Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept
Založila ilsa poslat vzkaz
pro všechny věrné čtenářky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-50 | 51-100 | 101-150 | 151-200 | 201-250 | 251-300 | 301-350 | 351-400
Jaguška
Jaguška - 7.12.2011 13:18

Eduna: Dobrá změna - tohle neznám.

 
Eduna
Eduna - 7.12.2011 11:50

pokračování
Anděl velice pomalu obešel model Matky. "Je to moc měkké," vzdychl.
"Ale pevné," řekl Pán nadšeně. "Neumíš si představit, co tahle matka dokáže udělat nebo vydržet."
"Umí myslet?"
"Nejen myslet, ale také přesvědčovat i dělat kompromisy," řekl Stvořitel.
Nakonec se anděl sklonil a přejel jí prsty přes tvář.
"Tady to prosakuje" řekl. "Myslel jsem si, že se snažíš vložit do tohoto modelu příliš. Nemůžeš ignorovat stresový faktor."
Stvořitel se přiblížil, aby se podíval zblízka, a jemně otřel špičkou prstu kapičku vlhkosti. Ve světle se leskla a zářila.
"To není prosakování", řek "To je slza."
"Slza?" zeptal se anděl. "Na co je to dobré?"
"Na vyjádření radosti, smutku, zklamání, soucitu, bolesti, osamělosti i pýchy."
"Ty jsi génius," řekl anděl.
Stvořitel se zatvářil zasmušile. "To jsem tam nedal já."
Konec

 
Eduna
Eduna - 7.12.2011 11:43

Teď poněkud odbočím od Suchého, Grossmanna, Čapka apod. Kdy začaly vycházet v Knižním klubu po revoluci knihy Ermy Bombeckové, tak jsem každou musela mít.
Tak zde jedna ukázka z knihy Povolání: žena z poslední části Mateřství, druhá nejstarší profese.
Když pracoval Dobrotivý Stvořitel na matkách, trávil tím už šestý den přesčas. Tu se objevil anděl a pravil: "Nějak se s tímhle jediným kouskem moc dlouho nimráš."
A Pán mu pravil: Četl jsi speciální požadavky na tuhle objednávku?
Má být úplně omyvatelná, ale ne z plastiku .
Má mít sto osmdesát pohyblivých částí .... všechny nahraditelné.
Pohon má mít na černou kávu a na zbytky.
Má mít klín, který zmizí, když vstane
Její polibek má vyléčit všechno od zlomené nohy po zklamání v lásce.
A má mít šest párů rukou."
Anděl pomalu zavrtěl hlavou a řekl: "Šest párů rukou ... to není možné."
"Ruce mi nedělají takové problémy", řekl Pán. "To spíš tři páry očí, které mají matky mít."
"A to je na standardním modelu?" zeptal se anděl.
Bůh přikývl. "Jeden pár, který vidí skrz zavřené dveře, když se ptá: "Co tam vy děti děláte?", ačkoliv to už ví. Další vzadu na hlavě, které vidí to, co by vidět sice neměla, ale co by měla přesto vědět, a samozřejmě jeden pár tady vepředu, který se podívá na dítě, když zlobí, a vyjádří: Rozumím ti a miluju tě, aniž musí pronést slovo.
"Pane," řekl anděl a dotkl se jemně jeho rukávu, "pojďme už spát. Zítra ..."
"Nemohu", řekl Bůh, "už jsem blízko k vytvoření něčeho, co mi bude opravdu hodně podobné. Už mám jeden kousek, který uzdraví sám sebe, když je nemocný ... umí nakrmit šestičlennou rodinu půl kilem hamburgerů .. a dokáže, aby devítileté dítě stálo pod sprchou.
Pokračování

 
Jaguška
Jaguška - 7.12.2011 11:03

habaděj: Jsi duše zpřízněná.

 
Holinka
Holinka - 6.12.2011 19:02

habaděj: smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47, je vidět,že nejsi na chalupě a nedřeš s motůčkem, ale makáš na PC.
To mi dá zase práce to vypálit.smajlik - 68smajlik - 68

 
habaděj
habaděj - 6.12.2011 17:53

Co mám, to dám - 3x Grosman a Šimek=56 povídek

http://leteckaposta.cz/587845596

http://leteckaposta.cz/181968124

http://leteckaposta.cz/206114745

 
habaděj
habaděj - 6.12.2011 17:04

Holinka: ŠIMEK A GROSSMANN: Pohoda Vánocsmajlik - 54

http://leteckaposta.cz/186348864

 
Jaguška
Jaguška - 6.12.2011 13:10

Tak jsem zase chytřejší, já jsem si jí všimla na osamnělých. - Udělala jsem tomu reklamu na audítku Eduny.

 
Eduna
Eduna - 6.12.2011 11:16

Jaguška: V diskusích je uvedena Borovice samostatně. Tak jak říká Holinka, ale pravděpodobně o toto téma není zájem.

 
Holinka
Holinka - 6.12.2011 10:06

Jaguška: není součástí samušek, tam je jen upozornění na toto auditko.

 
Jaguška
Jaguška - 6.12.2011 9:56

Toto audítko je blbě umístěné, je součástí Samušek. Já jsem Samušky už upozorňovala, když začaly psát o knížkách a ne o nemocech, ať se svěří Borovici, ale nikdo se nezapojil. Škoda.

 
Eduna
Eduna - 6.12.2011 9:46

Jaguška: To jsou krásné vzpomínky. Dalo by se psát do nekonečna. Škoda, že se zde nevyskytuje více diskutujících. Asi proto Borovice přestala být aktivní. Takto to vypadá, že se předháníme jedna před druhou a třetí. Docela ráda bych si přečetla, co zajímá i jiné.

 
Jaguška
Jaguška - 6.12.2011 9:33

KAMARÁDI Jiří Suchý
Stalo se módou sezóny
Do nepravostí rázem tepat
Kaiserok této fazóny
Mně ale nikdy dobře nepad
A proto marně čekáte
Kdy k tepání se přikročí
Mám oči sněhem zaváté
A po babičce klokočí
Ptáte se proč jsem za sto let
Se ani jednou nazachmuřil
Přestože kolem vadnul květ
A vichr někdy krutě zuřil
Mně totiž osud nadělil
Několik dobrejch kamarádů
A tak mi ušlo že jsem žil
Někdy i potmě nebo v chladu
Pan Chesterton ten rozsvítil
Mou hlavu jako lampu na plyn
A v tom světle jsem pochytil
Že je tu také Charlie Chaplin
Jo Charlie přišel vždycky včas
A Chagal další z toho spolku
Nakreslil pro mne jindy zas
Povětřím lítající holku
A bylo u nás veselo
Morgenstern žvatlal ententýny
Rimbaud mě líbal na čelo
A Tichý kreslil harlekýny
Salvador Dali posvačil
Na bříšku plavovlasé dívky
A já se divit nestačil
Když dal si růži do polívky
A zatím kolem běžel čas
A mně unikly souvislosti
No nedivte se prosím vás
V takový krásný společnosti

 
Jaguška
Jaguška - 6.12.2011 9:31

Eduna: Znám - Zuzana v lázni - program mám ještě schovaný. Naše mládí. Teď už si programy nekupuji, jsou drahé a nemám to kam dávat.

 
Eduna
Eduna - 6.12.2011 9:15

Když jsme u Semaforu tak 1x Jiří Suchý
Mám hlavu plnou žalmů
Mám hlavu plnou žalmů
Kdopak mě pochopí
Vyměním zvadlou palmu
Za špatát z konopí
Přestaňte po mně šlapat
Mou duši žere rez
A v hlavě ani nápad
A v dálce hraje jazz

Chodíme světem co by
Šediví muklové
A vrabec vlastní zloby
Nás k smrti uklove
Já nedovedu popsat
Tu beznadějnou šeď
Přestaňte děti hopsat
Jakmile řeknu teď

Jsem přeplněný kupé
S tragikou grotesky
Staričký Franz von Suppé
Mi šlape na přesky
Já žiju pro pár kytet
Co zítra odkvetou
A klášter banabitek
S jeptiškou stoletou

Tahleta píseň patří do šuplíku
Dobře ji zamknout a klíč zahodit
A ten kdo žije život plnej vzlyků
Měl by se radši znovu narodit
Měl by si zpívat pod blankytným nebem
Uprostřed růží který věčně kvetou
Že člověk živ je netoliko chlebem
Ale i slovem písmenem a větou

 
Eduna
Eduna - 6.12.2011 9:01

Holinka: Grossmann byl fantastický. Mám ho ještě na starých LP deskách. Gramofon jsem nevyhodila jako někteří známí a dost často ho ještě použiji.

 
Jaguška
Jaguška - 6.12.2011 9:00

Holinka: Taky dostáváš Průhon elektronicky nebo jsi to opisovala? Já jsem řekla, že mi stačí Zpravodaj elektronicky, ale to jsem netušila, že ho budu dostávat o 3 dny později než holky ten tištěný. Stejně tam moc nechodím, zítra na Panelákové fotry také nejdu. Tu noční cestu studenou Prahou nemám ráda, ale na vánoční pořad tam určitě půjdu. - My jsme vzpomněli na 40. výročí úmrtí J. Grossmanna v neděli přímo u jeho hrobu na Vinohradském hřbitově. Nevěřila jsem tomu, že je to už 40 let.

Eduna: Kdo nenosí brýle neví o co přichází.

 
Holinka
Holinka - 6.12.2011 8:38

Právě to je 40 let, kdy umřel Jiří Grossmann. Kopíruji sem povídku z programu KS Průhon. Povídky mne vždy zvednou náladu, navíc jsou stále "živé"".

 
Holinka
Holinka - 6.12.2011 8:35

ŠIMEK A GROSSMANN: Pohoda Vánoc
Po zkušenostech z loňska, kdy jsme sháněli dary a zásoby na po(
slední chvíli a utrpěli tak mnoho tržných i psychických ran, roz(
hodl otec, že letošní vánoce musí být připraveny obezřetněji. Již
od 1. máje jsme z mávátek dělali bábrlata na stromeček a pak
přes léto hromadili zásoby. Tak jsme 24. prosince neměli žád(
ných starostí a otec nařídil odpolední vycházku, aby nám pěkně Strana 9
vytrávilo a lépe jsme tak užili Svatvečera. Vyšli jsme všichni, kromě strýce Ba(
louna, který zůstal doma, aby hlídal před méně zásobenými sousedy.
Kolem páté hodiny odpolední jsme se promrzlí vraceli. Strýc Baloun nás vesele
uvítal, hlásil, že je vše v pořádku, a přál hodně štěstí.
„Jenom bych ráda věděla,“ pravila pojednou matka, „kam se podělo ze spíže
šestnáct vánoček.“
„Vánočky?“ zamyslil se strýc. „Nazýváš tak snad ty pletené dobroty, kterými se
dojídám se svým přítelem Wimpym?“
„Kdo to proboha zase je, ten Wimpy?“ rozčílil se děd a my pochopili, že strýc
Baloun neměl zůstávat sám doma.
„Ještě jsem vám o něm nevyprávěl?“ podivil se strýc. „Výborný společník a jed(
lík k pohledání.“
„Zase nějaký darmožrout,“ podotkl otec, „doufám, že se vyhne našemu prahu.“
„To mne opravdu mrzí,“ zesmutněl Baloun, „netušil jsem, že ho nebudete mít
rádi. Jinak bych mu nedovolil ochutnávat kolekce.“
„Ježíši, to budou zase svátky,“ vyjekla sestra.

 
Holinka
Holinka - 6.12.2011 8:33

Vpadli jsme do pokoje. Skutečně, pan Wimpy byl jedlík k pohledání. Několik,
asi čtyřicet krabic bylo již prázdných.
„Jsou chutné?“ zeptal se smutně otec a podal nezvanému hostu poslední krabi(
ci.
„Děkuji, ale již opravdu nemohu,“ opáčil Wimpy, „nějak jsem se přejedl kaprů.
Koupili jste pořádné chlapáky. Ale zdolal jsem je,“ dodal vítězně. „Pečené já
rád. Doufám, že jsem vám nevyplýtval všechen tuk?“
„Není vám z toho všeho špatně?“ zeptala se matka v tichém zoufalství.
„No, nebylo mi nejlíp, neměl jsem zapíjet smetanou, ale pomeranče mě zase
spravily.“ „Pomeranče,“ zaštkala babička, „ty byly na polici.“
„Ano, správně, stará paní,“ uznale pronesl Wimpy, „vy máte pamatováka, hned
vedle šunky. Udělal jsem vám tam trochu místa.“
„Ty zapomínáš na konzervy,“ volal Baloun, „co nám dalo práce, než jsme našli
klíček.“
„Pardon,“ otázal se náhle host, „odkud jste měli tak znamenitou drůbež?“
„To zvíře sežralo i krocana,“ lomil rukama děd, „kde mám pušku?“
„Vánoce jsou svátky míru těšil dědu strýc, „dostali jsme prostě na něj chuť. Na(
konec ještě začneš vyčítat Wimpymu tu srnku a to už se opravdu urazím.“
Celá rodina plakala, jen švagr ještě nalezl sílu k otázce: „Strýčku, zbylo vlastně
něco?“
„Dárky!“ zaradovala se sestra.
„To bych se neodvážil tvrdit,“ opravil ji jemně Wimpy.
„Ale vždyť to nebyly potraviny, „ volali jsme všichni.
„I za knihy venkovan hladovému krajíc namaže,“ poučoval Baloun, „natož za
spodní prádlo, to i krmníka přidá.“
„Sláva, bude zabíjačka,“ těšil se děd. „Už byla,“ stroze ho vrátil k realitě Wim

 
Holinka
Holinka - 6.12.2011 8:32

py. „Cestou z venkova vytráví a potom taky člověk leccos o vánocích rozdá.“
„Co jste rozdali, strýčku?“ již nepříčetně, snad ze zvědavosti, vyptával se otec.
„Ale nic nového, ty věci jistě znáš. Ten nebožák se tolik radoval z tvého bobří(
ho kožíšku. To víš, já sám toho na rozdávání moc nemám.“
„Panebože, ten blbec činil dobré skutky,“ otřásala se výbuchy pláče babička.
„Neplačte, matko rodu,“ utěšil ji Wimpy. „I vaším jménem učinili jsme šle(
chetnost. Ty drahokamy chuděrce tolik slušely.“
„Drahokamy!“ blouznil otec, „a já hlupák se cpu fazolema.“ „Tak půjdeme ale(
spoň sáňkovat,“ navrhl infantilní švagr.
„Sáňky,“ zasnil se Wimpy. „Dítě ze sousedství si je vzalo. Ještě teď mě hřejí je(
ho díky. Ale divím se, že to uneslo,“ meditoval, „přidal jsem mu ještě peřinku.“
„Nevidím zlaté hodiny vykládané slonovinou,“ chroptěl děd.
„Buď pokojný, Zachariáši, jsou v dobrých rukou,“ uklidnil ho Baloun. „Ten
chlap měl tak poctivé oči.“
Matka jen těžce povzdechla: „Půjdu stáhnout králíky,“ a sunula se ke dveřím.
„Není to zbytečné?“ zněla Wimpyho otázka. „Rozprávějte s námi raději, neměli
právě dobré maso. Ale byl hlad,“ dodal smutně, „a to člověk sní leccos, zvláště
když řezník tak dlouho nešel píchnout kňoura. Už tady kňour nebude rýt,“ roz(
tesknil se. „A kravku taky porazil řezník,“ žaloval Baloun, „pak už se musela
sníst.“
„Promiňte,“ vmísil se znovu do hovoru Wimpy, „já jsem vám úplně zapomněl
popřát veselé svátky a bohatého Ježíška.“ Z kostelní věže zazněly zvony.
„Ať máte vždy hojnost,“ šeptl svátečně Baloun. „Pojdme si zazpívat společně
koledy a poděkujme nebesům, i když jsme se letos zrovna nepřejedli.“
A tak zatímco otec lámal chléb a porcoval narychlo ulovenou bělici, nesl se ve(
čerem do kraje lahodný řev Wimpyho a Balouna: „Nesem vám noviny, poslou(
chejte...“

 
Eduna
Eduna - 5.12.2011 19:08

Milá oční lékařka vyslechla se zájmem mou historku a přidala svou. Pověděla mi, že na rozdíl ode mě nosí brýle na čtení, které jednou v ordinaci odložila do květináče a pak je bezvýsledně hledala, takže je posléze zalila tekutým hnojivem, které jim udajně prospělo, neboť zpevnilo šroubky. Pak mi dala k úvaze, zda chci pokračovat v brýlovém striptýzu, nebo nosit skla dělená. Tedy taková, kde by ve spodní části byl fenstrglás neboli okenní sklo neboli sklo bez dioptrií. Jelikož mi odkládání výrazně zpestřuje život, rozhodl jsem se, že se budu svlékat i nadále.
A jsem rád, že jsem zůstal u nakročené cesty. Dnes a denně si tak mohu ověřovat v praxi zákon zachování hmoty a energie. Tento zákon určitě znáte, ale kdyby náhodou ne, zopakuji vám ho na základě svých poznatků: Aby si člověk zachoval brýle, musí zachovat i energii při jejich hledání.
Tíživé, strastiplné chvíle pátrání přinášejí slastnou odměnu v okamžiku, kdy jsou okuláry znovu na světě a je možné je zase navléknout. U vědomí očekávání radosti z objevu hledám brýle nejraději sám. O pomoc žádám až za stavu zoufalství a malomyslnosti. Tehdy dávám šanci druhým, na které už předem žárlím, protože vím, že radost z objevu bude tentokrát jejich.
Tak tomu bylo taky v prostorách naší redakce, kdy jsem pospíchal na smluvený sraz v dálce, a abych tam trefil, potřeboval jsem najít své odložené brýle na dálku. Poprosil jsem kolegu Romana Lipčíka, aby mi je pomohl objevit, protože já v chvatu našel jediné okuláry v občanském průkazu - a ty byly nepoužitelné, neboť na fotografii.
Za chvíli jsem uslyšel výbuch Romanova řehotu v sekretariátě. Objevil mé brýle v dopisní přihrádce s příznačným nápisem Na založení.
Konec

 
Eduna
Eduna - 5.12.2011 18:56

Tak jsem dnes opět hledala brýle. Brýle používám pouze na čtení a u počítače. Můj stálý problém: "Kam jsem dala brýle". Mám sice ještě takové ty co se koupí všude, ale ty používám pouze do vlaku, kde si zásadně ukracuji cestu čtením. Ale doma na čtení a k počítači musím mít ty správné dioptrické, které mně napsal zeť. Proč to uvádím. Rudolf Kresťan napsal na toto téma kdysi fejetón. Tak hned jsem začala hledat knížku a našla.
Svlékání brýlí
Každý člověk, který nosí brýle pořád, ví velmi dobře, že je pořád nenosí.
Svléká si je aspoň na noc, neboť sny mají tu cennou vlastnost, že jsou zaostřené i bez pomocné optiky. Teprve procitnutí ze spánku je provázeno šátravým pohybem směrem k odloženým okulárům, které tedy někde musí být.
Někdy opravdu josu. Leží ukázněně na stolku vedle postele a jsou připraveny skočit zpátky na nos. Jindy ovšem ......
Tu začíná ranní pátračská akce pod heslem "Kam jsem je večer jenom mohl dát?" Zůstaly v koupelně? V kapse u županu? Neodložil jsem je náhodou pod postel? Zůstaly v kuchyni? Nejsou v kelímku na čištění zubů?
Coby dlouholetý brýlonosič vím, že jitřní stopařství se rovná hledání pokladu, který v ten okamžik má větší cenu než těch 600 dosud neobjevených, o kterých se zmiňuje francouzký hledač Rober Charroux ve své knize Poklady světa. Jednou jsem je hledal i za oknem, zda jsem je tam na noc náhodou nedal vyvětrat.
Patřím k rodu krátkozrakých, tedy k rodu, který po ranním objevu brýlí má vystaráno na celý den - skla mají stálý dekret na obličeji, a chodíme spolu. Tento náš trvalý vztah byl však před dávnem porušen zjištěním, že na čtení a vůbec na blízko vidím lépe bez brýli než s nimi. Začal jsem si tedy brýle snímat i přes den a tím jsem bezděky zmnožil tradiční ranní pátračskou akci o řadu dalších. Například jednou odpoledne jsem kvůli odloženým okulárům zpřevracel celý byt, hledal jsem je i v topinkovači, ale veškerá snaha marná. Až před večeří jsem je náhodně objevil v ledničce, kam jsem je zasunul nejspíš ve chvíli, kdy jsem hledal játrovou paštiku a četl jsem si nablízko v konzervách.
Pokračování

 
Jaguška
Jaguška - 5.12.2011 11:20

Holinka: doplňuji toho Neckáře -. hudba Jan P. Muchow, text Jaromír Švejdík a Dušan Neuwerth

 
Jaguška
Jaguška - 5.12.2011 11:16

Už jsme si na to celkem zvykli, že „hoj ten Štědrý večer, tajuplný svátek“ je důkladně zmerkantilizován a znamená spíš důležitou položku hospodářskou než cokoliv jiného; ale někdy se člověk přece jenom podiví, když shledá, jak se starodávný Ježíšek zmodernizoval a nabyl obchodní podnikavosti. Například vás přece jenom zarazí, když potkáte na ulici celý vozový náklad jmelí, přivážený někde ze sázavských končin. Čarodějné jmelí, posvátná bylina pohanská, vypadá totiž jako nepodařené seno, když toho je celá fůra; spíš by člověk řekl, že to je stlaní pro nějaká boží hovádka než čaromocné a tajemné bejlí, jehož magickým posláním je přinášet štěstí a hojit veškeré neduhy, najmě pak nemoc padoucí.

Karel Čapek, Sloupky, 1936

(ze zpravodaje KS Průhon - 12/2011)


 
Eduna
Eduna - 5.12.2011 9:13

Holinka: Velice hezké.

 
Jaguška
Jaguška - 5.12.2011 9:03

Holinka: Hanka schání verše na novoročenku, tohle je nádhera, odpoledne jí to dám - jdeme na Štěpničku do klubu aktivního stáří.

 
Holinka
Holinka - 5.12.2011 7:37

Jedna písnička od Václava Neckáře

Jedu domů po trati,
jedu přes kopce.
Za okny padá, padá
sníh budou vánoce.

Chmury, trable, starosti
nechal jsem ve městě.
Už slyšim lidi na půlnoční
zpívat v kostele.

Hallelujah, Hallelu-u-u-u-jah

Ježíš na křízi ztrápený,
občas se usměje.
Na ty co v zázrak uvěří,
na ty co zpívají.

Hallelujah, Hallelu-u-u-u-jah

Beránku náš na nebesích,
stůj při nás až přijde tma.

Hallelujah, Hallelu-u-u-u-jah

Stojím v prázdném kostele,
hvězdy nademnou.
Z kříže zbyl jenom stín,
ale přesto slyším.

Hallelujah, Hallelu-u-u-u-jah

Beránku náš na nebesích,
stůj při nás až přijde tma.
Beránku náš na nebesích,
neopouštěj nás až začnem se bát(2x)

Halleluja, Hallelu-u-u-u-jah
Halleluja, Hallelu-u-u-u-jah
HALLELUJAH.

 
Eduna
Eduna - 4.12.2011 19:21

Jaguška: Taky jsem si říkala, že je to Havlíček, ale ten začátek znám jinak. Už podle rytmu to na Havlíčka vypadalo. Ten začátek je trochu podivný, dokonce bych řekla, že nedává smysl. Ten můj je lepší i když možná není správný.

 
Jaguška
Jaguška - 4.12.2011 18:55

Eduna: Myslela jsem, že je to Havlíček, ale musela jsem si to ověřit na Googlu:
„Kdo si myslí, že se učí, ten je vlasti chlouba; kdo si myslí, že dost umí, začíná být trouba.“ (Karel Havlíček Borovský).
Ten začátek je trochu nelogický.

 
Eduna
Eduna - 4.12.2011 18:42

Jaguška: Ať si přečteme jakoukoliv úvahu Čapka, tak je nadčasová. Určitě ještě něco přidám.
Myslím, že nás tady mnoho nebude. Teď jsem si na něco vzpoměla, nevím sice kdo to řekl, ale to nevadí.
Kdo se stále vzdělává,
vlasti své je chlouba,
kdo si myslí, že dost umí,
začíná být trouba.

 
Jaguška
Jaguška - 4.12.2011 10:48

Souhlasím s Čapkem.

 
Eduna
Eduna - 3.12.2011 19:26

Pokračování
Ale především by bylo třeba, aby se každý člověk citil co možná doma tam, kde je, aby se mu aspoň některé nevyhnutelné věci života zdály být na svém místě. Celý vtip tendencí, jimž se říká podvratné, je ten, že pořád a pořád opakují, že nic, ale zhola nic není na svém místě. Což je jediné opravdu podvratné a nemorální tvrzení na tomto světě.
Konec

 
Eduna
Eduna - 3.12.2011 19:22

Pokračování
Jsme všichni strašně konzervativní v ohledu klik a několika jiných věcí, jež jaksi nevyhnutelně patří k nám. Pokoj, ve kterém se vyznám potmě, je stejně tak obsažen ve mně, jako jsem já obsažen v něm, ale, při všech bozích, snazší je přemístit židli nežli přemístit představu židle v mozku, židle se totiž příliš nebrání, ale mozek se brání. Mozek chce míti židli na jejím starém místě, předně proto, že je na to zvyklý, a za druhé proto, že se chce zabývat něčím jiným než židlí na jejím starém místě, a za druhé proto, že se chce zabývat něčím jiným než židlí nebo klikou. Věci fungují hladčeji a úsporněji, jsou-li na svém místě. Po jisté stránce je snadnější chtít přeměnit společenský systém nebo světový řád, nežli pokusit se přeměnit pořádek nebo nepořádek na svém psacím stole. Co se mne týče, raději bych reorganizoval Svaz národů, o němž nemám ponětí, než obsah svých zásuvek, o němž mám ponětí jenom nejasné. A musím se přiznat, kdekoli jsem ve světě byl, že jsem vždy potmě hledal kliku svého domova. hmátl jsem navlas přesně ,ale nebyla tam, jako tam nebylo mnoho jiných dobrých věcí.
Tedy člověk se cítí doma, je-li obklopen věcmi, jež jsou ve zvláště podstatném smyslu, zažraně a ustáleně na svém místě, nebo má-li to říci jinak, idea domova je nevyhnutelně a nenapravitelně konzervativní. Troufám si dokonce tvrdit, že bez jisté konzervativnosti není vůbec domov, nejste doma tam, kde vám nic nestojí za to, aby to zůstalo na svém místě. Tvrdím dále, že všichni lidé jsou konec konců v jádře vlastenečtí, poněvadž jsou v jádře konzerativní, poněvadž, dejme tomu nehlásají, že Vltava není na svém místě a že Prašná brána se musí přestěhovat tam, co je žižkovský viadukt, neboť teprve tyto strašné názory by rozvrátily ideu domova. Myslím, že v jistých konzervativních představách by se mohli všichni lidé náramně dobře srozumět a sblížit. Budou se jistě na nůž hádat, pokud si budou vyměňovat názory, co má být v budoucnosti nového, ale kdyby se pokusili formulovat, co v budoucnosti zůstane starého a dnešního, mám zato, že by si během řeči zapálili dýmku míru, aby se jim lépe mluvilo.
Pokračování

 
Eduna
Eduna - 3.12.2011 18:46

Můj oblíbený Karel Čapek
Klika
Přišel jsem onehdy potmě do světnice, ve které mi bylo kdysi strávit mnoho let. S neklamnou jistotou jsem se vyhnul potmě své někdejší posteli, přesně a jasnozříve jsem obešel svůj někdejší stůl a jediným neomylným vztažením ruky jsem nahmátl vypínač a rozsvítil. Jenže nebyla tam ani má někdejší postel, ani můj bývalý stůl, nýbrž jiný stůl na jiném místě a jiná postel v docela opačném rohu. Nemohu vám řici, jak jsem se lekl. Bylo v tom něco příšerného.
"Cítit se někde doma" je cit náramně složitý a nelze ani vypočítat, co v něm všecko vězí: morální důvěra a tělesné pohodlí, poetické zkušenosti i praktické motivy, zvyk i nějaký pohanský mysticismus, ale ve zkrátce bych řekl, že "cítit se někde doma" znamená nalézti potmě kliku na první hmátnutí. Nemyslím tu jen na různé fyzické a prostorové výhody, že si na příklad přitom nerozbijete koleno o židli, neporazíte sloupkové hodiny a nenaběhnete čelem na roh skříně, myslím na slepou a mystickou důvěru, že klika je tam, kde je, že je dokonce tam, kde má být, ze je na svém místě a ve zvláště příznivém směru, že není ani příliš vysoko, ani příliš nízko, že je právě tam, kam vztáhnete dlaň, že se neoctnete náhle v kosmické prázdnotě, kde na vás číhá nekonečno a nepoznatelno a jiná strašidla temnot. Je to zkrátka dobrá a spolehlivá klika, klika oddana a neselhávající, jedinečná klika domácí.
Jsem, tak jako staří Gallové, přítelem novot, ale ani nejzuřivější Gall a novotář by si nepřál, aby jeho kliky a řekněme jeho postel a pět nebo šest jiných základních věcí života měnily denně z vlastní iniciativy nebo ďábelské zvůle místo. Něco takového se asi děje v pekle a patří to k nejtěžším mukám.
Pokračování

 
Eduna
Eduna - 1.12.2011 13:39

Holinka: smajlik - 47smajlik - 47
V případě, že se sem dostanu dnes večer po koncertě, tak něco přidám.

 
Holinka
Holinka - 1.12.2011 13:17

PRO INTELIGENTNÍ ŽENY


Manželský pár cestoval na víkend k jezeru, kde bylo možné ve stanovených úsecích lovit ryby. Manžel miloval rybaření za úsvitu a jeho žena zase velmi ráda četla. Jednou ráno se manžel po několika hodinách rybaření vrátil a chtěl si na pár hodin oddechnout. I když se jeho žena v okolí nevyznala, rozhodla se vyplout s loďkou na jezero. Kousek veslovala, zakotvila a vzala si knihu a začala číst.

Za chvilku se na motorovém člunu objevil strážce parku, ve kterém se jezero nacházelo. Oslovil ji:
"Dobré ráno milostivá, co děláte?"
"Čtu", odpověděla a pomyslela si pro sebe - není to snad vidět ?
"Nacházíte se ale v zóně, kde je zakázáno lovit ryby."
"Ale já přece ryby nelovím, to přece vidíte."
"Hmmm, ale máte s sebou kompletní výstroj. Musím Vás odvést a dát Vám pokutu!
"Když to uděláte, obviním Vás ze znásilnění!", odpověděla klidně žena.
"Ale já jsem se Vás ani nedotknul!"
"Hmmm, ale máte s sebou kompletní výstroj!"


A jaké je ponaučení ?
NIKDY nediskutuj s ženami, které umí číst.

 
Jaguška
Jaguška - 1.12.2011 9:28

Eduna: Výborně.

ještě jeden Dědeček
Nerostou houby, je kyselá půda
všude je pusto, jen tu a tam zrůda
Jak něco vyraší, hned se to zmrší
v rádiu říkali, že málo prší.
Dva roky pršelo i šutry změkly
houby však nerostou a srny se vztekly.

 
Eduna
Eduna - 30.11.2011 20:45

............ K vynikající a přátelské řeči pana Pilkingtona, bych měl jen jednu kritickou připomínku. Pan Pilkington všude hovořil o Farmě zvířat. Pochopitelně nemohl vědět - protože on, Napoleon, to tímnto oznamuje teď poprvé- že název Farma zvířat byl zrušen. Od nynějška se farma bude jmenovat Panská farma, což vlastně je, dle jeho názoru její původní správný název.
"Pánové," uzavřel Napoleon, "pronesu stejný přípitek, jako byl ten předchozí, jen v jiné formě. Naplňte si sklenice po okraj, pánové, zde je můj přípitek: Ať vzkvétá Panská farma!"
Ozvalo se stejné srdečné volání jako předtím, a sklenice byly vyprázdněny do dna. Ale zvířata, která celou scénu pozorovala zvenčí, měla najednou pocit, že se děje něco podivného. Co se to měnilo v tvářích prasat? Staré a zkalené oči Lupiny přebíhaly z jedné tváře na druhou. Některé obličeje měly pět brad, některé čtyři, jiné tři. Co se to ale na nich změnilo a rozplývalo? Potlesk se pomalu uklidnil, společnost pokračovala v přerušené hře a zvířata se potichu plížila pryč.
Ale nevzdálila se ani na dvacet metrů, kdy se zarazila. Z domu se ozývala změť hlučných hlasů. Vrátila se zpět a opět nahlédla oknem. Ano, probíhala tam zuřivá hádka. Ozývaly se výkřiky, mlátilo se pěstmi do stolu, vrhaly se zuřivé pohledy a pronášela vášnivá obvinění. Zdá se, že přičinou hádky byla skutečnost, že Napoleon i pan Pilkington zahráli najednou károvým esem.
Dvanáct rozčilených hlasů na sebe křičelo, a všechny si byly podobné. Teď už nebylo pochyb o tom, že s tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.

 
Eduna
Eduna - 30.11.2011 20:31

Tak teď ty ukázky z Farmy zvířat.
.... Dnes jsem se svými přáteli navštívil Farmu zvířat a na vlastní oči jsme ji celou prohlédli. Našli jsme tu nejen nejmodernější metody řízení, ale i disciplínu a pořádek, které mohou být příkladem leckterým farmářům jinde. Domnívám se, že mám právo prohlásit, že podřízená zvířata na Farmě zvířat pracují více a dostávají méně žrádla, než jakákoliv zvířata v našem kraji. Já a mí kolegové jsme dnes viděli mnoho věcí, jež nepochybně bude třeba zavést i na naších farmách. Svoji poznámku bych si dovolil zakončit opětovným zdůrazněním přátelských vztahů, které vladnou a měly by nadále vládnout mezi Farmou zvířat a jejími sousedy. Mezi lidmi a prasaty neexistovaly a neměly by ani v budoucnu existovat žádné zájmové střety. Jejich trampoty a těžkosti jsou přeci totožné. Cožpak problémy se zaměstnanci nejsou všude stejné?" Zde měl pak Pilkington pro společnost připravené vtipné podobenství, které ho už předem rozesmálo tak, že dostal záchvat kašle a jeho několik brad změnilo barvu do ruda. Konečně se uklidnil a mohl svůj proslov ukončit: "Jestliže vy máte svá nižší zvířata, s kterými jsou problémy, my zase máme své nižší třídy!" Tento bonmot způsobil u tabule velké nadšení. Pan Pilkington opět gratuloval prasatům k nízkým přídělům žrádla a dlouhému pracovnímu týdnu zvířat a všeobecně tuhému režimu, který na Farmě zvířat viděl. ..............

 
Jaguška
Jaguška - 30.11.2011 10:25

Jsem ráda, že jsme oživily toto literární audítko. Člověk většinu zná, ale rád si to připomene.

 
Eduna
Eduna - 30.11.2011 10:18

Také jsem narazila na Malého prince od Exupéryho, tak jedna malá kapitolka.
"Dobrý den," pozdravil malý princ.
"Dobrý den," řekl obchodník.
Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít.
"Proč to prodáváš?" zeptal se malý princ.
"Je to velká úspora času," odpověděl obchodník. "Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden."
"A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?"
"Co kdo chce..."
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce ..........

 
Eduna
Eduna - 30.11.2011 10:13

Včera jsem přerovnávala knihovnu a narazila jsem na Orwellovu Farmu zvířat. Nadčasové čtení. Až přijedu večer z Prahy, tak sem dám pár ukázek. Sice je jistě všichni znáte, ale některé pasáže stále sedí, např věta:
"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."
je stále platná.

 
Eduna
Eduna - 30.11.2011 10:07

Holinka: smajlik - 47smajlik - 47
Velmi trefné.

 
Jaguška
Jaguška - 30.11.2011 8:39

Reprezentant lůzy
Když jsem šel včera na stranickou schůzi
ulicí táhla motokolona
a před barem řval reprezentant lůzy
popěvek mimo meze zákona
Jindy si těchto věcí sotva všimnu
lidi a tanky, to je pro mě vzduch
jenže on hrubě parodoval hymnu
a já mám jemně vyvinutý sluch
Tu kdosi vzkřikl: Pokračujte v chůzi!
a já ten zásah přijal s povděkem
(To přiběhly dvě šedomodré blůzy
a udaly mu rytmus pendrekem.)
Rozhostilo se ticho plné hrůzy
jen rachot pásů v dálce dozníval
na zemi ležel reprezentant lůzy
právě dozpíval
Já jsem stál pravda v temném koutě schován
nicméně v duchu jsem byl s ním
a cítil jsem se silně inspirován
a hledal jsem jen vhodný rým
Když mě však houfem obklopily Múzy
i jejich pokus skončil fiaskem:
zařval jsem na ně: Pokračujte v chůzi!
a rozehnal ty víly opaskem.

 
Jaguška
Jaguška - 30.11.2011 8:31

Omluva za všechny předešlé chyby.

 
Jaguška
Jaguška - 30.11.2011 8:29

Eduna: Dědečka z dvojice Dědeček-Burian jsem měla radši, ale jen do té doby, než začal byl vulgární. Teď už ho nějak nesleduji, ale jak je vidět, je stále aktuální. Mám na něj nezapomenutelnou vzpomínku. Bylo to na srazu J-klubu koncem října 1988 v Lucerně. Zazpíval svého Reprezentana lůzy, mírně pozměněného, zaktualizovéného ma máš sraz. Sraz J-klubu (Horníček to nazýval kulturními manévry) musel být veden vždy jako schůze s kulturní vložkou. Takže schůze byla 10 minut a pak následovala kulturní vložka od 15 do 22h. Ta první řádka zní: Když jsem šel včera na stranickou schůzi... A on ji zazpíval: Když jsem šel dneska na tu vaši schůzi.... což bylo velice aktuální, protože VB kontrolovala na Václavském náměstí každého, kdo tam byl. Při té písničce s kytarou bylo takové ticho, že byl byl opravdu slyšet púověstný špendlík. - No a o rok později, na dalším srazu J-klubu, tentokrát v DP na Vltavské 18.11.1989, přišla delegace umělců - Zahajský, Kratina, Kňažko a informovali nás o tom, co se stalo den před tím na Národní třídě a oznámili, že všechna divadla stávkují. - Program skončil, slova se ujal přítomný Jiří Černý a začala beseda o tom, co se stalo 17.11.
Vracím se k Dědečkovi a jeho knížky si dávám na noční stolek - zjišťuji, že mnohé jeho texty jsou stále živé.

Holinka: Jsme zkrátka flexibilní - máš pravdu (nic jiného nám neschází)

 
Holinka
Holinka - 30.11.2011 7:22

Myšlenka



Cokoliv dáte ženě, ona z toho udělá něco víc
a daruje nazpátek něco většího….

dejte jí semeno, bude mít dítě,

dejte jí dům, a udělá vám domov,

dejte jí potraviny, a udělá vám jídlo,

dejte jí úsměv, a ona vám dá svoje srdce.

Ona rozmnožuje a rozšiřuje to, co je dané,
a vrací muži v mnohem větší formě.

Takže pánové pozor – pokud dáte vaší ženě hovno,
buďte připraveni přijmout tunu sraček.....





A poznámka pod čarou pro ženy:

My ženy jsme andělé….

A když nám někdo poláme křídla,
prostě v létání pokračujeme na koštěti!


Jsme zkrátka flexibilní!

Hezký den všem ženám :-))

 
Eduna
Eduna - 29.11.2011 21:46

V současné době mně moc vadí, nic neříkající plácání našich předních představitelů. Tak jeden J. Dědeček

O blbosti
Prožíval jsem včera krutá muka,
ještě dnes mi není do zpěvu.
Naslouchal jsem totiž výlevu
ignoranta, tupce, nedouka.

Mít jak sultán svého mameluka,
rozkázal bych, vypucuj si meč
a sejmi ho za tu blbou řeč!
Jsem však sám a třese se mi ruka.

Chovám, pravda, jistou nedůvěru
k lidem zjevně mdlého charakteru,
horší však jsou tupé pytle střev.

Zradu, lež a jiné podlé skutky
stačí trestat udělením důtky.
Ale blbost, blbost žádá krev.

 
Jaguška
Jaguška - 28.11.2011 9:07

To je zajímavá úvaha. Já jsem jeden čas užívala: "Nestěžuji si " s dodatkem "není komu", ale poslední dobou říkám "V důchodu se mám fantasticky" i když jsem tu úvahu neznala.
Včera mi volali z policie, že hlásiče na poště hlásí poplach. Tak jsem je ujistila, že už dva roky s tím nemám co společného. Pan vedoucí mě zapomněl odhlásit. Mít klíče, tak bych tam musela utíkat, pana vedoucího se nedovolali.

 

-- Kompletní archiv diskuse --


Zvolte stranu: 1-50 | 51-100 | 101-150 | 151-200 | 201-250 | 251-300 | 301-350 | 351-400
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.