Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Když mi umřel tatínek, o kterého jsem se posledních šest let starala, došlo mi, že umřel poslední člověk, který mě měl rád víc než sebe.
Buďte rádi/y, že vás ještě má kdo poučovat a važte si těch chvil, které můžete ještě se svými rodiči strávit.
Až tu nebudou, vždycky když si budete brát tu "šálu nebo rukavice", vzpomenete si na to, jakou o vás měli opravdovou a nezištnou starost.

Zrovna dnes jsem říkala dceři, máš holá záda, nemáš něco delšího, venku je zima, na stáří budeš naříkat na záda, ale hned jsem podotkla, ano, taky mi to maminka říkávala
takže je to všude stejné, tak jako nám to říkávaly maminky, tohle tak a támto takhle, mohla bys to dělat jinak, tak to někdy nevědomky, s pozdějším uvědoměním si sama pro sebeděláme i my.
Tak jako moje maminka se do mých věcí moc nepletla, tak se snažím i já, no je to ale vážně moc těžké, musím se hodně držet a jak je výše psáno, taky mi to ujede

denda04: zprávy, že dobře došly nebo dojely, jsou samozřejmost, to vyžaduju taky

Jarča*: tak to je pravda ,že taky řikám teple se obleč , kde máš šál??rukavice (dcera je nerada nosí)

dávej na sebe pozor pošli mi SMS jak přijdeš domů (pokud jde sama atd )

pro rodiče jsou stále jeho děti malé děti

do domácnosti bych se jim nepletla(pokud si sami neřeknou)

dcera mi vždy říká mami Tobě by v uklizení vaření nikdo nevyhověl

PEGG - 25.11.2015 7:34: svatá pravda

Pro maminky budeme děti asi pořád, takové to teple se oblíkej a pořádně se rozhlídni přes silnici slýchávám ve svých 50 letech taky Ale co se domácnosti týká, musím říct, že skoro do ničeho mi moje zlatá maminka nikdy nemluvila. To spíš já jsem se jí ptala jak se co dělá nebo jsem chtěla poradit, když jsem si třebas něco pořizovala do domácnosti.
I když taky kolikrát na ní vidím, že si o něčem, co dělám, myslí svoje, ale poznám to jen na výrazu nebo tónu hlasu. Ale nikdy jsem nezažila, tak jako o tom někdy slýchám v jiných rodinách, že bychom se pohádaly nebo spolu dokonce nějaký čas nemluvily. Na to k ní mám moc velký respekt.
Já se taky snažím mým dětem do ničeho nemluvit, koneckonců mám svých starostí dost a jsem ráda, že si vedou svojí domácnost a ode mě se tam toho, kromě občasného hlídání vnoučka, moc nechce

U nás to bylo také tak, mamince bylo přes 80 když umřela, chodila jsem k ní několikrát týdně - nakoupit, uklidit, prádlo jsem si brala na vyprání domů, jídlo jí vozila ošetřovatelská služba (dobré). Bylo mi před 60 a když jsem odcházela z práce za maminkou, tak mě kolegyně upozorňovaly, jestli mám šálu a čepici, protože na to u mne maminka dbala. Do smrti maminek jsme pořád jejich malé děti.

Ivi - 25.11.2015 7:20 máš pravdu, že je to vlastně milé, že mají potřebu se o nás starat Už to nikdy nikdo nebude dělat s takovou láskou

Tak já mám maminku osmdesátiletou, velmi čipernou a ještě velmi zdatnou. Radí mi celý život a mně to jde neskutečně na nervy. Zrovna jsou u mně na návštěvě, taťka je v pohodě, ale od mamky furt slyším nějaká doporučení. Zrovna včera mě dostala hláškou, že bych měla do koupelny místo látkové předložky koupit nějakou umělohmotnou (sama by si to bytu nedala) a důvod? Moje dcera prý strašně nacáká (není to pravda) Dceři je 21 a jezdí jen na víkend, studuje. Ale asi zrovna nebylo na obzoru nic, co by mi mohla vytknout

Moje maminka málokdy radí (leda když o radu požádám), ale taky jsem pro ni pořád dítě. Projevuje se to tím, že o mě, když jsme spolu, pečuje jako o dítě. Ale občas se dost zasmějeme, když se zarazí a prohodí "no jo, vždyť ty už seš pomalu v důchodu". Je to milé a musím říct, že jsem ráda, že jsem pořád ještě dítě!

Před dvěma týdny nás navštívila na pár moje 70letá maminka-bydlí asi 200km od nás.A přesně jako v článku-tohle dělej tak,tohle tak,tohle musíš takhle.....no za 2 dny jsem byla úplně vyřízená.Poslední kapkou byl můj manžel.Když jsem si mu stěžovala,že je to neúnosné,říkal mi,že jsem úplně stejná a totéž dělám své dospělé dceři,která už má svoji vlastní domácnost a žije s přítelem.Přestože si myslím,že je v tom trochu rozdíl,protože mě je 45 a dceři je 21 let,opravdu se od té doby držím zpátky a snažím se nic dceři neříkat.
Ja zajímavé,že syn žije taky sám,s přítelkyní a tam by mě ani nenapadlo slečně radit,jak a co má dělat.

Nase mati byla takova az do smrti, bracha ji obcas musel pripomenout, aby se laskave podivala na jeho rodny list
Me nevadili jeji dobry rady ohledne domacnosti, o ty vedela nakonec vic nez ja, ale vytacelo me, kdyz jsem ji rekla cokoliv z naseho zivota a ona to obratila v negativni, jak jsem danou vec mela udelat uplne jinak, co vsechno se nam mohlo stat ajak ona ma o nas strach, kdyz je tak daleko a ja jsem nezodpovedna - koupani v mori je nebezpecny, zvlast pro maly deti (hraly si na kraji vody), deti maji mit pevny rezim a vecerni courani venku pro ne nic neni (sli jsme se projit s kocarkem v 8 vecer) apod.
My dve byly HODNE rozdilny a zaroven hodne stejny, i kdybych zustala v cechach tak bych se musela odstehovat minimalne do Ase, protoze na jednu stranu se mi po ni desne styskalo a na druhou mi lezla primo silene na nervy .....nejlip to vystihl manzel, kdyz jsem jednou za pul roku prijela do Cech a vecer jsem mu telefonovala jak jsme dojely a jeho prvni otazka vzdycky byla "tak co uz te mati vytocila?"