Přítele miluji, ale z jeho matky na mne jde hrůza
.jpg)
Je mi dvacet šest let a mám přítele o tři roky staršího. Chodíme spolu už tři roky a chceme se vzít. Respektive – on by moc chtěl a já stále váhám. Mám totiž obavu z toho, jak bych vycházela s jeho matkou. Vím, že je to směšné, přece si budu brát jeho a ne ji, ale nemůžu si pomoci, hlodá mi v hlavě velmi nedobytný červíček, který mi vytrvale našeptává, abych si to dobře rozmyslela.
Petr je ze čtyř dětí, respektive ze čtyř bratrů nejmladší. Když mu byly čtyři roky, jeho otec zemřel na následky autonehody a maminka zůstala s chlapci sama. Byli všichni tehdy ve věku od čtyř do deseti let. Rodiče už neměla a tchán a tchyně se po smrti svého syna uzavřeli do sebe a takřka přerušili veškeré kontakty i se svou snachou a vnoučaty. Je to nepochopitelné, spíš bych čekala, že se v takové situaci na děti upnou, ale nestalo se tak.
Tchyně tedy vychovávala syny úplně sama, bez jakékoli pomoci. Nikdy si už nenašla ani dalšího partnera, což je vzhledem k počtu dětí celkem pochopitelné. Měla se tedy co ohánět, aby vše zvládla. Finančně to jakž takž šlo, dokud kluci studovali, pobírala vdovský a sirotčí důchod, pracovala… a když kluci povyrostli, snažili se vydělat si na své potřeby na brigádách.
Musím říct a objektivně uznat, že vzhledem k jejich nelehké situaci se jí podařilo vychovat ze synů samostatné a pracovité muže. Všichni se dokážou postarat o cokoli, co je potřeba, včetně tzv. ženských prací. Sama hrdě přiznává, že nikdy neměla čas se s nimi „moc mazat“. Kluci od malička fungovali podle přesně stanoveného řádu a pravidel, bez odmlouvání se střídali na zajišťování chodu domácnosti.
Maminka velela, rozdělovala úkoly, trestala neposlušnost. Podle toho, co mi Petr vyprávěl, byla spravedlivá, ale nekompromisní. Když něco řekla, tak to platilo, nesnesla jakékoli odmlouvání a odpor. Ona sama mi říkala, že to jinak nešlo, pokud nechtěla, aby jí kluci nepřerostli přes hlavu.
Uznávám, že to asi zvládala dobře a v duchu před ní smekám klobouk, že se ke svému životu dokázala postavit čelem a zvládla vychovat čtyři děti zcela sama.
Bohužel, tento způsob života zanechal i negativní následky jak na ní, tak na jejích synech a předává se to dál na manželky starších Petrových bratrů a jejich děti. Tchyně totiž v rodině funguje jako jakási Velká matka, která má v čemkoli právo veta. Synové jsou dávno dospělí a až na nejmladšího mají již své rodiny a děti, přesto jsou před maminkou stále v pozoru jako malí kluci. Máma zavelí, že v neděli chystá oběd, a nesnese, aby byla odmítnuta. Okamžitě nastoupí citové vydírání kombinované s důrazným rozkazem, že máme všichni přijet.
Ve velkých rodinných setkáních si přímo libuje a nejšťastnější je, když se všichni sjedou a ona může organizovat, komandovat a vychovávat vnoučata. Na každém z nich něco vidí a bez jakýchkoli skrupulí sepsuje jak jejich otce, tak snachu, že své děti špatně vychovávají. Pro ni jsou všichni pořád ti usmrkaní kluci, které musí nějak korigovat a všechno jim lajnovat podle svých představ.
Moje budoucí švagrové se už začínají bouřit, nechtějí k ní jezdit, čímž narážejí u svých manželů, kteří jsou zvyklí maminku poslouchat a respektovat. Mám obavu, že něco takového trvale nezvládnu. Když o tom mluvím s Petrem, tak on to nechápe, co mi na tom tak moc vadí, když se maminka stará a chce mít rodinu občas celou pohromadě u sebe.
Jenže na mne je to moc. Sice se k ní všichni bez problémů vejdeme, má celkem prostorný dům se zahradou na vsi, ale když se tam všichni sejdeme, je to jeden velký blázinec. Děti se sice rozprchnou venku, ale i tak je to náročné. Neděláme nic jiného, než se pořád jedna přes druhou motáme v kuchyni, vaříme kafe, naléváme pití, pomáháme s nádobím. A do toho všeho neustálé sekýrování od matky, v poslední době přerušované čím dál razantnější vzpourou od jejích snach, které se rozhodly matce stavět na odpor. To zase nelibě nesou jejich manželé, kteří se je snaží usměrnit a tyto víkendov nebo celodenní návštěvy nakonec končí hádkami, pláčem a uraženými odjezdy.
Nejhorší je, že s mámou nic nehne. Když se jí kdokoli snaží jakkoli oponovat, nebo i slušně a klidně vysvětlit, že si bude, s dovolením, své děti vychovávat po svém (anebo cokoli jiného), ona ho zarazí kategorickým prohlášením ve stylu: „Mně nebude nikdo nic povídat, já jsem sama vychovala čtyři kluky a vím, co a jak. Pamatuj si, že mně se neodmlouvá. Jsi tady na návštěvě, tak budeš dělat to, co ti řeknu.“
Poradí mi někdo, jak z téhle situace ven? Přítel je moc fajn, chtěla bych s ním žít, mít děti. Ale podle toho, jak je to u nich nastavené, bych tím zároveň souhlasila, že si vlastně beru i jeho matku. A to vzhledem k tomu, jaká je, překousnout nemůžu.
14.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 45 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítele miluji, ale z jeho matky na mne jde hrůza
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Matce bych po pravdě a přede všemi při jednom takovém neúnosném rodinném setkání slušně do očí řekla: MÁME SE RÁDI, JAK JISTĚ VÍTE A CHTĚLI JSME SE VZÍT. PROTOŽE SI ALE NEJSEM JISTÁ, ZDA ZVLÁDNU ŽÍT S NÍM TAK, JAK JE TADY ZAVEDENO, TO ZNAMENÁ DOSTAVIT SE NA VAŠE POZVÁNÍ, AŤ SE MI TO HODÍ, NEBO NE, NECHAT SI MLUVIT DO NAŠICH VĚCÍ, AŤ SE MI TO LÍBÍ, NEBO NE A DĚLAT, CO SE ODE MĚ OČEKÁVÁ, AŤ TO CHCI, NEBO NE, ROZHODLA JSEM SE, ŽE DO TOHO NEPŮJDU. JSEM MOC RÁDA, ŽE JSEM VÁS VŠECHNY POZNALA A TADY PETR MI BUDE HROZNĚ MOC CHYBĚT. NEMŮŽU ALE JINAK, OMLOUVÁM SE, JESTLI JSEM TÍMTO ZANESLA MEZI VÁS NĚJAKÝ ROZPOR... Pokud ten kluk za něco stojí a pokud jeho švagrové nejsou z kamene, pokud té mámě aspoň trochu na synových rodinách záleží, strhne se po Tvém odchodu asi velká mela. Ty tohle ale neřekneš proto, zda se za Tě budoucí švagrové postaví, ale abys vyprovokovala toho svého k jasnému stanovisku, jak to teda vidí on. Ať si vybere. Už má na to věk. A mezi námi, máma, která měla na krku sama čtyři děcka, by si měla zaslouženě odpočívat a užívat. Problém je, že ona to prostě asi neumí. A tohle generálství si jaksi pěstuje, aby měla nějakou činnost. Je fakt tak krátkozraká...? Vždyť až bouchnou saze, nepůjde k ní nikdo, ani kdyby mu platili...!
.jpg)
elephant: no..... jednou ( na vánoce) nám tchyně do telefonu brečela... to jsme měli být poprvé sami s prvorozeným a byla to scéna k pohledání.
Oni jsou fakt hodně kontaktní a když se jim ostatní děti usadily v cizině tak jsme jim tak nějak na to všechno tchánovské poradentství a brblání zbyli vlastně jen my .....
Takže neříkám, že to máme befelem, ale že si to v podstatě manželka dohodne s nimi a ode mě se očekává jen tichý souhlas .....
Mě to nevadí, koneckonců pak nemusím na víkend vařit a pro děti ( ty dva mladší) je to pořád ještě zajímavé .
Nejzajímavější je to před jejich pravidelným odletem do Afriky ( střídají Egypt a Tunis) tedy tuším teď někdy nás to čeká. To máme výchovný program obohacený o seznamy kde co mají, kde jsou od čeho klíče a kam se nemáme zapomenout podívat až to jako bude potřeba, poslední dobou ještě přichází komická vložka když se tchyně tchána před náma ptá kam v posledních pár měsicích investoval jejich peníze aby jako mladý věděli .....
Mě to prostě přijde, že se Tereza vyvdat ještě nechce a tak si v sobě tu kytičku nezávislosti zalévá starou paní tchyní......
Neboj, babička se časem ucuká a konečně - jednou za čas je to snad i zpestření .
A jí to taky dělá dobře, že není na tom světě zbytečná !
Ota: A Vám taky tchánovci NAKAZUJOU přijít? Podle toho, co píšeš tam chodíte dobrovolně a rádi. V tomhle případě to dostanou příkazem a pokud se jim to zrovna nehodí nebo se jim nechce, tak nastoupí citový vydírání.... tobě to vážně přijde v pořádku?
Kdyby to vadilo jen Tereze a další 3 snachy vycházely s tchýní v pohodě, tak bych i polemizovala. Ale takhle...... 
elephant: ale prosím tě ... jen ukazuji alternativu...
Podívej moji babičku z otcovi strany ( 10-12 stanic tramvají) jse viděl asi 3x v období od věku 5 do 20 let ... pak umřela.... přesně ten typ koho by vnoučata obtěžovala v náročném životě mondéní dámy.
Moji druhou babičku ( 200 km daleko) jsem viděl tak 5x za rok a trávil u ní minimálně polovinu prázdnin. ( Ještě jako opravdu stará nám s ženou radila jak z jejích pravnoučat udělat chlapy).
Přesto ve srovnání s mou (již 20 let tchyní a tchánem)byla vzorem prarodičovské tolerance.
U tchána je nečastější výraz na návštěvě nehrb se, ty tvoje děti se hrbej po tobě ( to ovšem říkají své dceři
) a je nám vypočítáváno co mají a nemají dělat, tchán například šílel, když jsme nejstaršímu odložili školu ( má narozeniny až o prázdninách) nebo proč už ho od školky neučíme druhý cizí jazyk atd ...
Mě je to putna, jedním uchem tam, druhým ven. Přijedem ( já zavřu obě oči neboť jsem akurátní hygienik a nesnáším některé kuchařské praktiky mé tchyně i když to chutná dobře) a dostaneme najíst. Tchán před dětmi kritizuje naší vychovu ( to děti náramně baví) a pak se kafuje zatímco tchán jde s hochy hrát fotbal a tchyně nám vykládá co a jak by jsmě měli dělat atd .... a zas jedním uchem tam a druhým ven ...
A teď nejdůležitější bod :
MOJE ŽENA JE TAM V TĚCH CHVÍLÍCH ŠTASTNÁ
a to je to podstatný a směroplatný .... prostě ona je na to zvyklá a přijde jí to normální a přirozené, její rodina je extrémně kontaktní a "drbůplná", ti kdyby se obtejden neviděli tak si myslí, že nežijí.... každej den máme od tchyně majl , fotky, informace co dělala a krom toho posílá hory sms a telefonuje případně mě pořád bliká na skype abychom jí zvedli a pokafrali...
Nakonec po každé návštěve odejdem , zasmějeme se tomu večer doma v posteli a nijak nás to neruší.
Na oplátku ona zase po mě nechce abych jí referoval co dělají moji sourozenci a matka každý den, ona totiž ví, že jsme rodina studených čumáků kterým stačí se vidět 1x za měsíc a oznámit si že žijem,,,
bohunka: 
Ota: NEJŠŤASTNĚJŠÍ - ano, normální člověk je nejšťastnější když má své blízké kolem sebe, ale protože oni CHTĚJÍ být s tím dotyčným. Ne že to bude jako na vojně - matka pluku velí celému okolí. Tohle mi silně připomíná buzeraci a matka zřejmě nepochopila že synové jsou dospělí a svéprávní lidé a snachy taky. Matka je může s radostí uvítat, nakrmit a pohostit, ale to je tak všechno. Taky je musí nechat ŽÍT ! Tohle už není láska k dětem, tohle je pocit moci, ovládání a teror. Rozhodně to není normální.
Život lidský je příliš krátký na to,aby se promarnil nějakými sezeními s někým,kdo nám nevyhovuje...rodina sem,rodina tam-stejně je člověk pak najednou s něčím úplně sám a musí se rychle rozhodnout,než bude pozdě,zachránit si svou entitu a né se stále někomu a něčemu přizpůsobovat...Dotyčná matka -tchýně asi nemá své vlastní zájmy,čili se vyžívá v řešení cizích problémů a svůj život vlastně nežije.
Ota: Ty asi evidentně čteš úplně jinej článek než ostatní a taky nečteš příspěvky na které odpovídáš.
Já paní tchýni neberu že je šťastná, když si jako kvočna hezky pod křídla sežene celou rodinu. Maminka mého přítele to dělá taky (a moje mamka ostatně taky), ale ona nás zve - nenařizuje, abysme přijeli a když přijedeme, tak nám nevyčte i nos mezi očima. na té větě že je nejšťastnější .... a bla bla bla, znova to kopírovat nechci, mi přijde nejdůležitěší to, že je komanduje, kritizuje a není jí nic dost dobrý, z osobní zkušenosti můžu říct, že k takový babičce děti chodí obzvlášť rády 
elephant: ano NEJŠTASTNĚJŠÍ ...
koneckonců ať hodí kamenem ten kdo není štastný se svou rodinou ...
Není to tak dávno, kdy se tady velká část diskutujících pěkně vytočila nad příběhem babičky a dědy, kteří se "patřičně a přiměřeně" nezajímají o životy svého potomstva a vnoučat. To bylo řečí typu umřou sami a dobře jim tak, ještě budou škemrat a jen pár osamělých razilo "právo na jejich životní názor"......
Život není o hledání výmluv proč si nevzít údajně báječného a milovaného partnera, život je o tom naučit se s tím co má a v čem vyrostl pracovat. Jinak řečeno o kompromisu.
Co my víme o Tereze ?Co dělá, v čem vyrostla, jaký má její partner názor na její rodiče a rodinu? Víme jen, že ona nesouhlasí s budoucí tchyní. Popravdě řečeno mě to přijde málo informací.
Tereza zajisté odpustí :
Milé štastné ženy, jsem jedináček a děti mě nelákají, moji rodiče jsou studení čumáci a mě rodinkaření nebaví a můj parner má tři, považte tři! sourozence. A často se setkávají místo toho aby jezdili po hradech zámcích a naučných výstavách . Taky mají hodně dětí.... navíc je nechávají hrát jen tak a bůhví na co a s čím!! Představa že moje budoucí dítě jen tak rozprchne na nějaké od slepic pokakané zahradě mě děsí... Taky mě děsí strava co matka mého potencionálního partnera vaří, samé maso a knedle a já abych pak držela dietu
Ps : slyšeli jste někdy v životě nejakého tchána nebo tchyni kritizovat vaši rodičovskou výchovu a chování vašich dětí? Že to není normálni?????
.jpg)
bohunka: není co dodat
Tchyně bych se teda nebála, dnes už si dokážu vyjednat jasno i s ní. Ale z čeho bych měla strach - z toho chlapcel. Pokud dospělý chlap "..........nechápe, co mi na tom tak moc vadí, když se maminka stará a chce mít rodinu občas celou pohromadě u sebe" , tak to bych asi nerozchodila. Ano, taky mám ráda svoje děti i s jejich partnery, ale nebudu si přece jejich pozornost vynucovat na povel a taky je musím nechat žít jejich život. Děti přece nejsou můj majetek ani nejsou povinné skákat jak já pískám. Na to ať si tchyně pořídí psa.
Ota: hm, já mám zas naopak pocit, že Tereze až tak nevadí rodinné sešlosti, jako tchýnina panovačnost A evidentě z reakcí zbylých 3 snach, není jediná, komu to vadí.
"Máma zavelí, že v neděli chystá oběd, a nesnese, aby byla odmítnuta."
"nejšťastnější je, když se všichni sjedou a ona může organizovat, komandovat a vychovávat vnoučata. Na každém z nich něco vidí a bez jakýchkoli skrupulí sepsuje jak jejich otce, tak snachu, že své děti špatně vychovávají"
Takovýhle chování vůči dospělým dětem mi tedy v pořádku nepřijde
punh: nemyslel ironicky ... jen mě překvapilo že v podstatě Velkou matku ani tak nepomlouvá a vadí ji jen občasné rodinné sešlosti( proto ta úvaha, že i ní v rodině to není obvyklé).
Navíc takový dobře vychovaný a pracovitý syn, který si váží žen je přece snem každé mladé ženy nebo ne ?
Kdybych se neměl ženit se svou tehdejší přítelkyní a už 20 let životní partnerkou jen proto, že její maminka ráda vaří, ráda hostí a cítí povinost svým dětem dceři každý boží den zavolat ( s rozvojem počítačů a mobilů se to ještě umocnilo viz SMS,Skype a mail) ) a dát ji dobré rady, tak by se neoženil asi nikdy.
Na místě "stěžovatelky" bych byl v naprostém klidu. Přijdou děti, Velká zlá bába matka rodu na víkend navaří a utahaná nezávislá Tereza ještě bude ráda sedět a pít kafe a pouštět rady jedním uchem tam a druhým ven.
A nebo si najde jinýho chlapa, takovýho nějakýho prima ranaře co o vlastní mámu natož o myšlenku mít vlastní děti ani nezavadí a budou spolu jezdit 2x za rok na skvělou dovolenou a když ho konečně k těm dětem přemluví tak se uvidí jestli je to takovej rodinej kauf .....
Možná se ovšem pletu
vše zaleží na domluvě a toleranci já měla 
maminku hodnou i když něco bylo tak se to honem urovnalo my chodili k ní ona k nám a ráda . My k dětem taky na domluvě ,pozvání jak to vyhovuje na všech stranách žádné vynucování to néééééa vše je OK už jsem tchýně 20let
