Bydlení na jednom pozemku s tchánovci. Je to rozumné?
.jpg)
Potřebovala bych slyšet nezaujaté názory a zkušenosti. S manželem nejsme v tomto směru za jedno a naše názory se rozcházejí. Myslím, že každý z nás má kus pravdy, ale zároveň nechce ani jeden ustoupit. Pokusím se být stručná. Jde o bydlení a možnost začít stavět na pozemku rodičů mého manžela.
Žijeme na vsi a stěhování do města neplánujeme. Já tady pracuju jako učitelka na prvním stupni ZŠ, manžel dojíždí za prací do blízkého menšího města. Máme dvě malé děti, dvojčata, kterým je tři a půl roku a chodí už do školky. Bydlíme ve tři plus jedna v malé bytovce přímo zde na vsi. Je to obecní bydlení, platíme nájem.
Teď, když jsem po mateřské nastoupila do práce, přišel manžel s návrhem, že bychom si mohli vzít hypotéku a postavit vlastní domek. Nic velkého ani honosného, prostě nějaký baráček tak akorát pro naši rodinu. Ta představa se mi zalíbila, manžel vydělává slušně, určitě bychom hypotéku zvládli. Když s tím přišel, tak jsem v podstatě hned začala přemýšlet, kde bychom teda stavěli a že by bylo dobré objet volné pozemky v okolí. Jenže muž už měl v tomto ohledu jasno. Mluvil už prý se svými rodiči (svůj plán se stavbou domu tedy nejdříve konzultoval s nimi a až potom se mnou!) a ti mu nabídli část jejich zahrady, která by se mohla rozdělit na půl, ale prý by to bylo zbytečné, když jsme jedna rodina. Manželovi se tato varianta velmi zamlouvá proto, že ušetříme za pozemek a také proto, že pozemek rodičů je na opravdu krásném místě.
Já z toho ale nadšená nejsem, což muž nedokáže pochopit. S jeho rodiči se totiž moc nemusím. Je to oboustranné. Když jsme se vzali a narodila se nám dvojčata, bydleli jsme u nich, nechali nám celé horní patro, prakticky plně vybavený byt. Bylo to hodně náročné soužití. Jejich návštěvy každý den, nevyžádané rady ohledně všeho - péče o děti, uspořádání domácnosti, vaření. Byli jsme tam jako pod kontrolou. Manžel to tak nevnímal, ale já byla na mateřské a soužití s tchyní, která je v domácnosti, prostě nešlo.
Vydržela jsem to rok a půl a pak si prosadila odstěhování do bytovky na druhém konci vsi. Tím se situace uklidnila, tchyně to k nám měla pěšky poměrně daleko, takže jsme se navštěvovali a vídali méně často. Pravda, hlavně ona byla hodně uražená, že jsme se odstěhovali a radši platíme nájem, než abychom bydleli u nich v podstatě zadarmo (jenom za režie), ale časem se to trochu setřepalo a vztahy začaly být celkem přijatelné.
Až tedy do této doby, kdy přišel manžel s nápadem na stavbu na pozemku svých rodičů. Argumentuje nejen výhodností ohledně ceny, ale i tím, že to bude jiné, že to nebude to samé jako když jsme bydleli přímo u nich. Jenže ono to má ještě jeden háček - platit hypotéku a zároveň nájem ve stávajícím bytě bychom nezvládli, po dobu stavby bychom se tedy dočasně nastěhovali zpět do toho jejich baráku, kde je ten byt po nás stále volný.
A já z toho mám strach. Pamatuju si, jak bylo to soužití náročné, jsem ráda, že teď už je to v klidu. Mám obavu, že jakmile u nich budeme bydlet, vše se zase vyhrotí a už se to nikdy neuklidní, jelikož i po odstěhování do svého budeme vlastně stále v jejich bezprostředním dosahu.
A teď co? Muž má jasno: vzít hypotéku a začít stavět na pozemku rodičů, nastěhovat se zatím k nim. Já bych chtěla pořídit pozemek jinde, klidně ve vedlejší vsi a ano, nastěhovat se po dobu stavby k nim, nějak to přežít s vidinou, že je to dočasné a až bude hotovo, odstěhovat se dál z jejich vlivu.
Co byste udělaly za těchto podmínek a možností vy? Stál by vám pozemek zadarmo za následující roky bez soukromí a pod drobnohledem partnerových rodičů, hlavně tedy maminky, za to? Žije tak některá z vás? A jak to funguje? Já co slyším kolem, tak nikde takové blízké soužití nedělá dobrotu. ale kdo ví, třeba jsou i výjimky. Já se jen obávám, že my tou výjimkou nebudeme.
20.5.2016 Rubrika: | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bydlení na jednom pozemku s tchánovci. Je to rozumné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
YXH: to jeste porad neni dostatecna vzdalenost, takova Australie ci Mars bych povazovala za uvahu 
Nešla bych do toho. Zkušenost se souzitim sice osobni nemam , ale nedovedu si predstavit, jak ja stanovuju nejake hranice , trvam mirumilovne na jejich dodrzovani a to s lidmi o generaci starsimi, na " jejich" atd.
Strávíte stavbou spoustu casu ( deti o kus vyrostou) - budou zvykle a uz predem ovlivnene od babicky. Dostavite, atmosfera bude stat za nic - manžela ( jak uz tu nekdo psal) a dost pravdepodobne i deti to potáhne k babičce a ty budeš makat do smrti na "cizím" 
U nas se rika, ze tchyne ma byt vzdalena tak, aby nebylo videt kour z jejiho komina 
.JPG){kind=avatar}
Já bych do toho nešla ani jako snacha, ani jako tchyně. Znám jen jednu rodinu, kde to funguje k naprosté spokojenosti obou stran. I když teď to začíná skřípat, protože dům po rodičích získal jejich pravnuk a je s ním těžší domluva než s někým cizím. Možná byly doby, kdy se příbuzní dokázali domluvit, ale tato doba to není. Lidé nepovažují širší rodinu za svoji. A když ano, se domnívají, že se k ní mohou chovat hůř než k cizím lidem.
Bydlení v rodinném domě je určitě lákavější než bydlení v bytě. Dokud ale byly děti školou povinné, připadalo mi důležitější věnovat se jim a utrácet peníze za společné aktivity než utrácet čas a peníze za dům a zahradu. Vydělání je důležitější než nemovitost, která v konečném důsledku brzdí člověka v rozletu.
.jpeg)
kareta - 20.5.2016 21:22 
líbí se mi ten nápad, aby si tchánovci postavili výměnek.
Ale když to vidím zpětně, už bych barák nechtěla, ani samostatný a u tchánovců už vůbec ne. Pořídila bych si pěkný byt s terasou a vykašlala se na neustálé sekání trávy, okopávání zbytečných záhonků, pěstování zeleniny a ovoce, zavařování a pod. Jak dlouho si užijete nový domek, než bude potřebovat nějakou tu opravu? Je to pořád dokola, v podstatě je člověk otrokem domu, protože když se o něj nebudete starat, bude chátrat. Raději ten čas a peníze věnovat dětem a rodině, společným aktivitám. Byt zamknete a můžete vyrazit. Ale s barákem se nemůže v sobotu na výlet, protože je práce kolem baráku a v neděli se už nikomu nechce, protože jsou unavení. A děti celé dětství čekají až na ně budou mít rodiče čas.
A u tchánovců jsem bydlela třicet let, škoda jich. Ale to bylo v jenom baráku.
nepíše se tu zda je manžel jedináček, když je ten byt stále volný. Nabídka pozemku je lákavá, jaký tam bude přístup, po společné cestě dají vám věcné břemeno.
Pokud je muž jedináček, na co stavět na pozemku rodičů a u nich pak zase prázdný byt. Tak dohada o úpravě na stávajícmí domě a samostatným vstupem do každé bytové jednotky. To vyjde na stejno, jako bydlet hned vedle. jinak stavět jinde. Nevím jaký to je pozemek, aby kdyby náhodou mělo někdy dojít k prodeji jedné ze staveb, to bylo prodejné. Přívod vody, kanalizace přes pozemek jiného vlastníka - rodičů.
Být Julií, nikdy nepřistoupím na to, aby staří měli nějaký podíl na tom, jak mladí bydlí. Vůbec nic bych jim nezdůvodňovala, nekonzultovala to s nimi, ona má svoje manželství, je samostatná jednotka, nemá to zapotřebí, přijít zase do domu, odkud tak ráda šla. A že by jí to dali vypít až do dna, to ať si je jistá. Nechali je odejít, když na tom trvala, neboť věděli, že jejich chvíle přijde. Že třeba budou mladí chtít nové auto a nebude pohromadě hotovost, že budou potřebovat hlídat děti a obrátí se logicky na ně, a to bydlení...no uznej, Fanouši, je tu hezky pro ty děti, dyť pamatuješ, jak jsi tu jako malej běhal.....my tu věčně nebudeme, a vám tu bude dobře...jistě, ale nejdřív to té tvojí jaksepatří omastíme...pěkně sem přijde a bude ráda, že máte kde bydlet....a my už si to zařídíme, abychom vás měli pod kontrolou, nejdřív u nás, pak hned vedle, na naší zahradě, a ať zkusí nějaký výpad, odsud nebude úniku...to jsme to vymysleli, panejo. Vymysleli. Jestli jsou takoví kadeti, ať to udělají jako já. Jo, děti, vy chcete bydlet líp? Můžu si to s vámi vyměnit. Vy se tísníte, na mě to je velké. Budem spokojení všichni. A s druhými mladými? Jo, našetřím a dám. A nemám pocit, že ZA TO MÁM PRÁVO DO NĚČEHO KECAT. Vůbec ne...A jsme spokojení všichni. Mám docela jiné zájmy než sledovat, v kolik vstávají a co vaří....
On ten problém je totiž v takové rovině - tchyně je ta zkušenější. Zná déle svého syna, už má zkušenost s vedením domácnosti, výchovou dětí, se skloubením práce v práci a doma. Zatímco každá ta mladá se rozkoukává a neví. Nemá ten fortel, jak zároveň prát, vařit a okopávat přitom zahrádku, neví, že tenhle dětský doktor se vším posílá do špitálu, neodhadne, že někdy mimino může mít hlad daleko dřív, než by jíst vlastně mělo. A když ta starší z těch dvou je poblíž, vždycky ji to nutká říct k tomu svoje. Asi v dobrém úmyslu, ale když to dělá pořád, nemůžete se divit, že to na nervy leze. Mladá si připadá neschopná, úplně pitomá a její sebevědomí jde rapidně dolů. Pokud si postěžuje manželovi, ten z toho nechce dělat vědu...odbyde ji třeba taky i v dobrém, že jeho máma je má ráda a myslí to dobře, a hlavně...že ona si na ni nestěžuje. Tchyně si stěžovat nemusí...ona má jiné metody, je ta silnější. Ona nemá zapotřebí hledat v někom spojence, ona ví, že ho má. V synovi, kterého má za ty roky přečteného, a v manželovi, který by byl hloupý, aby šel proti vlastní ženě...nevydržel by s ní....Je to vyšší dívčí, a než si ta mladá ujasní, jak by na to měla jít...uplyne hezká řádka let. A když to mladá vzdá a rozvede se, stejně je ta špatná ona. Je vždycky v menšině.
No a musite nutne stavet novy dum? Neni v okoli na prodej domek, kam byste se okamzite mohli prestehovat bez nutnosti bydlet nejaky cas u tchanovcu?
Renee: Mam ve svem okoli podobny pripad. Postavili si barak na pozemku rodicu a ve chvili, kdy se nastehovali, tak vsechny predesle domluvy padly. Proste to brali za jejich majetek (respektive majetek jejich syna), do ktereho nema jeho manzelka co mluvit. Samozrejme to skoncilo rozvodem, zena si musela najit maly a levny podnajem, odmitali ji cokoli vyplatit, vzdyt prisla s holym zadkem (ze se hypoteka splacela i z jejich penez je nezajimalo) a velkou tahanici o deti, kterym prece bude na velkym pozemku u babicky s dedeckem mnohem lip, nez nekde na malem podnajmu. Trvalo mnoho let a probehlo mnoho soudu, nez neco dostala.
Není špatné si připomenout moudrost, že Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Nepochybuji, že rodiče to s nimi myslí dobře (teď)
.gif)
dadka: 
Tak nějak to také cítím. Vše je o domluvě a každý si dovolí k druhému jen to co mu dovolí.
Již se tady či jinde objevily články opačné, že tchýně nepomůže, nepohlídá,..
A zas je tchýně ta špatná.
Julie, jestli chcete s manželem stavět, tak si postavte jinde, za své a hlavně bydlete v bytě dokud nebude domek hotový. Přece nebudeš trpět, že?
Já jsem to sice nezažila, ale musí to být náročné. Asi by bylo potřeba předem si stanovit podmínky soužití. Není třeba hned se hádat a urážet, poku je tchýně rozumná, tak všechno vyřešte předem....návštěvy, hlídání dětí, vyprovování dětí do školky a jejich vyzvedávání, myslím, že by se šlo rozumně se domluvit. A především to dodržovat.
Ještě takový malý dovětek: spousta rodičů to "myslí se svými mladými dobře". Nechají je stavět na svém pozemku, bydlet u sebe v baráku, hlídají jim vnoučata, jezdí s nimi na chatu, aby pomohli prací nebo jinak. Ale ruku na srdce - dělají to taky hlavně pro sebe. Aby se měli čím zabývat, aby vypadali lepší před lidmi, aby jim děti byly zavázané. A aby měli páku na to, mít je podchycené. Ale většinou nekoukají moc daleko, jako třeba že jednou zůstanou v tom velkém baráku sami, a neuvažují, jak to potom zvládnou. Když jsou dva a při síle, to jsou na koni. Ale potom, k stáru, ovdovělí, to je pak horší. Pak člověk slyší...my to měli udělat úplně jinak...ale je pozdě. Být mladými, dala bych bacha na to, co je skutečně nabízená pomoc a co vlastní alibismus. Skutečná pomoc by byla, když by rodiče manžela řekli - vemte si náš barák a my půjdeme do bytu. Nebo - barák je na nás velký, prodáme ho a půjdem do menšího. Dáme vám půlku peněz a vy si kupte byt nebo si postavte, nám je to jedno. Asi řeknete, proč by se staří měli vzdávat svého bydlení. Proč ne. Dobrých vzájemných vztahů se zříkají docela snadno. Nepochopím, jak někoho může bavit organizovat mladým život. Těm svým jsem řekla - jakmile budete mít pocit, že do něčeho moc mluvím, okamžitě mi to řekněte. Nemyslete si, že když jsem jednou tak stará, že mám patent na rozum. Nemám. Máte svůj a svoje hlavy. Já nemůžu vědět, co je dobré pro vás, protože ve vaší kůži nejsem.
Ještě takový malý dovětek: spousta rodičů to "myslí se svými mladými dobře". Nechají je stavět na svém pozemku, bydlet u sebe v baráku, hlídají jim vnoučata, jezdí s nimi na chatu, aby pomohli prací nebo jinak. Ale ruku na srdce - dělají to taky hlavně pro sebe. Aby se měli čím zabývat, aby vypadali lepší před lidmi, aby jim děti byly zavázané. A aby měli páku na to, mít je podchycené. Ale většinou nekoukají moc daleko, jako třeba že jednou zůstanou v tom velkém baráku sami, a neuvažují, jak to potom zvládnou. Když jsou dva a při síle, to jsou na koni. Ale potom, k stáru, ovdovělí, to je pak horší. Pak člověk slyší...my to měli udělat úplně jinak...ale je pozdě. Být mladými, dala bych bacha na to, co je skutečně nabízená pomoc a co vlastní alibismus. Skutečná pomoc by byla, když by rodiče manžela řekli - vemte si náš barák a my půjdeme do bytu. Nebo - barák je na nás velký, prodáme ho a půjdem do menšího. Dáme vám půlku peněz a vy si kupte byt nebo si postavte, nám je to jedno. Asi řeknete, proč by se staří měli vzdávat svého bydlení. Proč ne. Dobrých vzájemných vztahů se zříkají docela snadno. Nepochopím, jak někoho může bavit organizovat mladým život. Těm svým jsem řekla - jakmile budete mít pocit, že do něčeho moc mluvím, okamžitě mi to řekněte. Nemyslete si, že když jsem jednou tak stará, že mám patent na rozum. Nemám. Máte svůj a svoje hlavy. Já nemůžu vědět, co je dobré pro vás, protože ve vaší kůži nejsem.
ja byvam vedla mamy a nie je to ruzove. ano, ma to vyhodu, ked treba nieco, ale zas moja mama si pride ku nam kedy chce. a okrem toho ma oci ako jastrab, takze vidi aj malilinke smietko na zemi a uz ho dviiha. a casto zliznem aj kritiku za to, aky bordel mam v dome. a samozrejme stale - urobila sii to pekne? a uz si to urobila? na nervy
