Pro maminku jsem pořád malá holka. Je to u vás stejné?
Dovolím si přispět na tento magazín takovým malým článkem pro odlehčení a možná i zábavným (i když pro někoho možná ne), tématem k diskusi. To téma je už z názvu celkem jasné. Týká se našich maminek.
Říká se, že „režisér a maminka mají vždycky pravdu“. Něco na tom asi bude. Já mám svou maminku moc ráda a nikdy jsme mezi sebou neměly žádné neshody. Ani teď je nemáme. Jen jsem si – s docela velkým, laskavým pobavením – uvědomila, že jsem pro ni patrně stále malá holka.
Mamince je pětasedmdesát, je hodně nemocná a v poslední době už přestává zvládat běžnou péči o domácnost. A tak ji často navštěvuji, abych jí uklidila, uvařila, nakoupila, vyžehlila. Dělám to ráda a vzájemně se na sebe s maminkou vždycky těšíme. A zároveň se i pobavíme, to když ji upozorním, že mi není pět, ale skoro o padesát let více.
Maminka má totiž ráda všechno pod kontrolou. A hlavně musí sledovat, zda dělám všechno správně a pokud se jí něco nezdá, hbitě mne opraví a přispěje radou. A tak se společně dostáváme do celkem komických situací, kdy jsem já, dávno dospělá žena a dokonce už i babička, poučována od své maminky jako pubertální chovanka internátní domácí školy.
Takže i když jsem za svůj život nakrájela, naklepala a obalila stovky řízků, ve chvíli, kdy je vařím u maminky, dostane se mi velmi cenných rad, jak velké mám řízky nakrájet (prý je dělám moc malé), kolik mouky, vajíček a strouhanky použít a kolik oleje dát na pánev. Při praní zas maminka bedlivě sleduje, zda umím správně třídit prádlo, stejně tak mi asistuje u jeho věšení. „Pověs to hezky, ano? Trička na jednu šňůru, ručníky k sobě, spodní prádlo dej dozadu, ať na něj není z ulice vidět.“ Když vyndám žehličku, maminka mi poradí, na jakou teplotu mám co žehlit a u košil že mám vždy začínat límečkem, manžetami a rukávy přesně v tomto pořadí.
Vše co dělám, maminka sleduje a kontroluje. Já to beru s humorem a občas, jen tak pro obveselení, se jí zeptám, jestli ví, kolik mi je. To se pak vždycky obě dvě zasmějeme.
Zajímavé je, že dřív jsem si této maminčiny kontrolovací a radící úchylky nevšimla, nebo jsem ji nevnímala. Možná ji neměla rozvinutou až v takové míře a teď se jí to nějak nakumulovalo v souvislosti s věkem. Těžko říct. V každém případě mne tyto její aktivity nijak nerozčilují. Spíš naopak, připadá mi to legrační a mám pocit, jakoby nás to vracelo do let, kdy byla maminka ještě mladá a já malá. Je to prostě roztomilé.
Jak to máte vy se svými maminkami? Taky jste pro ně, navzdory vašemu vlastnímu pokročilému věku, stále malé holčičky?
25.11.2015 Rubrika: | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pro maminku jsem pořád malá holka. Je to u vás stejné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kadla: U nas to bylo obracene, tatinek byl uplne jiny, poradil, kdyz jsem potrebovala, ale jinak mne bral jako cloveka s vlastnim rozumem. Zato mamka mi jeste ted rika, jakou mam vzit varecku a kolik jaru mam dat do vody na nadobi 
To je jako bys to psala o mne Kdyz neco u mamky delam, tak mi rika presne to same.
Snazim se to mym holkam nedelat, a predem jsem je upozornila, ze jestli budu neco podobneho rikat, at mne to pripomenou.
Dost mi to leze na nervy, a nechci byt taky takova.
Moje mamka, bohužel, vůbec neměla čas se mi plést do života, bylo mi sotva 21, když zemřela.
Dcera by si do života nenechala mluvit, tak to nedělám.
Mě vychovávala babička a byla jsem pro ní malá holka,i když už jsem měla sama děti.Doufám,že já dětem do života až tak nekecám.Ovšem teď mám zase já pocit,že moje děti mě někdy mají za nesvéprávnou:Mami nedělej to,uhodíš se,mami pozor,nezakopni,je tam schod,mami počkej,já to udělám,bude to rychleji,mami odpočiň si!Někdy to beru,někdy se vztekám,ale jsem ráda,že je mám
Beru dospělé děti tak, že jsou dospělé. Někdy řeknu co se mi nelíbí, ale nemluvím jim do všeho. Snad teda, podle mého. Možná mají jiný názor
.jpg)
Já teda nekomanduju, neradím, nestrachuju se a své děti beru jako svéprávné dospělé bytosti 
. Moje maminka mě taky tak brala, jen táta má ještě teď potřebu mi občas radit
Já teda nekomanduju, neradím, nestrachuju se a své děti beru jako svéprávné dospělé bytosti . Moje maminka mě taky tak brala, jen táta má ještě teď potřebu mi občas radit
.JPG){kind=avatar}
Dříve mi maminka často říkávala: "Co ti budu radit. Šak sem si ťa dobře vychovala."
Moje maminka mi málokdy radila co a jak dělat. Nevzpomínám si, že by mi říkala, co jsem měla udělat jinak. Leda když jsem se zeptala. Měla ale potřebu chránit mě. I před mými vlastními dětmi, kterým pořád připomínala, že mi mají pomáhat, abych se neudřela (opravdu to nehrozilo). Teď to přestala dělat a já si uvědomila, že už je opravdu stará. Začíná trochu dětinštět a začíná být lítostivá. Má nárok, je jí osmdesát čtyři a není zdravá.
Kouzelná je ale moje teta. Ta má potřebu lidem ve všem radit a dělá to i své o pět let starší sestře, mojí mamince. Maminka se kvůli tomu vzteká a já si říkám, že dokud ji teta vytáčí, tak to s maminkou ještě není tak špatné.
.jpg)
Maminku už nemám, ale babička byla úplně stejná, jako vaše maminka :-).
Rodiče již nemám, ale mám ještě tetu, které je 83 let a jsem pro ní ta malá neteř. Vždy, když se vidíme, tak má pro mne čokoládičku, kterou si schovám do kabelky a v práci si ji s kolegyní dáme na nerva. A je to prima, když neteř v důchodovém věku dostane od své tety čokoládu
To je normální, málokterý rodič se dokáže zapřít a zdržet komentáře. Maminka se snaží aspoň radou přispět, když už nemůže fyzicky. Cítí se tak potřebná a nepostradatelná - a to je dobře. Kdyby jí bylo všecko jedno, bylo by to strašné, takhle má zájem a to ji udržuje v duševní kondici. Buď ráda. Však se kvůli tomu nehádáte.
.gif)
moje mamička byla v tomhle zlatá
.....neradila, nepletla se a tzv.neprudila........a přesto mě hodně naučila......to naopak já se později starala a " vychovávala"......vzala sis léky ? hodně pij ! jedlas ?......bože co bych za to dala kdyby to bylo stále ......i to jak jsem našim na stará kolena pomáhala se vším ....s úklidem, s prádlem, s nákupem.......jak jsem je poobjímala a pomuchlala když jsem každou sobotu přijela....
Jarmilo, buď ráda že to je tak jak to je ....bude ti to chybět , to mi věř !!!
.jpeg)
Jarča* - 25.11.2015 8:41 taky to máme zavedené v celé rodině. Já vždycky dětem říkala, nemusím vědět kde jsi, ale že se ti nic nestalo vědět chci. Hezky si na to zvykly a hlásí se mi i synova rodina, když jedou na dovču nebo někam dál. Máme to tak i s rodiči, já se hlásím jim, oni mně. Jen ségra to dost bojkotuje a říká, že jsme prdlí no možná jsme, ale mně se hned lepší spí, když o všech vím.
Moje maminka už umřela, ale celý život mě vychovávala. Neradila mi v domácích pracích, zato se zajímala, zda chodím dostatečně teple oblečená, nutila mě dojídat jídlo apod. Brala jsem to tak, že to je prostě maminka a nekomentovala to. zato moje děti si na to dodnes pamatují a smějí se tomu. Už jako malým jim to přišlo k smíchu, jak mě maminka pérovala. Doufám, že já sama taková nebudu, ale občas se musím také držet, abych něco v podobném duchu ke svým již dávno dospělým dětem nepodotkla.
