Mám se k němu přistěhovat? Není to brzy?
Chtěla bych vás poprosit o radu a zkušenosti. Řeším dilema, jestli mám kývnout na nabídku mého přítele a přistěhovat se k němu do jeho domečku. Je mi s ním fajn, proti stěhování v zásadě nejsem, ale nejde jenom o mně, mám malé dítě. A s přítelem se známe v podstatě jen chvíli.
Jsem rozvedená, je mi devětadvacet, mám tříletou holčičku. Manželství se nám rozpadlo, když byl dceři rok. Bývalý si ji bere každou druhou sobotu na celý den a ještě jeden den v týdnu ji vyzvedává ze školky, malá u něj přespí a on ji druhý den do školky odvede a odpoledne ji vyzvedávám už zase já. Na tomhle modelu jsme se bez problémů dohodli, naštěstí spolu vycházíme docela dobře, alespoň co se dcerky týká, žádné naschvály si neděláme.
Všechno klapalo dobře, dokud jsem se před třemi měsíci neseznámila se svým současným přítelem. Po dvou měsících chození jsem ho seznámila s dcerkou, proběhlo to oboustranně dobře. Malá samozřejmě referovala tatínkovi o novém strejdovi (podotýkám, ž od rozvodu je to moje první známost, nejsem přelétavá) a tatínkovi se to velice nelíbí. Myslím, že žárlí a má obavu, aby můj nový partner neohrozil jeho pozici otce. Měli jsme spolu na toto téma řeč a nebylo to vůbec příjemné.
Před týdnem mi přítel nabídnul, zda se i s malou nechci přistěhovat k němu. Má rodinný domek na předměstí, zdědil ho po svých prarodičích. Krásně si to zrekonstruoval, je to tam opravdu velmi hezké. Čtyři pokoje, kuchyň, technická místnost, garáž a krásná zahrada. On už plánuje, jak tam malé udělá pískoviště a houpačku. Je mu skoro čtyřicet a své děti nemá, Dlouhodobý vztah se mu před rokem rozpadl z důvodu, že je neplodný a jeho partnerka děti mít chtěla.
On má děti moc rád a přiznal se mi, že strašně touží po normálním rodinném životě. A moc by chtěl, abychom byli všichni společně už o letošních Vánocích.
Je mi s ním dobře, jeho handicap mi nevadí, naopak, další dítě jsem už neplánovala, aspoň tedy máme v tomto ohledu vyřešeno. Dokážu si představit, že s ním jsem, že spolu žijeme, ta představa je mi velice příjemná. Stěhování by z mé strany nebyl problém, bydlím ve svém bytě a ten bych pak mohla pronajímat.
Probírám to ze všech stran a nějak se nedokážu rozhodnout. Přemýšlím, jestli není brzy sestěhovat se po tříměsíční známosti. Přece jenom, za tu dobu člověk toho druhého ještě pořádně nezná. Taky mi hlodá přístup bývalého manžela, mám strach, aby mi nezačal dělat nějaké naschvály. A samozřejmě mám taky obavu, abych dcerce neudělala v hlavičce guláš.
Moc ráda bych si vyslechla vaše názory a případné osobní zkušenosti. Myslíte, že by ode mne bylo rozumné se i s dcerkou k příteli přestěhovat?
2.12.2016 Rubrika: | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám se k němu přistěhovat? Není to brzy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kareta: zcela s vámi souhlasím, lidé se nejvíc poznají, když spolu žijí.
já bych k němu jela strávit vánoce... prostě pár dní i s dcerou.... a vidělo by se...
Ex manžela chápu, jestli je přítel ten typ, co se těší na to, že bude mít dítě, tak on se může cítit ohrožen - zvlášť když nový přítel bude "mít" dceru 5 - 6 dní v týdnu a on jen 1-2 dny...
Určitě bych v tom dceři udělala pořádek - tatínek je tatínek a strejda se jmenuje Pepa a říká se mu Pepo a ne tatínku nebo strejdo (protože i strejda evokuje příbuzenský vztah, který mezi nimi není).
Byt bych pronajímala až třeba po čtvrt, půl roce sestěhování - abys měla jednoduchou cestu k návratu.
Ala: 
Mié štastné ženy, čtu vás v práci,ale nemohu přispívat, je to z IT blocknuté. Sice jsem přispívala málo, ale nyní teda ještě méně... doma na PC už moc nechodím... K věci: Jsem na tom podobně jako Hanča. Taky jsem neprožila žádnou extra velkou lásku, Ale jednoduše a prostě jsem nechtěla být sama. Můj muž na tom byl podobně. Vzájemně se respektujeme. A jsme spolu již více než 23 roků.. Muž je o 6 roků starší, na počátku 90-let byl ještě dozvuk toho mít co nejrychleji rodinu a dítě, tak můj muž měl tenkrát krátce po třicítce, a ON měl pocit, že mu ujíždí vlak. Ne já...Jeho spolužáci již chodili na ZŠ na třídíé schůzky a on teprve "sháněl" ženu. Mě se můj muž tenkrát jevil jako solidní spolehlivý člověk, fyzicky mě přitahoval ikdyž "kolena se mi nepodlamovala" Ale byl bezdětný já také, takže jsem byli v jiné situaci než Veronika. Ale zase byl otevřený a přímý, nehrál si se mnou vyjádřil se podobně otevřeně.. Je sním sice někdy trochu nuda, ale zase mám zázemí a spolehlivého tátu pro děti.
Veroniko,chyťte příležitost za pačesy a stěhujte se! Kdo Vám zaručí že po roce ho budete znát líp - nikdo...je to člověk ve věku,kdy je klidný,nějaké brečení dítěte ho nerozhodí - ostatně budete na to 2! Váš ex naschvály dělat může - ale co zmůže než se s tím smířit.Vaše dcera si zvykne,zatím to může být -křestní jméno-..postupně se uvidí.Nic neriskujete,dítě další nebude.
Hanča: dokud spolu opravdu nebudou i ve všední den, tak se nepoznají...v tom máš pravdu
možná pro klid tatínka bych naučila dcerku říkat partnerovi jinak, nejlepší je křestní jméno
ale zatím bych se úplně nestěhovala, vždy jen pár potřebných věcí, prostě jako na chalupu, jak někdo psal
a až holka bude nemocná a probrečí noc...tak se uvidí, zda děti opravdu chtěl....
tak teď jsem to dočetla a zjišťuji, že jsem asi byla děsný blázen a to jsem se teda nestěhovala z "nějaký lásky", ale spíš jen proto, že jsem nechtěla být sama, dodneška manželovi říkám, že jsem se vdávala "pro peníze" a to 9měsíční známosti, takže půl roku po sestěhování, nech si ještě chvíli svůj byt v záloze, ale za mně hurá do toho
Přesouvala bych se pomalu, nebo zpočátku u něho přebývala např. víkendy /jako když se jede na chalupu/, ono by se vyvrbilo, jestli to klapne. Ale z pozice pohledu mých 50 let .....myslím, že bych do toho šla. Na letošní vánoce by třeba mohl být u Vás, ale asi bych se nebránila pobytu u něj. Mohl by to být hezký vztah.
já se po měsíci nestěhovala aspoň na víkend a to jeden týden sama, druhý týden s dvěma dětma a po třech měsícíh už natrvalo, prootže jsem většinou celou sobotu prouklízela, no a jsme spolu už 20 let
příliš brzo, tohle bych neriskla
Chtělo by to hlavně vyměnit autora článků
Ovšem zase při setkávání jednou či dvakráte týdně se nemusejí poznat lépe ani za rok - nejlépe své chyby a nectnosti poznají navzájem za plného chodu v domácnosti nebo ještě lépe na dovolené - ta dá jednomu zabrat po krátkém i delším vztahu 
Tudíž nejlépe "!angsam aber sicher" - nic neuspěchat, s pronájmem bytu ještě počkat a nechat věcem volný průběh - časem se vše ukáže - jde přece hlavně o malou holčinku 
Mnoho 
Jasně, sestěhujte se spolu, osvojte asi tak 5 miminek a dělejte po třech měsících šťastnou rodinu
Pán hraje s otevřenýma kartama, tak si zaslouží fér jednání. Klidně bych se začala pomalu k němu přesouvat, stěhování stejně zabere víc času a nebála bych se toho. V dospělosti se ty časy relativně zkracují, není důvod to odkládat.Stejně se nepoznáte pořádně, dokud spolu žít nezačnete.
.JPG)
Nestěhovala bych se takto brzy! Kdybys byla sama za sebe, tak proč ne? Ale kvůli malé bych ještě počkala.
Zatím se navštěvujte, v době, kdy je dcera u manžela, klidně u přítele přespi...
Neznáš ho - nevíš, jak reaguje, když je unavený, jak si budete rozumět ohledně financí a běžného chodu domácnosti.
Nic tě něžene - děti už nechceš, tak klidně počkej.
