Maminka se chce vdát. Bojím se o dědictví.
.jpg)
Možná mě některé z vás odsoudí a pomyslí si, že jsem sobecká a vypočítavá. Přesto jsem se rozhodla jít s kůží na trh a zeptat se čtenářek, co si myslí o situaci, která je teď v naší rodině.
Moje maminka se totiž rozhodla, že se vdá, ačkoli jí je už skoro sedmdesát let. Tatínek zemřel před deseti lety a maminka jeho odchod nesla těžce. Dlouho byla sama, snažila jsem se být s ní co nejvíc. Jezdila s námi na dovolené, často u nás trávila celé víkendy a samozřejmě Vánoce i Velikonoce.
Nikdy mi pro ni nebylo nic zatěžko, ani mému manželovi. Kdykoli potřebovala někam odvézt, něco opravit, udělat velký nákup – všechno jsme považovali za samozřejmost. Je to přece moje máma, sourozence nemám, a ona tedy nemá nikoho jiného, kdo by se o ni postaral.
Před dvěma lety se situace změnila. Maminka si našla přítele, muže sice o dost let staršího, ale velice vitálního a ve výborné kondici. Je mu 79 let, je rozvedený a má tři děti a osm vnoučat.
Maminka úplně ožila, jako by celá omládla a rozkvetla. S přítelem si velice rozumí, dokonce spolu jezdí i na dovolenou k moři. Oběma to moc přeji, jsem ráda, že maminka je skutečně šťastná.
Jedna věc mě však trápí. Totiž, jak nám před časem oznámili, chtějí se vzít. Zatím spolu žijí tzv. na hromádce, ale svůj vztah by chtěli zpečetit i úředně. Chápu, že pro lidi z jejich generace je svatba přirozená, když už spolu žijí.
Jenomže z jejich rozhodnutí nadšená nejsem. Jde o to, že maminka je velice slušně zabezpečená. S tatínkem si pořídili poměrně dost hodnotných věcí, má krásně zařízený byt, drahé obrazy i starožitnosti. Je to její velký koníček, vlastně už od mládí je vášnivou sběratelkou starožitností. Vždycky říkala, že až jednou nebude, všechno bude moje a mých dětí, tedy jejích vnoučat.
Víte, nechci vypadat hamižně ani necitlivě. Nejsem taková. Jen se snažím uvažovat realisticky. Bojím se, aby ty krásné věci jednou nepřipadly třeba jejímu manželovi nebo jeho dětem. Na to, abych se s nimi soudila a tahala o dědictví, nemám povahu. Ta svatba totiž všechno velmi komplikuje a nelíbí se mi to. Vím, že nemám právo rozhodovat o maminčině životě, to musí udělat ona sama. Také se nehodí, abych jí říkala, z čeho mám obavy, protože by to vypadalo, že už se na dědictví celá třesu.
Přiznám se, že se za své myšlenky částečně stydím, připadá mi nepatřičné zabývat se takovými věcmi. Ale nemůžu si pomoct. Zkrátka se mi to pořád vkrádá do hlavy a není síly, která by mě toho zbavila.
Třeba mi pomůže, když si přečtu názory ostatních. Myslíte si, že to, co mě napadá, je v tomto případě na místě, nebo jsem podle vás chtivá a zištná potvora?
24.7.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maminka se chce vdát. Bojím se o dědictví.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jenom maminka má právo rozhodnout o tom, komu odkáže svůj majetek.
Kdybych byla v její situaci a moje děti přemýšlely tímto směrem, tak raději odkážu všechny své úspory třeba kočičímu útulku. Mladým vůbec nezáleží na štěstí svých rodičů, vidí jen ty krámy a prachy, co když o ně přijdou, no fuj. Přemýšlí takto i děti toho pána? Taky třeba něco má, co bys mohla případně zdědit ty.
to je bezva- a kde jako by žil po případném ovdovění maminčin manžel? Sestěhováním třeba přijde o byt nebo kde do teď bydlel¨...taky by mohli oba dva prodat dosavadní majetky , koupit garsonku a začít cestovat
Prošustrují majetek a fertig
Myslím si, že to není tak složité, já sic ještě nejsem tak stará, vdávala jsem se před 2 lety. Jelikož vlastním dům, který chci dát jen svým dětem, tak jsem si zašla k notáři a sepsala závěť. Dům bude patřit přesnou polovinou mým dětem a zbytek dědictví bude podle zákona. a mám to vyřešené. 
no taky bych měla obavy, zvlášť při tolika jeho dětech a vnoučatech.
Jak radí holky - poradit s právníkem, s maminkou si promluvit, zdůraznit jí, že jí svatbu přeješ, ale některý věci je třeba promyslet, ošetřit - jak dobře zná jeho děti? Aby ještě oni tobě nechtěli dělat problémy. Předsvatební smlouva to taky může vyřešit.
můj manžel měl dům dřív než jsme se vzali. V případě rozvodu mi nepatří nic, ale pokud by zemřel bude mi dům patřit. Takže dům není ve společném jmnění, ale na dědictví mám nárok. Takže Aleno promluv s maminkou a šupky dupky k právníkovi.
myslím že jsou to věci nabyté před manželstvím, takže se nebudou vztahovat do společného dědictví.
maminka může odkázat nebo darovat své věci komu chce, nechte to na ní
Přejte jí a bude vám přáno
.gif)
sarmyn: Ještě jsem se mrkla do občanského zákoníku a manžel opravdu NENÍ neopomenutelný dědic. Nicméně ta předmanželská smlouva se mi zdá mnohem schůdnější než celá závěť.
S mamkou si promluv, protože pokud ti vše co má daruje za života a její manžel to napadne po její smrti, ze všecho cos dostala ho budeš muset vyplatit...musela bys to fingovaně od mami koupit a ošéfovat to břemenem, že k užívání to bude až po její smrti a manžel JE neopominutelný dědic a pokud bude jakákoli závěť, v našich zákonech se manželé a děti nesmí opomenout nikdy ..ať je to SJM nebo není, má nárok, pokud nebude předsvatební smlouva o vyrovnání... rozhodně se poraď s právníkem...
Taktéž si nemyslím, že byste byla, Aleno, nějaká bezcitná potvora. Základem je, jak už tady holky psaly, promluvit si s maminkou. Dalo by se to ošetřit závětí, kde by mohla maminka napsat, co vše odkazuje Vám - manžel není neopomenutelný dědic, takže podle mě můžete dostat všechen maminčin majetek. Navíc to, co získala maminka před manželstvím, není součástí SJM, takže Vám to může odkázat i bez svolení manžela. Závěť je podle mého názoru přirozená věc, moji tchánovci, kterým není ani 60, ji sepsali, než letěli do Austrálie, kdyby se s nimi náhodou něco stalo, tak aby bylo všechno zabezpečeno.
Možná by stálo za to si promluvit i s tím pánem, jak on to vidí
To, co měla před svatbou nikdy nebude společný majetek, takže bys z něho dědila polovinu ty a polovinu maminčin manžel. (Pokud by to byl společný majetek, tak by polovina byla manžela a o maminčinu polovinu byste se pak dělili na půl.)
.jpg)
Porad se s advokátem, co a jak a kdo by dedil v prípade snatku, ale i tak zákony se vecne mení a i kdyby maminka sepsala dneska závet je otázkou,zda by platila az zemre. To dneska nikdo neví. Podle mne by bylo nejjednodussí, kdyby ti veci darovala písemne jeste pred snatkem, címz by byly vylouceny ze spolecného majetku a tudíz dedictví. Nemusís si je hned odstehovat k sobe, at si je nechá u sebe doma a tesí se z nich, ale budou tvoje a hlavne to más na papíru. Musíte si holky spolu sednout a popovídeat si. Zeptej se jí, jak si to ona predstavuje a co si preje, protoze po svatbe dostanes z jejího dnesního majetku jenom polovinu a na tom nezmení nikdo nic. Kdo ví, mozná o tom uz i sama premýslela a neví jak ven ze situace? A nebo je natolik zamilovaná, ze pozapomela na praktickou stránku veci?
jeřabinka: Toho majetku nabytého před manželstvím, tak to se týká myslím jenom bytu, baráku a nemovitostí. Zbytek by měl spadat do dědictví
.jpg)
Alena věřím ti ,že máš starost o maminku taky ,aby nedopadla zle víš jak má takové hezké věci ,aby je na popud svého manžela nerozdala . Maminka by měla udělat závěť než se vdá , (promluv s ní ,že ani mladí se nevdávají v dnešní době )
Nejlepší by bylo, kdyby maminka napsala závěť. Mohla by v ní něco odkázat svému manželovi, aby ho úplně nepominula, ale zbytem vám.
jeřabinka: společný majetek to sice nebude, ale manžel je ze zákona dědicem v I. skupině zároveň s dětmi.
