Moje dcera je posedlá svým vzhledem
Máme devatenáctiletou dceru a jsem z ní docela rozpačitá. Nelíbí se mi, že se z ní stává povrchní stvoření, pro které je vnější vzhled důležitější než cokoli jiného. Dokonce i než vzdělání.
Od malička jsme se s manželem snažili naše děti (máme tři) vést k úctě k hodnotám. Sportovali jsme, chodili za kulturou, jezdili na výlety, všechny naše děti od malička četly knihy, o kterých jsme si pak povídali. Starší synové jsou už několik let dospělí, jeden studuje vysokou školu (medicínu), druhý ji už má za sebou a pracuje ve svém prvním zaměstnání v jedné advokátní kanceláři.
Dcera je z nich nejmladší, přiznávám, že pro mne byla vytouženou holčičkou. Letos bude maturovat na gymnáziu, učí se dobře, takže má všechny předpoklady studovat vysokou školu. Jenže o tom nechce ani slyšet, připadá mi jako smyslů zbavená.
Když začala ve třinácti letech projevovat první známky dospívání a zahájila protirodičovskou revoltu, brala jsem to jako fakt a jako období, kterým musí projít. Jenže teď je jí čerstvých devatenáct a ona je v té pubertě asi pořád. Vůbec nikam se neposunula. Tedy vlastně ano, ale poněkud jiným směrem, než bychom očekávali.
Navzdory naší výchově se dcera úplně vymkla tomu, o co jsme se s manželem po celý její život snažili. Je povrchní, zahleděná do sebe, hádá se s námi, absolutně nás nerespektuje. Učení jí jde celkem samo, takže má spoustu času na své aktivity, které v nás vzbuzují, mírně řečeno, rozpaky.
Ona je totiž doslova posedlá svým vzhledem. Pořád drží nějaké diety, hodně cvičí a chodí do posilovny, účesy mění častěji než spodní prádlo. Velmi výrazně se maluje a je nesmírně náročná na oblečení. Skříň má doslova našlapanou k prasknutí a pořád si kupuje další a další zbytečné věci. Jakoby na tom jediném stál její životní úspěch. 
Chodí na brigádu a všechny peníze, které si vydělá, doslova rozhází za všelijaké tretky, které ani všechny neunosí. Jakékoli naše rady nevnímá, odsekává a tvrdí, že je to jen a jen její věc a my jí do toho nemáme co mluvit.
Co nás však šokovalo nejvíc je její odmítnutí přihlásit se na vysokou školu. To nechce ani náhodou, prý se těší, až odmaturuje a najde si práci, aby se od nás mohla konečně odstěhovat a žít si po svém. To znamená chodit po zábavách, různě se poflakovat a nic pořádného nedělat. Její jedinou životní náplní totiž je starost o to, jak vypadá a jestli je dostatečně „in“.
Jsme z toho dost v šoku. Je mladá, talentovaná, schopná. My jí nabízíme zázemí a maximální podporu při studiích a ona to odmítá. Vůbec nevíme, jak ji přesvědčit, že dělá velkou chybu, že samostatný život není tak jednoduchý, jak si představuje.
Se syny jsme tyto problémy neměli. Ti byli cílevědomí a nikdy je nenapadlo, že by studia zahodili. Z dceřina chování jsme nešťastní, je strašně nedospělá a nevyzrálá, neumím si představit, že by se za půl roku měla odstěhovat a začít žít samostatně.
Moc bych uvítala zkušenosti ostatních žen, které mají nebo měly děti v tomto problematickém věku. Máme se snažit na dceru i nadále působit, nebo by bylo lepší, co mi radí moje matka, nechat ji, ať si dělá, co chce, a čekat, že se jí jednou rozsvítí? To je samozřejmě taky řešení, ale přiznám se, že si neumím představit, jak ji s klidným svědomím vypouštím do samostatného života.
21.3.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
- Z dcery se stala veganka a mám o ni strach
- Chorobně se bojím o svou dceru
Diskuse ke článku - Moje dcera je posedlá svým vzhledem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
A proc ji chcete presvedcovat, ze delá chybu, ze samostatný zivot není procházka ruzovým sadem???? Ucení ji muze jít samo ale nestojí o to. Je to její zivot ne vás. Pokud je aspon trosku ctizádostivá tak práci sezene, osamostatní se. Podle toho jak popisujete vasí rodinu mám pocit, ze to osamostatnení se nejmladsí "nasí holcicky" je to co vám vadí nejvíc. Nechte jí. Ona sama musí prijít na to o cem zivot je, pravdepodobne si pri tom nabije ústa, ale o tom to je. Vy ji nemuzete drzet za rucicku a méct cesticku. A treba casem se na VS prihlási sama udelá si ji u zamestnání / pri materské, a nebo taky neudelá a bude holt "jenom " stredoskolacka, ale bude to její volba. To její rebelství uz nebude puberta,ale spís obrana proti vasim dobrým radám. Nakonec tato metoda fungovala celou pubertu tak proc toho nevyuzít. A k oblecení - jsou to její prachy, sama si je vydelala tak at si je sama utratí.
Tímhle clánkem jsem se dostala zpet o 18 roku. Jaké diskuze jsem vedla s mamkou, kdyz jsem odmítla jít na vysokou, a za co jsem porád utrácela (já si dovolila první výplatu v závratné výsi 2.300 kc utratit celou za zimní bundu, takové hýrení)...... a víte paní Kveto jak to dopadlo? Vydrzela jsem to 2 roky a pak rekla dost, zbalila svých 5 svestek a odstehovala se na druhý konec Evropy a mamka ode mne dostala jednou mesícne dopis. Pravda byl to pro me sok a má popubertální revolta mi obrátila zivot vzhuru nohama a musela jsem se zacít starat sama o sebe, ALE hrdost mi nedovolila udelat máme tu "radost", abych se vrátila a priznala jí, ze mela pravdu a nedovedu se o sebe postarat!!!!
.gif)
Proč ne, nechala bych jí ať si natluče ústa sama 
Brzo zjistí, že pokud zaplatí nájem a permanentky do posilovny a kadeřníky tak jí na hadříky a šminky nezbyde. No, možná jí nezbyde ani na tu posilovnu a kadeřníka.. Představuje si samostatný život jak Hurvínek válku, tak ať si to vyzkouší. když pochopí,že by chtěla,aby se její život ubíral v jiných kolejích, třeba to studium, tak se možná vrátí do lůna rodičovského. Pokud neuloví nějakého movitého pána, kterej to bude platit za ní, aby ho ona "reprezentovala" 
Zkuste se na to podívat i z jejího pohledu: jestli jí horešm dolem tlačíte na vysokou školu, je možné, že toho má prostě dost. Já jsem to doma zažila, moje maminka byla doslova posedlá tím, abych měla vysokou školu. Když jsem se nedostala na svou vysněnou, tlačila mě do jakékoliv jen aby byl titul...po pár letech jsem vystudovala vyšší odbornou, ale při předávání červeného diplomu si stejně neodpustila poznámku o vysoké škole....je to už 13 let, jsem na mateřské s tříměsíčním miminkem, pracuju z domova a mamča strejně zase přišla s tím, jestli bych si teď, když mám jako čas, nechtěla vysokou dodělat...a já na to k čemu? Dělám, co mě baví i bez ní nebo ne? Chci tím říct...netlačíte jí do toho prostě moc? Způsobem...podívej, bráškové, jak hezky studují/studovali...a ty taková chytrá holky bys taky měla....Nechte jí prostě být, buď přijde na to, že bez školy to jde a nebo si dá třeba rok pauzu a bude pracovat a pak prostě na tu školu půjde. Nechte jí, žít, jak chce ona, ikdyž to není jak byste si jako rodiče představovali, hlavně že je ona šťastná! No a za sebe doufám, že si to budu pamatovat i v době, kdy už bude velké to moje zlaté tříměsíční miminko 
Tak jestli od 15 poslouchá za co má utratit svoje vydělané peníze, tak se nedivím, že chce vypadnout
Jinak slečna asi nemá páru, kolik u vás stojí nájem, energie, jídlo? Jinak by si tak naivně ten život nemalovala, zvlášť z gymplem.
Vám nakonec nic jinýho než nechat jí oťukat nezbývá, protože ona má pocit (a není to asi jen pocit), že jí chcete řídit život a žádná poučování už dávno nevnímá. S tím utrácením bych se netrápila, to ji přejde...bude muset
Ostatně nejlepší škola je život ;)
.gif)
Pravdu máš!
A dcera taky!
Jak už někdo psal: nechte ji - stejně je teď nejchytřejší
ona se v tom vymáchá sama a jednou pochopí, že to nejni žádnej med, pracovat, studovat a živit se :-D
Myslím, že tu asi nikdo nebude zastávat názor, že jí máš přemlouvat a do něčeho nutit. Moje starší dcera je od 18 letech po podnájmech, vydělává si a při tom dělá i tu vysokou školu, i když s odřenýma zádama. Taky si můžu v duchu říkat, že to mohla dělat jinak, žít pěkně v rodičovské péči, v klídku si studovat a vydělané peníze šetřit. A to už nekomentuju její výběr známostí
Ale naučila jsem se, že jí do ničeho nemluvím, musí na to přijít sama, co je dobré a s čím se spálí, podle sebe stejně vím, že všechny dobře míněné rady jdou jedním uchem tam a druhým ven
Milá Květo, smiř se s tím, že Tvá dcera je "dospělá" a je to její život. Chápu, že to pro Tebe není jednoduché, ale uvidíš, život ji naučí. Já sice proti rodičům nerevoltovala, ani jsem přehnaně nedbala o svůj vzhled, natož utrácet peníze za tuny hadříků. Ale učení mi "samo" rozhodně nešlo a tak jsem byla ráda, že jsem prošla gymplem a i když jsem se na výšky hlásila, nedopadlo to. Měla jsem výbornou angličtinu a k tomu jsem ještě strávila rok v Anglii jako au pair. Jinak jsem pracovala. Zpočátku jsem sice kromě jazyků neměla moc co nabídnout, ale postupně jsem získala spoustu zkušeností a dnes se nebojím ztráty zaměstnání ani říct si o adekvátní plat. Také jsem před rokem začala studovat. Je to náročnější, přece jen je mi 30 + práce, ale dělám to protože chci a daný obor mě zajímá, takže si to vlastně užívám. A taky jsem si na tu školu musela vzít půjčku Nemám pocit, že bych o něco přišla. Nech dceru ať si najde vlastní cestu. 
Co muze s gymnaziem sehnat za praci? A za kolik?
priklanim se k nazoru nechat to byt.
Myslím, že není co řešit, nechte ji jít. Chce si zařídit život podle svého, ať to udělá. Vysoká škola není všechno a třeba časem změní názor a dodělá si ji distančně.
.gif)
Nema cenu tlacit na pilu, bude to jeste horsi. Jen at se panenka rozkouka po svete a zjisti, jak to v nem chodi. Mozna dospeje k nazoru, ze studia prece jen nejsou tak spatna, zvlast za radostne a ochotne podpory rodicu, rychlosti meteleskublesku
Zajimave, nepamatuju, ze by se kdy o puberte zminovali nasi prarodice ci praprarodice, ti museli od mladi makat az se z nich kourilo a na puberu nejspis nebyl cas
Nechte ji být. Já v její věku už čekala syna a byla vdaná. Ještě nemá dost zkušeností, aby vám dala zapravdu. Nechte ji být, tím jí nejvíc pomůžete. Když si jí nebudete tolik všímat, možná bude mít víc času na přemýšlení, proč ten obrat
A jen ať do práce jde - něco jiného je mít sem tam brigádu kvůli parádě a něco jiného se komplet osamostatnit i s placením bytu. Nechte ji skutečně dospět. Je plnoletá, nemá cenu se nervovat nad tím, co nezměníte. A že je pro ni nejdůležitější jak vypadá?? Není čemu se divit, když se rozhlédnete, nejslavnější VIP jsou právě ty povrchní hvězdičky...
cetky si kupuje za svoje, chodí na brigády, takže to není jen o tom, že by se "poflakovala". Ať se tedy odstěhuje a zkusí si žít za svoje a po svém - buď ráda, že je samostatná a chce být samostatná. Vysoká škola není v životě to nejdůležitější - a kromě toho se dá dodělat dodatečně a bez maminky za zády.... gratulluju k životaschopné dceři, která je ochotná a schopná postavit se na svoje nohy a odmítá být v mamahotelu pod generálskou kontrolou.... 
jasně, nejmladší vytoužená holčička Jak píše modroočka, asi bych se začala nepokrytě radovat, že holčička vypadne z domu, a vykládala bych jí, co uděláme z jejího pokoje, a jak si užijeme peněz, které nás doposud stála, a vůbec jak to je úžasné, že poslední potomek vyletí z hnízda, že konečně budou mít rodičové havaj a po starostech. Jen ať si to slečna zkusí. Nejpozději první pracovní den po oslavě maturity bych zarazila finanční podporu, když slečna chodí na brigádu, nebude to zas takový šok. Někdo si holt musí ty zkušenosti opatřit sám, zprostředkovaně nestačí. A upřímně - to, že vás nerespektuje, hádá se, a má spoustu času na svoje aktivity, to nebude navzdory výchově. To bude důsledek rozmazlování benjamínka.
Všichni víme, že je lepší nejprve studovat a po té pracovat a zařizovat si svůj život podle svých představ. Jenže ne všechny děti to chápou v tomto pořadí. ...
Zvolila bych obrácenou taktiku. Při další její vzpouře bych jí odpověděla, že i já se těším až se konečně ostěhuje a nebudu muset poslouchat její zoufalé nářky. Protože teprve až bude bydlet sama, bude muset přehodnotit svoje priority, investice do zařízení a toho ostatního.
A pokud je to chytrá holka, do školy se vrátí rychle a ráda využije rodičovské příspěvky.
Rozhodně bych jí osamostatnění neusnadňovala... ať ukáže, co umí.
