmi nepříjemné situaci a nevím, jak ji řešit. Mám totiž problém se svým tchánem, který se ke mně chová velmi podivně, respektive nevhodně. Už dřív jsem měla pocit, že po mně „chtivě“ kouká, ale nic víc si nedovolil a tak jsem o neřešila.
Jenže v posledních několika týdnech se to dost vystupňovalo a já nevím, jak reagovat. Nejenom, že po mně kouká jako mlsný kocour, ale jakmile se spolu ocitneme na chvilku o samotě, snaží se mne osahávat, byť to vždycky nějak maskuje, třeba tady máš smítko apod. Je mi to hodně nepříjemné, snažím se takovým situacím předcházet, ale on je jako ostříž a jakmile jsem někde sama, přijde za mnou.
Všechno je o to horší, že s nimi bydlíme v jejich domě, máme pro sebe celé patro, oni jsou dole. Já jsem momentálně na mateřské, manžel je od rána do večera v práci a tchán se ke mně každé odpoledne, když přijde domů, vtírá pod nejrůznějšími záminkami. Tchyně pracuje na směny a vždycky, když má odpolední, jsou to pro mne neskutečné nervy.
Zatím jsem nikomu nic neřekla, tchánovi jsem pohrozila, že jestli toho nenechá, povím to jak mému manželovi, jeho synovi, tak i jeho manželce. Ani se nezarazil, poťouchle se smál, že něco takového bych nikdy neudělala a navíc, on by to popřel.
Nechci dělat nějaký rozkol v rodině, ale obávám se, že to nějakým způsobem vyřešit musím. Jen nevím jak. Ideální by bylo odstěhovat se, ale k tomu bych musela manželovi předložit nějaký věrohodný důvod.
Nenapadá vás nějaká finta nebo způsob, jak z téhle pitomé situace ven?
10.1.2014 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 39 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchán se ke mně chová jako proutník
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tento článek už jsem tu na 99% četla, tak by mě spíš zajímalo jestli Soňa za tu dobu podlehla nebo tchán vymyškovala 
Ale vážně, nejlepší by bylo pořídit nějaký důkaz a pak by měla na vobšourníka páky. Já bych ho asi nakopala mezi nohy, rodina nerodina 
YXH: taky pěkný 
doufám, že ten Sonin není úplný magor
sallie: Mne zachranila horka zehlicka. Ale i tak jsem se pak bala jit dolu do pradelny udelat pradlo kdyz byl doma a navic jsem se bala o deti, jestli je nekdo na hlavu, kdovi co muze udelat jim. Byly to hrozne 2 mesice. Pak nas vyhodil a vubec se s nami nebavil. Dost se mi ulevilo, ale stejne jsem se bala neco rict...
Zkusila bych kameru. Treba se domluv s kamaradkou, mohla by za tebou zajit kdyz tam je, nebo z vedlejsiho pokoje udelat par fotek. Lepsi mit dukaz, pak se nemuze vykrucovat. Bohuzel to dopadlo v mem pripade tak, ze se mne pokusil zneuzit.... Dukaz jsem nemela, bylo to pro mne peklo a nerekla jsem to nikomu. Az teprve za 10 let to ze mne vylezlo. Bala jsem se ho, rikal ze kdyz neco reknu, tak nas deportujou. A i kdyz jsme uz meli jistotu a bydleli sami, nejak jsem se za sebe stydela, je to takovy pocit, jako ze jsem vlastne byla na vine ja, ze to zkusil. Neda se to vysvetlit, ale nepreju ty pocity nikomu. 
Soňo, musíš sebrat odvahu a postavit se mu. On tě zjevně nebere vážně (řeči, že by sis to nikdy nedovolila).
Uvědom si, že násilnící (a tohle je násilí - dělá ti proti tvé vůli něco, co se ti nelíbí) si vybírají oběti, u kterých předpokládají, že se nebudou bránit. Takže ho vyveď z omylu. Ať už je tvoje parketa to, že mu řekneš, že mu rozkopeš koule (to bylo moje řešení - když mě někdo zažene do kouta, jsem agresivní - ne, že by to byla vždycky výhoda, ale dvakrát v životě mě to nejspíš zachránilo - navíc mám na takovéhle řeči postavu i fyzičku - chápu že od 40ti kilové křehké blondýnky by to asi tak nevyznělo), nebo to, že vezmeš do ruky váleček na nudle, nebo to, že fakt instaluješ kameru a budeš skladovat fotky..... další řešení je mít na stole počítač s puštěným skypem a když ho slyšíš přicházet, tak zavolat manžela / kamarádku / kohokoliv. Nebo aspoň vytočit telefon a mluvit do telefonu - a klidně tchánovi říct, že nemáš čas, že máš důležitý hovor a ať jde pryč.
Ať už se ale rozhodneš pro cokoliv, musí to být doopravdy. Musíš to myslet vážně a musí to být něco, co jsi schopná / odhodlaná fakt udělat. Blufovat se nedá.
Další varianta je, že se budeš zamykat (doufám, že to jde) a jemu nebudeš otevírat. Dále můžete s manželm instalovat webkameru (co já vím, protože se sama doma bojíš?) nebo něco takovýho.
A na odstěhování bych pracovala tak jako tak - tohle neskončí dobře. Takže buďto to manželovi řekneš, nebo prostě budeš trvat na tom, že chceš být ve svém. Nakonec to, že vám do vašeho prostoru někdo chodí bez pozvání a jak ho napadne, JE docela problém, i kdyby tě u toho neosahával.
Popř. pohroz, že jinak půjdeš za manželkou, že miluješ jejího muže, je to váš osud a chcete spolu žít, jinak je to slabá výhrůžka...
Popř. pohroz, že jinak půjdeš za manželkou, že miluješ jejího muže, je to váš osud a chcete spolu žít, jinak je to slabá výhrůžka...
řekni že se ti nelíbí a není tvů typ
Zkus jeho nevhodné chování natočit skrytou kamerou, kterou si třeba jen vypůjčíš k tomu účelu pokud jí nemáš a pak budeš mít důkaz o jeho hnusném chování, myslím že pak dá pokoj když mu pohrozíš natočenými důkazy. 
