Pro manželovu rodinu jsem pořád cizí
.jpg)
Jsem vdaná čtyři roky, dva roky před svatbou jsme spolu chodili. Manželství máme hezké, narodila se nám holčička, teď skoro tříletá a čekáme druhé dítě letos na jaře. Jsme rozumně zajištění, žádné problémy, kromě takových těch běžných, provozních, neřešíme. Tedy abych byla přesnější, jeden řešíme. Tím problémem je rodina mého muže. Rodiče, prarodiče a jeho sestra.
Velmi nás trápí, že i po šesti letech jsem pro ně pořád cizí. Za celou tu dobu mě nepřijali do rodiny, ani narození dcerky nic nezměnilo. Nerozumím tomu, nejsem konfliktní typ, ani nějak namyšlená, nebo primitivní, nic takového. Jsem normální mladá žena, je mi třicet, jak ve škole tak v práci jsem byla vždycky oblíbená, nikdy jsem neměla s lidmi problémy.
S manželovou rodinou je to jinak. Oni jsou takoví dost sami pro sebe, velmi často se navštěvují – prarodiče s rodiči, s manželovou sestrou, která je teď čerstvě vdaná. Často zvou na návštěvu mého muže a dcerku, já jsem přizvaná jen občas. Tenhle přístup vadí jak mně, tak manželovi. Několikrát o tom s rodiči mluvil, vysvětloval jim, že by nás měli brát jako pár, respektive jako rodinu. Oni na to buď neodpoví, nebo odpoví nějakým vyhýbavým způsobem, jako že mi přece nic nedělají. Jsou to jeho rodiče, má je rád, nechce s nimi přerušit kontakt, ani já bych to nechtěla, ale s tou situací si nevíme rady. Ještě musím podotknout, že stejně jako ke mně se chovají k manželovi své dcery.
My dva jsme pro ně prostě vzduch, když už se občas jako rodina v širším kruhu sejdeme, rodiče a prarodiče se baví jen mezi sebou nebo se svými dětmi. S námi dvěma prohodí jen pár zdvořilostních frází . Cokoli se chystáme dělat, jet na dovolenou a podobně, vždycky se vyptávají jenom manžela. Dokonce i teď, když jsem těhotná, se tchyně ( v mé přítomnosti), ptá jeho, jestli už máme připravenou výbavičku, jestli budeme kupovat nový kočárek. Já jsem prostě vzduch. Mrzí mě to, uráží a cítím se vždycky hrozně poníženě. Snažím se být k nim milá, ale nikam to nevede. Dodneška mi všichni vykají, i když jsem jim několikrát řekla, aby mi tykali, ne jako oboustrannou nabídku tykání, ale aby oni tykali mně. Na to tylně řekne, že to ne, že by si nezvykla a všichni ostatní se zachovají podle ní. S manželovou sestrou si tedy tykám, jsme plus minus stejně staré. Ale žádné kamarádky nejsme, i ona má ke mně stejný přístup, jako její rodiče.
Chtěla bych se zeptat, jestli znáte nějakou rodinu, kde to funguje podobně, případně jak se u vás v rodině chováte k partnerům svých dětí. Mí rodiče jsou úplně jiní, mého manžela mají rádi, nikdy by je nenapadlo pozvat na nedělní oběd jenom mě a dceru, vždycky nás zvou všechny. Tchyně s tchánem s tímhle problém nemají, klidně v pátek zavolají manželovi, aby v sobotu přišel s malou na oběd. Když řekne, tak my přijdeme všichni, odpoví mu, že ať přijde jen on s malou, že si je chtějí užít a v klidu si popovídat a pohrát s vnučkou. Jako bych byla nějaká narušitelka, závadný element.
Jsem z toho nešťastná já i manžel a nevíme, jak s touhle situací naložit. Já se nechci nikam cpát na sílu, navíc tam, kde nejsem vítaná, spíš bych chtěla nějak „zařídit“, aby si uvědomili, že tím, že si jejich děti našly partnery, tak se jejich rodina rozrostla, že by se měli snažit rozvíjet hezké vzájemné vztahy.
Co si o tom myslíte? Připadá vám chování mých tchánovců normální?
6.2.2017 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pro manželovu rodinu jsem pořád cizí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jinak bych velmi doporučovala, aby Daniela prolomila takové nastavení rodiny a děti odmala zvykala na návštěvy, přátele, prostě aby to u nich doma "žilo", neb jinak z jejích dětí taky mohou vyrůst takoví pařezi.
Proč si to brát osobně? No jo, jsou divní, nějaké ty socioptické rysy, těžko je předělat,ale proč to vztahovat na sebe? Prostě je to rodina, která se necítí dobře v přítomnosti kohokoli jiného, i když je to partner jejich dítěte. Třeba do té doby nepěstovali vůbec žádné návštěvy a cítí se nesví , když k nim někdo dorazí.
Takže nejsou schopni si s Danielou tykat a není to tím, že by se cítili lepší než ona, ale prostě je jim to nepříjemné. Pokud přijde na návštěvu celá rodina, snaží se chovat tak, jak myslí, že by měli (třeba to okoukali v televizi) a nedokážou se uvolnit a hrát si s dítětem.
Daniela neudělá nic s nimi, ale mohla by se sebou, místo aby to brala jako urážku své osoby.
krasaka: tak já chodím na návštěvy, kde nám nikomu není nic trapný, kamarádky pro změnu furt držely nějaký diety, tak mi nechávaly na stole pohoštění, takže jsem to vyřešila tak, že mají k dispozici kuchyni i spíž a mohou si brát co chtějí a taky to dělají. Když ti někdo miluje zavážku do polívky smaženej hrášek, těžko jim to budeš standardně nabízet ke kafi
Já si zas v létě odskakuju pro šťovík na záhon nebo mátu...zákusky jsou sice fajn, míváme je, ale osvědčilo se nám spíš koupit cukrářskej marcipán, bo ten je nejoblíbenější a všichni jedli ty dostíky, protože chtěji tu RŮŽIČKU
kareta: 
jenže nepomohlo ani to,že jsem přinesla krabici chlebíčků,ten poschoďový dort a príma dámské pití
Mi bylo trapné říct, "Josef-když nic nemáš,tak nabídni to námi přinesené" Když manžel NIC neřekl 
Přitom celá rodina věděla, že si píchá inzulín-pozvání jsme byli na čtvrtou a až v 7h.večer odjezd,dcera několikrát volala,že ještě půl hodiny atd.a nepřijela vůbec!!!
Faktem je,že jejich pohoštění nestála za nic - švagr velkostatkář /choval prasata a prodával/ připravil s ženou k narozeninám tatínka /85 let/ něco tak trapného, že to my měli ke snídani více
15 lidí kolem stolu a plátky sýra i šunky byly asi odpočítané 1ks/osobu-každému štamprli domácího likéru a šmytec- to u nás se stoly prohýbaly /bez kávy a zákusku si narozeniny představit neumím/
Linda: asi bych požadovala termíny návštěv týden dopředu a dělala si vlastní program, ještě bych v tom manžela podporovala...prostě on má v neděli mecheche u rodiny, já si jedu na lyže/kolo/zaplavat/sauna/wellness/muzeum, kono, divadlo/kostel/charita/výlet. Návštěvy jsou sice fajn, ale tohle je prostě lepší. Asi bych i odmítla to povinné minimum, kdy by mne pozvali, popř. jen mezi dveřma pozdravit, potřást rukou, políbit vzduch a papapapa. Ani bych dovnitř nešla. Jen poplácat manžela po rameni, aby se dobře bavil a vypadnout, než řeknou chrochro chro.
krasaka: nebo si nosit vlastní pohoštění a knihu Já si jeden čas vozila vlstní kafe v termosce, protože nesnáším turka nebo neskafe, tak jsme si udělala preso do termosky a mandličky vlastní sebou. Ať se třeba poserou, když neumí pohostit.
kareta: s tou pohostinností máš pravdu, u nás na vesnici žilo několik rodin z Ukrajiny a než jsme si s mužem odložili v předsíni, už byla na stole káva+sladkosti,pivo i něco ostřejšího a klobásky či další dobrůtky ze zabíjačky - a to jsme přišli bez předchozí domluvy
Kdežto když jsme navštívili jeho bavorskou rodinu kousek za hranicemi, on dostal ihned pivo a mne se laskavě zeptali, zda chci vodu s nebo bez bublinek?
Dokonce při návštěvě k narozeninám jeho dcery /bylo to domluveno/, jeho zeť dal chlebíčky a dort do ledničky, láhev koňaku do skříně /vše jsem přinesla a těšila se na ten ananasový dortík/, pak jsme seděli jen u toho pití přes 3hod. /dcera měla oslavu v práci/ a pak jsme rychle odjeli do hospody se najíst-manžel byl diabetik a už mlel z posledního
Nikdy nebyli moc příjemní a i na větším setkání dělali,že jsem vzduch a bavili se výhradně bavorskou hatmatilkou-občas jsem poprosila, zda by nemohli "sprechen Hochdeutsch", abych mohla reagovat na jejich dotazy
Odmítala bych zúčastnit se čehokoliv, ale muž byl bez ŘP a já dělala taxikářku, jediné řešení by bylo-čekat na něho v autě
A zase nic....Každé ráno se těším na něco nového na ŠŽ, ale zase marně. Redakce si opět hraje na mrtvého brouka a aby nám zacpala hu.., tak sem někdy přihodí nějaký článek, bez omluvy a vysvětlení. To je chování!!!
.jpg)
kareta: ignoruji a vyplaci se to, ale to neni povahou ci narodostnimi zvyky, to je jenom tahle jedna prastena rodina 
. Prave proto jsem si ze zajmem cetla vsechny prispevky, jestli nekdo neporadi Daniele NECO, ale jak to vypada s timhle nezbyva nez se smirit . Jsem shopna zit s vedomim, ze ne vsichni lide me miluji a omdlivaji touhou po me pritomnosti , ale odmitam respektovat jine pokud ignoruji moje deti !!!!
Linda: nežer se tím, bez je jako exotické vikingy. mají prostě jiné zvyky a návyky, není to osobní.Moji příbuzní z východu pro změnu by nejraději hostili všechyny celé dny a týdny, jsou nadmírru pohostinní, asi to souvisí s národností...pohostinnost je spíš doménou slovanů.
Arna: z 9:18 v tom mas pravdu, ale z meho pohledu byly jaksi dulezitejsi veci v zivote nez se starat o krivy pohled tchyne nebo ignoraci zbytku rodiny. Ano priznavam, obcas mi ruply nervy a ja prislusneho prislusnika manzelovy rodiny servala na dve doby, oni se na nejaky cas urazili a byl klid a pak to zacalo od zacatku. Az dneska, kdy deti jsou odstehovane z domova a ja mam tak nejak cas premyslet o nesmrtelnosti brouka, me to zacina zrat, nic s tim nenadelam, proste to tu je. Tak se aspon snazim minimalizovat styk . Ne vzdy se zdari
Arna: nikdo Danielinimu manzelovi nevidime do hlavy. Vypada to, ze pro neho je to normalni jednani , ano mozna s Danielou v duchu souhlasi, ale evidentne s tim nehodla nic delat. Mozna s Danielou nesouhlasi ,ale vi ze s rodinou nic nenadela a je pohodlnejsi (jednodussi) jet v zajetych kolejich nez to menit . Uprimne kdyby to jemu osobne az tak SILENE vadilo tak by to chtel zmenit a nebo promluvil s rodici a nebo by k nim nejezdil nebo proste neco by zmenil (nebo se aspon snazil). Protoze nic z toho nedela a pouze Daniele pritakava tak z toho soudim ze bud mu to az tak silene nevadi a nebo proste vi, ze s rodinou nic nenadela a proc se tedy namahat.
Jestli to je zdravy nebo neni nesoudim, pro kazdeho z nas je dulezity neco jineho. Me osobne je nejaky neidentifikovatelny model "zdrave " rodiny nekde
.gif)
Linda: Určitě ti vztahy ve vaší rodině nejsou příjemné, sice na lecos si člověk časem zvykne, ale neříkej že tě to neštve, že netoužíš po normálních vztazích. A každá disharmonie v člověku něco znechá. Jako jsou nám nepříjemné disharmonické tóny v hudbě, stejně nepříjemné je to i ve vztahu
A kdo tu píše že je to přínos-volné chvíle pro sebe,. ten to nezažil, ten neví, nechápe.
Každého to žere, jen si na to žraní zvyká, stejně jako na bolest, kterou časem už tolik nevnímáme a bereme ji jako nepříjemnou součást života.
Je to sice otupělé, ale je to tam.
Linda: A proč už rozum nedostal Danielin manžel? Vždyť on jako hlava rodiny je dětem příkladem jak se mají chovat a především jak fungují vztahy v rodině. Když to nezměnil manžel, proč by to měly měnit děti? Nikdo nevíme zda se "potatí" a taky budou jen mlčky nesouhlasit, ale respektovat.
Není to zdravá rodina.
Arna: prvnich 10 roku si budou deti myslet, ze to tak je v poradku. proste to tak je. Pak v puberte prehodnoti vsechny a vsechno a obcas reknou nahlas svuj nazor, cimz Daniela obdrzi dopis / mail / telefonat od manzelovy rodiny, jak ma nevychovane deti. A pak puberta prejde, z deti se stanou pomerne logicky uvazujici mladi lide a poslou celou tatinkovu rodinu tam ,kde slunce nesviti ..... to je zhruba shrnuti toho co si deti odnesou do zivota z tohoto usporadani rodinnych vztahu ..... a Danielin manzel se bude divit na entou, protoze jeho rodice (rodina) proste uz takovi jsou a nikdo je nepredela a lidi se maji respektovat takovi jaci jsou , Daniela i deti to dcelou dobu tak brali a ted najednou vystrkuji ruzky. Jak to skonci zatim netusim ,zeptej se me za dalsich 5, 10 roku
