Matka nebo manžel? Jsem mezi mlýnskými kameny.
.jpg)
Jdu si k vám pro radu, jak se mám zachovat v situaci, ve které jsem se ocitla. Žijeme už s manželem sami, je nám oběma plus minus padesát let. Děti už máme dospělé a samostatné. V manželství nám to vždycky celkem klapalo, i když občas se nějaké spory samozřejmě vyskytly. Teď ale řešíme záležitost, která dospěla do hodně vyhroceného závěru. Manžel mi na rovinu řekl, že pokud budu trvat na svém, rozvede se se mnou.
Jde o to, že bych k nám chtěla nastěhovat mou maminku. Je jí pětasedmdesát a je dost nemocná. Sice je ještě jakž takž soběstačná, ale třeba na nákup nebo úklid už nezvládne. S tím jí pomáháme. V poslední době na mamince vidím, jak je smutná, připadá mi jako vyhořelá. Už tři roky je vdova, celou dobu to snášela celkem statečně, až teď to na ni asi nějak padlo. Možná to má souvislost s jejím zdravotním stavem, který se pomalu ale jistě stále zhoršuje.
Její psychický i fyzický stav mi doslova láme srdce. Když k tomu ještě připočtu, že bydlí v nájemním bytě a od té doby, co je sama, dotuje svůj život z úspor, myslím, že by pro ni bylo nejlepší, kdyby se přestěhovala k nám. Nebyla by sama, já bych se o ni postarala.
Jenže u manžela jsem s tímhle nápadem tvrdě narazila. Je rezolutně proti, kategoricky odmítá, aby tady maminka byla. Tenhle jeho odpor má kořeny v době, kdy jsme po naší svatbě nějaký čas u našich bydleli, než jsme tehdy dostali podnikový byt, bylo to ještě za socialismu. To soužití tenkrát nebylo zrovna idylické, mně bylo devatenáct, muž měl krátce po vojně, čekali jsme dítě. Naši měli vůči mému muži spoustu výhrad a uznávám, nechovali se k němu zrovna hezky. To, že jsme se pak odstěhovali, nám zachránilo manželství, jinak by to nedopadlo dobře.
V průběhu let se vztahy vzájemně urovnaly a já nabyla dojmu, že je všechno v pořádku. Ale asi jsem se spletla v úsudku. Manžel mi to dal jasně najevo. Řekl, že s mou matkou v jednom bytě bydlet nebude a basta. To se prý radši rozvede, aby měl svůj klid. Hodně mě to šokovalo, takovou reakci jsem vůbec nečekala.
Nevím, co mám dělat. Nechci nechat maminku osamocenou, ani si nechci rozbít manželství. Pere se to ve mně. Mám dojem, že jako její dcera se o ni přece musím postarat, vlastně ne, že musím, já chci. Je to moje maminka, mám ji ráda, i ona nám tehdy, když jsme byli mladí, pomohla tím, že jsme u nich mohli bydlet. I pro ně to určitě byl zásah do soukromí.
S manželem není řeč a já nevím, co mám dělat. Jak byste se rozhodly na mém místě?
6.10.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Matka nebo manžel? Jsem mezi mlýnskými kameny.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Necetla jsem prispevky, ale pokud vim, existuje pecovatelska sluzba, a tak by mohli pomoci aspon s nekterymi vecmi, na ktere nemas cas. Manzela chapu, jestli s ni nevychazel dobre drive, a ted je klidnejsi, neznamena, ze ten klid neni ze sebezapreni a lasky k tobe. Clovek leccos prekousne, kdyz nekoho ma rad, ale vsechno ma svoje meze. 
.jpg)
sharon: tam je problém, že ten zdravotní stav musí trvat 1 rok, vyjímky jsou, ale velice málo a bývá to u těžkých případů, což tohle není.
Zkusit to rozhodně mohou, žádost jim vezmou, to musí. Ale nevěřím, že dosáhne na 3 životní potřeby které nezvládne. To, že si nenakoupí neznamená že nezvládá mobilitu.
to nedají dohromady ani náhodou a ikdyby se jim to podařilo na péči o domácnost, mobilitu a osobní aktivity, tak to stejně dělá 800,-
.gif)
Anahir: asi ne, to máš pravdu....... Hanka píše že nákup a úklid nezvládne.....zkusila bych to.....ono se to pak rychle horší....vím podle maminky ..do půl roku ...achjo....
sharon: příspěvek v tohle případě vidím blbě.
Z textu vyplývá, že maminka komunikuje, stravuje sama, obleče se a obuje, je orientovaná, tělesnou hygienu a výkon potřeb zvládá sama, na léky si dohlíží sama - Hana nepíše, že by za ní denně museli jí dávat léky... přijde tam sociální pracovnice a uvidí to, a že někdo potřebuje občas nakoupit a je smutný na to příspěvek prostě od posudkového nedostane ani náhodou.
mám něco podobnýho, ale já osobně si nedovedu představit, že bych se stěhovala k matce ani v případě, že bych zůstala vdovou, jak si ona myslí a teda na rovinu jsem jí to řekla, zatím je soběstačná dost a pak jsem ochotná se v péči střídat se setrama, jsme tři, tak by se to určitě nějak udělat dalo, ale i když jsem s ní bydlela do svých 31, tak se prostě v tom baráku už necítím dobře a nechce se mi opouštět svůj
ěřím, že je to hodně těžký
rozhodnout se musíš ty sama a v
.JPG){kind=avatar}
Je to těžké rozhodování. Taky mě brzy čeká. Na jedné straně se člověk chce postarat o maminku, na druhé straně nechce přijít o manžela. Kromě toho není snadné starého člověka přesadit. Je zvyklý na svoje věci, lidi, které potkává, obchody, ve kterých nakupuje. Nerad se přizpůsobuje druhým.
V tomto případě navíc oba chodí do práce, takže by maminka stejně byla celý den sama doma. Večer by potřebovala, aby si s ní dcera povídala, tudíž by si dcera nepovídala s manželem a odcizili by se. I kdyby nakonec manžel ustoupil a zůstal, byli by všichni unavení a otrávení. Bez samostatného výminku bych do toho se soběstačnou osobou nešla.
PEGG: to je , to je všude....dnes chce každý menší a levnější..............
nebo si Hanka může zažádat o příspěvek na péči ...jistě jí to lékař potvrdí pokud je maminka nemocná a potřebuje péči.....
.jpeg)
sharon - 6.10.2015 14:12 Je to možné
Ale alespoň žádat o příspěvek na bydlení, protože ono sehnat levnější, je asi dost problém.
PEGG: možná se i státním bytům dnes říká nájemní....u nás je jich plno......
Léthé: jej, rozumim ti. U nas je to totez.
Taky mi tam trochu chybí vzájemná komunikace a snaha o společné řešení s manželem. Možná to tu jen není napsané,ale čekala bych, že si společně sednou, řeknou pro a proti, budou hledat možnosti, minimálně se budou spolu snažit a nějaké zlepšení situace přijatelné pro všechny.
Pokud Hana manželovi oznámila, že si maminku nastěhuje domů, on řekl, že jen přes jeho mrtvolu a od té doby se jeden druhého snaží dotlačit, aby přistoupil na jeho názor, je to k ničemu.
Postrádám názor maminky. Chtěla by se stěhovat ke své dceři a jejímu manželovi? Jestli je samostatná, dost o tom pochybuji. Teta ovdověla v sedmdesáti a sama se raději odstěhovala do penzionu. Teď dala žádost do domova důchodců pro případ, že nebude schopná žít sama. K dětem nechce za žádnou cenu. Druhá teta ovdověla v 78. Prodala byt, přestěhovala se do jiného města, našla si nové kamarádky a nové koníčky. Po manželovi se jí stýská, byli spolu přes padesát let, ale říká, že život jde dál.
teda, maminku už nemám, ale při představě nastěhovat si domů tátu se mi orosilo čelo. Mám ho ráda, ale musíme mít odstup...
Verera: u nás na sídlišti jsou dokonce dva stacionáře, kam ráno nastoupí a na noc jdou domů, je o ně postaráno, taková školky pro staré...
je tu i dům s pečovatelskou službou a DD
a co její vnoučata?
