Vyber si. Tvůj partner, nebo my. Konflikt s rodiči.
.jpg)
Nevím, jestli mne dokáže někdo z vás pochopit, ale zkusím se vám svěřit s tím, co mne trápí. Jde o postoj mých rodičů k mému příteli.
Je mi 32, jsem rozvedená, mám dvě malé, předškolní děti. S manželem nám to přestalo klapat, on si pak našel milenku a na rozvodu jsme se více méně dohodli. Já byla s dětmi nějakou dobu sama, a pak jsem potkala svého současného přítele. Je mu 34, je taky rozvedený, ale bezdětný. Chodíme spolu od dubna, po dvou měsících jsem ho seznámila se svými dětmi, ke kterým si velmi rychle našel hezký vztah. Obě ho mají velmi rády.
Přítel je pracovitý, má manuální, velmi dobře ohodnocenou práci, je pozorný, citlivý. Taky je hodně sečtělý, pořád si máme o čem povídat. Je mi s ním moc dobře. Přesto je zde jeden problém.
Hned v začátku našeho vztahu mi svěřil, že byl trestaný a dostal podmíněný trest. Vlastně jsme se v době, kdy soudní řízení zrovna skončilo, seznámili. Řekl mi, že to byl jeho jediný delikt, prý se přimotal do nějaké rvačky a jednoho účastníka zranil. Dokonce mi, abych mu věřila, přinesl i svůj výpis z trestního rejstříku.
Otevřeně přiznám, že jsem si v první chvíli, kdy mi to řekl, myslela, že to neustojím a rozejdu se s ním. Ale pak jsem si řekla, že kdo ví, jak to všechno bylo a dám našemu vztahu šanci. Zatím (a doufám, že to tak zůstane), mám pocit, že jsem udělala správně.
Co mne však trápí je přístup mých rodičů. Děti před nimi o něm mluví, vyprávějí, co společně podnikáme a oni projevili přání se s ním už taky seznámit. Připadalo mi to logické. I když spolu ještě nežijeme, přesto ke mně a k mým dětem už svým způsobem patří.
Pak se naši začali víc vyptávat, co dělá a tak, a já, protože nemám ráda nějaké mlžení, jsem jim o něm řekla všechno, co vím, včetně jeho deliktu a podmínce. V tu ránu rodiče doslova zkameněli, úplně otočili svůj zájem a pustili se do mne s tím, že jsem nezodpovědná, když si s někým takovým začínám a navíc do toho tahám ještě děti. Že kdoví, co je to zač a abych jednou nelitovala. Nedokázala jsem jim vysvětlit, že nikdy dřív trestaný nebyl, že je to jinak velmi hodný a spolehlivý muž. Neslyšeli to. Jediné, čím se zaobírali byla ta jeho podmínka, nazvali ho kriminálníkem a prohlásili, že dokud se budu stýkat s takovou existencí, nesmím k nim chodit. Že si budou chodit jen pro děti.
Docela dost jsme se tehdy pohádali a rozešli se opravdu ve zlém. Vlastně mi tak dali nůž na krk a na vybranou: buď on, nebo my. Jenže já nemám důvod se s ním rozcházet, je mi s ním opravdu dobře. Rozhodně na něm nepozoruju žádné agresivní sklony nebo že by byl nějaký psychopat. Vůbec ne. Navíc jsem opatrná, společné bydlení zatím neplánuju, on mne taky do ničeho nenutí. Postoj mých rodičů mne velmi mrzí, a i když ho možná na jednu stranu jsem schopná pochopit, mají o mne a o děti strach, říkám si, že jsou zbytečně radikální.
Co si myslíte vy? Taky je pro vás člověk, který byl, byť jednou jedinkrát, trestaný, už předem odepsaný? Dokážete si představit, že byste s někým takovým navázali vztah a vybrali si ho třeba i za životního partnera? Já bych s žádnou podivnou existencí nikdy nebyla, ale přítel je opravdu slušný, pracovitý a vnímavý člověk. Tu rvačku tehdy nevyprovokoval on, prostě se to semlelo a zapojil se. Jistě, znám jenom jeho podání, ale vzhledem k tomu, jak se dosud chová a projevuje, nemám důvod o jeho verzi pochybovat.
10.9.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 39 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vyber si. Tvůj partner, nebo my. Konflikt s rodiči.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Souhlasím s Mildou,já bych taky chtěla vidět rozsudek...Ono se dá kdeco okecat,co je psáno-je dáno.Já osobně si myslím,že jste spolu ještě moc málo,lidi se dokážou přetvařovat asi rok,tak se ještě uvidí.Rodiče mají zkušenosti,tak to vidí hodně reálně,nezlobila bych se na ně,mají strach o dceru- už jednou se něco podělalo (rozvod) a co bude teď? Snažila bych se rodiče uklidnit tím,že kdyby se něco stalo,tak je s pánem konec a pro děti ať si chodí,když se domluvíte. Zatím bych rozhodně nenechávala děti s tím pánem samotné,přeci jen za 5 měsíců se nedá vše poznat.
.jpg)
Znám člověka, který ve vězení dokonce seděl, asi na rok. A jak se tam dostal? S otcem na živnost opravují auta, klempířina atd. Párkrát opravili cosi vietnamcům. A dodatečně se ukázalo, že to byly kradený auta a soudili je za spoluúčast. Kšefty bral jeho otec, ale jeho syn to vzal komplet na sebe, protože nechtěl dopustit, aby šel táta za mříže. A dostali se k tomu opravdu nevinně, byli prostě rádi, že mají kšeft a naprosto je nenapadlo za tím hledat něco špatného, protože to jsou oba neskutečně hodní a čestní lidé, bohužel trochu důvěřiví. Takže vím, že ne vždy nečistý rejstřík musí znamenat špatného člověka.
V poslední větě píšeš že znáš jenom jeho podání a nemáš důvod o něm pochybovat,dobrá nepochybuj,ale potom nechápu proč ti nedal přečíst rozsudek,kde je popsáno vše jak se seběhlo,píšu to proto že znám pár kluků a chlapů kteří pro druhé seděli nebo měli podmínku za rvačku a ve skutečnosti to bylo za krádeže,přepadení i pokus o znásilnění a byli to jejich první delikty za které byli odsouzeni a někteří toho měli víc,ale byl to první soud tak že do té doby měli rejstřík čistý,jemu je 34 a rejstřík čistý, tak předpokládám že se mu dá věřit.
Rodičům bych řekl,že mě jejich jednání mrzí,ale nenechám se citově vydírat,život je to můj patří do něj on,děti i oni a jestli to chtějí dělit tak ať zůstanou sami a vnoučata uvidí jen pokud změní názor a přijmou i tvého partnera,jinak nic,myslím že to nebude trvat dlouho a vyměknou,přeji ti mnoho štěstí ať se to podaří
.jpg)
Tví rodiče měli velikou kliku, že nikdo v jejich rodině nikdy nezakopl .... ta jejich netolerance je alarmující, asi bych se docela naštvala ... to nevěří ani trochu tvému úsudku ? Děti bych tam samotné nepouštěla, přesně proto, aby nakonec nestály proti tobě i ony .... stačí pubertální věk a šikovný našeptavač a jsi v kýblu ... mám ve svém okolí prarodičde, kteří v den svatby své dcery - její jedenáctiletou dceru - začali připravovat na to, že maminka bude mít miminko ( který ani nečeká ) a že holka bude na druhé koleji a nebudou ji mít rádi a podobný žvásty, takže holka ztropila na svatbě hysterickou scénu, který se pak povedení rodiče velice divili, oni to přece mysleli dobře ... 
takže tvůj život je tvůj život a rodiče at mluví do toho, co se jich bezprostředně týká ... a tvůj partner to rozhodně není, s ním se přeci stýkat nemusejí ale dávat ultimata, no to je děs .... 
Vzhledem k tomu, jak u nas funguje/nefunguje nase soudnictvi si myslim, ze tvoji rodice jsou opravdu prilis radikalni.
Nekdy se muze clovek dostat do podminky za hloupost ani ne vlastni vinou a pak jsou pripady napriklad domaciho nasili a nasilnik ma, svete div se, cisty trestni rejstrik.
Takova varianta by se tvym rodicum asi libila vic? 
Nemam rada jakekoli citove vydirani a zvolila bych reseni, ktere navrhovala HelenaPa: v 6:15 v poslednim odstavci.
Myslim, ze by nebylo dobre, aby ke tvym rodicum chodily deti samy. Oni by je mohli zacit proti tvemu priteli popouzet a nakonec by vam skrze ne mohli vztah rozestvat.
A taky by meli vedet, ze jsi dospela a svepravna a ze se dokazes za sebe a sveho partnera postavit.
Od nich je to ted snaha te ovladat a ridit jako nedospelou.
Na tvem miste bych pri takove volbe mela vybrano 
V kriminále jsi natošup, stačí udělat chybu při řízení vozu, použít "neoprávněnou" obranu při útoku...pokud je ten člověk spolehlivý, charakterní, pracovitý a odpovědný, není potřeba hned malovat čerta na zeď. Ty jsi udělala chybu, žes to rodičům řekla, nebylo proč. Však se hned neberete, ne? Kolik lidí žije leta ve volném svazku.
Do problému se zákolnem se může dostat i slušný člověk. Buď nějakým nedbalostním činem (například dopravní nehoda) nebo třeba pd vlivem alkoholu, který "neodhadl". Takže pokud šlo o to, že se dostal dfo rvačky a někoho zranil, asi bych byla tolerantní. Příteli vysvětli, co rodiče vědí a rodičům bych dala najevo toto:
Základní rodina jsem já se svými dětmi, chci do ní počítat i svého přítele. Pokud se nás hodláte stranit, mrzí mě to, ale váš problém. Berte všechno nebo nic.
Velká chyba byla říci to rodičům. Neopouštěla bych přítele,kvůli podmínce, lze se do ni dostat ,aniž by chtěl. Je spousty slušných lidí ,kteří měli podmínku.
Nech je to rozdychat. Do podminky se kazdy z nas muze dostat ani okem nemrkne. Vidim jako velke +, ze se ti hned priznal, nic nezapiral, ukazal ti I dukazy.
Rodicum oznam, ze je ti to lito, ze doufas, ze casem zmeni nazor. A hlavne. ze ty jsi matka svych deti, oni k tobe patri a delit je nebudes. Nebudou vidat tebe, nebudou vidat deti. Tecka.Tohle opravdu utni co nejdriv nebo to zacnou vuci tobe pouzivat casteji.
Muj manzel mel podminky dokonce 2. No jo no, bourlive mladi.
Jednu jeste jako mladistvy za rvacku a jednu dostal v 19 za "nedovolene rizeni vozidla" (proste ho sebral kamaradovi a jel se projet, vul)
Dnes je z nej ten nejsvedomitejsi clovek jakeho znam a nasili je mu na hony vzdaleno (nedokaze se prisne podivat ani na psa).
Když vezmu na vědomí Tvůj věk, Tvoji rodičové mají nejméně něco nad 50 let. V naší době nebývalo zvykem přijímat do rodiny "násilníky". Nový politický status a ekonomika změnily mnohé, mimo jiné i lehké poznamenání trestního rejstříku.
Myslím, že jsi tuto informaci měla alespoň dočasně zatajit. Teď však musíš pracovat s tím, co je.
Na Tvém místě bych příteli oznámil, co rodičové vědí. A dala bych jim všem šanci, aby se přesvědčili ... rodičům o serióznosti přítele a jemu, aby si rodiče získal. Přeji hodně štěstí.
mám známého, co si odseděl spoustu let. Za průšvih provedený v opilosti v osmnácti... je šťastně ženatý, má děti, práci, koníčky, fajn člověk...
Rodiče nech vydýchat (ale žádné plnění jejich podmínek že si oni budou chodit pro děti a že ty k nim nesmíš - nic takového, když se nechtějí stýkat, ať se nestýkají) a zkus s nimi znovu promluvit - třeba si s nimi dát schůzku někde na kafe (neutrální prostředí + snížená pravděpodobnost scén na veřejnosti) - buď s oběma nebo s tím, kdo je z nich umírněnější a zkus to dát do pořádku - začni tím, že chápeš že o tebe mají strach a že si ceníš jejich starostlivosti atd. - ale že tě mrzí, že příteli nedali ani šanci (navíc jeslti tomu dobře rozumím, tak má podmínku - ani nebyl ve vězení, což bych viděla jako důkaz toho, že to nebyl tak závažný přečin). A že se nenecháš vydírat a oni si nebudou diktovat podmínky styku s dětmi.
