Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Magazín pro Šťastné ženy

 

Pro manželovu rodinu jsem pořád cizí

Pro manželovu rodinu jsem pořád cizí

Jsem vdaná čtyři roky, dva roky před svatbou jsme spolu chodili. Manželství máme hezké, narodila se nám holčička, teď skoro tříletá a čekáme druhé dítě letos na jaře. Jsme rozumně zajištění, žádné problémy, kromě takových těch běžných, provozních, neřešíme. Tedy abych byla přesnější, jeden řešíme. Tím problémem je rodina mého muže. Rodiče, prarodiče a jeho sestra.

Velmi nás trápí, že i po šesti letech jsem pro ně pořád cizí. Za celou tu dobu mě nepřijali do rodiny, ani narození dcerky nic nezměnilo. Nerozumím tomu, nejsem konfliktní typ, ani nějak namyšlená, nebo primitivní, nic takového. Jsem normální mladá žena, je mi třicet, jak ve škole tak v práci jsem byla vždycky oblíbená, nikdy jsem neměla s lidmi problémy.

S manželovou rodinou je to jinak. Oni jsou takoví dost sami pro sebe, velmi často se navštěvují – prarodiče s rodiči, s manželovou sestrou, která je teď čerstvě vdaná. Často zvou na návštěvu mého muže a dcerku, já jsem přizvaná jen občas. Tenhle přístup vadí jak mně, tak manželovi. Několikrát o tom s rodiči mluvil, vysvětloval jim, že by nás měli brát jako pár, respektive jako rodinu. Oni na to buď neodpoví, nebo odpoví nějakým vyhýbavým způsobem, jako že mi přece nic nedělají. Jsou to jeho rodiče, má je rád, nechce s nimi přerušit kontakt, ani já bych to nechtěla, ale s tou situací si nevíme rady. Ještě musím podotknout, že stejně jako ke mně se chovají k manželovi své dcery.

My dva jsme pro ně prostě vzduch, když už se občas jako rodina v širším kruhu sejdeme, rodiče a prarodiče se baví jen mezi sebou nebo se svými dětmi. S námi dvěma prohodí jen pár zdvořilostních frází . Cokoli se chystáme dělat, jet na dovolenou a podobně, vždycky se vyptávají jenom manžela. Dokonce i teď, když jsem těhotná, se tchyně ( v mé přítomnosti), ptá jeho, jestli už máme připravenou výbavičku, jestli budeme kupovat nový kočárek. Já jsem prostě vzduch. Mrzí mě to, uráží a cítím se vždycky hrozně poníženě. Snažím se být k nim milá, ale nikam to nevede. Dodneška mi všichni vykají, i když jsem jim několikrát řekla, aby mi tykali, ne jako oboustrannou nabídku tykání, ale aby oni tykali mně. Na to tylně řekne, že to ne, že by si nezvykla a všichni ostatní se zachovají podle ní. S manželovou sestrou si tedy tykám, jsme plus minus stejně staré. Ale žádné kamarádky nejsme, i ona má ke mně stejný přístup, jako její rodiče.

Chtěla bych se zeptat, jestli znáte nějakou rodinu, kde to funguje podobně, případně jak se u vás v rodině chováte k partnerům svých dětí. Mí rodiče jsou úplně jiní, mého manžela mají rádi, nikdy by je nenapadlo pozvat na nedělní oběd jenom mě a dceru, vždycky nás zvou všechny. Tchyně s tchánem s tímhle problém nemají, klidně v pátek zavolají manželovi, aby v sobotu přišel s malou na oběd. Když řekne, tak my přijdeme všichni, odpoví mu, že ať přijde jen on s malou, že si je chtějí užít a v klidu si popovídat a pohrát s vnučkou. Jako bych byla nějaká narušitelka, závadný element.

Jsem z toho nešťastná já i manžel a nevíme, jak s touhle situací naložit. Já se nechci nikam cpát na sílu, navíc tam, kde nejsem vítaná, spíš bych chtěla nějak „zařídit“, aby si uvědomili, že tím, že si jejich děti  našly partnery, tak se jejich rodina rozrostla, že by se měli snažit rozvíjet hezké vzájemné vztahy.

Co si o tom myslíte? Připadá vám chování mých tchánovců normální?

Daniela


6.2.2017   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 41   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Pro manželovu rodinu jsem pořád cizí

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-41
Kozoroh18
Kozoroh18 - 6.2.2017 12:01

dadka - 6.2.2017 11:28

něco na tom je, že od opovrhované osoby se pak očekává - nebo se dostává pomoc v nemohoucnosti. Ti milovaní chodi jen na zdvořilostní návštěvy a nadále se udržují své místečko na smajlik - 62

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 6.2.2017 11:54

babo raď

je to těžké jak se zachovat, asi bych se domluvila s manželem, že půjde na pozvání sám a mmohl by jim tam říci, že stejně jako vnučka si pozvání zaslouží i jejich snacha.
A pokud tam chodí malá jen proto aby si s ní v klidu popovídali,, to něco z ní tahají. Tak ať si chodí pohrát do jejího prostředí.
Je to těžké.

 
Megí
Megí - 6.2.2017 11:44

Ne, není to normální. Ale jsou takové rodiny, přesně jak píše i Linda. Ale tam to může být ještě rozdílným prostředím (netuším, jestli je to v Dánsku normální).
Jen by mě zajímalo, jak to mají manželovi rodiče a prarodiče - berou prarodiče partnera svého dítěte jako rovnoceného? Myslím tím, pokud je manželova matka jejich dcerou, jaký vztah mají prarodiče s manželovým otcem? (případně obráceně) Je tam stejný odstup? Pokud ano, nejede přes to vlak a mají to tak nastavené ať se Ti to líbí nebo ne. Pokud tam jsou si všichni rovni, "zvrtlo" se to až v generaci Tvého manžela a pak je to fakt divné. Na druhou stranu je pozitivní, že stejný přístup mají k Tvému švagrovi, pak není asi třeba brát si to příliš osobně (i když je to určitě těžké). Udělej si čas pro sebe, jdi třeba na kafe s kamarádkou, nebo si jen hoď nohy nahoru a odpočívej. Upřímně, je to pořád lepší alternativa, než kdybyste se nemohli vystát, ale bys okolnostmi nucena tam chodit smajlik - 56

 
dadka
dadka - 6.2.2017 11:28

Hoď to za hlavu a netrap se. Tohle svědčí o jejich "vysoké" inteligenci.Asi si myslí, řže jsou něco víc než ty. Ale ono se jim to jednou vrátí....třeba až nebudou moci a budou potřebovat tvoji pomoc.Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

 
kareta
kareta - 6.2.2017 11:14

Brala bych to pozitivně jako relax a čas jen pro sebe. Nevnucovala bych se. Vnoučata bych tam pouštěla. A rozhodně bych se neužírala.

 
Almega
Almega - 6.2.2017 10:28

Nechápu,proč se trápit tím,že mě nějaká cizí rodina moc nebere?! Nechodila bych tam,děti bych tam vzala jen naprosto výjimečně (např. o Vánocích nebo významných jubileích),a to jen když byste tam šli oba dva.Manžel ať si ke svým chodí sám,neviděla bych za tím nic víc,než zkrátka jejich zvyk,nevztahovala bych to ke své osobě,ale jako jejich obecný postoj,že si vystačí sami a dělo by se to každé "cizí" osobě - jak píšete o tom švagrovi.Nevnucovala bych se ani náhodou,žádné tykačky! Když by jó chtěli vidět vaše děti,tak ať přijdou oni k vám! Neumí-li vám manžel vysvětlit,proč je jejich rodina taková,tak už se více neptejte a zařiďte se podle svého.Mně osobně nesedí nějaké tzv. "velké rodiny",kde je zvykem se furt bez pozvání navštěvovat,dávat si nechtěné dárky a "zajímat se" o věci soukromé až příliš.

 
Arna
Arna - 6.2.2017 10:03

A Daniely manžel je asi taky pěkný hňup! Pardon, ale aby se nedokázal postavit za vlastní ženu a nechal ji tak ponižovat....Ostatně, jablko nepadlo daleko od stromu.

 
Arna
Arna - 6.2.2017 9:54

Nevím do jaké "společenské skupiny" se oni řadí, ale inteligent se umí bavit i s primitivem, obráceně to neplatí.
Pokud to nechce nějak radikálně řešit manžel, asi bych nevydržela a sama bych se zeptala zda jim nestojím za to aby se se mnou bavili, ať ti vysvětlí důvod. Pokud by to ignorovali, tak bych klidně zařvala z plna hrdla. To by nečekali a asi by je to zaskočilo. Co by Daniela tím získala? Buď další opovržení nebo naopak aspoň nějaký respekt.
Léčba šokem! A pěkně bych jim to řekla od plic, se vším!

 
Jarča*
Jarča* - 6.2.2017 7:42

Na otázku v článku odpovídám, že mi jejich chovvání normální nepřipadá. Taky by mě to mrzelo. Ale co s tím?smajlik - 26 Podle zkušeností Lindy takové rodiny jsou a těžko je předěláš. Je fajn, že manžel si to uvědomuje, možná by se on mohl víc šprajcnout ve smyslu buď přijdeme všichni, nebo nikdo. Nebo když se ho tchyně ptá na něco, co se týká vaší rodiny, mohl by jí odpovědět něco v tom smyslu, že ty o tom víš víc, ať se zeptá rovnou tebe. Ale jde o to, jestli by to za to stálo. Jestli nebude lepší nechat je žít si ve svojí bublině, ať si k nim manžel s dcerkou chodí, a využít mezi tím čas pro sebe a brzy i pro to malé. Když se to tak vezme, ty je k životu taky nepotřebuješ. Aspoň vůči nim nebudeš mít závazky, až jednou třebas budou potřebovat pomoc a možná pak i otočí a byli by rádi, abys k nim chodila.

 
orinka
orinka - 6.2.2017 7:16

Tím se netrap, nezměníš je, je to jejich problém a ne tvůj. Přestaň tam chodit a budeš mít klid.

 
Linda
Linda - 6.2.2017 7:03

Normalni to neni, ale nic s tim nenadelas. Pokud by ti tady nekdo poradil nejaky zazrak milerada ho vyzkousim sama na sobe, protoze ja s takovouhle rodinou ziju uz 23 roku a nic nenadelam smajlik - 26. Zrovna vcera dostal manzel smsku od segry, ze prvni vikned v breznu slavi jeji mladsi dcera narozky. Ja nic. Je jako vzdycky pozvan on a ja jsem takova ta, jak se pise na oficialnich pozvankach , + jedna smajlik - 26. A nase deti dokud bydlely doma tak dostal manzel smsku v mnoznem cisle, co se odstehovaly tak je zvan v jednotnem cisle. Dcery s priteleme obcas jsou pozvany a obcas ne, ale vzdycky stylem sms nebo na FB, nkdy nikdo nezavola a nebo se nezepta. A vsechny deti jsou v jeho rodine vychovavany stejnym stylem, manzel je oslovovan strejdo a k tomu jeho jmenem a ja jenom jmenem, nikdy nejsem nici teta smajlik - 26..... uz se nerozciluju, lidi nepredelam, ale rada ,stejne jako Ty, si tady prectu nejakou radu

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-41
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84426.
Archiv anket.