Je možné, že jsem si rozmazlila mimino? Z dcery už nemůžu.
Mám desetiměsíční holčičku a poslední dobou jsem z ní úplně na větvi. Nevím, čím to je, ale ona pořád jenom řve a řve. Už z toho šílím.
Neustále vyžaduje mou přítomnost, pořád mě musí mít na očích. Jakmile se třeba jen na chviličku vzdálím, okamžitě spustí příšerný jekot.
Jsem z toho už šíleně unavená. Malá začala lézt, stoupat si kolem nábytku, ale ještě neumí sama sednout zpátky na zem. Takže se postaví u křesla, a když chce na zem, začne vřískat. Ale vzápětí už šupajdí dál, zase si stoupne a pak nastane nový křik. Když potřebuji něco udělat, dám ji do ohrádky – opět pláč. Jdu na záchod, chvíli mě nevidí a řve a řve a řve.
Nechce sedět ani v židličce, když ji krmím, mele se a vzteká. Plive jídlo všude kolem. Mlátí ručičkama do talíře, takže pak musím kompletně uklidit kuchyň.
Nejhorší je, že se budí několikrát za noc a vždycky dlouho trvá, než ji uklidním. Přes den spí asi dvě hodiny odpoledne a to je všechno.
Když si chci odpočinout a domluvím s manželem, že si ji vezme na starost, je to k ničemu, protože ona mu vříská celou dobu, kdy jsem pryč.
Nevím si rady. Co dělám špatně? Snažím se ji nějak zabavit, ale ona o hry nemá ještě zájem. S hračkou si vydrží hrát jen chvilku a pak už kouká, kam by vlezla, co by si osahala.
Je to v tomhle věku normální? Jsou všechny děti takové? Nebo je ta naše nějak rozmazlená? Zkoušela jsem nechat ji, nereagovat na ten křik, ale ona to pak graduje do takových výšin, že to nikdy nevydržím.
Co s ní mám dělat? Přejde to někdy?
17.10.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 42 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je možné, že jsem si rozmazlila mimino? Z dcery už nemůžu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
U nás měli děti hernu v podstatě všude. Hračky jsou většinu dne roztahané po celém bytě, většinou se mnou byli v místnosti, kde jsem i potřebovala něco udělat, všechno jsem uzpůsobila - do metru a půl vyklizené poličky, na rohy ty záslepky, aby se nezranily atdatd. Je to sice 
když šlápneš na nějakou zajímavou hračku
ale vydržet se to dá. To, že se vzteká u jídla, to bych netolerovala, prostě bysme jídlo ukončili. A jak bylo psáno-nepomáhat, jen jistit, však ona si na všechno časem přijde (u nás se vztekalo taky dost
Máma mi často vyčítá, že nemám ohrádku a děti jsem tam prostě nešoupla, ale pro mě je to nepředstavitelné - chci, aby si všechno (bezpečné samozřejmě) osahaly, aby měly prostor a volnost. Ale skákat po hlavě jsem si od nich nikdy nenechala
Verera: 12:35 
jako vzdy, kdyz se jedna o vychovu deti mi nezbyva nez s tebou souhlasit 
Docela se mi osvědčilo vnímat děti, zkusit pochopit, co tím křikem vlastně myslí a vyjít jim vstříc, pokud to jde, vymezit věci nedovolené (kde jde o zdraví nebo prostě z principu s tím nesouhlasím) a zbytek povolit. Neomezovat zbytečně dítě, ale současně si vymezit svůj prostor, abych nebyla štvanec.
A co nejvíc si zjednodušit život. Pokud odněkud potřetí za půl hodiny odnášíš dítě, je určitě lepší způsob, jak mu zamezit v nežádoucí činnosti.
Jeden čas jsme měli počítač zamykatelný, jinak prstík neomylně směřoval k tlačítku Reset. Kliky nasvislo, rozbitné věci metr a půl nad zemí, ohrádka do dveří, zarážky na okna a do šuplíků, pojistka na koš, při více dětech prostor pro staršího, kam mladší nemůže....to jsou drobnosti, které ti ušetří nervy.
A postupovat ve stejných situacích stejně. Děti velice rychle pochopí, že si něco nevyřvou, když se jim to nikdy nepodaří. Že ne, prostě znamená ne a nebude se o tom diskutovat. Pokud někdy ano, tak to zkouší a mají mnohem větší výdrž, takže je možná lepší, pokud víš, že nakonec vždycky ustoupíš, zařadit to mezi věci povolené, vyjde to nastejno jen ve větší pohodě.
evidlo + 4: Proboha, nestraš tady Aspergerovým syndromem, na takové závěry je v deseti měsících brzo, navíc podle pár vět na internetu. V tom, co Majda popisuje, nevidím vůbec nic patologického, kolem těch deseti měsíců to přijde prakticky na každé dítě.
Majdo, taky si myslím, že by prospělo i nechat dceři víc volnosti - uprav byt tak, aby mohla bezpečně zkoumat a nepomáhej jí, ona se to musí naučit. I kdyby párkrát spadla, ono se jí nic nestane, jen si zapamatuje, že musí dávat pozor. Jisti jen rohy a ostré hrany nábytku. U jídla se mi osvědčilo prostě přestat krmit, když dělá bordel. Pochopila rychle. A taky je dobré dát jí do ruky něco, co může jist sama - nějaké dětské křupky, kus mrkve, patku rohlíku... Nemyslím, že je za každou cenu nutné ustoupit a nechat ji "jíst" samotnou lžičkou, na to podle mě ještě nemá dost rozvinutou jemnou motoriku a bylo by to zbytečné plýtvání jídlem.
Jinak Majdo me jeste napadla jedna souvislost. Nase dcera mela dost blbe reakce po ockovani, jedna z toho byl encefaliticky krik a zaroven poruchy spanku. Zkus se zamyslet, od kdy tohle zacalo a zda to nemuze mit taky souvislost.
Pediatra se neptej, ten ti rovnou rekne, ze to souvislost nema.
Ale ty sama si to porovnej v hlave a taky se pokus o ockovani neco vic zjistit.
Protoze pokud by mela blbe reakce neurologickejho typu, bylo by asi na miste zvazit individualni ockovaci kalendar.
Ale jak pisu, zalezi na tom, od kdy to trva 
annie: 10:33 Ta posledni veta 
loupák:
.gif)
janca0001: jdi s tou reklamou někam jančo
...my tady všechny čteme jen ŠŽ
.jpg)
janca0001: sem toto nepatří ... promiň
O čem nejraději holky čtete? Mě baví takový ten mix o shoppingu, trošku bulvár a hlavně zdravý životní styl a rychlý dobrý jídla. Poslední dobou jsem nemohla najít žádný časopis, který by to všechno měl a zároveň nebyl narvaný reklamy, no a včera jsem narazila na "Moje šťastná hvězda" a rovnou si ho koupila. Docela mile překvapil a má i křížovky. Četli jste to už některá?
Připadá mi to jako Aspergerův syndrom, kamarádka má holčičku která se přesně takhle projevovala, neptala ses Mudry?
Nic nedeláš špatně a rozhodně jsi ji nerozmazlila, nic si nevyčítej. Je to nejspíš separační úzkost a je to normální vývojové období, většinou nastupuje kolem toho 10. měsíce. Zas to přejde, chce to jen obrnit se trpělivostí a vydržet. My máme teď doma némlich to stejné. Ještě před dvěma týdny usměvavá samostatná holčička a teď si nemůžu ani dojít na záchod bez řevu. Když ji dám na zem, přileze ke mně, pověsí se mi na nohu, vzpíná ke mně ručičky a řve. Snažím se ustupovat jen částečně, pochovat, pomazlit, ale pak říct třeba "promiň, máma musí uvařit oběd" a zas ji dát na zem. Ona si většinou po chvíli najde nějakou zábavu a na řev zapomene.
No já matka nejsem, ale myslím, že to je popsaný jev v tomhle věku, říká se tomu separační úzkost.
vydržať
Jeste teda - deti sou opice, ale moc dobre vi co je realny. Nechtely me nechat odejit do vedlejsi mistnosti na 3min, ale kdyz bylo nutny abych odesla, tak sem se rozloucila, ony to vzaly a vydrzely klidne 2h . Teda pres den. Jo a venku se to fakt snasi lip.
