V deseti letech si stále dudá palec. Jak ho to odnaučit?
.jpg)
Chtěla bych požádat o radu zkušené maminky i babičky, protože už si vážně nevím rady. Jde o mého syna, kterému bude v listopadu deset let. Je šikovný, chytrý, v podstatě naprosto normální kluk až na jednu věc – před usnutím si dudá palec.
Naučil se to když byl ještě miminko, klasický dudlík odmítal, vyplivoval. Tehdy jsem si říkala, že taky dobře, aspoň nebudeme mít problémy s odnaučováním. Jenže se stalo něco horšího. Dudlík si nahradil palcem a vytvořil si usínací rituál.
Bohužel, nepřestalo to. Dudá pořád, vím to, protože večer než jdu spát ho chodím do pokojíku kontrolovat a on má pokaždé palec v puse, občas si dokonce i ze spánku „zadudá“.
Zkoušeli jsme už všechno možné i nemožné, pozitivní motivaci, sliby, že něco dostane, když s tím přestane, nezabralo. Tak jsme přitvrdili a začali se na něj zlobit, to bylo taky k ničemu. Když byl menší, dávala jsem mu jednu dobu rukavičky, ale dudal i přes ně.
Je to hrůza, takový velký kluk, on si toho je sám vědomý a patrně ho to trápí, nechce kvůli tomu jezdit ani na školy v přírodě a na tábory, aby se mu děti nesmály. Asi je pro něj strašně těžké se toho zlozvyku zbavit.
Ale něco by se s tím dělat mělo, už je to opravdu velký kluk, občas mě napadne, že bude takhle dudat snad ještě v dospělosti a to si tedy opravdu neumím představit, jak naváže nějaký vztah. Představa, že usíná vedle partnerky a podudává si palec je příšerná. No, k tomuhle patrně nedojde, snad to do té doby zvládne.
Chtěli bychom mu pomoci a nevíme už, jak. Máme strach, že když na to budeme přehnaně upozorňovat, ještě se v něm projeví pocity méněcennosti. Proto bych se vás chtěla zeptat, jestli s tím nemáte své zkušenosti, možná budete mít nějaký fígl, nějakou metodou, jak syna té závislosti na dudání palce zbavit. Moc vám všem děkuji.
19.7.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V deseti letech si stále dudá palec. Jak ho to odnaučit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Monik: ano, přesně tak ... každý člověk by měl získat nadhled a soudnost. Ono i tak druhého člověka nemůžeme napravit, ale pouze jen upravit. A je zase jen na něm, zda-li se dá. V tomto případě už jde o deformaci osobnosti.
Proto se přimlouvám, aby Hana zlehčila bolest, která se u jejího syna "usadila". A tím se opět dostávám ke svému prvnímu příspěvku.
modroočka: 14:36 Tos mi pripomnela, jak jsou deti krasnym zrcadlem svych rodicu. Nedavno jsme pozorovaly s mamkou naseho syna na piskovisti a delal nejaky veci, ktere nam prisly docela srandovni a pak jsem si uvedomila, odkud to ma a videla sama sebe a prisla treba na to, na co si mam u sebe sama davat pozor 
Ale souhlasim se Zonan, ze spousta veci se opravdu pretahuje z rodicu, hlavne matky, na deti. Ted nemyslim, ze si Hana cuca palec, ale muze treba prenaset na syna nejakou nervozitu a on se tim treba uklidnuje 
A kdyby Hana na sobe zapracovala formou kineziologie napriklad, tak by to mohlo prestat. Nam kinezka taky uz dost pomohla ve spouste vecech.
Rozhodne mi to prijde lepsi napad, nez kazdy vecer cihat, zda si cuca palec a pak mu to vycitat 
Kawa: To s tim fetakem jsem psala ja a rozhodne jsem nedoporucovala nic takoveho Hane, ale psala jsem, ze me osobne by to pripadalo horsi. To znamena, ze jsme kazdy jiny a to co Hane pripada jako hruza, tak nemusi ani trochu vadit pripadne budouci partnerce jejiho syna napr., protoze ta muze mit jine priority.
Rozhodne nechci zlehcovat situaci, ktera je u nich doma ted.
Naopak, cela ta situace mi pripada docela vazna. Ale ne v tom, ze si chlapec dudla palec, ale v tom, jak se Hana k nemu chova, nebot z meho pohledu mu tim znacne poskozuje psychiku.
A kdyz si dam na misky vah ty dve veci a to: dudlani palce versus poskozovani psychiky a sebevedomi ditete, tak mi z toho opet jednoznacne vychazi dudlani palce jako reseni blbosti.
Osobne jako matce by mi bylo prednejsi, aby dite melo zdrave sebevedomi a psychiku v poradku, nez to, jestli si u sebe v soukromi duda palec nebo ne.
Protoze kazdy ma nejaky zlozvyk a pokud je to zlozvyk, kterym neublizuji sobe ani ostatnim, tak proc ho resit a otravovat sobe i okoli neprimerene zivot?
Ale to jsme opet u toho, ze to mame kazda jinak a kazdy ma priority nekde jinde
Kawa: z hlediska psychologického s Tvým názorem nemohu souhlasit ani náhodou.
Z nevinného dudlání palce narostl strach, hrůza a stud, obava ze spaní v jiném než domácím prostředí atd.
A i když jsou tu názory, že v těhotenství přechází strach na plod dítka, strach po matce-babičce ... promiň, ale Hana je svéprávná a neměla by opakovat chyby svých rodičů. A nad každým svým činem by se měla zamyslet, než ...
Vím, že je to těžké, ale zvladatelné.
Např. můj manžel si stěžovatl na našeho 4letého syna, že něco dělá, co se mu nelíbí. A mě to překvapilo, protože on to dělal také! Jen si to neuvědomoval. A syn to kopíroval. A za to ho chtěl trestat? ... ... ...
Bylo by docela zajímavé poznat paní Hanu a vidět její slabosti ...
.jpg)
Hano, nech ho žít ... odezní to samo.... ( v nejhorším případě plynule přejde k dudání přítelkyně 
)
Dcera si kousala nehty do nějakých 9-10 let. Napomínání nepomohlo, už jsem taky viděla, jak to bude dělat jako dospělá, a najednou jako když utne. Tak možná je někdy lepší nechat tomu volný průběh. Jinak nevím, co bych poradila.
Kawa: 
Obávám se, Hanko, že "odnaučováním" už bylo napácháno mnoho škod. Takže, pokud Tě to opravdu trápí a chceš synovi pomoci, zajdi se ním na kineziologii. Připrav se však na to, že se bude pracovat hlavně s Tebou, protože hlavně matka ovlivňuje své děti. Děti přebírají všechny stresy, strachy atd. své matky už od zhruba 2 měsíce po početí. A dudání je uklidňující, ne? Můžeš si také vyhledat povídání o etikoterapii. Tam rovnou píšou, že děti na sezení chodit nemusí, hlavně maminky. A hlavně, není to Tvé odsouzení. I Ty jsi přebrala spoustu strachů od své maminky. Pouze pokračuješ v tom, co znáš. Jenže to můžeš změnit a vyléčit nejen dítě, ale i sebe. Prostředky už k tomu jsou!
Ten zlozvyk už je pro něj tak silný, že je těžké přestat. Chce to velkou vůli. Pokud to má jako uspávací rituál, bylo by dobré zkusit ho nahradit jiným. Případně zkusit společně zkracovat čas toho dudlání a každé zkrácení brát jako veliký úspěch.
V deseti letech bych z toho nadšená nebyla, ale určitě nepomůže nějak ho trestat nebo přehnaně sledovat, to by mohlo mít opravdu stresující účinek.
.gif)
Kawa:
.JPG)
Já žasnu...lidi kde berete tu drzost považovat něčí problémy za ptákoviny??? To vás nenapadne že to co vy vnímáte/nevnímáte jako problém může někdo vidět jinak..? VŽDYCKY se přece najde někdo kdo se bude mít hůř a jako aby mi někdo na moji prosbu o pomoc řekl že děti v africe se mají hůř tak co si stěžuju, tak to teda děkuju pěkně...tohle fakt nechápu... já to vidím jako prachsprosté povyšování se... Proboha tady je ženská co se snaží najít řešení něčeho co jí nepřijde v pořádku a vy jí doporučíte aby radši myslela na to aby dítě nebylo v budoucnu feťák..? tož to mi fakt hlava nebere... 
Hani asi nezbývá než věřit že to přejde samo, ale jak je vidět, asi není nic nenormálního že to nepřejde...upřímně, já bych z toho taky nebyla nadšená, ale asi fakt nic nezmůžeš...
Pokud se on sám skutečně rozhodne, že palec do pusy strkat nechce, tak toho nechá. Ale musí to být jeho přesvědčení, ne nátlak ze strany rodičů.
Okusovala jsem si nehty, rodiče do mě hučeli, já jsem jim to odkývala, ale neviděla jsem v tom zásadní problém. Až jsem začala hrát na kytaru a kvůli tomu si začala pěstovat delší nehty. A bylo po kousání.
Podle mě kluk je nešťastný z vašich řečí, dudlání mu vyhovuje.
Ale na tu školu v přírodě bych ho poslala. Buď se mu smát nebudou a nebo budou a on s tím přestane, protože to bude ten moment, kdy to opravdu začne vadit jemu.
"Chtěli bychom mu pomoci a nevíme už, jak"
Nejlip, jak mu ve vasem pripade pomuzete, kdyz mu poridite klic aby si mohl zamknout a mel klid 
matysek: Neco jinyho je zkontrolovat, prykryt a jit.
Neco jinyho je, chodit tam za ucelem, abych zase mohla druhy den nekoho prudit, jak to, ze mel zase palec v puse 
To uz povazuju za smirovani.
Hele dotaz tak trochu mimo tema. To jako kdyz desetilety dite spadne z postele, tak tam neumi samo zpatky vylezt? To umi i moje ctyrleta dcera, kdyz z ni spadne
Paní Hano,je mi 58 let a představte si tu hrůzu: neusnu bez dvou!!! prstů v puse !!! Nikomu to doteď nevadilo,předkus nemám, myslím,že jsem jinak zcela normální....Vykašlete se na syna,dejte mu s tím pokoj! Nelezte mu do pokoje večer,ať si dělá co potřebuje!! Možná přestane sám od sebe a možná ne...Já bych v takových prkotinách,jako je kousání nehtů nebo cumlání palce,nedělala Záležitost!!!
.gif)
co blázníš , vedle partnerky bude dudat něco zcela jinýho..................
