Bydlení na jednom pozemku s tchánovci. Je to rozumné?
.jpg)
Potřebovala bych slyšet nezaujaté názory a zkušenosti. S manželem nejsme v tomto směru za jedno a naše názory se rozcházejí. Myslím, že každý z nás má kus pravdy, ale zároveň nechce ani jeden ustoupit. Pokusím se být stručná. Jde o bydlení a možnost začít stavět na pozemku rodičů mého manžela.
Žijeme na vsi a stěhování do města neplánujeme. Já tady pracuju jako učitelka na prvním stupni ZŠ, manžel dojíždí za prací do blízkého menšího města. Máme dvě malé děti, dvojčata, kterým je tři a půl roku a chodí už do školky. Bydlíme ve tři plus jedna v malé bytovce přímo zde na vsi. Je to obecní bydlení, platíme nájem.
Teď, když jsem po mateřské nastoupila do práce, přišel manžel s návrhem, že bychom si mohli vzít hypotéku a postavit vlastní domek. Nic velkého ani honosného, prostě nějaký baráček tak akorát pro naši rodinu. Ta představa se mi zalíbila, manžel vydělává slušně, určitě bychom hypotéku zvládli. Když s tím přišel, tak jsem v podstatě hned začala přemýšlet, kde bychom teda stavěli a že by bylo dobré objet volné pozemky v okolí. Jenže muž už měl v tomto ohledu jasno. Mluvil už prý se svými rodiči (svůj plán se stavbou domu tedy nejdříve konzultoval s nimi a až potom se mnou!) a ti mu nabídli část jejich zahrady, která by se mohla rozdělit na půl, ale prý by to bylo zbytečné, když jsme jedna rodina. Manželovi se tato varianta velmi zamlouvá proto, že ušetříme za pozemek a také proto, že pozemek rodičů je na opravdu krásném místě.
Já z toho ale nadšená nejsem, což muž nedokáže pochopit. S jeho rodiči se totiž moc nemusím. Je to oboustranné. Když jsme se vzali a narodila se nám dvojčata, bydleli jsme u nich, nechali nám celé horní patro, prakticky plně vybavený byt. Bylo to hodně náročné soužití. Jejich návštěvy každý den, nevyžádané rady ohledně všeho - péče o děti, uspořádání domácnosti, vaření. Byli jsme tam jako pod kontrolou. Manžel to tak nevnímal, ale já byla na mateřské a soužití s tchyní, která je v domácnosti, prostě nešlo.
Vydržela jsem to rok a půl a pak si prosadila odstěhování do bytovky na druhém konci vsi. Tím se situace uklidnila, tchyně to k nám měla pěšky poměrně daleko, takže jsme se navštěvovali a vídali méně často. Pravda, hlavně ona byla hodně uražená, že jsme se odstěhovali a radši platíme nájem, než abychom bydleli u nich v podstatě zadarmo (jenom za režie), ale časem se to trochu setřepalo a vztahy začaly být celkem přijatelné.
Až tedy do této doby, kdy přišel manžel s nápadem na stavbu na pozemku svých rodičů. Argumentuje nejen výhodností ohledně ceny, ale i tím, že to bude jiné, že to nebude to samé jako když jsme bydleli přímo u nich. Jenže ono to má ještě jeden háček - platit hypotéku a zároveň nájem ve stávajícím bytě bychom nezvládli, po dobu stavby bychom se tedy dočasně nastěhovali zpět do toho jejich baráku, kde je ten byt po nás stále volný.
A já z toho mám strach. Pamatuju si, jak bylo to soužití náročné, jsem ráda, že teď už je to v klidu. Mám obavu, že jakmile u nich budeme bydlet, vše se zase vyhrotí a už se to nikdy neuklidní, jelikož i po odstěhování do svého budeme vlastně stále v jejich bezprostředním dosahu.
A teď co? Muž má jasno: vzít hypotéku a začít stavět na pozemku rodičů, nastěhovat se zatím k nim. Já bych chtěla pořídit pozemek jinde, klidně ve vedlejší vsi a ano, nastěhovat se po dobu stavby k nim, nějak to přežít s vidinou, že je to dočasné a až bude hotovo, odstěhovat se dál z jejich vlivu.
Co byste udělaly za těchto podmínek a možností vy? Stál by vám pozemek zadarmo za následující roky bez soukromí a pod drobnohledem partnerových rodičů, hlavně tedy maminky, za to? Žije tak některá z vás? A jak to funguje? Já co slyším kolem, tak nikde takové blízké soužití nedělá dobrotu. ale kdo ví, třeba jsou i výjimky. Já se jen obávám, že my tou výjimkou nebudeme.
20.5.2016 Rubrika: | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bydlení na jednom pozemku s tchánovci. Je to rozumné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
me se radsi neptejte - podle mych dosavadnich zkusenosti je i bydleni na spolecnem kontinente HODNE nebezpecny, natoz ve stejne vesnici 
..... tolik penez na teto planete neni aby zaplatily moje nervy.
..... a jen tak mimochodem co rika uzemni plan, vyhlaska ci nejaky zakon? Muzou vubec tchanovci timto zpusobem rozdelit pozemek? Je ta jejich zahrada nejakym zpusobem mozna predelat na stavebni pozemek misto rekreacni zahrady? A pokud vsechno je ok tak jenom udelat privody vseho nekam kde puvodne neni stavebni pozemek- bajocko pul milionu???? Ale hlavne ze manzel usetri za pozemek 
Jakmile bych měla sebemenší pochybnosti, nešla bych do toho. Vždyť by to mělo být na celý život. Pěkně děkuji. Trnout, co bude. Zkuste si s manželem vyříkat svoje názory v klidu, přímo si na to udělějte pořádný čas bez dětí a měli byste dospět k rozumnému řešení. Přeci chce, abyste byla spokojená. Ale jinak, taky jsem tchýně, mám slušné vztahy se snachami, snažíme se, ale nechtěla bych s nimi bydlet ani za nic a ony s námi taky ne, rozejdem se do svých domovů a máme klid. A ještě k těm radám od tchýně. Vidím to tak, když se o něčen se bavíme, já vůbec nemám potřebu někoho poučovat.Ale prostě mám jinou zkušenost, je mi o třicet let víc, žila jsem v jiné době, tak nemůžu myslet hlavou snachy. :)
mam-ča: Výborně sesumírováno!!
Do toho bych nikdy nešla 
Mám mezi přáteli několik případů, kdy to takhle udělali, a všichni už mají po rozvodu 
A je jedno, jestli to bylo u rodičů jeho nebo jejích, špatně to dopadlo všude. Navíc ten, koho rodiče to nejsou, je v nevýhodné pozici i při tom rozvodu - barák se samozřejmě neprodá, ten zůstává rodině, takže ten druhý odchází doslova s holým zadkem. Tak ano, mělo by dojít na vyplacení, ale v kolika případech se to skutečně stane a za jak dlouho? Kamarádka takhle léta bydlela po ošklivých levných podnájmech, než se jí konečně podařilo z exmanžela vyrazit finanční podíl z baráku. A mezitím samozřejmě celou dobu poslouchala od celé jeho rodiny, jaká je hyena, že si vůbec dovolí chtít peníze, když to byl jejich pozemek a milostivě ji tam nechali bydlet 
Že se finančně podílela na stavbě domu pro ně bylo vedlejší. Od samého začátku to brali jako že je to výhradně jejich a celou dobu se tam i tak chovali. Takže za mě - nikdy 
Zkušenosti okolí mi stačí.
Do toho bych nikdy nešla Mám mezi přáteli několik případů, kdy to takhle udělali, a všichni už mají po rozvodu A je jedno, jestli to bylo u rodičů jeho nebo jejích, špatně to dopadlo všude. Navíc ten, koho rodiče to nejsou, je v nevýhodné pozici i při tom rozvodu - barák se samozřejmě neprodá, ten zůstává rodině, takže ten druhý odchází doslova s holým zadkem. Tak ano, mělo by dojít na vyplacení, ale v kolika případech se to skutečně stane a za jak dlouho? Kamarádka takhle léta bydlela po ošklivých levných podnájmech, než se jí konečně podařilo z exmanžela vyrazit finanční podíl z baráku. A mezitím samozřejmě celou dobu poslouchala od celé jeho rodiny, jaká je hyena, že si vůbec dovolí chtít peníze, když to byl jejich pozemek a milostivě ji tam nechali bydlet Že se finančně podílela na stavbě domu pro ně bylo vedlejší. Od samého začátku to brali jako že je to výhradně jejich a celou dobu se tam i tak chovali. Takže za mě - nikdy Zkušenosti okolí mi stačí.
Já už jsem taky dvojnásobná tchýně, ale s vlastní tchýní v "jejím teritoriu" bych nebydlela ani náhodou.
Líbí se mi, co píše kareta v 20.5.2016 21:22
Pozor na to dělení pozemku a darování. Tchánovci zcela pochopitelně darují pozemek synovi. Ovšem podle nového Občanského zákoníku, čí je pozemek, toho je i stavba. Jako rodina se budete léta uskrovňovat kvůli hypotéce, ale v případě rozvodu (a že se rozvádí 50% manželství) bude dům manželův.
Vzhledem k nepříliš vřelým rodinným vztahům v širší rodině bych na vaše manželství nevsadila ani korunu. I tam, kde vztahy perfektně fungují, je stavba domu mimořádná zátěž nejen finanční, ale i fyzická a hlavně psychická. Není to prostě žádná legrace, postavit dům pro rodinu.
Na Tvém místě bych zůstala v pronájmu a snažila se s manželem užít si děti pokud jsou malé. Až jim bude 10, 15, nebudou jásat nad vlastním pokojem ve vlastním domě, ale budou naštvané, že kvůli stavbě domu přišly o pozornost rodičů kterou měly ostatní děti. Možná budou ten dům nenávidět, protože v průběhu stavby dojde i na hádky rodičů a tchánovců.
Malovat si, že bude babička nablízku na případné hlídání, může jen nenapravitelný optimista.
Možná to vidím moc černě, ale i já mám tchýni, co všechno ví nejlíp a všude byla dvakrát. Vztahy máme korektní, ale bydlet s ní nechce nikdo z rodiny.
.gif)
Ach bóže, ta moje starší snacha mě musí ale nenávidět a pomlouvat. 
Ale na druhou stranu mám tu druhou-andělskou. A je to zdejší šž baronka001 co chodí na psí život. 
sharon: Napsala jsi to moc dobře. Tak to vidím i já.
Na jednu stranu bydlení u tchánů po dobu stavby by bylo snesitelné, ale bydlet v sousedství ne.
Julie, promiň, ale nejsi ty náhodou učitelka? Možná jsi chtěla vychovávat tchýni stejně jako děti ve škole. Ale doma nezáleží na vzdělání, ale na zkušenostech. Pak je to jen o vhodné komunikaci: ano, maminko, možná máte pravdu, ale já bych to radši takto....
.gif)
achjo, že my tchyně jsme takové megery........
ono někdy i ty snachy jsou na zabití......
vše záleží na domluvě a toleranci......aby ti Julie jednou nebyla manželova maminka ještě tzv.dobrá .....a s tvojí matkou by jsi také nebydlela ?.....a že se manžel zeptal nejdřív rodičů a pak tebe je přece normální.......zeptá se nejdřív tebe a ty budeš nadšená a rodiče to pak nepovolí umíš si představit své zklamání ???
budete samostatná jednotka , stanov si pravidla od začátku a bu´d ráda že budeš mít vlastní střechu nad hlavou...........
Ani za nic bych to nedelala
espaňa: Popsala jsi to moc hezky, ale vždy je to o dohodě. To je vaše a to je naše. I té tchýni jde vše říct v klidu a ne uraženě a naštvaně.
Je zajímavé, že s jednou snachou jsme báječné kamarádky a to jsme spolu několik let bydleli v 2+1 a vídáme se často a často mi volá a žádá radu.
Druhá snacha mnou pohrdá a u nich na návštěvě se neodvážím ani dýchat, natož radit.
Tak v kom je chyba? Jsem tak hrozná tchýně? Myslím že jsem pořád stejná, jen ty snachy jsou různé. Není to i případ Julie?
ani za NIC - po zkušenostech s tchyní 
- marně se neříká, že nejlepší tchyně je 200 km daleko nebo 2 metry hluboko
Bylo zde už několik článků o nevyžádaných radách i neohlášených návštěvách "zlatých tchyní, které to vždy myslely moooc dobře" - to chlap nikdy nepochopí a "stokrát nic umořilo i osla".
Pokud je manžel hodně pod vlivem rodičů a dosud nepochopil, že jeho rodina jsi Ty s dětmi a máte VŽDY přednost a on se vás musí zastávat před výpady "tchyně-generál", tak se řítíte do očistce
Nechci malovat čerta na zeď - ale může se stát, že vše, co uděláš bude špatně, že třeba pozvou k nedělnímu obědu jen synáčka /nejvýše s dětmi/, že nudící se babča občas k vám zaskočí uklidit či vyžehlit / a zkontrolovat skříně i lednici a vůbec jí nedojde, že v době vaší nepřítomnosti tam nemá co dělat
/
Je i statisticky prokázáno, že spousta manželství skončila díky "zlaté mamince = tchyni jedubabě"
blbost, tchánovci by si měli postavit výměnek (malé 2+1) na zahradě a vám nechat dům. je nelogické postavit si malý domek a babi s dědou nechat bydlet v naddimenzovaném baráku..když už. Ale pokud nemáte korektní vztahy, tak to je nesmysl. Proč si kazit karmu, zůstaňte v bytě a bez dluhů, cestujte, občas dejte děti k babičce a vztahy v tom případě zústanou OK.Jinak pokd byste chtěli hypotéku, tak by se stejně musel pozemek napsat na manžela, aby byl umožněn právné přístup k nemovitostem, takže by vás jen pro začátek čekal poplatek za geometrák za rozdělení pozemku, polatek za darovací smlouvu, přivedení sítí na pozemek a i kdybyste se urvali, tak nejdřív bydlet budete za 2 roky. Než se to vyprojektuje, vypapíruje, vyzraje základová deska...postaví...vídávám lidi, co to tak mají, ale tam jsou vztahy evidentně někde jinde, chce to 2 ženské, které se dokážou domluvit a nelezou si nechtěně do zelí. Prostě tolerance ze všech stran. Já osobně bych to brala, mi kafrající tchyně nijak nevadí a nikdy nevadily, jako lenoch od přírody vítám jakoukoliv snahu, radu, nech\ť mi to ukážou a udělají nejraději samy, nikdy se za tyhle aktivity nezlobím
já bych do toho nešla, povaha se naopak ke stáru víc prohlubuje...tchýně navíc bude mít karty v ruce....to byl náš pozemek...bez nás byste...to my....
.gif)
Myslím, že to, co píše rychlonožka - 19:39 je velmi rozumné.
