Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

pár citátů od Františka Drtikola:

Chyba je, že si myslíme, že na cestě k Bohu je nějaká poušť, suchota atd. Není žádná. To jsou jen naše myšlenky a naše rozumování, které si vytváří takovou past.

Když chci něco rozřešit, nebudu o té věci přemýšlet, budu o ní mlčet.

Prostě žít a ne se nutit do života.

Mluví-li se o někom, ať už jakýmkoliv způsobem, tu jaksi se duše ztotožňuje s tou osobou a bere veškeré ty vlastnosti o kterých se mluví na sebe. A tím se poskvrňuje vlastní duše a přitahuje ony vlastnosti k sobě a stává se jimi.

Když je všechno Já, tak si přece nebudu ubližovat.

(rantišek Drtikol * 3. březen 1883, † 13. leden 1961, významný český fotograf a mystik tvořící v letech 1901 až 1935. Proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky, ale také svou duchovní praxí východních učení, především buddhismu. Je právem označován za Patriarchu českého buddhismu.)

Zen Buddhismus a krátké příběhy:

Ne-mysl, ne-myšlenka

Mnich se zeptal zenového mistra: „Na co člověk myslí, když medituje?“
„Myslí na ne-myšlení“ odpověděl mistr.
„Jak myslí člověk na ne-myšlení?“
„Když nemyslí“ řekl mistr.


Uvnitř nebo vně mysli?

Hogen žil sám v malé svatyni na venkově. Jednoho dne zaslechl, jak se čtyři cestující mniši přou o to, co je objektivní a subjektivní. Přidal se k nim a řekl: „Máte velký kámen. Je podle vás uvnitř nebo vně mysli?“
Jeden z mnichů odpověděl: „Z buddhistického hlediska je všechno zhmotnění mysli, proto bych řekl, že kámen je uvnitř mé mysli.“
„Potom ti musí připadat tvá hlava velmi těžká,“ poznamenal Hogen „nosíš-li takový kámen v mysli.“

Umyj svou misku

Přišel mnich k Džošu a zeptal se: „Jaký je význam zenu?“
Mistr odpověděl: „snědl jsi svou snídani?“
„Ano“ řekl mnich „jedl jsem“.
„Potom umyj svou misku“ řekl Džošu.
v tom okamžiku byl mnich osvícen.

( tak trochu makačka na bednu...)

illča: Moc hezke, ty mi davas, uz zase tu slzim

illča: pěkné

Z netu:

VlastaB
03.07.2010 - 09:08 | Filtr | Historie
Nesledovat | Odpovědět
(Ryby) VlastaB
Srdce
Urcite mi majitelka tohodle clanku promine ,ze ho sem davam ,ale jenom nahodou jsem kliknul na jeji profil a hodne me to zaujalo :3:

Dokonalé srdce

Jednoho dne stál na náměstí malého města muž, který prohlašoval, že má nejhezčí srdce v celém údolí. Kolem něj se shromáždila spousta lidí a obdivovali jeho srdce, bylo přece tak dokonalé. Žádné skvrny, žádné chyby. Všichni mu dávali zapravdu, bylo to opravdu nejhezčí srdce, které kdy viděli. Mladý muž byl velice pyšný a ještě hlasitěji své srdce vychvaloval. Náhle se v davu vynořil starý muž a řekl:“Tvé srdce není ani zdaleka tak pěkné, jako moje.“ Shromážděný dav a mladý muž obrátili své zraky k srdci starého muže. Tlouklo silně, ale bylo plné jizev, místy kousky zcela chyběly a byly nahrazeny jinými, které ale nezapadaly zcela přesně a působily tak roztřepaně. Jinde zase zůstaly jen prázdné brázdy. Lidé se na muže upřeně dívali: Jak jen může tvrdit, že je jeho srdce hezčí? – mysleli si. Mladý muž si starcovo srdce prohlédl, prozkoumal jeho stav a zasmál se. „Ty si děláš legraci!“, řekl, „snad nechceš srovnávat své srdce s mým! To moje je dokonalé a tvé plné jizev, protkané spoustou slz“.

Ano,“ řekl starý muž, „tvoje srdce vypadá krásně, ale já bych s tebou nikdy neměnil. Každá jizva představuje člověka, kterému jsem daroval svoji lásku. Vytrhnu kousek svého srdce, předám mu ho a často dostanu zpět kousek jeho srdce, který zapadá do prázdného místa v mém srdci. Ale protože ty kousky nejsou stejné, je mé srdce pokryto i hrubými místy, kterých si ovšem velice vážím. Připomínají mi totiž lásku, kterou jsme vzájemně sdíleli. Někdy jsem také ale daroval kus svého srdce a nedostal jsem zpátky nic. To jsou ty prázdné brázdy. Dávat lásku, to představuje i podstoupení jistého rizika. I když jsou tyto brázdy bolestivé, zůstávají otevřené a připomínají mi lásku, kterou cítím k ostatním lidem… a věřím, že se jednoho dne vrátí a vyplní to prázdné místo. Víš už, co znamená pravá láska?“ Mladý muž jen tiše stál a po tvářích mu stékaly slzy.
Přistoupil ke starci, vzal své dokonalé srdce a kousek z něj vytrhl. Nabídl ho staříkovi. Třesoucíma se rukama ho stařík přijal a vložil do svého srdce. Vyňal potom kus svého starého zjizveného srdce a vyplnil jím jizvu v srdci mladého muže. Obě části do sebe nezapadly dokonale, okraje zůstaly otřepené.
Mladý muž si prohlédl své srdce, které už nebylo dokonalé, zato ale krásnější, než kdy předtím, neboť cítilo lásku starce, která do něj proudila. Muži se objali a bok po boku odešli.

Jarča*: Holinka:

illča: díky, opravdu krásný i když smutný článek.

illča: moc hezký a dojemný

illča: Presne

ruzovyelf: je to hezký, že? Takhle od srdce to mohl napsat opravdu jen kamarád...

illča: Uaaaah, mam z toho uplne husinu, to je moc hezky

Exkluzivně pro lidovky.cz 7. června 2010 17:25

Milý Láďo, požádali mě, abych o tobě napsal nekrolog pro Lidové noviny, a do uzávěrky zbývá jen hodina. Takovou práci jsi neměl rád. Naše společné čtyřicetileté psaní začínalo vždycky debatováním, zkoumáním tématu a odbíháním od něj a pak teprve se mohlo napsat první písmeno. Ale tohle hoří, aby to zítra ráno vyšlo.
Když jsme psali hru České nebe, představovali jsme si, že tam nahoře dostávají veškeré knížky, které dole vycházejí. Možná že požádáš, aby vám tam odteďka chodily i Lidovky, protože bez nich nemůžeš být, a tak si to přečteš.
Nestačil jsem ti totiž říct pár věcí. V těch nedávných mizerných měsících, kdy jsi zažíval samou bolest a skoro žádnou radost, jsem smekal klobouk před tím, jak statečně ses utkal se Zubatou a jakou s tebou měla práci. Při posledních představeních, kdy jsi sotva dýchal, se diváci smáli jako vždycky a netušili, že jsou svědky neuvěřitelného vítězství duše nad nemocným tělem. Pamatuješ, když jsme do Vizionáře vymýšleli postavu Smrtky s kosou přes rameno, jak jsme váhali, jestli se nerouháme? A tys tenkrát říkal: Rouháme, ale to je jediný, co proti ní můžeme udělat. A teď ses jí, bestii, navíc postavil jako rytíř.

Taky jsem ti nestačil říct, že nám hercům i divákům budeš v divadle chybět, protože nejdeš nikým nahradit. Ale že se budeme snažit hrát tak, aby to bylo ke koukání i shora.
Všichni už vědí z rádií a televizí, že jsme bez tebe. A chtějí, abychom o tobě mluvili do mikrofonů a do kamer. Ale nám se ještě nechce a říkáme jim: My jsme pozůstalí, tak nás nechte truchlit. Doufám, že to schvaluješ.
Taky bys měl vědět, že všechny tvé čtyři děti, Kačenka, Bětka, Filip i David, byly s tebou až do konce, když už jsi byl na přístrojích a neviděl je.
Jo, a dneska, 6. 6., v den, kdy tvé místo v šatně zůstane prázdné, nebudeme hrát, ale sejdeme se v divadle a budeme vzpomínat, co všechno jsme díky tobě a s tebou zažili. Vypadá to, že diváci nám to zrušené představení odpustí, protože na chodník pod skříňku s tvou fotografií přinášejí květiny.
Tak pozdravuj Cimrmana, jestli tam je, a ať ti laskavě přepustí místo u okna, abys viděl na čtení.
Za všechny kluky z tvého divadla
Zdeněk Svěrák

illča: díky za pěkné psaní, mně se nejvíc líbila Síla myšlenky - to si schovám
A hlášky z Cimrmanů nezklamou nikdy

illča: Smoljaka je skoda Ale jinak Diky

http://www.youtube.com/watch?v=GFlYOQD8_4M

http://www.youtube.com/watch?v=_cwPS1XtMAs&feature=related

CIMRMANOVO HERECKÉ DESATERO:
1. Nepij na kuráž. I opilce zahraje lépe střízlivý.
2. Pamatuj, že na jevišti se vetšinou jmenuješ jinak než v životě. Je dobré znát i jména ostatních herců.
3. Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen.
4. Za předměty házené na jeviště neděkuj.
5. Po nápovědě neopakuj všechno. Některé věty patří kolegům.
6. Na záchod jdi před představením, ať potom při hře necouráš.
7. Hraješ-li čerta, uvědom si před usednutím, že máš ocas.
8. Při potlesku na otevřené scéně se neukláněj. Patří patrně někomu jinému.
9. Pamatuj, že některé dveře jsou jen namalované.
10. Při hostině na jevišti nejez. Vše je gumové. (Záskok)

A další hlášky z Cimrmanů :

Do Prahy, do lékarny, do prdele to je mi smutno (Dobytí Severního polu).
Copak Zlatovláska, ale jmelí. Všimli jste si co se letos urodilo jmelí?..... (Afrika)
Erotika, erotika, proč se nás tak mocně týká... (Akt)
Tady je to všechno černé na bílém, samej debil, nebo blbeček. Jenom támhle vzadu je vyjímka, tam sedí dva blbečkové vedle sebe. (Vyšetřování ztráty třídní knihy)
Čepelka: Ženu máš?:Hraběta Ne.Čepel. Les máš?:Hraběta: Ano, kousek lesa mám. Svěrák: Hovno Mayere hovno máš! (Vražda v saloním k coupé)
Jasoň :Můj královský otec vám posílá dar, kam jsem ho jedno... a tady je. Král: Vyřiď svému královskému otci.. co to je? Jasoň: Pecka králi. Král: Obyčejná pecka? J.: Ne králi, podívažli se zblízka uvidíš celý náš zámek. Král: Mě se zdála hend nějaká prožraná. (Dlouhý, široký a krátkozraký)
Přenošené dítě: (Ernest Hemingway povídku označil za nejsmutnější příběh světové literatury.)
Jsem přenošené dítě, milostpaní. Když jsem se narodil, bylo mi dvanáct let. Od prsu mě matka nemohla odtrhnout, měl jsem již druhé zuby. Do první třídy mě přijali, až když mě matka oholila. V šedesáti jsem šel poprvé do tanečních, v sedmdesáti do učení. Za první vydělané peníze jsem si koupil třetí zuby a žebráckou hůl. Krejcárkem nepohrdnu, rád bych si koupil urnu, než je zdražej. (Lijavec)
A můžu sem? Néé to je plné. Aha a co sem, sem můžu? Ale to víš, že jo, tady můžeš i vojákum na hlavu..... (Blaník)

http://www.novinky.cz/kultura/202405-zemrel-ladislav-smoljak-jeden-z-otcu-jary-cimrmana.html

http://twerka-as.blog.cz/0911/jara-cimrman-dobyti-sp-ukazka

Jára Cimrman ležící, spící
(Jára Cimrman jako učitel dětí arcivévody Ferdinanda na Konopišti.)
Cimrman: „Monarchie je jaká? No?”
Děti: „Prohnilá...”
Cimrman: „Nejlepší státní zřízení je... repu...?”
Děti: „... blika...”
Cimrman: „Ale tatínkovi to nebudeme co?”
Děti: „Řikat...”

Jára Cimrman ležící, spící
(Jára Cimrman péruje dvojníka Františka Ferdinanda D’este, Nývlta.)
Cimrman: „Podivej se na svý ruce, Nývlte, no jen se podívej... Jsi matkovrah, otcovrah, strýcovrah a tetovrah... Vyvraždil jsi prakticky celou svojí rodinu!”

illča: hezke . dik ze obcas nekdo pisne !!!

ruka a pisek je moc hezka .....

illča: Moc pekne Nejvice se mi libilo s chlapeckem s maminkou na plazi

illča:

Prázdná židle

Jeden starý muž těžce onemocněl. Protože nemoc byla vážná, přišel ho domů navštívit farář. Jakmile vstoupil do pokoje nemocného, všiml se prázdné židle. Měla zvláštní místo, hned vedle postele, na které odpočíval nemocný. Kněz se ho tázal, k čemu ta židle slouží.
Muž se slabě usmál a odpověděl mu: „Představuji si, že na židli sedí Ježíš. Právě než jste přišel, jsem s ním mluvil… Dlouhá léta se mi modlitba je vlastně povídání s Ježíšem. Tak si teď představuji Ježíše na židli naproti sobě, vyprávím mu a poslouchám, co mi odpovídá. A už nemám s modlitbou těžkosti.“

Za několik dní přišla dcera starého muže na faru, aby oznámila, že její tatínek zemřel.

„Nechala jsem ho jen pár hodin samotného,“ řekla. „Když jsem se vrátila do pokoje, našla jsem ho už mrtvého. Hlavu měl opřenou o prázdnou židli, kterou chtěl mít stále vedle své postele.“

Úspěch

Jeden misionář, který žil mnoho let v Číně, se vracel zpět do Spojených států. Na stejné lodi se s ním vracel po dvou týdnech v Číně jeden slavný zpěvák. Když se blížili k New Yorku, misionář zahlédl veliké zástupy fanoušků, které čekaly na zpěváka.

„Pane Bože, tomu nerozumím,“ mumlal misionář. „Zasvětil jsem dvaačtyřicet let svého života Číně, on tam byl pouhé dva týdny. Přesto tisíce lidí očekávají jeho šťastný návrat domů, zatímco na mne nečeká nikdo.“ A Pán odpověděl: „Ale synu, ty ještě nejsi doma.“

Ruka a písek

Když se jednou třináctiletý Jirka procházel se svou maminkou po pláži, zeptal se jí: „ Mami, jak to udělat, abych si udržel kamaráda, kterého jsem konečně našel?“ Maminka chvíli přemýšlela, pak se sklonila a nabrala dvě plné hrsti písku a obě dlaně obrátila vzhůru. Jednu ruku zavřela – a písek se jí sypal mezi prsty, Čím víc tiskla pěst, tím víc písku se sypalo pryč.

Druhou ruku nechala úplně otevřenou – písek na ní zůstal všechen. Jirka se pozorně díval a pak prohlásil: „Rozumím.“

Síla myšlenky
Na jedné tmavé a opuštěné silnici zastavilo auto s proraženou pneumatikou. Řidič vystoupil, aby auto opravil, ale nenašel zvedák. Propadl zoufalství, ale vtom zahlédl v dálce světélko - byl to statek.
Vydal se tím směrem a přitom v duchu přemýšlel: "A co když mi nikdo nepřijde otevřít? A co když nemají zvedák na auto? A co když mi sedlák nebude chtít ten zvedák půjčit, i když ho má?"
S každou další úzkostlivou otázkou rostlo jeho pobouření. Když konečně dorazil ke statku a vesničan mu otevřel, byl tak rozčilený, že ho ani nepustil ke slovu a zakřičel na něj: "Tak si ten svůj pitomej zvedák nech!"
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Ať se ti to líbí, nebo ne, tvoje myšlenky určují směr cesty, která se nazývá život. Máš-li mysl plnou úzkostí a pochybností, pak žiješ v jejich zajetí. Jestliže se považuješ za nešiku a neschopného, pak se tak i chováš. Řekni chlapci, že je hlupák, a on se jím stane.

Krásné prožití Velikonočních svátků a hodně pohody!

TULI: tak ještě jednou k té čtvrteční mši, po zjišťování jsem se nakonec dozvěděla, že se ty nohy myjí ve všech kostelech.
Všem přeji příjemné prožití svátků Velikonočních

Tradice, a zvyky které se váží k Velkému pátku :

Mnozí lidé se omývají rosou, aby byli chráněni před nemocemi.
Nesmí se ani prát prádlo - pradleny říkaly, že by ho namáčely do Kristovy krve.
Z vody prý vycházeli vodníci a proháněli se po souši na koních.
Spalovaly se kočičky svěcené o Květné neděli.
Lidé vstávali před východem slunce a chodili se mýt do potoka, aby byli zdraví.
Nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.
Na venkově se nesmělo pracovat.
Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí.
Nic se nepůjčovalo, protože půjčená věc by se mohla očarovat.
Předly se pašijové nitě, jimiž se pak na šatech udělalo několik stehů, které měly ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem.
Chodilo se po domech za zvuku řehtaček a oznamovalo se poledne a ranní i večerní klekání. Při tom se zpívaly popěvky namířené proti Jidášovi a Židům, kteří ukřižovali Krista. Někde děti s řehtačkami honily "Jidáše" - zrzavého chlapce.
Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu - to je mělo ochránit před bolením zubů.
Děvčata stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem.
V noci se tajně vysypávaly a vylévaly cestičky od domu milence k domu milenky. Pokud si hoch do rána cestičku uhlídá nepoškozenou, do roka si povede děvče k oltáři.
Byl to Den bosorek, které tajně na březích potoka čarovaly tím, že kladly ve vodě na kámen slámu nebo povříslo, do kterého tloukly pístem na praní. Nezasvěcení však nevědí proč.

Pěkný večer Tak jsem si přečetla, co všechno jsem dneska měla udělat a neudělala, aspoň, že jsem měla ke snídani chleba s medem
Jinak opět díky za hezké a zajímavé povídání

Holinka: TULI: Ted me napadlo, kdyby se tady nohy byvaly myly, tak bych nahnala kastanka po takovych 10 hodinach v praci v pracovnich botach

TULI: tak v našich kostelech se nohy nemyjí. Snad jen v Praze na hradě u Víta.

ruzovyelf: je to zlaticko !

VAM VSEM TAKY HEZKE VELIKONOCE

Vesele Velikonoce a bohatou pomlazku vam sem preji elf, kastanek a Princ. Jo a kdyz dneska naposledy zazvonily zvony, nezapomeli jste zachrastit penizky v penezence ? A pote uhodit palickou do hmozdire, aby vam do bytu nelezli hmyzove ? Ja jsem prosim pekne zapomela, pac jsem v tu dobu byla v praci . Ale si myslim, ze nic nezkazim, kdyz to jeste ted pobezim napravit

ruzovyelf:

Asi jich nikdy nedokazali ukecat 12, aby verejne ukazali kuri oka a stara Trudi Krempstein jako chlap neprosla a tak tato tradice tady zasla na ubyte

Holinka: TULI: Tady jsou asi chlapi cunata a nechteji si dat myt nozky

HEZKY ZELENY CTVRTEK

tady je to opravdu v kazdickem kostele -
a jsem to psala PAPEZ myje nozky - dnes vecer

Dobré ráno, poslouchám rádio a tam říkali, že dnes papež slouží mši, ve které myje nohy. Tak tam to je jasné, je to nejvyšší křesťanský představitel.

Holinka: TULI: Tak jsem se ptala kastanka, kterej do kostela chodil od mala a ten povida, ze primo tady se to nedela, ze teda to jeste nezazil

TULI: Holinka: No vidite a ja v tom tak trochu vyrustala diky babince, ale tenkrat se moc do kostela nechodilo a tady uz jsem 10 let pokrtena a koukala jsem na to dneska jak puk, no, mam co dohanet. Pritom mi pred krtem pan farar pujcil knizky, no - nektery jsem precetla, nektery jen tak zhruba prelitla

Holinka: dik !
jen tak pro zajimavost !

TULI: také nevím, zda se to provádí i tady, ale asi v nějakém náznaku, skusím se zeptat povolanějších a potom ti řeknu.

ruzovyelf: ja taky nechodim , je tam moc lidi , ale uz jsem to jednou videla a v telce ukazuji - jak i papez umyva ve VATIKANE dalsim fararum nozky

Holinka: je to tak - je to ve ctvrtek vecer - POSLEDNI VECERE A FARAR JE NA MISTO JEZISE a myje nohy panum - co jsou v kostele - 12. - jak ti APOSTOLE

ja prave nevedela, jestli se to krome ITALIE dela i jinde ...

Uz viiiim, ministrant se tomu rika cesky, ze jo ?

TULI: Aha, diky moc, no tak to je jasny, ze to ma souvislost s temi apostoly. A urcite se to tady taky praktikuje, jen ja jsem halt na Zeleny ctvrtek v kostele jeste nebyla Ja nemam rada takove ty velke mse, kdy je kostel narvanej. Tady se predem vybere 12 muzu a nohy jim meje jeden z tech kluku, co pomahaji farari pri msi, tady se tomu rika Messdiener, nevim, jak cesky