Tajemný příběh v domě u jezera
Před dvěma lety jsem se starala o jednu nemocnou starou paní na Britských ostrovech. Paní Daisy většinu dne proklimbala v křesle, což pro mě bylo štěstí. Jinak byla totiž hrozně protivná a sekýrovala mě za každou maličkost. Tělesně byla jako věchýtek, ale její tmavé oči se dokázaly podívat tak zle, že mi běhal mráz po zádech.
Celá její rodina žila v rozlehlém sídle u jezera, docela stranou od menšího města. Hlava rodiny, Patrick, byl zvláštní patron, věčně zalezlý v knihovně, kde měl kromě starých foliantů vázaných v kůži i nový počítač. Měl divný, uhýbavý pohled a studené ruce, snažila jsem se mu jít z cesty. Jeho bratranec Rony byl úplně jiný. Okouzlující, zábavný a uhrančivě krásný. Jemu bych se do cesty ráda zapletla, ale on si všímal jen vzdálené sestřenice Alison, která u nich už rok bydlela. Pořád byli spolu, vtipkovali, smáli se a Rony ji rád strašil historkami o oživlých mrtvolách.
Pak se toho během dvou dnů seběhlo strašně moc. V sobotu ráno jsem šla probudit starou Daisy, ale ta nedýchala. Rodina to brala v klidu, nikdo nedával najevo emoce.
„Netrpěla,“ řekl stručně zamračený Patrick. „Neviděla jsi Alison?“ zeptal se mě ustaraně Rony u oběda. Venku mlha, že by se dala krájet. Přesto jsme se rozběhli po domě, pánové hledali v parku a kolem jezera. Procházela jsem chodbu vedoucí do sklepních prostor a zahlédla jsem pootevřené dveře do pokoje. Zvědavě jsem nakoukla. Proti dveřím viselo zrcadlo a před ním stála žena. Byla to Alison. Naše pohledy se setkaly a já ztuhla. Z mladé dívčí tváře na mě zíraly uhrančivé Daisiny oči a propalovaly se mi do mozku. Přibouchla jsem dveře a utíkala pryč.
Najednou mě někdo popadl za ruku a zakryl dlaní pusu. „Tiše,“ sykl mužský hlas. Poznala jsem Patricka a skoro omdlela strachem. „Do svého pokoje už nesmíte, svezu vás na nádraží, rychle!“
Hlavou se mi honily děsivé představy, že mě někam zaveze a zabije. “Pospěšte si, Rony vás už hledá,“ řekl Patrick důrazně a já najednou vše pochopila. „Tady máte nějaké peníze a letenku,“ řekl Patrick, když mě vysadil na nádraží. „Vlak vám jede za deset minut.“ Dívala jsem se na něj a viděla vnitřně zhrouceného muže. „Ve vlastním zájmu mlčte, stejně by vám nikdo nevěřil. Stěhování starých duší do mladých těl – to přece odporuje vědeckému poznání, ne?“ uchechtl se, otočil a odcházel. „ Děkuju!“ zavolala jsem. Neotočil se, jen mávl rukou. Naštěstí jsem se dostala v pořádku domů.
Od té doby se snažím, abych na tu hrůzu zapomněla.
30.10.2009 Rubrika: Horoskopy, sny, tajemno | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tajemný příběh v domě u jezera
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Jsou bohužel osoby,které nemají vlastní fantazii ani příběhy,tak to drze opíšou a je to....Asi se přeceňují v tom,že si o ostatních myslí,že jsou hloupí a nic neodhalí.Bohužel,lidi jsou stále dost naivní a nalítávají na špek různým podvodníkům i jinde a jinak....
Kadla:
Meryl: ale jo, nic proti tomu
Meryl: Mně se stala eště lepší věc. Někde jsem měla odkaz na svůj článek o puberťácích, který mi vyšel před pár lety na ž-in. A dost nevybíravým stylem se mi ozval admin z Necyklopedie a obvinil mě, že jsem jim ukradla článek. Posléze vyplynulo, že ne já, ale to oni ho před lety ukradli mně, teda potažmo ženě-in (ten admin o tom nevěděl). Takže pak došlo k nápravě a dokonce tam mám info o svém autorství
http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Puber%C5%A5%C3%A1k
Meryl: třeba to bylo déja vu
kat: ona to k nám poslala už dřív, ta soutěž byla vyhlášená na začátku října... a tohle vydání bylo v adminu připravený už od pondělka...kdybych včera koukla na ž-in a našla to tam, vyřadila bych to...
Ono vždycky se to uhládat nedá... před Vánoci mi dokonce jedna čtenářka poslala "svůj" vánoční příběh... a byl to můj, kterej jsem někdy před dvěma lety psala
Vikina: ono je rozdíl to číst v novinách nebo to během dvou dnů poslat na dva konkurenční servery
Teda fakt nechci být hnusná
http://zena-in.cz/clanek/chci-na-tu-hruzu-zapomenout/kategorie/nase-ctenarky/rubrika/bulvar
For Meryl
Kadla: a ještě do tištěnejch novin
Majucha: Se směju tomu, že to vyšlo i na ženě-in . To mě nikdy nenapadlo, rozeslat jeden článek na vícero serverů...
Kadla: co se řežeš, máš se bát!
Výmysl vycucaný někým z prstu-evidentně odněkud opsaný....
Meryl: Jestli se nemýlím, tak to je opsané, jen přemýšlím jestli to bylo v Překvapení nebo ve Chvilce pro tebe. To bys musela denně číst všechno, co kdy vyjde, to nejde uhlídat.
kat: můžeš mi dát odkaz, prosím tě? Holt to asi čtenářka poslala na více míst