Neshodneme se na výchově a je to průšvih
Máme skoro pětiletého chlapečka a prakticky od jeho narození řešíme s manželem rozdílný náhled na výchovu. On zastává názor, že škoda rány, která padne vedle, mně se jakékoli tělesné tresty protiví. Jako dítě jsem bývala často bita a dodnes si pamatuji, jak těžce jsem to tehdy nesla, hlavně na duši. Ani dnes nejsem schopná s mým otcem nějak normálně komunikovat.
Můj muž byl jako dítě prý taky často bit, ovšem jeho pohled je naprosto rozdílný od mého. On zastává názor, že mu to v žádném případě neuškodilo a i náš syn mu prý jednou za jeho výchovu poděkuje. Já si to nemyslím.
Manžel je totiž na syna hodně přísný a náročný, často ho peskuje a na zadek dostane malý snad obden. Já z toho šílím, vadí mi to, nesnáším to. Mnohokrát jsem se snažila manžela přesvědčit, aby se tak k našemu synovi nechoval, ale marně. On si stojí pevně za svým a je přesvědčený, že dělá správně.
Nejhorší na tom je, že po každém výprasku hledá syn útočiště a útěchu u mne, já jako máma mu ji samozřejmě poskytnu. A to mi manžel vyčítá, často na mne kvůli tomu i křičí, prý tím podrývám jeho autoritu. Rodiče prý mají být ve výchově jednotní, jinak z toho má dítě pak akorát guláš v hlavě. Nechce pochopit, že já s jeho stylem výchovy jednotná nikdy být nemůžu a navíc že je pro mne jako pro mámu nepředstavitelné, když bych od sebe měla odehnat dítě, které se ke mně upíná.
Ráda bych pro nás našla nějakou správnou cestu. Uvědomuji si, že to, jak se chová manžel, není správné, i že není v pořádku to, jak se chovám já. Myslím to následné utěšování. Dá se v našem případě vůbec najít nějaká shoda? Taky utěšujete své dítě, když dostane od druhého rodiče vynadáno nebo výprask a vy víte, že ten druhý se zachoval nepřiměřeně tvrdě?
27.9.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neshodneme se na výchově a je to průšvih
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jednotnost, důslednost jsou pilíře výchovy.
Jinak souhlas s tím jak to napsala Bellana
Kočkomilka: Neříkám, že se nemůže stát, ale není to tím, že byla vychovávána vlídným slovem, ale proto, že prostě prochází určitým vývojovým obdobím a má to v povaze. Že by ale jediným řešením bylo jí nasekat na zadek, o tom dost pochybuju.
Zkouší manžel nejdřív nějaký jiný postup a pak teprve uhodí, když dítě nereaguje? A nebo to je jeho hlavní výchovná metoda? To je dost podstatné.
K tomu utěšování- ano, utěšuju. Utěšuju dítě ať je trest oprávněný nebo trochu přehnaný, ať trestá tatínek nebo já. Přijdou za mnou, aby se ujistili, že i přes trest je jinak všechno v pořádku. Obejmu je, ale současně řeknu něco v tom smyslu, že příště nemusí být žádný trest, když nebudou dělat to a to, oni na to nějak reagují...prostě zhodnocení situace, usmíření.
Může se stát, že mám pocit, že byl trest ode mě nepřiměřený, v tom případě jsme schopna se dětem omluvit. Pokud mám stejný pocit u tatínka, nejdu proti němu, to by si měl když tak vyřídit on, ale v nepřítomnosti dětí se mu o tom zmíním. Nestává se to často, ale manžel občas vylítne. V zásadě se ale shodneme.
Verera: proč by se z panenky v kočárku ve 3 letech nestala hysterka válící se po prodejně? Před splozením potomka se můžou rodiče na výchově domlouvat jak chtějí, když neví, co se jim narodí. To je stejné, když si těhotné plánují, co všechno budou podnikat na MD a pak jsou rády, že spí 4 hodiny denně, protože mimino v noci vůbec nespí. Já jsem taky měla velmi klidnou a rozumnou holčičku, která mi pomáhala zaměstnat jejího mladšího divokého bráchu.O to vzteklejší pak byla v pubertě a od 16ti jsme jí raději udělovali jen vyžádané rady.
Kočkomilka: Co to je za nesmysl? Vlídné slovo z nikoho sígra neudělá, pokud je andílek. Na některé děti to stačí. Dcera v životě nepotřebovala ani plácnutí na zadek, mnohem účinnější je domluva a vysvětlení pravidel. To ovšem naprosto neučinkuje na syna, každé dítě je jiné a rodiče musejí přijít na to, co na ně platí.
Ovšem pochybuju, že výprask obden je účinná metoda. Buď kluk nepochopil proč a nemá smysl ho řezat, spíš vysvětlit co je špatně a co má být jinak a nebo je mu to fuk a trest se míjí účinkem,je to akorát nesmyslná surovost.
.JPG)
Nikde nevidím, jestli otec syna mlátí pro nic za nic, nebo jesti mu jednu pleskne za nějaké opravdu nepatřičné chování.
Za prvé byste se měli shodnout na tom, co si syn může dovolit a co ne, a za druhé potom na způsobu výchovy.
Já taky nejsem zastánce toho, seřezat dítě, aby si nesedlo, ale občas jedna dobře mířená dělá divy.
aluskas: jo, můžou se domluvit, že budou vychovávat vlídným slovem.Pak se ovšem z andílka stane hysterická vzteklounka a nejlepším lékem je pár na zadek. A nejlépe na holou a na veřejnosti. A maminka bude šílet a na tatínka pošle sociálku. Naštěstí na rodičovství nejsou školení, jinak jsme se dávno přestali množit.
My matky máme pro své syny slabost, jsme k nim shovívavější než k dcerám. Docela často jsem odcházela do jiného pokoje,abych nedala najevo, že s manželem nesouhlasím. Ale NIKDY jsem nepodryla jeho autoritu a děti neutěšovala, natož popichovala proti tatínkovi. Otázka je, za co je syn trestaný. U nás se trestalo za lež, takže to nebylo až tak často, pak syn dostal za poškrábání zbrusu nového nábytku a za pokus zapálit polystyrén v garáži. Jak vidíte, ty tresty si pamatuji, fakt jich bylo málo. Naposledy dostaly na zadek tak v 10 letech. Radila bych domluvit se s manželem, co je tak velký prohřešek, že si dítě zaslouží fyzický trest. Synovi vysvětlit, proč ho trestáte a že prohřešek nebude opakovat. Taky je blbost dávat děcku večer na zadek za to, že ráno se nechtělo oblékat do školky. Dítě potřebuje pravidla, jinak je bezradné a zlobí. Ještě se všímej, jestli si manžel na synovi nevylévá vztek,jestli tak neventiluje své problémy. Pak je na psychologa zralý tatínek.
No předně myslím, že takové věci by měl mít pár mezi sebou vyřešený dřív než vůbec děti má. Nechápu, že se spolu lidé rozhodnout mít děti a přitom vůbec netuší jaké názory a praktiky ten druhý má. Pak je každá rada drahá. Pokud je manžel přesvědčen, že je jeho způsob výchovy správný, težko se to změní 
.gif)
Když jeden říká hot a druhý čehý,nevede to nikam
při výchově se musí táhnout jednoznačně za jeden provaz"
Hlavně v tomto je soulad s partnerem důležitý - velmi zásadní věc -shoda ve výchově....
.JPG)
Souhlasím,přeci nemůžu dovolit nikomu aby zbytečně bil mé dítě. Taky jsem dcerce lupla občas nějakou na zadek,když byla malá. Ale teď v deseti letech mi to přijde trapný pro obě, je to ponižující a po ráně už žádný argument nefunguje. I když je to někdy pěkná dřina, začíná jí puberta a občas mě ruka svrbíPříbuzní radí,že ji mám sfackovat aby věděla,kde jsou hranice, ale to by musela udělat něco opravdu hodně špatného,abych tohle udělala...
Mám velké šťestí, že se ve výchově s přítelem shodujem, občas si vysvětlíme co jak myslíme, ale jsme za jedno a je to velká opora.
.JPG){kind=avatar}
Spory ohledně výchovy se řeší výhradně tak, aby u toho dítě nebylo. Oni to andílkové umějí moc dobře zneužít. Je třeba vysvětlovat otci, že nemá po synovi řvát kvůli každé blbosti, že se má snažit pochopit, proč syn dělá to, co dělá, že z něho nemá vychovávat loutku bez vlastního názoru, protože jde hlavně o to, aby se pak v životě uplatnil. Ale ne před dítětem. Sednout si večer, když dítě spí a v klidu to probrat. Jednou, dvakrát, desetkrát, než to otci dojde. Někteří mají hodně dlouhé vedení.
Než začneš syna utěšovat, tak si uvědom, jestli trest zasloužil nebo ne. Pokud ho zasloužil a nejde o výprask, ale o lehčí formu násilí, tak ho nebraň. Až se vybrečí, prober s ním jeho prohřešek a uč ho, jak se má chovat, abyste ho nemuseli trestal. V tom je jednotnost výchovy, ne v tom, jestli jeden plácne a druhý křičí. Nejsem zastáncem fyzických trestů, pro mě jde o selhání vychovatele. Přesto mi připadá přijatelnější, když ujede ruka v afektu než když skoro klidný rodič udělí výprask neposlušnému dítěti. To je hrozně ponižující.
Riki: Ani sígři se nemlátí obden, ale tady je fakt málo informací. Já vycházím z bití obden (prokazatelný) a trochu i z pocitu matky (může být přepjaté, ale taky ne). Mlácení dítěte obden je léčení si mindráku rodiči nebo nezvládnutá výchova.
No tak to je normální debil, bít dítě obden? To je prostě týrání. Zavedla bych ho do manželské poradny a k psychologovi. Pokud se to nezmění, tak mu sdělte, že pokud bude syna bít takhle často, že přestanete být slepicí a spoluviníkem a nahlásíte ho na sociálku. Ano, vy jste spoluviníkem, protože syna můžete ochránit, ale neděláte to - bojíte se tyrana.
