Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Obracím se na vás s prosbou o pomoc. Mám sestru, kterou mám velmi ráda, a tak mne bolí, když vidím, jak se trápí. Má sestra měří asi 169 cm, její váhu si netroufám sdělit přesně. Pohybuje se někde mezi 110 a 130 kilogramy.

Životem mé sestry prošli tři muži, všechny vztahy skončily a sestra je sama. Je jí třiatřicet let a na muže zanevřela. Její poslední přítel měl velmi rád boubelky, proto sestru, která už tehdy byla velmi korpulentní, podporoval v jídle. Prý ho to vzrušovalo. Nakonec se i tento vztah rozpadl.

Snažila jsem se s ní o jejím problému velmi citlivě mluvit, protože jsem ji nechtěla urazit ani ranit. Vím, že není hezké, když vám někdo řekne: “Jsi tlustá!“

Pak začaly i zdravotní komplikace – zánět slinivky. Trpěla sice velkými bolestmi, jenže když se uzdravila, začala s jídlem znovu. Dlouho jsem jí jen tak lehce naznačovala, že jejímu zdraví nadměrná tloušťka škodí. Nechtěla jsem jí říkat, že to není hezké, protože pojem krása znamená pro každého něco jiného. Odpovědí mi téměř pokaždé byl její skoro hysterický křik, ať ji nechám na pokoji, že je to její život a ona takhle vypadat chce, protože jí to vyhovuje, a jestli do ní budu rýpat, bude jíst naschvál ještě víc.

Nedávno jsem u ní byla na návštěvě. V televizi právě běžel pořad Jste to, co jíte. V té době jsem musela být úplně zticha, protože sestra jej se zaujetím sledovala. Po jeho skončení mi začala vyprávět o zdravém způsobu stravování. Co je dobré a co ne, jak je důležitá vláknina atd.

Vycítila jsem příležitost a zkusila se jí zeptat, jestli by se také nechtěla pokusit alespoň něco málo zhubnout, když o tom vlastně všechno ví. Ozvala se stará písnička.

Přiznám se, že jsem situaci nervově nezvládla. Je mi to líto. Vjel do mne takový vztek, že jsem na svou sestru jen zakřičela: “Jsi tlustá, vypadáš hrozně a nevíš, co chceš!“ Pak už za mnou jen zaklaply dveře. Celou cestu domů jsem nemohla zastavit pláč.

Nechci jí ubližovat, nechci být zlá, ale ani nechci sledovat, jak se ničí. Bojím se o ni. Mrzí mne, jak jsem k ní nakonec dokázala být krutá, ale bylo to snad poprvé, kdy někdo vše pojmenoval pravým jménem. I když to řekl drsně a jí do očí.

Poraďte mi, prosím, jak mám své sestře pomoci? Jak ji přimět, aby si konečně přiznala, že jde hlavně o její zdraví? A jak jí mám vysvětlit, že jí chci pomoci, protože ji mám moc ráda?

Děkuji za vaše názory a doufám, že mojí sestře a mně pomohou.