Mají babičky rozmazlovat, nebo vychovávat?
.jpg)
Chtěla bych znát názory ostatních žen, maminek i babiček, jaký mají názor na přístup k malým dětem. Máme totiž dost velký problém s mou mámou, která je podle mě jako babička přehnaně benevolentní a vysloveně podrývá mou autoritu. A nejen ona, i táta je takový, i když ne v takové míře.
Máme dvě děti, tříletého chlapečka a šestiletou holčičku. S manželem se je snažíme vychovávat tak, aby měly jasně stanovené mantinely, jsme důslední a snažíme se děti nerozmazlovat. Ne, že by měly nějaký „studený odchov“, to rozhodně ne, hodně s jim věnujeme, mazlíme se s nimi, ale když něco řekneme, tak to prostě platí.
Problém je ale moje máma, která svoje vnoučata miluje a dovolí jim úplně všechno. Jí by snad nevadilo, ani kdyby jí děti skákaly po hřbetě. Tchyně taková není, ta si umí zjednat pořádek a i když je má taky hodně ráda, tak když se děti vrátí po víkendu u ní, jsou naprosto v pohodě.
Jakmile jsou ale u mých rodičů, vrátí se mi jako vyměněné a několik dní trvá, než je zase srovnáme do latě. U babičky totiž můžou všechno: jíst sladkosti (taky jim dám, ale snažím se to omezovat), koukat na televizi klidně celé dopoledne, vybírat si v jídle a vymýšlet si, různě si všechno vynucují a ona jim vždycky vyhoví. Prý by nesnesla, kdyby kvůli něčemu plakali. Kolikrát se stalo, že když jsme byli všichni pohromadě a manžel nebo já jsme dětem něco zakázali, ona jim to dovolila.
Hlavně manžel je z toho už pořádně naštvaný a vyhrožuje, že moje máma děti na víkend prostě mít nebude (bývají tam tak jednou do měsíce), když nedokáže respektovat a dodržovat naše výchovné metody. Mně mámina přehnaná benevolence taky vadí, ale snažím se to trochu chápat, je mi jasné, že kdybychom jí vnoučata „sebrali“, strašně by se trápila. A děti asi taky, samozřejmě, že vzhledem k tomu, jakou volnost u našich mají, jsou pro ně tito babička s dědou oblíbenější, než prarodiče z manželovy strany, k těm moc jezdit nechtějí.
Jaký je váš názor a osobní zkušenost? Myslíte, že je v pořádku, když rodiče vysloveně podrývají naši autoritu a dovolují dětem věci, o nichž ví, že je mají zakázané? Jak to chodí ve vašich rodinách?
27.11.2014 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mají babičky rozmazlovat, nebo vychovávat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
... básník tím chtěl říct, že by bylo dobré mít s babičkou domluvu, že ve vaší přítomnosti platí vaše pravidla a i ona se vás bude ptát - a rozhodně neexistuje, aby něco povolila přes váš zákaz ve vaší přítomnosti... ale nad tím, co se děje u nich bez vás, bych prostě přivřela oči.... (pokud to nejsou věci jako že jim dávají jídla na která mají děti alergie, nebo je nějak netýrají).
moje maminka dovolila dětem lentilky před spaním a pak se divila, že jí do deseti skákaly po hlavě... tak od té doby chápala, že to, že sladkosti se nejí večer má nějaký důvod. Ale jinak v naší přítomnosti platí NAŠE pravidla, u babičky je mi to šumák.
Já jsem u babiček koukala do jedenácti na televizi z postele, kde jsem si pod sebe drobila sušenky a nečistila jsem si zuby. V posteli se mnou spal kocour, malovala jsem se babiččinými šminky, jezdila po schodech po zadku, jedla krupicovou kaši s kakaem a spoustu sladkostí, nemusela jsem chodit ven a mohla jsem čumět "úplně na všechno" v televizi 
. A víš co se stalo? Nic (jo, zjistila jsem, že drobky v posteli jsou hrozně nepříjemný ).
Takže za mě pravidlo "u babičky, ať si to řeší babička", doma jedeme dle nás, nazdar... děti pochopily velmi rychle - ale je pravda, že když jsme přítomní, tak i babička říká "zeptej se rodičů, jestli můžeš to či ono" - když přítomní nejsme, je to v její kompetenci a ona si taky řeší následky.... a jeslti jim chce 3x denně smažit palačinky a posluhovat, no tak co už... je to její problém...
Ono se rika vseho s mirou.
Jsem babicka taky, je jasne, ze jim clovek podstrci nejaky mlsek, ale az po jidle a poslechnout musi. Ze zacatku byli dost vyjeveni, kdyz jsme jim rekli, ze proste neco nebude, nebo ze to tak nejde. Vime oba, ze by to rodice taky nepovolili. A poslechnou, obcas nas Lukasek zacne natahovat, tak mu staci rict, ze jestli neprestane pujde do kouta. On uz to dela automaticky, kdyz se mu neco nelibi, tak se sebere a jde si sednout do rohu, tam chvilku neco brbla a pak prijde s tim ze uz to je dobry.
Proste kdyz rodice maji svoje pravidla, tak se jim do toho nekeca, to pak deti nevi na cem jsou a kdyz to prokouknou, tak toho zacnou krasne vyuzivat uz od utleho veku
