Jak na příliš „ukecanou“ tetičku?
Setkala se některá z vás někdy s člověkem, který vám dokázal doslova vymluvit díru do hlavy? A nevíte, jak nějak elegantně a přitom citlivě takového jedince usměrnit? V červenci se k nám totiž na týden chystá manželův strýc s tetou. Už u nás byli loni a z důvodu tetiččiny upovídanosti to byl doslova očistec.
Nechci dělat rodinné dusno a návštěvu zatrhnout, ani se na ten týden demonstrativně někam vypařit a manžela v tom nechat samotného, když jde o jeho příbuzné. On k nim má velmi blízký stav, vlastně ho částečně vychovali, ale to už by byl jiný příběh. Prostě a jednoduše – oba dva jsou moc hodní lidé a odmítnutí z naší strany si nezaslouží. Žijí na vesnici, my v Praze a oni se na ten týden v hlavním městě už moc těší.
Loni bylo všechno fajn až na tu tetičku. Ona je totiž strašně, ale opravdu strašně upovídaná. Ne, že by pořád někoho pomlouvala, nebo byla nějak extra negativní a neustále si na něco stěžovala. To ne. Má prostě potřebu pořád mluvit. Je jako kolovrátek. Ani nedokážu popsat, o čem vlastně pořád povídá. Je to taková změť všech zážitků, zkušeností, postřehů… Je jako kulomet, nikoho nepustí ke slovu. Když už se někomu podaří se jí vměstnat do nádechové pauzy, řekne sotva půl věty a ona si okamžitě přebírá slovo a dořekne to za něj, načež následně naváže nějakou svou další litanií.
Oba jsou od loňského roku v důchodu a strýc začíná být doslova vyšťavený. Do telefonu se mému manželovi svěřil, že má někdy pocit, že se zblázní. Ona prý ráno otevře oči a pusu a obojí večer současně zavírá. Když ji okřikne, ať je chvíli zticha, tak sice zmlkne, ale jen na pár minut. Pak se začne zase pomalu startovat až dosáhne opět své závodní rychlosti a jede a jede a jede. Zajímavé na tom je, že dřív taková nebyla. Do téhle mluvící bedny se přeměnila až v posledních asi dvou letech.
Loni, když u nás byli, to bylo doslova šílené. Vídávali jsme se i předtím, ale vždycky jen chvíli, takže jsem to nezaznamenala. Ten týden byl očistec. Strýček byl rád, že na ni není sám a užíval si normální konverzaci se svým synovcem a já měla na krku tu neskutečnou palbu. Když mi došlo, že to nebude jednoduché, zkusila jsem různé fígle, jak ji umlčet, ale nezabralo vůbec nic. Ona mele pořád: když loupe brambory, luští křížovku, dívá se na televizi… Pořád, pořád pořád. V takové míře jsem se s tím ještě nikdy u nikoho nesetkala.
Jak jsem psala v úvodu, ani já ani manžel nechceme dělat dusno, pro něj jsou to v podstatě rodiče, ty jeho zahynuli při autonehodě když mu bylo dvanáct. Má je rád a oni jeho taky, je jako jejich vlastní. Takže odmítnout návštěvu nebo udělat něco, co by se tety mohlo dotknout, bych nechtěla. Spíš přemýšlím, jak ji zvládnout nějak elegantně, abych z toho ani já pak nemusela mít špatný pocit. Nevím, možná mi někdo z vás dokáže poradit, jak se dá taková ukecanost zpacifikovat.
18.6.2012 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak na příliš „ukecanou“ tetičku?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Nebo ji popros, ať ti vypráví o jejím životě, jak to bylo s tvým manželem, když byl malý atd. třeba se dozvíš spoustu zajímavých věcí a teta bude mít náplň hovoru. Nejhorší je takové to povídání o ničem a o všem, znám to.
.gif)
Kassy: Verera: holky to byla ironie....
Kassy: Ideálně seznámit upovídanou tetu s hluchou babičkou a naplánovat jim společný program
Ale jo, možná by se dala udělat prohlídka Prahy tentokrát po kostelech, to by tetu mohlo utlumit.
Moniko, obávám se, že něco tetičce říkat nebo naznačovat asi nemá smysl. Ona se zřejmě prostě nedokáže kontrolovat, ať už z jakéhokoliv důvodu. Z dlouhodobého hlediska bude jistě dobré pátrat po příčině, ale to ti asi moc nepomůže teď.
Já bych si zaprvé předem na rovinu promluvila s manželem a řekla mu, že nepřichází v úvahu, aby tě v tom celý týden nechal, bavil se se strýcem a tetičku nechal sypat své výlevy jen na tebe. Prostě se bude muset taky zapojit.
Za druhé - vy ten týden nebudete chodit do práce? To by třeba mohlo být řešení (i když asi ne ideální) - "tetičko promiň, já si bohužel tento týden nemůžu vzít dovolenou, mám v práci něco naléhavého. Tady je pár návrhů, co můžete přes den v Praze a okolí dělat, těším se na vás večer." Pokud budete normálně chodit do práce a s tetou a strýcem se uvidíte jenom večer, tak se to snad dá přežít.
Za třetí - zkuste vymyslet co nejvíc programu mimo domov, kde se prostě mluvit nedá nebo rovnou nesmí. Jděte na prohlídku nějaké památky nebo muzea s průvodcem, do divadla, na koncert... Do výkladu průvodce nebo divadelního představení snad teta kecat nebude a když ano, máte naprosto pochopitelný důvod ji požádat, aby zmlkla. Navíc, to že u vás budou na návštěvě snad neznamená, že musíte pořád mít společný program - doporučte jim program podle toho, co je zajímá, ale vy se nemusíte účastnit všeho.
A za čtvrté mě napadá, nemáte v Praze nějaké další příbuzné nebo známé, kteří by se s tetou a strýcem mohli taky rádi vidět? Zkuste je pozvat, abyste na tetu nebyli sami, abystě se zkrátka v roli cíle její slovní palby mohli prostřídat.
sharon: Pokecat? Spíš vykecat 
Já teda Moniku naprosto chápu, taky mi z lidí tohoto typu vždycky jde hlava kolem a cítím se naprosto vycucnutá a vyšťavená. Ne každý je holt schopný tohle delší dobu snášet. A pokud někdo takto okolí vymlouvá díru do hlavy a odmítá respektovat, že to někomu vadí, je podle mě poněkud bezohledný. Pokud se potřebuje vykecat, ať si najde protistranu, které to taky přijde vhod a "neoblažuje" tím lidi, kteří o to nestojí.
A jestli tobě to nevadí a s tetičkou by sis ráda pokecala, můžeš Monice nabídnout, že jí za přiměřenou protihodnotu budeš během pobytu v Praze dělat společnici a zabavíš ji, jistě bude spokojenost všeobecná 
sharon: Jenže tohle není pokec- při něm člověk něco říká, pak si poslechne druhého, témata se můžou střídat, ale hovořící by měli taky.
Pokud ze sebe někdo chrlí záplavu vět, aniž by se zajímal o to, co na to ten druhý, případně nereagoval na zjevné známky přetíženosti sluchového ústrojí toho druhého, je to divné.
Tohle není návštěva babičky, která je celé dny sama doma a potřebuje se trochu vypovídat. Tahle sama není a zahrnuje proudem slov manžela celé dny. A jestli kecá i u televize, kdy ostatní sledují film a nedojde jí, že to je minimálně neslušnost, tak si třeba nemůže pomoct a je to příznak nějaké choroby, i když možná psychické.
Povídá si i pro sebe, když je někde sama?
chudina tetička, ani pokecat si nemůže.....
je mi jí líto...
Teď teprve čtu vaše příspěvky, že by to mohlo souviset s nějakou nemocí, no to koukám. Tak se zeptejte strejdy, jestli tetu netrápí nějaké zdravotní potíže a prostě ho nasměrujte, ať ji pošle na vyšetření. Může promluvit s jejím doktorem, ten mu snad poradí kam se obrátit. 
Milá Moniko, prostě to neřeš a týden to vydrž
Pokud na ně máte čas, protáhněte je Prahou,ať mají program na celý den. Pochybuji, že bude teta mluvit i při pěším výstupu na Petřín
Myslím si, že sam is tím nic neuděláte, chce to lékaře a vyšetření, není to samo sebou.
Já mám takovou kamarádku, naštěstí se s ní moc nevídám,ale když se někdy setkáme, tak mám za chvilku pocit, že mně praskne hlava a že jsou naše děti a vnuci ti nejblbější, nejškaredější a nejprotivnější osoby na zeměkouli, protože její děti i vnuci byli vždycky nejnej..
Buď ráda, že to máš jen na týden, strejda to má na doživotí. Vydrž a nic nepředělávej, nemělo by to cenu.
kubikm: Tak ta definice mě teda dostala- slovní průjem 
Ale píšou tam, že to může souviset i s hyperfunkcí štítné žázy? Nemá teta nějaké další příznaky? Není hubená i když dost jí? Nemá jiné vnímání okolní teploty než většina ostatních?
.gif)
Kup jí lízátko 
Já ho dostala k narozeninám a pár dní jsem měla co dělat .jpg)
Připravit velkou zásobu náplatí a oznámit tetičce, že když každou hodinu nebude alepoň půl hodiny mlčet, tak náplast použijete. A co když jí, také mele i s plnou pusou, to by se mohla také občas umlčet a překrmit.
.gif)
IqTyQ: 
