Jsem hypochondr, pomozte mi, umírám...
Začínám pomalu, ale jistě šílet ze své matky. Vždycky to byla pohodová ženská se smyslem pro humor a jen tak něco ji nerozházelo. Poslední rok je s ní však k nevydržení. Stal se z ní totiž nesnesitelný hypochondr.
Nemine den, aby mi nevolala a nestěžovala si na nějaký neduh, případně na propukající chorobu. Neustále ji něco bolí, někde píchá, pokaždé je to něco jiného. Jeden den například umírá na ledvinovou koliku a druhý už o potížích s ledvinami nic neví, avšak nevýslovně trpí bolestí hlavy. Aspoň třikrát týdně je u doktora, bere kvanta prášků. Lékaři u ní však žádnou vážnější chorobu neobjevili. Navíc jí po různých lécích na bolest není dobře.
Táta se sestrou jsou z ní už skoro šílení. Pro ně je to všechno mnohem těžší, protože s ní bydlí. Já to schytávám po telefonu a při návštěvách. Už jsme zkusili všechno možné. Politovat, uklidňovat, vyhubovat, hnát k doktorovi, ignorovat a anebo jí vysvětlit, že si nemá všecko tak brát. Všechno marné. Pokaždé začne usedavě plakat, že její potíže nemístně zlehčujeme a že až jednou umře, všem nám dojde, jak jsme jí křivdili.
Nenapadá mě, jak jí z tohohle začarovaného kruhu pomoct. A vlastně i nám ostatním. Čím víc se na to soustředí, tím víc "chorob" totiž objevuje. Zažil jste někdy někdo něco podobného? Nenapadá vás, jak to řešit, a přitom mámě neublížit. A také bych byla vděčná za nějakou radu, jak máme to její věčně bolestínství přežít já, táta a sestra. Všem předem děkuji.
12.6.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem hypochondr, pomozte mi, umírám...
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
LenkaT.: hancze: to je zase opačnej extrém....teď co je lepší 
hancze: ten tvůj chlap je přesně jak ten můj blázen. K doktorovi si už chodí jen napsat prášky, protože potřebuje na žaludek a na vysoký tlak. To s ním ale muselo až skoro seknout, aby se nechal vyšetřit. Nachlazení, angína a chřipka, to nejsou nemoci, přechodil i zánět pohrudnice a se zlomeným prstem na noze, když mu na něj spadla traverza klidně chodil - belhal se - do práce, až se mu to nakonec zahojilo nějak samo. 
kolik je jí let? To je zásadní informace
.gif)
sweet: chapes, on proste NEMA CAS se takovejma prizemnostma zabejvat....
sweet: hrdina? houby hrdina, jak malej, akorat si zadelava na potize ten prst se mu spatne hojil, silny antibiotika mel jak prase a dostal neschopenku na 3 tydny....no tak ji dal do supliku a sel do prace 
Zaplatbuh ze je nemocnej ci ranenej tak malokdy
.gif)
Naše máti občas taky takhle blbne. Nejvíc na ni platí, když jí řeknu, že zařídím kompletní vyšetření včetně CT apod. Najednou už jí nebolí ucho a nemá rakovinu hlavy, líp se jí dýchá, protože tuberu asi nemá, nohy a kyčle jí netrnou, v zádech neloupe...
hancze: ach..takový hrdina , jak ti závidím....jednou toho mýho zabiju, pokud neumře na rýmečku
sweet: jo jeste navic takhle, no tak to je fakt asi obcas zahul s nim ,co Ten muj proste choroby ignoruje, s rudejma ocima, oprati u nosu, vyseptanym hlasem a horeckou az na pudu ti bude do oci tvrdit : mozda sem dekde kapku ofouk, to rozchodim 
nedavno dostal infekci do rany na prstu, a delal jakoze nic dokud nemel prst jak bambuli a k doktoru jsme ho musela potupne dokopat jasne ze hned frcel na sal, celej prst mu rozrezali jak kdyby ho chteli vykostit a jizva vypada fakt desne Ono asi kazdej extrem je na zabiti Jednou v zivote jsem hoi zazila, kdyz se fakt snazil vylezet hnusnou anginu a kdyz jsem ho chtela obskakovat s cajickem, vitamina apod, div me neposlal vis kam, ze prej neni invalidni
hancze: ale to ten můj taky nejde k lékaři, dokud to není nezbytně nutný, s tou hlavou už to bylo docela drsný, pořád do sebe cpal opiáty, ale jinak nejde - ovšem neustále si stěžuje že je mu blbě, že ho bolí to, či ono...ale k lékaři? "prosim tě...dyť co oni o tom těle ví, když se všechno učí metodou "pokus-omyl"...to co předvádí obvoďák, to zvládnu taky".....to je jen malá ukázka z jeho repertoáru
sweet: jj, Polivka ze jo? Me to prijde fakt zabavny, pac takovyho chlapa v realu fakt neznam. Muj muz je zas opacnej extrem, ten by snad uznal ze potrebuje k lekari leda kdyby mu trcela sekera z hlavy nebo tak neco 
abi0605: 
abi0605: sweet: teda já občas taky hypochondřím, když mě bolí něco nezvyklýho, hned si představuju to nejhorší, ale myslím, že oproti tomu, co tu píšete, jsem vlastně normální
hancze: jj...dnes mě zase bolí na prsou
sweet: to bylo v Obecny skole ne? jak na nej vzdycky zena jecela, tak se ustrojil do rakve a cekal
abi0605:
abi0605:
sweet: to je jako v tom vtipu. Jak udělat z mužského mozku hrášek? Nafouknout a nabarvit na zeleno. 
