Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Jak jsem si hrála na průvodce… Díl I.

Jak jsem si hrála na průvodce… Díl I.

…aneb zase jeden z mých hloupých nápadů.

Má starší dcera měla v době psaní tohoto článku přítele, jehož rodiče každé velikonoce navštívili nějaké evropské město. Vloni byla na řadě Praha. A slovo dalo slovo a že s nimi tentokrát pojedou i oba jejich synové s přítelkyněmi. Navíc když přítelkyně mladšího syna zná Prahu a může jim ji ukázat. Již v plánovací fázi se však ukázalo, že dcera zase až tak dobře Prahu nezná a prý “mami pojeď s námi”. Nejdřív se mi moc nechtělo, přece jenom je to jejich dovolená a nechci se jim do ní motat, ale nakonec jsem souhlasila. Když bude potřeba půjdu s nimi a když budou chtít tak ať si vyrazí kam se jim zachce beze mne. Ovšem chtěla jsem se nějak připravit a tak jsem vyzvídala co by je tak zajímalo. Přece jenom velikonoce byly vloni brzy a většina historických objektů začínala sezónu až v dubnu či květnu. Informace od nich byly krapátko rozporuplné a už to mě mělo varovat. Nechtěli videt muzea, vyjádřili přání navštívit Vinice S.Claire, až po konzultaci se strýčkem Googlem jsem zjistila, že mají na mysli Vinice a Botanickou zahradu v Tróji. Také mi přišla smska s odkazem do lesa jižně od Prahy, na moji otázku, zda v tom lese našli cosi zajímavého a nebo jestli jenom chtějí vidět les, jsem odpověď nikdy nedostala. A tak jsem si vytiskla z internetu informace o otevíracích dobách všech možných i nemožných turistických atrakcí a dopravě a s vědomím, že ono to nějak dopadne jsem 26.brezna 2013 vyrazila do Prahy.

Úterý 26.března  opouštím již v 14.50h domov a autobusem se přepravuji k vlaku. Ten měl zpoždění pouhých 10 minut, což se u dánských státních drah rovná zázraku.  Ovšem v polovině cesty do Kodaně ztratil elektrické spojení. Jak je to možné se mě neptejte, každopádně jsme půl hodiny prostáli uprostřed polí a v Kodaňi přišli o čas povoleného výjezdu z hlavního nádraží směr letište..…suma sumárum dorazila jsem na letiště když ČSA už stačilo odbavit valnou většinu cestujících. Po odevzdáni zavazadla a ubezpečení, že nejsem terorista, jsem se rozhodla na letišti povečeřet. Ne nejsem zakuklený miliardář, pouze naivista. Když jsem prošla letište oběma směry skončila jsem nakonec v pekárně na čokoládové bulce a láhvi vody, což se ukázalo jako jediná potrava, která nezruinovala můj rodinný rozpočet. A letadlo sympatizovalo s dánskými dráhami a melo pouhých 40minut zpoždění. Když jsem konečně dorazila do rodného města a vyseděla důlek čekáním na zavazadlo, blížily se ručičky na hodinkách k 23 hodině a mě došlo, že ten poslední autobus odjíždějící před půlnocí z Černého Mostu nevypadá zrovna optimisticky. Naštěstí má kamarádka, která se na nastávající týden měla stát i mou paní domácí, měla pochopení a prý “pošli smsku až budeš vyjíždět metrem ze Zličína a já pro Tebe na Černák dojedu”.  Když to shrnu tak autobus, vlak, letadlo, autobus, metro, auto zvládlo společnými silami během necelých 10hodin to co běžne, včetne přestávek, zvládám vlastnim autem ve zhruba stejném časovém úseku a za stejnou cenu.

Středa 27.březen, hodiny ukazují pár minut do jedné hodiny ranní a já přistávám v bytě u kamarádky v Brandýse n.Labem  a začínám posilňovat svůj nervový systém první láhví bílého vína a rohlíkem se sýrem. O tři hodiny a 2 láhve vína později ukončujeme debatu o životě s tím ,že ona musí za pár hodin do práce a já na letiště vyzvednout dceru s přítelem a jeho rodiči a odložily jsme těla na necelé 4hodiny do postelí. Jak jsem vstala a dopravila se na letiště netuším, ale jejich letadlo mělo taktéž lehké zpoždění a já v mezičase vyplenila automat na kafe a obtelefonovala rodinu a známé a seznámila vsechny s přítomností mé osoby v rodné hroudě. Když jsem se jich konečně dočkala, tak cestou do hotelu jsem se jim snažila vysvětlit systém Pražské dopravy a oni projevili přání projet se tramvaji (v Dansku toť neexistujicí dopravní prostředek). Po příjezdu do hotelu na Žižkově a ubytování jsme tedy vyrazili tramvají směr velkoměsto. V realite to znamenalo  z Ohrady na Jiřího z Poděbrad. Paní soutchýně si cestu nahrávala kamerou, čímž lehce šokovala  spolucestující. Dcera se chtěla na Vinohradské podívat do jakéhosi salónu se společenskými šatami na maturitní oslavu a tak jsme dali asi na hodinu rozchod. My našli salón, dcera vyzkoušela asi dvacatery šaty, žadné nekoupila …. Dánové mezitím vylezli na televizní věž, rozhlédli se nad Prahou (i když podle mě tam odtud toho zase není až tolik vidět), dali si tam nahoře kafčo, navštívili farmářské trhy a kostel na Náměstí Jiřího z Poděbrad a ještě stačili nakoupit nějaké suvenýry. Dosla jsem k závěru, že mají vrtuli u pozadí a bude s nimi veselo. Tou dobou byli asi 4h odpoledne, v 21h bychom měli být opět na letišti vyzvednout  zbytek výpravy a v mezičase by nebyla špatná večere. Proč nepřiletěli všichni stejným letadle jsem nepochopila a vysvětlení jsme zařadila do kategorie dánská logika. Vzala jsem je metrem na Václavák, vyfotili si Muzeum, koně, velikonoční trhy, prošli jsme to přes Můstek až na Náměstí Republiky, cestou šokovaně ochutnali svařák (v Dánsku se pije jen a pouze na vánoce), představila jsem jim neznámé pochutiny typu opečená klobása, trdelník a langoše …. a skončili jsme v Palladiu. Tam si zakoupili asi 3 páry bot a projevili zájem o českou kuchyni. Vzala jsem je do nejhornějšího patra (jak mi bylo  poradeno zdejšími čtenářkami), aby jsme dvakrát obešli všechny restaurace nabizejici českou tradicni kuchyni, pečlivě prostudovali a přeložili všechny jídelní lístky a nakonec dcera a já jsme si objednali kachnu s brknedlikem a oni pizzu! V půl osmé jsem potřetí během 24h odjížděla na letište a ejhle, že metro prodloužilo interval v tuto hodinu, s tim jsem počitala, ale 30-ti minutový interval letištního autobusu mě lehce zaskočil. Pro zajímavost na Zličíne kolem půl deváté večer pár dní před loňskými velikonocemi byla PĚKNÁ kosa! Na letiště jsme dorazili s menším zpožděním, ale klídek, letadla z Kodaně mají prece vždycky zpoždění. Jenže zpoždění letadla + 30minutový interval autobusu a metra …. sakra já musim zase stihnout ten posledni autobus z Černáku! Po půl hodině čekání se na příletové tabuli ukázalo, že let OK509 dávno přistál a vydávají zavazadla, ale po Frankovi s Camillou se slehla zem. Nakonec jsme jim zatelefonovali ,ať rychle seberou kufry a vezmou to klusem, jinak riskují, že přespím u nich v pokoji.  Když se konečně objevili ve východu ani jsme se nepozdravili a všichni společně jsme  proběhli halou (poprvé jsem se během toho dne zahřála), doběhli autobus, na Zličíně zrovna najíždělo metro … prostě tentokrát jsme to na Žižkov zvládli za hodinu! Frank s Camillou bydleli v jiném hotelu než zbytek rodiny, navíc Camilla trpi alergií na laktózu a tak jsem jim slíbila, že s nimi pojedu  až do hotelu a popovídám si s personálem. Od jejich hotelu jsem opět měla stěstí, akorát jsem doběhla autobus a na Florenci najíždělo metro a nakonec jsem ještě na ten poslední autobus na Černém Mostě čekala a do Brandýsa jsem dorazila lehce po půl jedné.

Linda


27.2.2014   Rubrika: Krásy naší země   |   Komentářů 47   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,7/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jak jsem si hrála na průvodce… Díl I.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-47
Almega
Almega - 27.2.2014 10:19

Velmi zajímavý článek a doufám,že bude brzy pokračování....Já v životě nebyla v Dánsku a vlastně skoro nikde v západní Evropě....Ovšem neumím si představit,že bych se starala o tolik lidí,a ještě příbuzných nebo tak něco...My jsme taková rodina,co si žije pro sebe,nás vykolejí,když má přijet 1 známý a vlastně se s příbuzenstvem nestýkáme,já skoro ani se sourozenci (bydlí v Německu). Tak si aspoň čtu,co prožívají jiní a jsem ráda za můj klid a dá se říci i nudu běžného dne.Pro mne je slovo akce div né sprosté slovo....Takže Lindo,máte můj obdiv !

 
choc_ivi
choc_ivi - 27.2.2014 10:09

Linda: paráda smajlik - 47 jsi skvělá vypravěčka, tvoje články jsou skvělé smajlik - 81

 
IVUSKA 56
IVUSKA 56 - 27.2.2014 10:02

Linda: moc pěkně napsané, těším se na pokračování, fakt to tady scházelo.smajlik - 47

 
r1911
r1911 - 27.2.2014 9:51

Linda: to by mě zajímalo, jaké pořekadlo o chlastu mají ve Švédsku smajlik - 68 jinak dobré čtení smajlik - 47

 
celina
celina - 27.2.2014 9:11

Linda:
tohle mě potěšilo, hezky se to čte, ovšem realita byla samozřejmě jinásmajlik - 68
dobré na tom je i to, že si jdou dát něco ryze českého k jídlu a pak se odbydou pizzousmajlik - 34
No a ty časové prolukysmajlik - 68, už mi nebude vadit pětiminutové zpoždění bususmajlik - 68

 
kubikm
kubikm - 27.2.2014 8:56

Linda: smajlik - 47já to přímo vidím...už se těším na pokračování, moc jsi tu chybělasmajlik - 25smajlik - 24

 
Linda
Linda - 27.2.2014 8:40

ja z vas umru smajlik - 16...jasne ze chlastaji, tak jako kazdy. Nekdo vic a nekdo min a nekdo vubec.... navic na zemekouli jsou asi 3-4 zeme, kde je alkohol vyjde draz nez doma, tak proc se zenirovat smajlik - 42
PS: v Dk se ríká chlastat jako Svéd smajlik - 42

 
sharon
sharon - 27.2.2014 8:30

orinka: tak tohle všechno já nemůžu až teď - dříve v pohodě autobusem k moři....smajlik - 68

 
LenkaT
LenkaT - 27.2.2014 8:25

prima počtení, už se těším na pokračování smajlik - 5

 
orinka
orinka - 27.2.2014 8:18

sharon: né, já měla vždycky cestovní horečku a trpěla jsem jako zvíře. V autobusech až do dospělosti zvracení a jiné chuťovky - dokonale se mi každé cestování zprotivilo. to víš, tehdy nebyla auta a jezdilo se smrdutými autobusy, vlak zas kolikateré přestupování s kufry bez koleček - dej pokoj. To se ti vryje.

 
mam-ča
mam-ča - 27.2.2014 8:16

Takovouhle sebezničující dobročinnost bych nepodstoupila ani za zlaté tele. smajlik - 58
V Praze jezdí cosi, co se jmenuje "levné taxi", tak jedině za využití tohoto transportu bych byla ochotna popovážet příbuzenstvo sem a tam.
Stejně si toho pacholci neváží. smajlik - 37

 
orinka
orinka - 27.2.2014 8:16

PEGG: asi tě k tomu navedla německá přesnost a Dánové jsou přece taky germánismajlik - 26

 
Nofar
Nofar - 27.2.2014 8:11

PEGG: Tak tomu ver. Kdysi jsem na trajektu na zname lince Dover - Calais videla nekolik Danu a vsichni byli zliti jak Danove. No, s chuti bych je napodobila, protoze mam na lodi panicky strach, ale uz jsme s kamaradkou nemely moc penez a jeste jsme se nejak musely dopravit do Cech. Osobne zadneho Dana neznam, ale jako narod jsou mi velmi sympaticti. I tim, ze se dokazi zlit pod obraz a nijak se tim netaji.

 
sharon
sharon - 27.2.2014 8:10

orinka: holka jak tě znám tak před 20ti lety bys to zvládla...smajlik - 68

 
sharon
sharon - 27.2.2014 8:09

Linda...smajlik - 47smajlik - 5

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-47
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.