Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zas je mi divné, co na dětech několik dní srovnávají do latě. Pokud se dožadují sladkostí, nechtějí jít spát a pod, tak snad mají jako rodiče nějakou autoritu. Jistě, v neděli večer v den návratu to bude divočejší,ale pak už přece musí stačit říct- Ano, u babičky jsi to mohla, tady jsi doma, tady to nebude. Hotovo, konec debat. Pokud jsou rodiče důslední, nevidím žádný problém, leda že moc řeší každou drobnost.

Senedra: A proč na to neodpovíš jednoznačně- Teď ne, schov si to, sníš si to až...(doplň kdy už to nevadí). Jednak děti vidí, že nemá smysl škemrat, jednak tchyně, že jí taktika nevyjde a nebude to opakovat.

Senedra: Totálně rozjeté dítě? Tak to je pak chyba v těch rodičích když si ty rozjeté děti nedokážou srovnat.

Jak už tu bylo napsáno: jeden víkend za měsíc ještě žádné dítě nepoškodilo na jeho vývoji.

Senedra: tak já loni měla s dcerou střídavou péči, aby mohla chodit vydělávat a naopak si chválila, jak se vnouček změnil, škoda jen, že ona sama je benevolentí až moc, jak říká moje matka, zadělává si na průšvih do budoucna, ale zase vnouček moc dobře chápe, že to co si může dovoilt doma mu u babi a dědy neprojde, neříkám, že jsem pes, ale skákat si po hlavě nenechám

Arna: jenže ono se to řekne - tak prarodiče nechte, ať rozmazlují. Ale rodiče pak mohou mít na krku totálně rozjeté dítě.
Taky bych koukala na to, jak často dítě s babičkou je - když třeba jednou za měsíc, na pár hodin, tak budu benevoletnější než kdyby se s babičkou vídalo několikrát týdně.
Asi je nejlepší něaká zlatá střední cesta - tj. od rodičů toleranci k tomu, že dítě u babičky dělá i něco, co doma nesmí a zase od prarodičů to, že budou rodičům naslouchat a snažit se řídit jejich doporučeními.

Expert na obcházení rodičů je moje tchýně. Třeba jsme jí jednou poprosili, aby nedávala hned po obědě ( nebo ještě v průběhu oběda) na stůl nic sladkého, protože jedno dítě bylo velký nejedlík a když vidělo, že ho čeká dort, tak nesnědlo nic dalšího. Tchýně to vyřešila tak, že při obědě nedala na stůl nic, ale hned po obědě dítěti strčila do ruky talíř se sladkostmi a pokynem, ať se nás zeptá, jestli sladké může. Bohužel tchýně je už dost stará, bydlí poměrně daleko, takže se s vnoučaty moc nevídá, tak se kolikrát kousnu do jazyka a mlčím, i když bych chtěla něco poznamenat.

Často a moc ráda vzpomínám na svou babičku . Trávila jsem u ní skoro všechny víkendy a prázdniny . Nemusla jsem do zahraničí, nikam - ale běda, kdyby mi někdo sáhnul na pobyt u babičky.
Měla jsem tam svoje povinnosti -ale i pocit, že tam můžu dělat to, co doma ne ( třeba se v sobotu dívat na televizi dlouho do noci a navíc na film s "hvězdičkou" a sníst u toho plech buchet )- ano , babička nás rozmazlovala - a přesně jak píše Kassy - sice to chvíli trvalo ,ale nakonec jsem pochopila, že to, co u babičky můžu, mi doma neprojde .
Být Terezou,asi bych s maminkou promluvila ,at vnoučata trochu zapojí do práce a popřemýšlí, co její benevolence ve výchově způsobuje po návratu vnoučat domů k rodičům - ale určité rozmazlování k babičkám patří. Moje dětství by bez babičky bylo jiné a rozhodně smutné . Všem děckám bych přála takovou babičku,jakou jsem měla já - a snad jsem jí aspon částečně tu lásku, kterou nám dávala , vrátila.

Já bych to viděla asi takhle: Doma se budou dodržovat vaše pravidla a nezajímá vás, že "ale u babičky můžeme...". Když jste u prarodičů společně, máte taky poslední slovo vy, jako rodiče - co řeknete platí, když něco zakážete, prarodiče to budou respektovat. Ale jakmile tam děti prarodičům necháye a odjedete... děj se vůle Boží. Pak už je to v režii prarodičů a záleží na nich, co povolí meno nepovolí. Trvala bych jen na důležitých omezeních vyplývajících ze zdravotního stavu dětí - dlouhodobého i aktuálního - alergikovi nepodstrkovat to, nač je alergický, děti s rýmou nebrat do bazénu a tak podobně. A samozřejmě na základních bezpečnostních věcech typu "v autě budou VŽDY v sedačkách, ať řvou, jak chtějí". Ale jestli se můžou dívat na televizi nebo mlsat před obědem? Babičky jsou přece od toho, aby přiměřeně rozmazovaly. To co, popisuješ, mi nepřiměřené nepřipadá a děti už máte dost velké, aby pochopily, že doma a u babičky platí jiná pravidla. Řešila bych jenom to vyložené podrývání autority v mé přítomnosti, nic víc.

Děti přežijí i ty větší dávky sladkostí úplně v pohodě a není nad vzpomínky, co se všechno u babičky mohlo...

I když docela mě pobavil argument babičky, že nechce, aby děti plakaly, tak jim všechno dovolí. O to větší bude řev, až jim jednou bude nucena něco zakázat.

To, že si děti zvyknou, že nemůžou dělat a mít všechno, považuji naopak za jeden z nejlepších vkladů do života zvlášť když se postupně i učí rozhodovat, vzdát se něčeho, vybírat si,přizpůsobit tomu své chování. A za zákazem, odmítnutím nenásleduje pláč, když se podá rozumně a přiměřeně.
No, ona babička možná sama bude překvapená, jak se u ní doma z milých děťátek stávají tyrani.

U nás to nebylo asi tak moc, ale beru, že babičky holt mají děti už jenom půjčené, tak je rozmazlují. Já neřeším v kolik jdou u babičky spát a celkově jaký je tam řád, to je věc jejich a doma musí respektovat naše pravidla. Myslím si, že ony časem pochopí, že něco jim u babičky projde, ale doma narazí. Nelámala bych to ale.

Chce to rozumně. To, že jeden dospělý v přítomnosti jiného něco zakáže a druhý povolí, je špatné ať jde o rozdílný přístup rodičů a nebo rodiče a babičky. A pokud jsou rozdílné názory,mají si dospělí stanovit pravidla mimo doslech dětí a ty pak dodržovat.

U nás to fungovalo tak, že za naší přítomnosti se babičky zeptaly, dětipak už věděly, že nemá cenu přemlouvat babičlku a šly rovnou za námi. Pokud jsou u babičky, ta rozhoduje, ale na zásadních věcech jsme domluveni. Těžko jsme ji třeba přesvědčovali, aby dětem nic nenosila, ta jsme se domluvili na přijatelném množství a složení.

Není potřeba na všem co se jednou řekne, neústupně trvat, ale pokud někdo něco zakáže, může to povolit zas jen on a děti si to musí s ním vyjednat, přesvědčit argumenty, aspoň se pocvičí v diplomacii

Rozumně rozmazlovací babička je fajn a pokud to přehání, děti pochopí, když se jim řekne, že to můžou u babičky , ale doma se to dělat nebude.

Mělo by se rozhodně trvat na pravidlech pro bezpečnost a zdraví, u všeho ostatního si dokážou rozumní rodiče děti rozmazlené babičkou zase rychle smazlit.

Arna: Souhlas. U babičky zpravidla můžou děti dělat víc (třeba nepořádku) než doma. Vzpomínám si, jak jsme s babičkou pekli cukroví, bramborové placky na plotně...atd. Maminka by nám to doma nedovolila a babičce by celé to pečení dalo desetinu práce, kdyby jsme jí u toho nepřekáželi. Pak jsme všichni společně uklízeli. U babičky jsme se učili, jak se starat o domácí zvířectvo, a že koza, slepice i králíci musí dostat jídlo i v neděli.
Měli jsme u babičky měkčí režim než doma, ale moc jsme se tam těšili.
Ale proti rodičovským zákazům by babička nikdy nešla.
Dědeček byl větší generál než rodiče, a přesto jsme ho milovali.

Popřemýšlej Terezo také o tom, jestli Ti tyhle rozmíšky stojí za to. Jednou třeba budeš nutně potřebovat hlídání (nemoci, prázdniny, apod.). Kam jinam s dětmi, než k milujícím babičkám ?

Ono s přibývajícím věkem přijdeš na to, že spousta různých zákazů a omezení dětí je zbytečné.
No, a prarodiče to už vědí...

Pěkné články o vztazích:

http://modni-vlna.cz/temata/vztahy/

Bóóóže, tady je zas chytrých a zkušených matek!!!
Pouštět děti k babičce za odměnu? Nepouštet když babča s dědou mají jiné názory? Jen pod dohledem rodičů?

Holky, vzpamatujte se a nechte dětem dětství a s ním vše co k tomu patří: tedy rozmazlovací babičky a dědečky.

Tak já na 100% souhlasím se Sallie a s Mari. Moje babička z tátovy strany byla těžce rozmazlovací. Mohla jsem jí skákat po hlavě, dělala mít řízky a krupicovou kaši a kupovala sladkosti, v ničem mě neomezovala. A vyrostl ze mne úplně normální soudný člověk. A na tuhle babičku vzpomínám s velkou něhou a s velkou láskou, přestože už tady řadu let není. Mojí mamce jsem rozmazlování svých synů přesně v duchu této mojí babičky s klidným srdcem dovolila, protože jsem věděla, že za těch pár dní v měsíci, případně týdnů přes prázdniny, nemůže nic pokazit, naopak. A také z nich vyrostli super "chlapi", kteří babičku dodnes milují, ale i respektují, přestože je v dětství rozmazlovala. Takže za mne : rozmazlovací babičky jsou to nejlepší, co může děti potkat. Když mají u rodičů správnou výchovu, babička to rozhodně nepokazí.

syn i dcera mi řekne mami na nás si byla přísnější to my si dovolit nemohly