Varování zemřelé babičky
Stalo se mi něco, co si neumím vysvětlit, a zajímalo by mne, jestli se někdo z vás s něčím podobným nesetkal.
Hned v úvodu bych chtěla říct, že jsem zcela rozumově založená. Na co si nemohu sáhnout, tomu nevěřím a řeči o tajemnu a nevysvětlitelných jevech jsem vždycky brala jako báchorky pro pobavení publika.
Před dvěma týdny se mi stalo něco, co mne donutilo tento postoj výrazně přehodnotit a s čím se dosud nedokážu vyrovnat.
Je mi 42 let, jsem vdaná a mám tři děti. V raném dětství mne vychovávala babička, poněvadž moji rodiče byli velmi zaměstnaní. Ještě mi nebyl ani rok, když mě k ní odvezli (byla to tatínkova maminka), aby se o mne starala. Babička bydlela na venkově, rodiče za mnou jezdili téměř každý víkend. Někdy se ovšem neukázali třeba tři týdny za sebou. Až když jsem začala chodit do školy, vzali si mě k sobě.
Vzpomínám si, jak těžce jsem tehdy odtržení od milované babičky nesla. Byla pro mne vlastně něco jako máma, měly jsme k sobě velmi blízko. Náš vztah přetrval až do dospělosti. Navštěvovala jsem ji tak často, jak jen to šlo, a i mé děti ji vždycky měly velmi rády. Když před čtyřmi lety zemřela, myslela jsem si, že mi to utrhne srdce.
Před dvěma týdny se mi v noci zdálo, že ke mně babička přišla a velmi naléhavě mi sdělila, aby můj manžel druhý den neodjížděl na služební cestu. Sen byl tak živý a sugestivní, že jsem se z něj probudila a do rána nemohla usnout. Manžel se skutečně právě chystal na služební cestu do vzdáleného města. Aby byl na místě včas, měl odjíždět v sedm ráno.
Byla jsem jako mátoha a pořád si říkala, že to byl jen sen. Vzhledem ke svému racionálnímu založení jsem odmítala podlehnout něčemu tak neskutečnému, jako je varování zemřelé babičky, ale pořádně to ve mně hlodalo. Nakonec jsem při snídani všechno řekla manželovi a požádala ho, aby odjezd odložil. Nejdřív se tomu smál, jenže když jsem naléhání stupňovala, rozčílil se a dost ošklivě jsme se pohádali. Nakonec tedy odjel. S hodinovým zpožděním, navíc pekelně naštvaný.
Dokud se mi neozval, že v pořádku dojel, byla jsem jako na trní. Když volal, byl celý rozklepaný. Ptala jsem se, co se děje, a zůstala jsem jako opařená: na silnici prý měl nehodu nějaký kamion. Než se obnovil provoz, trvalo to několik hodin. Nejstrašnější na tom bylo, že nehoda se stala v době, kdy by tudy byl manžel nejspíš projížděl, pokud by ráno odjel včas...
Možná to byla jen náhoda, třeba by se mu nic nestalo, ani kdyby odjel o hodinu dříve, jak plánoval. Přesto na to musím pořád myslet a říkám si, jestli to byl jen obyčejný sen, nebo skutečné varování od mé milované babičky.
Prosím, nemyslete si o mně, že jsem blázen. Zajímalo by mne, zda jste někdo něco podobného zažil.
16.1.2008 Rubrika: | Komentářů 44 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Varování zemřelé babičky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sheeni: A ještě do Sava vlézt sotcem!!
neni cemu se smat , mila K.L. .. myslim, ze skoro kazdy mame tuhle zkusenost, je nejteri neumi, nebo nechteji sve intuici naslouchat...
zive sny mivam.. intuici mam vyvinutou vice nez dobre... a nemylim se v prvnim dojmu...
jsem ateista ve smyslu, ze nechodim do kostela.. ale verim v osud a verim, ze veci mezi nebem a zemi existuji...
Ahoj K.L., vubec se tvemu prispevku nesmeji, protoze jsem natom hodne podbne jako ty. Take me vychovavala spis babicka nez rodice, kteri museli chodit do prace a zrovnatak me jeji smrt velmi zasahla. Kdyz jsem poprve po jeji smrti spala u ni vbaraku, stala se mi stejne divna vec jako tobe. Babicka ke mne prisla a velmi rozcilene mi neco rikala a ukazovala do vedlejsiho pokoje. Bylo to tak zive, ze jsme se vzbudila. Bohuzel jsem ji nerozumnela, co mi rika, ale bylo to neco velmi nalehaveho. Cely pokoj jsem obratila vzhuru nohama, ale nic neobvykleho jsem nenasla, takze nakonec nevim, co mi chtela rict. Je to uz 14 let, ale nikdy na to nezapomenu a stale ji mam pred ocima, ten prosebny a uzkostny vyraz. Zrovna tak jsem prestala zavrhovat podobne jevy.
.gif)
Sheeni: Nebuďte ošklivý. Taky mám ráda černej humor a tohle vtipný je, ale myslím, že pro jasmine je ještě příliš brzo na to, aby s námi žertovala tímto směrem..
má toho chudák dost.
Jinak K.L.věřím a vůbec většině podobným zážitkům..Škoda jen, že jsme jaksi ztratili cit pro cítění nevědomí, které je okolo nás - většinou si to uvědomíme až PO tom, co se něco nepříjemného stane..S křížkem po funuse..
Fuj o zubech se mi zdává, ale nikdy se nesplnilo úmrtí. Mě se ale zdává, že mi vypadávají celý. Čistím si je a najednou začnou vylejzat a vypadávají ven a já mám takovej hysterák, až se z toho probudím..nevíte co to znamená kromě toho, že se bojím zubaře?
Nyotaimori: Víš, kolik je druhů Sava??? a vybrat to správné a dobré...to je kumšt
.gif)
tyrkys: dadka: díky za upozornění na překlep...občas se podaří a někdy je opravdu vydařený.
"ačkoliv jsem sotcem nebyla v dobrém savu"
Tak tohle je nemálo morbidní. :DDDDDDDD
Mně se zdálo v noci,kdy umřel můj otec, že mám rozdrcené všechny zuby a vyplivuju jenom takovou bílou drť. Říká se, že když se zdá o zubech, že to znamená úmrtí.
jasmine: Jasmínko, dnes jsi konkurentka K.L. Sorry!
já nejsem na íru ale ve sny ěřím,denně je mám a v den kdy umel otec se mi v oci zdálo o bílé holubičce,která ke mne přiléla a seděla u mne na ameni a nechala se hladit,ačkoliv jsem sotcem nebyla v dobrém savu a nestkali jsme se ,dle snáře ta holubička byla duše mého otce,která se se mnou přišla rozloučit,nebot pakv poledne skutečne umřel
tyrkys, dadka: Jawohl :D
Není nad to, když člověk hned ze začátku dočte, s čím tu čest. :D
tyrkys: Dnes ráno zrovna nemám dobrou náladu, ale po přečtení prvních řádků jsem si náladu zlepšila. "Je mi 42 let, jsem vadná a mám 3 děti."Dál jsem nečetla, to mluví za všechno.
K.L., raduj se, že jste se to ráno pohádali a děkuj nebesům za pomoc. 
"Je mi 42 let, jsem vadná a mám tři děti" Dál jsem číst nemohla, sorry 
