Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Problémy s rodiči tchán tchyně

Pro manželovu rodinu jsem pořád cizí

Pro manželovu rodinu jsem pořád cizí

Jsem vdaná čtyři roky, dva roky před svatbou jsme spolu chodili. Manželství máme hezké, narodila se nám holčička, teď skoro tříletá a čekáme druhé dítě letos na jaře. Jsme rozumně zajištění, žádné problémy, kromě takových těch běžných, provozních, neřešíme. Tedy abych byla přesnější, jeden řešíme. Tím problémem je rodina mého muže. Rodiče, prarodiče a jeho sestra.

Velmi nás trápí, že i po šesti letech jsem pro ně pořád cizí. Za celou tu dobu mě nepřijali do rodiny, ani narození dcerky nic nezměnilo. Nerozumím tomu, nejsem konfliktní typ, ani nějak namyšlená, nebo primitivní, nic takového. Jsem normální mladá žena, je mi třicet, jak ve škole tak v práci jsem byla vždycky oblíbená, nikdy jsem neměla s lidmi problémy.

S manželovou rodinou je to jinak. Oni jsou takoví dost sami pro sebe, velmi často se navštěvují – prarodiče s rodiči, s manželovou sestrou, která je teď čerstvě vdaná. Často zvou na návštěvu mého muže a dcerku, já jsem přizvaná jen občas. Tenhle přístup vadí jak mně, tak manželovi. Několikrát o tom s rodiči mluvil, vysvětloval jim, že by nás měli brát jako pár, respektive jako rodinu. Oni na to buď neodpoví, nebo odpoví nějakým vyhýbavým způsobem, jako že mi přece nic nedělají. Jsou to jeho rodiče, má je rád, nechce s nimi přerušit kontakt, ani já bych to nechtěla, ale s tou situací si nevíme rady. Ještě musím podotknout, že stejně jako ke mně se chovají k manželovi své dcery.

My dva jsme pro ně prostě vzduch, když už se občas jako rodina v širším kruhu sejdeme, rodiče a prarodiče se baví jen mezi sebou nebo se svými dětmi. S námi dvěma prohodí jen pár zdvořilostních frází . Cokoli se chystáme dělat, jet na dovolenou a podobně, vždycky se vyptávají jenom manžela. Dokonce i teď, když jsem těhotná, se tchyně ( v mé přítomnosti), ptá jeho, jestli už máme připravenou výbavičku, jestli budeme kupovat nový kočárek. Já jsem prostě vzduch. Mrzí mě to, uráží a cítím se vždycky hrozně poníženě. Snažím se být k nim milá, ale nikam to nevede. Dodneška mi všichni vykají, i když jsem jim několikrát řekla, aby mi tykali, ne jako oboustrannou nabídku tykání, ale aby oni tykali mně. Na to tylně řekne, že to ne, že by si nezvykla a všichni ostatní se zachovají podle ní. S manželovou sestrou si tedy tykám, jsme plus minus stejně staré. Ale žádné kamarádky nejsme, i ona má ke mně stejný přístup, jako její rodiče.

Chtěla bych se zeptat, jestli znáte nějakou rodinu, kde to funguje podobně, případně jak se u vás v rodině chováte k partnerům svých dětí. Mí rodiče jsou úplně jiní, mého manžela mají rádi, nikdy by je nenapadlo pozvat na nedělní oběd jenom mě a dceru, vždycky nás zvou všechny. Tchyně s tchánem s tímhle problém nemají, klidně v pátek zavolají manželovi, aby v sobotu přišel s malou na oběd. Když řekne, tak my přijdeme všichni, odpoví mu, že ať přijde jen on s malou, že si je chtějí užít a v klidu si popovídat a pohrát s vnučkou. Jako bych byla nějaká narušitelka, závadný element.

Jsem z toho nešťastná já i manžel a nevíme, jak s touhle situací naložit. Já se nechci nikam cpát na sílu, navíc tam, kde nejsem vítaná, spíš bych chtěla nějak „zařídit“, aby si uvědomili, že tím, že si jejich děti  našly partnery, tak se jejich rodina rozrostla, že by se měli snažit rozvíjet hezké vzájemné vztahy.

Co si o tom myslíte? Připadá vám chování mých tchánovců normální?

Daniela


6.2.2017   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 41   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Pro manželovu rodinu jsem pořád cizí

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-41
Arna
Arna - 7.2.2017 21:13

A jak už jsem psala na začátku, manžel je stejný magor jako jeho rodina a stejné magory vychová ze svých dětí!

 
Arna
Arna - 7.2.2017 21:10

Na jednu stranu, dnes ve svém věku, bych asi ráda měla odpoledne či den jen pro sebe.
Na druhou ale nechápu jak může fungovat rodina kdy děti s tatínkem jdou na návštěvu k babičce a příbuzným a maminka ne!!!! V jakém prostředí to ty děti budou vyrůstat? Že máma je méněcenná či něco takového? Jaký příklad pro ty děti to je? I ony jako dospělé budou chodit na rodinné sešlosti jen s otcem? Co si asi o své mámě budou myslet? Co když jí budou dávat najevo že je méněcenná? Že ona do jejich rodiny nepatří?
Rozhodně bych v takové rodině žít nechtěla, buď jsme všichni rodina a takovou nás budou brát i rodiče manžela nebo se s nimi nebude stýkat nikdo! Ani děti, ani manžel!
Proč ustupovat "podivné" rodině? Proč je podporovat?

Já rozhodně pro takový styl rodinného života nejsem.

 
rychlonožka
rychlonožka - 7.2.2017 20:12

Ale já vlastně neodpověděla....pamětliva toho, jak jsem se cítila vedle svého bývalého na návštěvách u jeho rodičů i při dirigování na dálku, jsem oba partnery svých dětí do pomyslné /rozpadající se/ rodiny přijala přátelsky, bez předsudků a bez velice pochybného pocitu, že by měli být rádi, že jsem jim dopřála té cti, abych si u nich vydobyla vážnosti, respektu a práva do čehokoli kdykoli kafrat. Oni jsou zrovna tak lidi jako já a nejsem tak zaslepená, abych měla pocit, že já jsem něco víc a že já budu rozhodovat, jak ty naše vztahy budou vypadat. Houby. Moc dobře vím, že než řekne švec, budu stará a budu ráda, že mně někdo donese nákup. A jen velmi těžko bych ho mezi dveřmi přijímala od člověka, na kterého jsem dělala od začátku ramena a na kterém jsem nenechala nit suchou! Velikou satisfakcí mi bylo setkání se zbytkem jejich příbuzných, ono už jich moc není, a stáli o ně oni, že mě chtějí poznat. Matka snachy mi upřímně řekla, děkuju, že jste tu naši holku tak hezky přijala do rodiny a babička zetě mě objala místo pozdravu. Můžu vám říct, že mě obě skutečně dojaly a že si toho vážím. To víte, názory mívám i jiné. Na ledacos. Ale oni mi taky do ničeho nemluví. Mně by se to taky nelíbilo. Vidíme se, když to chceme obě strany, nikam se necpu a nikoho k sobě netahám. Ale taky nikoho neodrazuju od kontaktů. Chci, abychom se cítili dobře všichni.

 
rychlonožka
rychlonožka - 7.2.2017 20:01

Danielo, ty lidi nezměníte. Kdybyste se na hlavu stavěla. Mají to tak nastavené a je potřeba to vzít jako fakt. Nevymýšlejte, nepřemýšlejte, akceptujte to. Je to nespravedlivé, protože ta normální jste nejspíš Vy, je to vůči Vám nefér, protože Vy o kontakty v mezích rodiny stojíte a ničím jste se vůči nim neprovinila. Na druhou stranu, víte, na čem jste, nemažou Vám med kolem pusy a za rohem vzápětí nepomluví, tedy doufejme. Využijte volného času, kdy je na návštěvě manžel u svých rodičů, k tomu, aby se s Vámi potěšili zase rodiče Vaši a dítě, posléze obě děti, o přízeň prarodičů SPRAVEDLIVĚ PODĚLTE. To znamená, jednou si dítě a pak děti vezme s sebou manžel za svými předky, podruhé si je vezmete Vy k Vašim. Zrovna tak, jako Vy budete ctít pravidla jeho rodičů, přes tohle pravidlo vlak nepojede. Jednou prostě manžel navštíví své rodiče s dětmi a jednou bez nich. Nic jiného Vám nezbyde. Jak tady říkají holky, než abych seděla opomíjená jako Popelka někde, kde si zasloužím aspoň respekt a kapku úcty - dala jste životu jejich syna směr a jim vnoučátka - raději bych tam ani nevkročila. Mimochodem - znám kolegyni, která po téměř 40 letém manželství přijde s mužem na návštěvu ke tchánovcům a její muž s železnou pravidelností dostane před sebe tác s chlebíčky,dorty, atd - dej si, Pepo, a ona ANI SKLENICI VODY. Dělají to tak stále. Pokaždé, když se vrátí kolegyně domů, řekne muži, a Tobě to Pepo připadá normální? A dočká se odpovědi - prosímtě měla sis normálně vzít taky, ty toho pořád naděláš....! Fakt to chcete Danielo tak daleko dopilovat? Já se jí divím, že tam ještě chodí. A ona dobrácky...jsou to jeho rodiče. Já bych se teda nevnucovala! Nechala bych je vykysat. A kde máš tu svojí, Pepo? Ani nevím...říkala, že jde taky někam na návštěvu.....A šla bych kamkoli,ke kamarádce, do kina....a fakt bych na tu jejich sešlost zvysoka kašlala!

 
YXH
YXH - 7.2.2017 17:13

Nevnucovala bych se. Kdyz o mne nekdo nestoji, tak tam nelezu.

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 7.2.2017 16:09

jak by zareagovali, kdyby místo pozvaného syna dorazila s malou Daniela a mezidveřma s úsměvem. Syn musel do práce a tak jdu s malou já, nerada bych aby jste byli ochuzeni o její pobyt tu u vás.
Pokud by nadále vládla studená atmosféra, již bych tam nechodila a jak tu píšou udělat si havaj.

 
mam-ča
mam-ča - 7.2.2017 12:56

Tahle rodina je, slušně řečeno, zvláštní. Takže bych se vůbec nesnažila s nimi jakkoli vycházet, když oni o to nestojí. Naopak, posílala bych tam manžela s dítětem (dětmi) každý víkend, ať si babka s dědkem užijou. smajlik - 42
A mezitím bych pochopitelně nešůrovala byt a nedoháněla domácí práce, ale udělala bych si svůj odpočinkový program.
Ono by to manžela brzy přestalo bavit.
Nenuť se někam, kde o Tebe nestojí. A hlavně se tím netrap ! Ta chyba není v Tobě, vadní jsou manželovi rodiče.

 
tornado-lou
tornado-lou - 7.2.2017 12:48

Naopak by tohle mohla byt rada. Pozvat je k sobe a byt tam na ne mila. Jeden na jednoho ji tezko muzou ignorovat a treba se ledy trochu pohnou. Taky na ni nemuzou byt hnusny u ni doma. A kdyz budou, muze je vyhodit. smajlik - 42
Cili jestli Daniela stoji o vylepseni vztahu, tak pouzit sve domaci prostredi a vlastni pravidla. A nebo naopak nejake neutralni prostredi a akci (zoo?) Proste cokoliv jineho nez sezeni u tchyne v obyvaku a ticho u kavy.
Pokud to nezabere, tak ke lhostejnemu ignorovani se da vratit vzdycky.

 
tornado-lou
tornado-lou - 7.2.2017 12:42

Abrasia: ja souhlasim s tim, chodit tam minimalne. Ale to nepovede ke zlepseni tech vztahu. A jestli Daniela chce vztahy zlepsovat, tak tohle neni cesta. A zvat si je domu a byt na ne hnusna u sebe doma je uz uplnej nesmysl. A jeste vetsi ztrata casu.

 
Abrasia
Abrasia - 6.2.2017 21:39

tornado-lou
Za prvé bych nenavštěvovala lidi, kteří mi jasně dávají najevo, že se se mnou míní stýkat se sebezapřením pouze formálně. Jak jsem řekla, považuju to za ztrátu času. Za druhé, pokud mají ve zvyku přijímat u sebe pouze část rodiny svých potomků, není důvod, proč by mě měli navštěvovat všichni najednou. Čeho se svým chováním podle tebe snaží dosáhnout oni? .

 
tornado-lou
tornado-lou - 6.2.2017 19:48

Abrasia: a ceho bys tim dosahla?
A totez se chci zeptat autorky - co bys vlastne chtela aby se stalo? Padnout si do naruce? Jezdit spolu na dovolenou? Prestat s nima mluvit uplne?

 
Abrasia
Abrasia - 6.2.2017 19:05

Kareta
Myslela jsem spíš to, že by byli zvaní na návštěvu po skupinkách nebo po jednom. Třeba dcera s otcem, matka s dcerou, otec s matkou, nebo každý zvlášť.

 
kareta
kareta - 6.2.2017 16:31

Abrasia: jako že posadit je do kuchyně a ty komunikující do obýváku?smajlik - 68 To by bylo legrační, kdyby jsi seděla se švagrem v obýváku nad lahvinkou vína a oni srkali limču v kuchyni...ale proč ne, koledují si o to. Jinak souhlas, toho volného času, kdy člověk nemusí exhibovat na návštěvě ze slušnosti...jen pozitiva.smajlik - 47

 
Abrasia
Abrasia - 6.2.2017 15:43

Zdá se, že se nejedná o averzi vůči tvé osobě, ale jakési kmenové zvyky, kterých se nehodlají vzdát. Třeba si myslí, že by je pak uřklo džu-džu. Já bych se vedle nich v pohodě zařídila po svém. Za prvé, nešla bych k nim. Vůbec. Jejich chování by se mi nelíbilo a čas u nich strávený bych považovala za ztrátu času a osobní důstojnosti. Pokud by se ptali na důvod, nerozpakovala bych se jim ho říct. Pokud by měli přijít oni k tobě, rozdělila bych je na skupinky, nebo by chodili po jednom. Pokud by se zajímali, proč to, sdělila bych jim, že se v rámci dobrých vztahů přizpůsobuji jejich rodinným pravidlům, přes které nejede vlak. A čas strávený o samotě bych využila bezezbytku pro sebe. Buď by se chytli za hlavu, nebo bys měla od nich pokoj. Ať si podobné hrátky provozují mezi sebou.

 
Ivi
Ivi - 6.2.2017 14:37

Někdo to tak má nastavené a těžko s tím něco dělat. smajlik - 26 Brala bych to jako konstantu, zvlášť, když to asi není osobní, když se stejným způsobem chovají i k zeťovi. Myslím, že ani manžel s nimi nepohne, jeho naléhání by nejspíš mělo jediný efekt - rodina by se s ním přestala stýkat a to asi nechceš. smajlik - 75 Z vlastní zkušenosti můžu říct, že tato situace jde sice chvíli na nervy, ale do budoucna skýtá nemalá pozitiva, i když u mě to bylo dost osobní, protože jiné lidi tchánovi do rodiny přijímali (ale ti nebyli spřízněni sňatkem). smajlik - 47 Celý život jsme si s tchánovci vykali a to jsem vdaná skoro čtyřicet let. Tchán mě neoslovoval nikdy, tchýně mě do smrti tchána neoslovovala, po jeho odchodu mi začala říkat křestním jménem. Vykání zůstalo. Já jim říkala paní, pane a příjmením. Zato jsem tam mohla jezdit málokdy, jen několikrát do roka a na chvilku. Když se narodil syn, přešla jsem u tchýně na oslovení babičko vy. Bylo příjemné vypravit manžela a synka na víkend k babičce a vědět, že je o ně postaráno. I přes oficiální studené vztahy jsem jim synka v klidu nechala o dovolené nebo o prázdninách, starali se sice jinak než já nebo moji rodiče, ale milovali ho a věděla jsem, že na něj dají pozor. Přátelství si vynutit nejde a člověk to tak musí akceptovat. Ber to tak, jak to je a najdi si na tom to dobré - manžel se tě zastal (víc asi nemá cenu), budeš mít spoustu času na sebe, kamarádky, své rodiče, své koníčky, asi budeš mít do budoucna i hlídání, tak co chceš víc!? smajlik - 64smajlik - 68

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-41
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84340.
Archiv anket.