Má se k nám nastěhovat tchyně. Jsem z toho na prášky.
.jpg)
Milé ženy, potřebuju poradit. Byla jsem postavena před docela nepříjemnou situaci a nevím, jak z toho ven. Manžel k nám chce nastěhovat svou matku.
Víte, já vím, že dneska je těžká doba, že rodina by si měla pomáhat, ale pro mne to vůbec není lehké. Jen představa, že s ní sdílím jednu domácnost, mi způsobuje křeče v břiše. Jsem vdaná už pětadvacet let, nikdy jsme s tchánovci společně nebydleli. Bohatě mi stačilo ji vídat při návštěvách.
Jsme každá jiná, máme rozdílné návyky, způsob vedení domácnosti. Pamatuju si, jak mě vytáčely její nevyžádané rady, když jsme měli děti ještě malé. Do všeho mi mluvila, nikdy jsem podle ní neudělala nic správně. Postupně se hrany trochu obrousily, tak nějak se respektujeme, ale do náruče si rozhodně nepadáme.
A proč se k nám má stěhovat? Před rokem zemřel tchán a ona zůstala sama, je už v důchodu, který nemá nijak vysoký, víc než devět tisíc to není. A žije v nájemním bytě. Za něj zaplatí měsíčně i s inkasem šest a půl tisíc a na vše ostatní jí zůstane něco málo přes dva. Doteď to ještě zvládala, měla našetřenou nějakou rezervu, ale ta už je pryč.
Tak přišla s tím, samozřejmě, že já jsem rozhovoru účastná nebyla, že by se přistěhovala k nám. Pravda je, že máme rodinný barák, dost prostorný a děti se už osamostatnily a jsme tu teď s manželem jen ve dvou. O místo nejde, to tady je. Dokonce by se dala v přízemí zbudovat i malá garsonka, takže by měla něco jako vlastní bytovou jednotku.
Připadám si jako hyena, ale mně se jí sem vůbec nechce brát. I když bude bydlet samostatně, pochybuju, že bude celé dny a večery trávit zavřená u sebe, když my budeme doma. Těžko by ji člověk vykazoval pryč.
Mám obavu, že přijdeme o soukromí, o klid. Že se budu muset pořád přemáhat a čelit jejím snahám o pomoc v mé domácnosti. Navrhla jsem manželovi, že bychom jí mohli na nájem přispívat, platit jí třeba půlku, to bychom zvládli a ona by pak už měla nějak normálně vyžít a s většími nenadálými výdaji bychom jí samozřejmě pomáhali. Ale on to zavrhnul. Připadá mu to vůči vlastní mámě necitlivé, říct jí, že u nás bydlet nemůže.
Jsem v koncích, nevím, jak se zachovat. Když si prosadím svou, manžel to ponese velmi těžce, pravda je, že na své mamince odjakživa strašně visí, když ustoupím, prožiju kdoví kolik následujících let v jedné domácnosti s člověkem, kterého mi stačí vidět jednou za měsíc dvě hodiny a mám ho po krk.
Vůbec nevím, co s tím, jak se zachovat. S manželem není řeč.
14.3.2014 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Má se k nám nastěhovat tchyně. Jsem z toho na prášky.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Prispivat na bydleni jinde je podle me sice hezky, ale kratkodechy reseni. Nezaregistrovala sem, kolik je komu let, ale jestli jsou deti dospely, tak je Libe jiste kolem 50 a tchyni nad 70, odhadem. Takze je otazka, jak dlouho bude samostatny bydleni zvladat i zdravotne. Protoze kdo ji bude chodit uklizet, nosit nakup, osetrovat? Abyste to za par let neresili znova. Cili za me - upravit bydleni u vas doma, ale tak, aby pocitalo se starym clovekem. Bezbarierovy, sedatko do sprchy atd. A ty trenuj asertivitu. Ses dospela, mas zkusenosti, delas laskavost ty ji, tak se nauc ji slusne poslat do haje bude.
Dobrá rada nad zlato, ale tady není žádné ideální řešení. Pokud by raději zůstala ve svém (taky si nemyslím, že se těší na společné bydlení) - tak jí radši finančně pomáhejte a přispívejte na nájem. To je dnes docela normální, dělá se to - když na to děti mají. Ale jestli už začíná být nesoběstačná a měla by radši pomoc po ruce, nezbude, než jí vybudovat vlastní byteček se vším všudy. A než se nastěhuje, napevno domluvit pravidla provozu. Stravování, prádlo, nákupy...zas na druhou stranu - kdyby byla marod a potřebovala pomoc, bylo by praktičtější aby to bylo blízko, ne denně kamsi jezdit a po návratu telefon, abyste přijeli kvůli něčemu ještě jednou.
.jpg)
Hloupy dotaz, ale VI manzel, ze tchyni nemusis? Takovy to, ze jsi z ni na prasky nebo nevyzadane rady to chlapovi nic nerekne!
Moje tchyne byla 15 roku jedubaba, pak obratila a poslednich asi tak 5 si hraje na svatou. Kdybych mohla odstehuji ji na Mars a i tak bude bydlet hodne blizko. A ja jsem ta zla ktera neumi odpoustet lidske chyby 
. Ale asi bych v nouzi nejvyssi souhlasila s garsonkou v baraku, ovsem s presnymi pravidly, vyclenit ji kus zahrady, tam at si postavi klidne iglu, ale neplete se do myho kusu. A zadne ohledy ci protaceni oci, ale jasne rici co a jak a usadit ji pokud prekroci hranice. Je to tvuj domov, polovina je tvoje takze tvoje pravidla.... pokud ti to manzel neodsouhlasi tak ma smulu a zadna maminka se stehovat nebude.
.gif)
Mari: tys mě předběhla....
ax: třeba pomáhaly mladým postavit dům......tady u nás je spousta bytů co patří městu hlavně se staršími lidmi.....kteří před 20 ceti lety netušily jaká bude doba a pomáhaly mladým.....
a dnes už nemají za co si pořídit vlastní....
Líbo, já bych to zkusila, vybudovat tu garsonku pro ni... - ale domluvit si pravidla ža máti k vám přijde pouze na pozvání a podobně.....já si to vždycky otáčím na sebe - co když budu i já jednou v takové situaci , nevítaná , nechtěná.....
Za 20 let můžeš být ve stejné situaci a Tvé děti Tě taky nebudou chtít. Asi bych nastavila pravidla a "maminku" nastěhovala. Ale jak říkám, neznám ji, já osobně bych mamku i tchyni mohla v domě mít, myslím, že bych byla i ráda, ale mám švagrovou, která je sama a tu bych nemusela. Poslední rozhodnutí máš Ty, tak držím palce, aby Vám bylo všem dobře.
Hlavně mě zaráží, že manželovi rodiče celý život žili v nájmu, to je pro mně dost děsivá představa, že bych v 75 měla ještě někomu platit nájemné.
Poradit neumím, ale asi by se mi jí nakonec zželelo a souhlasila bych s vybudováním samostatné garsonky u vás v přízemí.
HelenaPa: tchýnovci = tchánovci 
Chápu. Já se lidem, které "nemusím", ale ze slušnosti jim to říct nemůžu, taky vyhýbám obloukem.
Já teda s tchýnovci bydlím v jednom domě, ale máme samostatné byty, tak je to v pohodě. Navíc my jsme v patře a oni už špatně chodí, tak k nám nelezou, spíš chodíme my k nim. S nimi naštěstí není problém.
Zkusila bych to s tou samostatnou garsonkou. Ale předem stanovit pravidla. Manželovi bych vysvětlila, že se mi vůbec nechce k nám stěhovat tchýni, že to na zkoušku tedy podstoupím, ale pokud to nebude dělat dobrotu, tak že jí najdeme něco malého poblíž, na co jí budeme přispívat.
Upřímně tě lituju. Já svou tchyni beru jako hodnou ženskou, ale bydlet bych s ní nemohla. Manžel je z ní na prášky po každé návštěvě,ale ta chvilka se dá vydržet. Jen mě udivuje že tvůj manžel neví jaké spolu máte vztahy, že za těch 25 let nepochopil že ty ji fakt nemusíš. Nebo jsi mu sama nikdy nic nenaznačila? Já bych se postavila tvrdě proti nastěhování maminky k vám, asi bych zaangažovala i děti. Pomohla bych najít garsonku nebo maličký byt v blízkosti, ale do jednoho domu nikdy. Možná by manželovi pomohlo takové společné bydlení - na zkoušku.
No, taky bych nejásala, ani nikoho takového neznám. Volila bych variantu bydlení poblíž s přispíváním. Tj ve vaší čtvrti, ve vašem městě, ve vaší ulici. Staří lidé se neradi stěhují, docela se divím, že se mamince chce. A že za celá léta nebyli schopni si pořídit vlastní bydlení. Doba je skutečně zlá, možná, že vaše dospělé děti budou potřebovat bydlet s vámi...a když tam bude maminka...tak to nepůjde. A ty děti jsou snad bližší a potřebnější....Každopádně s takovou závažnou věcí muzsejí souhlasit oba. Za sebe bych nesouhlasila.
