Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Přejde to... malý měl taky takové období, trvalo několik týdnů a pak klid.
Chtěl být jenom se mnou, s nikým jiným, bylo to únavné, vyčerpávající.
Tchýně mi chytračila, jak jsem jej rozmazlila a že to chce dávat ho k někomu jinému, ať si zvyká...jen zapomněla říct ke komu. Jí samotné stačila návštěva jednou za měsíc až šest týdnů a byla naposlouchaná řevu až až...
A až se tu sejdeme za pár let, tak budeme s láskou vzpomínat, jak na nás ty naše děťátka byly závislé...
Já když jsem skončila mateřskou, tak jsem nemohla pobrat ten pocit štěstí, když jsem v práci mohla vylučovat bez asistence.

Zkus si uzpůsobit byt tak, abys musela co nejmíň zasahovat. Veškeré rozbitné věci nahoru, kytky taky, zásuvky zabezpečit, dráty schovat.... a pak ať si šmejdí a osahává. Stoupne si a neumí sendout, no, bude se to muset naučit. Jisti ji, ale nepomáhej. Jakmile to zvládne, bude pro ni jednodušší to dělat sama než čekat až někdo přijde.

Některé děti se opravdu vztekají, protože chtějí všechno samy a neví jak, tak jí to zkus co nejvíc umožnit.

Ale jak si ta pamatuju, tak v tomhle věku jsem dělala všechno s dcerou v náručí. Ona teda neječela, jen se dokázala nenechat odbýt. A zase zvládala sedět u mě na boku, i když jsem ji jen lehce přidržovala jednou rukou.

Pokud dcera manželovi doma ječí, co je vypravit ven?

Tipla bych, že se jedná částečně o separační úzkost ( to tady popsaly už ostatní přede mnou) a také o to, že dcerka by asi už chtěla chodit a nejde jí to. Naše děti byly vždycky nejprotivnější před tím, než udělaly nějaký výrazný vývojový skok ( začaly lézt, chodit, mluvit...). přišlo mi, že se ve stávajícím stavu už nudily a chtěly něco víc. Jinak já věku cca mezi rokem a dvěmi říkala "blbost na nožičkách" - prostě všude vlezly, všechno chtěly osahat, stahovaly věci ze stoly, kramařily ve skříňkách, vysypávaly boxy s hračkama a pak nechaly hromadu hraček za sebou... Je to prostě normální, holt tohle období musíme vydržet.
A neustupovala bych v hlídání jinou osobou, rozloučila bych se, slíbila, že se vrátím a odkráčela středem.

Mám doma jednu 13-měsíční potvůrku
Když zlobí u jídla v židličce, krmení končí. Neboj, hlady neumře, jen se naučí, že prostě tohle chování má nepříjemný následky, tak je lepší se tomu vyhýbat.
Křik při odchodu? U nás mrňavka nesnáší, když jí někdo zavře dveře před nosem. Takže kam jdu, nechávám otevřeno, ona jde (dřív lezla) za mnou. Pokud chci klid na záchodě, tak ji odložím do postýlky, obložím hračkama, který nemá tak často /jsou jí vzácnější, tak se zabaví a mezi tím si neublíží. Taky se musí naučit, že máma sice odchází, ale vždycky zase přijde. Takže teď už většinou zvládá bez fňukání.
Dokud jsem kojila v noci, tak se budila po třeba 1,5-2 hodinách. Teď potřebuju odstavit kvůli lékům, ale nechci to udělat "na tvrdo", ale postupně ubírám. Začala jsem tak, že jsem zrušila všechna noční kojení. Pak asi dvě noci fňukala, když jsem místo kojení jen hladila a "ššš-šala", od té doby je klid a s výjimkou občasnýho hledání dudlíku (tak jednou za 3 dny) spí celou noc.

Monik: sallie:

Pripada mi to jako normalni projevy. Separacni uzkost. Tomu je lepsi vyhovet. Kdyz se to budes snazit ignorovat a dceru "otuzit" bude to jen delsi. Buzeni nekolikrat za noc neni divny. 2h denniho spanku jsou zhruba akorat. U jidla ji nech at se krmi sama, bince bude stejne ale budes to mit bez revu. Je to unavny, ale fakt je nejlepsi se tomu poddat, prijmout to, ze te dite potrebuje, nedela to naschval. Skonci to. A neznamena to, ze si vychovavas zavislacka. Deti tim musi projit. Prave takhle se uci, ze semuzou vzdalit, ale kdyz se vrati, je tu mama pro ne. Dava jim to jistotu.

sallie: k tomu krmení - finta - do ruky jí vstrčit lžičku a přitom krmit druhou.

V deseti měsících je ještě "hloupá". Asi bude výrazná osobnost - zlobí ji, že nestačí na to, co by chtěla, ještě pořádně nechodí, padá...to jí nejde, ale řvaní jo. Tak prostě dělá, co umí nejlíp Nedělej si z toho hlavu, když je jinak zdravá. Zkus trošku odměřený přístup a nevyskakuj na první zaječení. Když nejde o život... Mně v té době hodně pomohla dětská ohrádka. Jinak bych neudělala nic. Mohla jsem být v klidu, že si nic neudělají. Až na to, že syn jednou jedl svoje vypadnuté bobky z plínky.

V deseti měsících je snad úplně normální,že je dítě fixovaný na matku,pokud je s ním od rána do večera na MD...nějak nechápu co řešíš Majdo...mě to naopak těšilo,že to moje štěstí je na mě tak závyslí,asi to každá prožíváme jinak...

Jako všechno v životě,nějak se musí takové období přetrpět,určitě jí to nevydrží např. do 20 let....

nedovolila bych jí to,odnaučovala, děti jsou mazané,pokud budeš povolovat bude se to horšit.
Můj vnuk měl také své móresy,snacha jej ze začátku nechávala, pak si řekla dost, prostě nepovolila, vzekal se ,ona prostě v tomto pochopila sama, že dál se nedá.Dnes je vnukovi rok a půl a nic si nevyvzteká, je z něj prima kluk.Čím bude starší, tím hůře,uvědom si to. Pak budeš zoufalá až jej tyto móresy budeš chtít odnaučit. Čím nyní více povolí tím hůře pro tebe .

Ale Majdo, hlavu vzhuru. nejspis holcicka nebude rozmazlena.
Kdyz zmenis pristup v nekterych vecech, tak se to srovna.
Zkus knizku Vychovavame deti a rosteme s nimi nebo Respektovat a byt respektovan.
V te prvni clovek hezky pochopi taky tu detskou dusicku.
Drzim palce

Jeste k tomu krmeni. Proc se vzteka? Nechtela by to treba zkusit sama? Zase dalsi vec, kdy ji treba chybi osobni prostor
Ve chvili kdy by mi zacala jidlo rozhazovat, sklidila bych jidlo a nedala ji nic. Syn to delal taky, ale dala jsem mu najevo, ze bud bude jist slusne, nebo jist nebude a je klid.
Je fakt, ze obcas zacnou u jidla zlobit,ale vetsinou uz je to spis v klidu. Teda kdyz jsme doma sami. Nejvic zkouseji hranice, kdyz je doma manzel nebo kdyz prijede navsteva.

Jinak me se teda deti budily, dokud jsem v noci kojila. Ted uz kojim jen 2x denne,rano a vecer a spi celou noc. Kdyz jim teda zrovna nic neni.
Tak jestli jeste kojis, zkusila bych odbourat nocni kojeni.

sallie: Teprve ted ctu prispevky a koukam, ze spoustu z toho uz si napsala

My ted "odnaucovali" dudlik. Stylem, rozkouses si ho, budes ho mit ukousanej
Syn byl hroznej zavislak, jednou jsme skoncili i na pohotovosti, kvuli absenci dudliku, je to heerec
No, neveril, ukousnul ho, tak ho ma ukouslej. Porad si ten zbytek ozizlava, dudat se to uz neda, ale musi ho mit u sebe
A je fakt, ze ubyva situaci, kdy ho vyzaduje a pribyva tech, kdy si na nej ani nevzpomene
Ale je to v podstate "po dobrem" a postupne. Kdyz jsme mu ho chteli sebrat nebo vymysleli ruzna zduvodneni, ci se to snazili omezit, tak to byly sceny neskutecny.
Takhle si vlastne on sam zvolil, ze ho bude mit ukouslej, zjistil, ze mama to mysli vazne, ze nebude mit jiny a je to pohoda

Takhle postupne nenasilne bych zvykala i dcerku, treba s tim zachodem.
A rozhodne bych ji nechala veci zkoumat a osahavat.
Muze byt i nervni z toho, ze ji nic nedovolis a ze za ni vsechno delas