Moje sestra je tlustá!
Obracím se na vás s prosbou o pomoc. Mám sestru, kterou mám velmi ráda, a tak mne bolí, když vidím, jak se trápí. Má sestra měří asi 169 cm, její váhu si netroufám sdělit přesně. Pohybuje se někde mezi 110 a 130 kilogramy.
Životem mé sestry prošli tři muži, všechny vztahy skončily a sestra je sama. Je jí třiatřicet let a na muže zanevřela. Její poslední přítel měl velmi rád boubelky, proto sestru, která už tehdy byla velmi korpulentní, podporoval v jídle. Prý ho to vzrušovalo. Nakonec se i tento vztah rozpadl.
Snažila jsem se s ní o jejím problému velmi citlivě mluvit, protože jsem ji nechtěla urazit ani ranit. Vím, že není hezké, když vám někdo řekne: “Jsi tlustá!“
Pak začaly i zdravotní komplikace – zánět slinivky. Trpěla sice velkými bolestmi, jenže když se uzdravila, začala s jídlem znovu. Dlouho jsem jí jen tak lehce naznačovala, že jejímu zdraví nadměrná tloušťka škodí. Nechtěla jsem jí říkat, že to není hezké, protože pojem krása znamená pro každého něco jiného. Odpovědí mi téměř pokaždé byl její skoro hysterický křik, ať ji nechám na pokoji, že je to její život a ona takhle vypadat chce, protože jí to vyhovuje, a jestli do ní budu rýpat, bude jíst naschvál ještě víc.
Nedávno jsem u ní byla na návštěvě. V televizi právě běžel pořad Jste to, co jíte. V té době jsem musela být úplně zticha, protože sestra jej se zaujetím sledovala. Po jeho skončení mi začala vyprávět o zdravém způsobu stravování. Co je dobré a co ne, jak je důležitá vláknina atd.
Vycítila jsem příležitost a zkusila se jí zeptat, jestli by se také nechtěla pokusit alespoň něco málo zhubnout, když o tom vlastně všechno ví. Ozvala se stará písnička.
Přiznám se, že jsem situaci nervově nezvládla. Je mi to líto. Vjel do mne takový vztek, že jsem na svou sestru jen zakřičela: “Jsi tlustá, vypadáš hrozně a nevíš, co chceš!“ Pak už za mnou jen zaklaply dveře. Celou cestu domů jsem nemohla zastavit pláč.
Nechci jí ubližovat, nechci být zlá, ale ani nechci sledovat, jak se ničí. Bojím se o ni. Mrzí mne, jak jsem k ní nakonec dokázala být krutá, ale bylo to snad poprvé, kdy někdo vše pojmenoval pravým jménem. I když to řekl drsně a jí do očí.
Poraďte mi, prosím, jak mám své sestře pomoci? Jak ji přimět, aby si konečně přiznala, že jde hlavně o její zdraví? A jak jí mám vysvětlit, že jí chci pomoci, protože ji mám moc ráda?
Děkuji za vaše názory a doufám, že mojí sestře a mně pomohou.
2.7.2007 Rubrika: | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje sestra je tlustá!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Meander: Pravda, dnesni haranti 
jsou krome toho, ze se cpou nezdravymi hnusy navic jeste lini 
Takze budou jeste tlustejsi a nezdravejsi nez jsme ted my 
Ovsem za to by patrili prastit rodice, kteri jim na ty fujtajbly jeste davaji penize 
a tak si haranti za drahe penize vesele nici zdravi a zadelavaji na nadbytecna kila...
Lhasa: No jo, proste jednou je v mladi zadelano na sadlo a uz se to s clovekem veze cely zivot 
Jenze drive v tomto smeru neexistovala prilisna osveta, takze by se to castecne dalo omluvit .
Ale dneska? Dneska uz je to pitomost na n-tou 
, jelikoz informaci je dost.
monyk: Jenomže my, ač do nás cpali KVZ, řízky s brsalátem a DOJÍDAT, aspoň lítali po venku. Dneska si dá harant hambáče u mekáče, zaleje to sladkou colou a rozkydne se u telky nebo tak něco. Nojo, ta dnešní mládež...
monyk: To je přesně to, o čem mluvím. Nelíbí se mi striktní soudy "jsi tlustá, nemáš to v rodině, štítnou žlázu máš v pořádku, tak si za to můžeš sama". Znovu podotýkám, že to asi nebude případ holky z článku.
A k rodinkám v McD a spol. - ani tyhle děti nevědí, že to NENÍ v pořádku, taky si budují špatné návyky, aniž by za to mohly Co dělá maminka a tatínek, je přece správné
Lhasa: Co mne doslova nicilo, bylo to slavne dojidani - ve skolce, ve skole a vyber z velmi zdravych a nizkokalorickych jidel jako veprove se zelim tudiz se pekne zadelavalo na problemy s nadvanou
Ovsem dneska jsou to zase mekace... A kolik rodin i s malymi detmi se tam stravuje, je az neuveritelne ale do mekace nikdo nikoho nenuti chodit
Sheeni: přesně tak. je to jeho (i když třeba tlustej) život.
Lhasa: Špatné stravovací návyky v dětství, ty se táhou s člověkem celý život. Když vidím kvanta dětí u mekdondy s velkou colou...je mi fakt zle!
Zdravím Je to její zdraví. Ale já jsem před rokem taky vážila 120 kg,ale měřím 171 cm.Když by mě někdo řekl,že jsem tlustá tak bych mu nadala.Ale začala jsem navštěvovat Univerzitu třetího věku Tady u nás v Novém Jičině kde jeden z předmětů byl Zdravá výživa a pan doktor dietolog nám tlustým doporočil prášek Lindaxa 15 a potom nám ještě vytvořil dietu na tělo. Dodržovala jsem ji rok a dnes mám 73kg což si myslím je ůspěch. Vy běhnu do schodů líp než nějaká mladice a vypadám o 20 let méně a to jemi 58.let.Jedině pomůže dietolog a cvičení . Jiné diety mě pomohly krátce a pak se kila vrátila a ještě víc jsem přibrala. Zdraví Věrka
Sice to není případ Tereziny sestry, protože ta je prostě žravá a skutečně tam musí nastoupit hluboké vnitřní přesvědčení, že se chce změnit.
Ale obecně bych tlusté lidi nedělila striktně na ty, pro které je jediným životním programem jídlo a obžerství, a na ty, kteří s tím nic udělat nemůžou kvůli genetice a jiným vnějším okolnostem...
Spousta lidí trpí nadváhou například kvůli tomu, že když byli malí, tak "mléčná svačina" rovnala se pribiňák , pít moc nesměli, aby se jim nechtělo často čurat, zkrátka ještě v době, kdy to ovlivnit nemohli, měli zaděláno na nadbytek tukových buněk. Což se zúročí právě v dospělosti a bojuje se s tím velmi těžko...
chytrájakrádio: Je to strašně hrozné, když vidíš, jak se ničí někdo, na kom ti zaleží - ať už jídlem, alkoholem, čímkoli jiným...taky jsem se s tím dost těžko vyrovnávala, že musím počkat, až ten dotyčný procitne a uvědomí si, co se okolo děje..
s tim neuděláš vůbec nic. přestaň se tím zabejvat. tlustej člověk stejně nepochopí, že to s ním myslíš dobře.... a nebo pochopí, odkejve ti to, hluboce se zamyslí, ale druhej den sežere třeba kýbl zmrzliny souhlasím s níže napsanými příspěvky: jen málo tlustých lidí to má jako opravdu genetickej problém, většinou se prostě vyjedli (ačkoliv sami sebe a i svoje okolí pořád dokola přesvědčujou, že zrovna U NICH je to ta genetika 
). každej si to v hlavě musí přebrat sám.
Nemazat med kolem huby. Musí se začít sama před sebou stydět. Ale když sama nechce, nepomůže ani svěcená voda. Co se jí zeptat, jestli už má napsanou závěť, když ji ten bachor co nevidět stáhne do hrobu?
Nevím, jestli tady někdo zmínil, že tloušťka znamená zpravidla i vyšší krevní tlak, měla by si ho změřit. Odfhadoval bych ho, při takové váze, tak na 200/120.
Váha je celoživotní běh na dlouho trať. Jakmile se člověk rozežere, tak je to samozřejmě hned vidět a dolů to jde rozhodně těžko. A čím déle ty kila na sobě nosíme, tím je to ještě horší. Dostatečný pohyb a přiměřeně jídlo a hlavně láska
to je můj nejlepší a osvědčený recept (vřele doporučuji)
Sheeni: Tak to je teda sila 
Ta kamaradka je uz zrejme pripad pro chocholouska a taky si dost koleduje o zdravotni potize, ty vahove rozdily musi jejimu telu davat poradne zabrat ...
Ale je fakt, ze hubnuti nebo tloustnuti ma hodne spolecneho s psychikou, ovsem kdyz se clovek nadvahu rozhodne resit a nezacne blbnout, tak to zavisi i na osobni discipline.
Kdyz holt nepatrim k tem stastlivcum, kteri zbodnou pulku 
aniz by to vaha vubec zaznamenala, tak musim jist to co je pro me vhodne a v takove mire, abych zbytecne nepribirala. A pohybovat se, to samozrejme taky. A kdyz budu jen sedet u tv, vysavat lednicku, tak nejspis budu za chvili jak otesanek. To samozrejme nemluvim o nekom se zdravotnimi potizemi, jejichz pruvodnim jevem je nadvaha.
