Z rodičů se na stará kolena stali motorkáři. Mám o ně strach.
.jpg)
Potřebuju se vám svěřit s tím, co mi dělá starost a slyšet názory někoho, kdo je nad věcí. Já asi nejsem, protože jde o moje rodiče. Je jim pětapadesát let a mám pocit, že se asi zbláznili. Pořídili si totiž motorku a začali na ní jezdit na výlety. Připadá mi to jako zbytečné hazardování se životem a od té doby, co vím, že jsou každý víkend na motorce, jsem jako na trní.
Přitom naši byli vždycky normální, žili takovým trochu usedlejším způsobem života. Práce, domácnost, občas nějaká kultura, občas kolo, prostě normálka. A teď se asi totálně zbláznili, připadají mi jako puberťáci. Pořídili si motorku a vyrážejí na výlety, dokonce plánují v létě delší cestu k moři, mají představu takové nějaké poznávací jízdy na týden, deset dní. Se stanem, vysloveně v tábornických podmínkách, protože na té motorce toho asi moc neuvezou.
Už když ji táta na jaře kupoval, byla jsem v šoku. Není to žádné závodní dělo, nebo nějaký extra silný stroj, jak mi bylo vysvětleno, nejezdí rychle, říkají, že jim jde hlavně o ten pocit nevázanosti a svobody. Momentálně vyrážejí každý víkend a jako cíl mají nějaký hrad nebo zámek. Jsou jako umanutí. Oba dva si koupili za šílený peníze takové to motorkářské oblečení se spoustou vychytávek, samozřejmě helmy, momentálně táta pracuje na tom, jak vylepšit motorku, aby se na ní daly převážet spacáky a stan. To už mají také nakoupené.
Já vám nějak nevím, jsou to mí rodiče, mám je ráda, ale přijde mi, že se nějak zcvokli. Máma na sebe odjakživa dbala, chodí upravená, nalíčená, bez sprchy dvakrát denně není schopná existovat a já si neumím představit, jak je týden někde na motorce, spí pod stanem, nemá s sebou ani dostatek prádla na převlečení. Nejdřív jsem si myslela, že ji táta nějak zblbnul a přemluvil, ale není to tak, ona je z těch jejich výletů úplně nadšená. Zpočátku s prý bála, ale teď už ani ne.
Vím, že je to asi jenom můj problém, ale já se o ně opravdu bojím. Sama bych na motorku nesedla ani za nic a to je mi o víc než od dvacet let míň než jim. Přijde mi, jako by ještě chtěli dohnat něco, co si nemohli dopřát a zbláznili se do motorky. Oni to mají jako hlavní téma. Plánujou výlety, všude si všechno fotěj a dělaj si něco jako kroniku.
Připadá vám to v jejich věku normální? Já jim to na jednu stranu přeju, že jsou spolu rádi, že mají společný zájem a jezdí si po výletech, ale proboha, proč nemůžou jezdit autem? Proč na motorce? Mám o ně opravdu strach.
1.6.2016 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Z rodičů se na stará kolena stali motorkáři. Mám o ně strach.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Pripada mi to normalne.Nie kazdy kto sa vezie na motorke musi byt aj "darca organov".Mozno je to nieco co si naozaj plnia ako z mladosti kedy na to nemali cas ani silu a ani financie popri rodicovskych starostiach.Nehala by som rodicov uzivat si svoj cas ako uznaju za vhodne.
Ramondia: 
Milá Lucie, ty jsi nějaká moc konzervativní. A kdy by si měl člověk plnit sny? Rodiče nejsou zápecníci, žijí tak jak chtějí a tobě do toho nic není. Ty si žij po svém a rodičům do toho nekecej. Já si sice všimla, že jsou mladší ročníky nějací "moc staří" a moc žít neumí, ale tohle je teda už moc...kecat i do stylu života je přes míru. Grrrrrrrrrr!!!
Já si zajezdila na mašině před 20 lety a až odroste nejmladší, chci si papíry udělat...jestli ještě budu mít chuť. je to něco úplně jiného jak auto...je to SEXY
A daleko lépe se s mašinou parkuje. A ten pocit řídit pořádný dělo je prostě nepopsatelný. Ne jet rychle, ale řídit silný stroj a kochat se krajinou. Další alternativa je kabriolet.
Mají za šílené peníze motorkářské oblečení? Mají raději jezdit v tričku a kraťasech? Nebo bys raději, aby místo celé té mladické motorky a užívání si života konečně podle svých představ, tlačili RVHP a štěkali se v obchodě o levnější kus másla, lítali po doktorech s každým pupínkem (nejlépe abys je tam vozila ty), psali kondolence, jejich rozhled se smrsknul na akční letáky, nekonečný seriály a čtení domácího lékaře, studování porte a obhlížení hřbitovů a hledání ideálního místa, parádní urny?
to je super a já jim jen závidím. Miluju motorky, ale bohužel žádnou nevlastním
Já Tvým rodičům fandím - ten pocit volnosti a svobody, když jedou krajinou - to je něco úžasného
Konečně si užívají života, NIC NEMUSÍ a jezdit po památkách své vlasti /třeba i v cizině/, fotit a zdokumentovat si své výlety - to je přímo ohromné !!!
Stát se může cokoliv i v autě či letadle, na to je lepší nemyslet 
Dokud mohou, tak ať si užívají - až přijdou neduhy, budou mít krásné vzpomínky
Byla jsem starší a vdova,sedla jsem do auta se psem a rozjela se na jih - několik měsíců kempování u moře pod olivovníky - to byla nejkrásnější dovolená mého života ! Již během několikadenní jízdy /s možností se denně osprchovat v motelu/ jsem si velmi užívala toho, že se mohu svobodně rozhodnout kudy,kam a kdy, poznávat nová místa a lidi, spát pod širákem - prostě žít si a prožívat to, co po celý život nebylo možno a bylo pouhým snem 
Dětem jsem se občas ozvala mobilem, později přes Internet, že ještě žiji a auto je zatím celé - bylo to skvělé, vynikající
Určitě by mne nikdo neodradil - nyní už žiji v apartmánu a na to mé putování nostalgicky vzpomínám, jako nejkrásnější období svého života
.gif)
ani jsem to nedočetla ...jen konstatuju že ti to může být jedno , bu´d ráda že se z nich nestanou zaprdění důchodci.....je to jejich život a ty nemáš nárok jim do toho mluvit.......jestli se jim má něco stát tak se stane ať na motorce nebo při chůzi po chodníku......
Bože Lucie! Jak moc já bych si něco podobnýho přála pro svý rodiče! jsou sice o cosi starší, ale vlastně nikdy neměli šanci si život trochu užít. sotva vyrostli děti, tak se složili prarodiče. a oni se o ně staraji. pořád musí. celý život. mohli by byt v duchodu, odpočívat, užívat si dokud jsou zdraví a jsou uvázaní doma kvůli babičce. a trochu si užít snad už ani neumí. tak se hod do klidu a neřeš hovadiny.
Milá Lucie, vydržte pár let. Když budete mít jen trochu štěstí, tak je to přestane bavit, prodají motorku, motorkářské věci a začnou se držet doma. Začnou sledovat televizi, zejména pořady o stáří a chorobách provázejících toto neveselé období života, začnou si denně měřit tlak a běhat s každým píchnutím k lékaři. V ideálním případě neopomenou informovat svoji starostlivou dceru o každém svém neduhu, který samozřejmě dostatečně zveličí se slovy, že už tady dlouho nebudou. Ústředním tématem hovorů při Vašich návštěvách se stanou pohřby jejich vrstevníků, případně kde chtějí být po smrti oni uloženi nebo rozprášeni. Každá návštěva bude završena společným slzavým údolím. Pak budete konečně spokojená. Hodně štěstí.
Nechápu, proč se děti pletou do života svým rodičům? Jsou dospělí, svéprávní, tak si snad můžou dělat, co chtějí, ne? Co bys řekla, Lucie, kdyby se rodiče pletli do tvého životního stylu a kritizovali ho? Nech rodiče dělat, co chtějí a buď ráda, že neleží jen doma na kanapi a nenadávají na svět.
tví rodiče jsou borci, fandím jim
Linda -naprostý souhlas,původně jsem chtěla napsat to samé)))))
.jpeg)
Ivi - 1.6.2016 7:28
Lucko, tak teď jsem se urazila Mně je 57 a stará si nepřipadám. A tvým rodičům upřímně závidím, to že našli společný zájem, že spolu chtějí být i po tolika letech manželství a že si užívají života. Ano, dohánějí to, co si nemohli dovolit kvůli dětem.Tvůj strach je přirozený, všichni se o své blízké bojíme, ty myslíš, že se o tebe tvoji rodiče nebojí? Ale i přesto ti nemluví do života a nechají tě žít, nebo ti něco zakazují?
bohunka - 1.6.2016 6:47
A i kdyby se tady nešel někdo, kdo by s tebou souhlasil, co bys asi tak chtěla dělat? Vzít jim klíče od motorky?
Není to spíš tak, že se za chování svých rodičů stydíš, že ti připadá, že se to pro ně nehodí?
Co já bych za to dala, kdyby měli moji rodiče společný zájem a užívali si života, ale oni se celý život jen hádají. A ani teď, když jim je 80. to není lepší. Jsou relativně fit, mohli by si tak krásně žít
A kdybych měla za co, hned bych si motorku taky koupila, i ten srandovní obleček
.gif)
Rodiče se "nezcvokli", jen teď mají čas a prostředky se věnovat tomu, co je baví. Nevidím rozdíl mezi jízdou na kole, motorce, v autě atd., protože stát se něco může kdykoliv kdekoliv. Rodiče asi nebudou z těch, co nutně potřebují jet 200 km/hod. My jezdili s mužem zamlada, potom jsme jezdili autem, protože s dítětem to jaksi na motorce nejde. Na "stará kolena" si muž udělal radost a pořídil si krásnou motorku. A protože jízda na motorce je něco úplně jiného než autem nebo na kole, začali jsme zase jezdit na výlety. Líbilo se mi to vždycky, ale teď mě to chytlo dokonce natolik, že jsem si na důchod udělala řidičák a jsem hrdým vlastníkem mašinky. Ber to tak, že jsou to dospělí rozumní lidé, kteří mají krásného koníčka. .jpg)
.jpg)
Lucko, to, co teď prožívají Tví rodiče, je můj sen! Až děti vyletí z hnízda, ráda bych si pořídila motorku a užívala si přesně to, co popisuješ - krátké výlety, dovolenou atd. Nikdy jsi s rodiči nespala pod stanem? Že píšeš, že si nedovedeš maminku představit bez 2 sprch denně a s nedostatkem prádla? Je samozřejmé, že o ně máš strach, ale jak píše Jarča, něco se může stát i v autě. Nebo při přecházení silnice. Nebo při pádu ze schodů. Ale to neznamená, že se zamknou doma a nebudou vycházet jen proto, aby se jim nic nestalo! Takže si s nimi užívej jejich nadšení. Kdo ví, do čeho se "na stará kolena" zblázníš Ty 
